Dražba sedmičky

Příští týden se v klubu 007 na Strahově vystřídá celkem 11 kapel na benefičních koncertech. Tentokrát nepůjde o děti v ústavech ani v subsaharské Africe, ale důvod koncertů je prozaický: záchrana tohohle skvělýho podniku (čtěte tady). Kvůli hlučnosti se musí pořídit nová drahá izolace.

Protože jsou už některý koncerty vyprodaný (konkrétně Gnu s Lvmen a Tatabojs s Ectasy of St. Theresa) a ne každý se může do Prahy dostat a na záchranu tak přispět, nabízíme další možnost, jak pro letošek splnit bobříka dobroty.

V sobotu 20. ledna 2007 se ve Vernéřovicích u Broumova uskuteční dražba ušlechtilých tekutin. Můžete přispět dvěma způsoby. Pokud jste z bližšího okolí, přijeďte na koncert (zahrají Michael´s Uncle, Deverova chyba, C, Blade Loki a Masterpiece) a zapojte se do dražby. Pokud jste z větší dálky, ideálně z jižní Moravy nebo třeba z Valašska, věnujte do dražby láhev. Nemůže to být láhev ledajaká. Musí to být sedmička (0,7 l), jejíž náplní je (v ideálním případě) domácí špiritus nebo víno. Vítáme i originální obal, který potenciálního pijáka přesvědčí, aby místo pěti rumů u baru investoval do kultury.

Dobré by bylo, kdyby se sešlo nejméně 7 lahví. Vyvolávací cena bude určena na základě kvality každého nápoje, minimálně to ale bude 77 kaček. Všechny peníze odešleme na konto klubu 007.

Díky za případný hmotný příspěvky.

------------------------------
Tak potom, co se tady převalila vlna ze SR fóra, dávám do placu změny. Z Jetřichova se celá sranda stěhuje do Vernéřovic u Broumova. Bohužel nezahraje smečka Do řady! Ostatní se nemění. Sorry a stavte se!

Povinnost!

Uvidíme se minimálně na dvou akcích. Pokud můžete, zajděte!


Jinak jen to lepší v roce 2007 a více času pro všechny. Moje stručný hodnocení roku 2006 tady.

Za Ambru voňavější

V minulým postu jsem si pochvaloval proměnu broumovskýho klubu Ambra. Naše dravá promotérská skupina se chopila příležitosti a poprvé v dějinách hudby pořádáme akci na žhavé broumovské půdě.

Ambra. Největší dravé zvíře světa, vorvaň, si vytváří v trávicím traktu právě tuhle látku. Důvod je prostý, s její pomocí tohle až 65 tun vážící monstrum lépe tráví nebohé krakatice. Bylo by to divný, pojmenovat svůj podnik po střevním produktu živočicha (Disko Trus třeba). Ambra ale, na neštěstí pro vorvaně, voní. Využívá se ve voňavkářství a tady už je laciná paralela s názvem klubu jasná.

Dr Fleischman. Vydávají se na třídenní piditurné po bývalém mocnářství. Vyrážejí z polského Pieńsku, kousíček od Zhořelce. Ve čtvrtek zahrají v Praze, v pátek v rakouském Linci a v sobotu v Broumově. Naposled jsem je viděl v létě a vzpomínám rád. Napsal jsem si: "Dr Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal". Na podzim navíc proniknul do jejich sestavy další basák, takže se dá čekat, že koncert bude dvakrát tak strhující. Pro mě dál vytváří příjemný napětí polština v textech, zní mi libozvučně. Ale dost keců. Koukněte na fotky nebo texty na jejich stránky. Odkazy na mp3 nefungujou, proto jsem 2 songy uložil provizorně tady.

Sulk. Náchodskou kytarovku si můžete oťuknout tady, pokud si rádi něco poslechnete, tak mrkněte na jejich profil na Myspace.com.

Destroyer. Pánové ještě bohužel do houštiny internetu nepronikli, vály z jejich prvního dema si budete muset poslechnout až na místě.

Celá tahle sranda vás vyjde na 50 korun. Klub najdete kousíček od vlakové zastávky Broumov-Olivětín. Začínáme ve 20 hodin, večer končí DJ Pan Továrník. Jestli máte rádi smraďochy jako jsou Iggy, Beck, Beastie Boys, Eels, Fugazi, Piráti, Božský Tony, Emems, Tři čutory, Strokes, Gorillaz, Džudas nebo Depeš, tak to vydržíte určitě dlouho.

Různosti

The Robocop Kraus, Tokyo Sex Destruction

Koncert vzbudil vášně ještě dřív, než vůbec začal. Kde jinde než na Czechcore. Pár týpků mělo problém s velikostí strahovské Sedmičky. Nakonec si myslím, že kritickej počet 280 návštěvníků se ani nenaplnil a 007 by ještě pár desítek lidí v klidu spolkla. Naplnilo se tak proroctví těch, co vědí, že návštěvnost koncertů se nedá odhadnout z nějaké křišťálové koule, a že umístit koncert do větších prostor je risk, při kterém jde nejen o promotérovu peněženku, ale i o atmosféru, která by v poloprázdném větším klubu byla poloviční.

Po měření hygieniků se Sedmička přidala k čím dál tím delší řadě klubů, kde musí živá produkce končit s úderem desáté hodiny. Starost o duševní zdraví studentů ČVUT je obdivuhodná, mě se ale víc a víc líbí nápad nekuřáckých koncertů. V kotli se můžete v klidu nadechnout a nehrozí, že vám někdo vypálí špačkem cejch na čelo. Počet lidí, který tuhle dohodu akceptujou, podle mě pořád stoupá, i když pár rádoby volnomyšlenkářů, který si pod cedulí Nekuřte rádi zapálí, se najde vždycky.

Výkop měli Španěláci Tokyo Sex Destruction. Bohužel po nástupu druhé kapely už z nich v hlavě nezbylo vůbec nic. Možná tak křečovitej frontman, jehož roztleskávání diváků mě spolehlivě odehnalo na bar. Jejich rock´n´roll neměl tah, melodie, ani přesvědčivost.

The Robocop Kraus byli úplným opakem. Když chcete dělat show, musíte mít materiál. A toho mají Němci na poslední desce They Think They Are Robocop Kraus pekelnou zásobu. K tomu ještě přimíchali hitovky z přechozích alb a bylo vymalováno. Ideální koncert na relax. Nemusíte nad ničím přemýšlet, prostě jen stojíte a tancujete.

Nagy a Vondráčková

Před odletem volejbalové reprezentace na MS do Japonska sehráli naši borci v Sazka Aréně přátelák s Ruskem, před kterým proběhla slavnost k 85. letům českého volejbalu. Jako pinkal okresního formátu a člen svazu jsem měl vstup zdarma a tak jsem vyrazil do Hušákova létajícího talíře. Už po několikáté jsem se pobavil jeho vzkazem u vchodu, musí to být exot neskutečného formátu. Ani se nedivím Rejžkovi, že by ho nejraději pokousal. To tentokrát ale nebyla sranda jediná.

Při defilé bývalých mistrů světa přišel i čas na kulturu. Po dvou písních zapěli Peter Nagy a Lucka Vondráčková. Z hrůzou jsem zjistil, že to je asi poprvé, co se potkávám s klapáním huby na playback. Seděl jsem shodou okolností několik řad nad improvizovaným pódiem, "umělce" jsem tak měl přímo na talíři. Antikoncert roku, jasná volba.

Volt, Fetch!, Bumfrang3

Poprvý jsem dorazil na Harfu, podivný (ale v tom kladným smyslu) místo ve Vysočanech (nebo je to Libeň?). Kupy nepořádku, chaos na baru a do toho celkem velká porce diváctva. Večer začali Bumfrang3 někde ze vsi od Byšic. Upřímnej, jednoduchej punk / bigboš a k tomu projekce starejch instruktážních filmů. Zajímavým dokladem kutilství byla kytaristova konstrukce na efekty. Fajn rozjezd.

Druhý Fetch! Netradičně jsem je viděl z boku, mohl jsem si tak užívat detailního pohledu pod ruce bubeníka. Hraje možná trochu splašeně, místama bych úderama trochu šetřil. Byly problémy se zvukem, což možná způsobilo, že tentokrát se mi zdál koncert o trochu slabší.

Přesunuju se před pódium, protože po zážitku z Freedimu čekám smršť. A je to tady. V Táboře na Freedimu nepomohla ani izolace v podobě provazů deště, na Harfě vás nezachrání nic. Na fyziku jsem byl vždycky tupej, takže nevím, jestli je Volt jednotka proudu nebo napětí, ale tady už by byly nějaký ampéry stejně zbytečný. Smrtící lázeň. (Dvoj)koncert roku?

Konec Barakudy?

Jako motorizovaná jednotka jsme zase překonali více než 50 kiláků, abysme v královedvorské Barakudě okoukli trojku Gnu, Lewisit a Sulk. Moc nepřekvapí, že člověk na koncertě vidí stejný obličeje, jako o 100 km jinde. Zato místní nějak nechodí a Barakuda se tak ocitá nad propastí. Tohohle klubu bude velká škoda, zvlášť poslední koncerty na malý scéně byly výborný. Stejně tak, jako tenhle sobotní.

Začátek Ambry...
Ledy se možná hnuly v Broumově. Zaběhlá Ambra, dříve diskodoupě nejhrubšího zrna, začala sázet na bohatší nabídku. Rozjezd je zajímavej, tak to snad pár měsíců / let vydrží. Prostor je to příjemnej, na klubový hraní vynikající. Místní úderka Destroyer křtila svoje první CD a pozvala si několik hostů. Překvapením pro mě byli českoskaličáci Los Candelabros a jejich punk alá Valašsko. Doplnili je ještě punkýši Mizerie a dvě grind smečky - Say Why? a Needful Things.

... a ještě
Úplně jsem zapomněl na Hunting Lodge a Humans The Size Of Microphones na 007. K tomu ještě můžu přilepit AIDS Wolf a Gospel Of The Future. U některých kapel stejně nevím, co bych o nich napsal. To se prostě musí vidět...

Archiv: Dead House Chicago I.R.A. - s/t

Labutí píseň. Poslední slovo. Královehradečtí chameleóni, pro tento okamžik schovaní pod názvem Dead House Chicago I.R.A., vydali v roce 1998 bezejmenné album. Po předchozím opusu Bio - Corridor Again (jako Mad-Mouse Chicago I.R.A.) se od nich možná čekalo trochu víc, ale i tak je tohle temný album artefaktem, kterej si i po téměř deseti letech od svýho vzniku zaslouží kupu pozornosti.

Pamatuju se na to přesně. Distributor / pedagog Spacák tenkrát na gymplu udal několik kousků. S kapelou se znal, její starší nahrávky duněly třídou při našem čmárání v rámci výtvarný výchovy. Navíc I.R.A. zahrála na jaře 98 na jeho narozeninách (spolu s OTK, Třema čutorama a Boguna Yes) a pro nás bylo založeno na kult.

Ta deska má oproti svým předchůdkyním z dílny Hradečáků jednu velkou výhodu - má ZVUK. Masitá kytara i basa, pronikavý bicí a všudypřítomný šustění sampleru. Tvorba kapely byla vždycky soubojem dvou světů. Na jedný straně živelnej hardcore, na druhý straně intelektuálský výtvarno a texty Milana Langera. Na poslední nahrávce už často vítězí strana druhá. Některý pokusy o Umění bych si klidně odpustil - třeba variace na Havrana od E. A. Poea už trochu zavání kýčem. Naopak zpracování bookletu (a s ním i v oněch dobách populárního CD-romu) potvrzuje svéráznost a originalitu kapely. Málokdo takhle dbal o vizuální prezentaci.

Největší sílu má první půlka alba. Punkrocková vypalovačka The Day Of Rabblement s neodolatelným sloganem "Nikoliv pane, narvu ti do roznoží kulečníkové tágo! Snad objevím u tebe záblesk inteligence, když rozsvítím tvé koule!" přechází do pomalejší Sleeping Fly. Na tempu ubírá i následující Mouse - Driver Dracula, která vás rozebere svojí dekadentní atmosférou. Basic Instinct celou dobu uhání až k závěrečnému refrénu. Nemá cenu vyjmenovávat všechny skladby, snad ještě s výjimkou posledního bonusu, kterým je jazzové vydechnutí podkreslené praskáním vinylové desky.

Pokud chcete ochutnat, můžete tady (je to trochu větší). Jestli si chcete desku opravdu užít, tak klikněte sem. CD je k mání opravdu za lidovku (79 kaček). Je škoda, aby zapadalo prachem někde ve skladu Indies.

Drobky

V záříjnu třeba... Nedokončený myšlenky ve zkratce...

Jednou za čas není na škodu vykročit z kruhu a vyrazit na neobvyklou akci. V kostele v Šonově u Broumova zahrál Marian Varga. Barokní kostel, nádherně zasazený v krajině patří spolu s dalšími k unikátní skupině "Broumovských kostelů". Po válce nebylo v pohraničí oveček a pokrokové síly o něco takového, jako je kostel, neměly zájem. Jeho stav tomu odpovídá. Pod vybrakovaným oltářem zasednul Varga a začal se stejným programem jako v srpnu v Trutnově. Jenže tady to fungovalo. Nikdo nekalil, neřval, všichni dřepěli v zaprášených lavicích a poslouchali. Mělo to sílu. Mohutný tóny se nesly prostorem a trochu jsem se bál, aby to statika budovy vydržela.

(...)

Dá se to vůbec přežít ve zdraví? V šesti dnech tři akce, síla všech zúčastněných je pekelná. Začínáme na 007 - Torche a Baroness. Pódium Sedmičky je tentokrát ještě trochu níž, prohejbá se pod tíhou několika metráků Marshallů. Už předem je jasný, že to bude hodně, hodně nahlas. První nastupujou Baroness, po dlouhý době kapela s neodolatelným zjevem rock´n´rollovejch chuligánů. A je to nápor. Torche, se vzhledem yuppies, už mě tolik nevzali.

Páteční siesta na chalupě hluboko v Orlickejch horách. V rohu místnosti zapomenutej kotoučák a igelitová taška plná pásek. Nepopsanejch, tajemnejch. Nasazujeme první a Michal Tučný vypráví o Mexiku. A dál přesně to, co byste na páskách čekali – Deep Purple, Olympic, Hana Zagorová a debilita debilit, Holky z naší školky. Další pátrání odkládáme a na řadu přichází Kačkala. Ráno se procházkou sunu na bus a cíl je zřejmej – východočeská metropole.

Do Hradce Králové jsme nikdy moc nejezdili. U Cikána ani v El Diablu není poslední dobou o co stát. Uvidíme, co nabídne Pivovarská flošna. Nachází se v křoví nedaleko magickýho svatostánku pod lízátkama. Mimochodem - Votroci v letošní sezóně moc neválej, pro body si sem jezděj třeba i Blšany. Nedělní zápas proti Bohemians tak bude soubojem dvou týmů ze dna druholigový tabulky. Snad uvidíme zpráskaný Klokany ku Praze táhnout. (Teď už je jasný, že to dopadlo přesně naopak, sakra.) Ale zpátky do flošny. Prostor je to rozhodně zajímavej. Zřejmě část pevnosti, hlavní část byla v minulosti asi konírnou. V současnosti je objekt porostlej náletem břízek a trávou, vypadávaj z něj cihly, místo oken a dveří vidíte jen díry rozličnejch velikostí. Čepuje se nejlepší domácí pivo, náchodskej Primátor. Undergroundová poezie.

Děti deště s fyzicky nepřítomným kytaristou a duševně nepřítomným basákem. Uštěkaný Karl Marx. Neskutečnej triumvirát C - Gnu - Deverova chyba. A na Zkoušku sirén už síly nezbyly. Více Koci.

007. Young Widows - poprvé na koncertě se špuntama v uších. Akimbo - špunty musej (a můžou) pryč. Maso!

(...)

Vagón. Léčba klidem, to jsou Houpací koně. Tentokrát jako předkapela The Prostitutes, který jim bohužel stačej tak po kolena.

(...)

Broumov. Celkem zábavná M&Ž a bezradný Imodium.

(...)

Věty rozvité zase někdy příště.

Průjem č. 5

Trošku jsme váhali, kam se v sobotu vydat. V zapadlé šonovské hospodě měl vystupovat Petr Váša, v náchodském Vatikánu se chystal další díl Durchfall Festu. Pár dní předem jsme se rozhodli pro Náchod. To jsme ale ještě netušili, že nakonec nezahrajou Děti deště a že na celý Durchfall sedne o trochu víc much, než by mohlo. Bystřejší z nás zpozorovali Vášu aspoň při cestě do Náchoda v protijedoucím vlaku.

Koncertuje se přesně v tom sále, který vidíte na obrázku. Sametové obložení stěn, jen místo přednášejícího pána (mimochodem zajímavé téma - Racionalizace chovu včel) si dosaďte kapelu. Publikum dodržuje zasedací pořádek stejně tak jako přátelé včelaři. Prostředí nic moc, ale když se sál zalidní, je tam nakonec celkem útulno. Podnik se chystá na rekonstrukci, takže akce byla využita k dopití zásob. Bohužel strašně brzo došlo pivo, což vyústilo až v emigraci několika návštěvníků. Restauratér přeci jen mohl počítat s přítomností desítek vyprahlých mládežníků a přikulit nějaký ten soudek navíc.

Trojicí želízek v ohni byly kapely Vincent Vega, Sulk a Elektročas, orchestry Veso, Jo!Ska a Vyxlaj Want jsem si nechal jenom proplout kolem hlavy. Pánové pojmenovaní podle nějaké filmové postavy, jak jsem byl kumpány dovzdělán, trošku doplatili na podivnej zvuk. Strašně byla slyšet basa a podivně pleskavej zvuk kopáku, kdežto kytar šlo dopředu málo. I tak mě ale přišlo, že kluci sice věděj co chtěj hrát, jen ještě nevědí, jak na to. Věřím tomu, že časem si to sedne a po Česku bude běhat další zajímavá indie kytarovka. Tou už mi přišli být domácí Sulk. Sobotu ale odehráli jen jako duo kytara - bicí. Oproti "plné" sestavě to bylo nervnější a temnější, taky ale bohužel hodně monotónní. Nejvíc mě vzali Hradečáci Elektročas. Intenzivní nátlakovej noiserock, to mají mazlíčci rádi. Možná to je kravina, ale připadlo mi to, že konečně někdo pozvednul prapor, pod kterým válčili pánové z Dead House Chicago I.R.A.

Tváře, které jsou pouhými kusy masa, hvězdy jsou bezpochyb andělé na baterky...

A Trutnov ještě...

Nejen geografií živ je člověk, takže se musím ještě ohlídnout za letošním Trutnovem. Ten jako vždy měl pro mě dvě části - společenskou a hudební.

Z té první kategorie zmíním snad jen katalyzátory zábavy. Zdviženým prstem musím pokárat plzeňské pivovary, protože Gambrinus je močálem první kategorie. Budu se mu vyhýbat, jak to jen bude možné. Naopak musím pochválit krkonošské včelky, letos nasbíraly fajnové ingredience. Medovina byla neodolatelná.

Dramaturgické opratě letos převzala nová agentura a bohužel to byl trochu krok stranou. Samozřejmě nemůžu jenom dštít síru, našly se i pozitivní překvápka. Z kapel z výprodeje kroužících po okolí Česka uvízli letos v sítích The Presidents of the USA a svým odlehčeným přístupem mi padli do nálady. Při hitovkách Peaches a hlavně Dune Buggy jsem se zmítal v kotli jak za mlada (viz včelky). Killing Joke vydali další výbornou desku a formu potvrdili i na živo. Před rokem v Brně to bylo sice ještě o fousek lepší, ale i tak to stačilo na jeden z nejlepších koncertů festivalu. Docela mě potěšily i Kurtizány z 25. avenue s loučícím se Simonem. Hrálo se ze starších desek a byla to síla. Wollongong štelovali formu do Ruska, hráli taky jen starší kousky a stálo to za to (má cenu se pořád opakovat?). Esgmeq - čím hubenější, tím lepší. Pak ještě Ty syčáci (tentokrát na elektrický způsob), Chiki Liki Tu-a a Jolly Joker...

...mezitím pár záblesků a pak tma. Umělohmotná panenka Iva Frühlingová, neskutečně trapní Cocotte Minute, nudně sólující Living Colour.

Není nad stručnost.

Čtverec ještě

Dolní Poustevna je městečko v nejsevernějších Čechách. Lisuje se tady pěnovej polystyren a veškerý služby jsou přizpůsobený Němcům - děvky, chlast a trpaslíci. Jednou za rok pročistí vzduch hudební festival. Nese jméno podle výletiště a střelnice v nádherným lesním prostředí kousek nad městem. Čtverec.

Letos (4.-5.8.) jsme tady byli podruhý, první návštěva byla předloni. Kromě příjemnýho prostředí nás sem nalákala dramaturgie, která se docela liší od dalších festivalů. Za každou cenu nesází na provařený jména a je hodně pestrá.

Letos už se hrálo na dvou pódiích. To menší na návěsu kamionu těsně přiléhalo k venkovní části restaurace, takže i celej prostor pro diváky byl pod střechou. To se ukázalo jako výhoda, protože skoro celou sobotu pršelo. Nevýhodou bylo hodně tragický ozvučení, který z několika koncertů udělalo zvukovej guláš - Děti deště za všechny. Při koncertu Těch syčáků vypadnul dokonce proud úplně a na dlouho. Z počátečního problému se ale vyklubala neuvěřitelná akce. Váša a jeho kumpáni si vystačili pouze se svýma hlasama a z pódia lítaly perly, od hříčky Lokomotivám se motají kola až po skladbu od The Who. Na "Návěs stage" stáli rozhodně za pozornost noiserockoví TYK u mikrofonu s Jobem (ex-L´Point), hodně čerpající třeba ze Sonic Youth. Mrazivou atmosféru jejich setu "doladili" ještě kluci z nedalekýho ústavu se svýma tanečníma kreacema. Pražáci nahradili původně avizovaný Poláky Instytut, kteří nemohli dorazit. Inu dovolená u moře je dovolená u moře. Povedla se i Labasheeda, syrově upřímná kytarovka. Návěs málem uvedli do pohybu Dr. Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal. Tečku na návěsu pak udělali rock´n´rolloví Flaming Cocks, ale pro výkon zvukaře a únavu (konec se protáhl před pátou raní) jsem odešel chrápat. Mezi tím návěs okupovala ještě kupa dalších, ale ne všem jsem věnoval tolik pozornosti, protože jsem je poslední dobou viděl několikrát (třeba Selfbrush) nebo jsem nevydržel víc jak 2 songy (Xavier Baumaxa). Speciální zmínku si zaslouží ještě Lidoví léčitelé. Podomácku vyrobené škopky s šíleným bubeníkem a zkušební hit Návštěva, to bylo to nejveselejší na celý akci.

Větší pódium, světácky jinak Freemusic stage, nabídlo:
a) starší prověřený tutovky jako Už jsme doba, Echt! či Garage, u posledních dvou jmenovaných navíc s absencí a nucenými zásahy do repertoáru (doma zůstali pánové Schilla a Macháček)
b) neskutečnej opruz v podobě Hypnotix, kteří donekonečna přidávali, i když jim tleskaly asi jedny ruce
c) příjemné Swordfishtrombones, které ale sráží do kolen salónní vystupování a zlá angličtina
d) energické FruFru s líbezným zvukem Bartošova steel drumu
e) drážďanské The Roosters!, kteří měli být odpovědí na The Hives, ale zoufale jim chyběly melodie (aspoň, že bylo nasazení)
f) a řádku dalších souborů, vždy uvedených dvojicí pošahaných moderátorů.

Ortel? Přátelská akce v příjemným prostředí, která nemá přehnané ambice ale o to fajnověji působí. Příští rok asi zase na viděnou!

Fotka je vypůjčená z webu maudCAFFE.net, kde najdete i další obrázky.

3 šestky a 7 jedniček

Věnováno Pulcovi, který ten večer roztáčel kola českýho kapitalismu na brigádě v mamutí sodovkárně. Až se napijete Tomy Natury, věnujte mu tichou vzpomínku. Bernard by mu určitě chutnal a i ty kapely by se mu líbily.

Výlet na Točník nezačal slavně. Jako vyplašený zajíci jsme vyskočili z vlaku o stanici dřív, v jakémsi Stašově. Naštěstí jsme v liduprázdné vsi narazili na ceduli "Žebrák 4 km". Po letmém výpočtu, kde jsme zohlednili hlavně kvalitu domácího silničního značení, jsme usoudili, že to nebude víc jak 10 km a vyrazili jsme na pochod. Za obzorem za chvíli stará dobrá Chlustina a za mostkem přes dálnici Žebrák. Nakonec jsme si to protáhli tak o pouhopouhý kilák a jako bonus jsme poznali další z koutů našeho malebného venkova.

Po nezbytném občerstvení v zřejmě nové pivnici U žebráka a kafi v kiosku u místního všesportovního stadionu stoupáme na hrad. V lese přečkáváme poslední dešťovou přeháňku toho dne, loňská ruská zima se tentokrát naštěstí neopakuje. U vchodu fasujeme razítko (krásná blbost), samolepku a notičky. Show může začít.

Kačkala. Řeklo by se přesnej protipól toho, co provozuje Hilary Binder v Sabot. Tam bicí a basa, žádnej zpěv, tady 4 hlasy a žádnej inštrument. Přesto to má hodně společnýho - oboje je svojský a upřímný. Stylizace do cowgirls u Kačkaly nemaskuje nějakou bezradnost nebo nemohoucnost, ale naopak. Ukazuje, že holky jsou si svým výtvorem tak jistý, že můžou přidat i tuhle ironockou rovinu. Rozhodně to byl zajímavej koncert, určitě se ještě někdy zajdu mrknout. S A Spoon Called Phranc přišly na pódium kytary a bicí z automatu s občasným záskokem ex-bubeníka L'Point (což jsem se dozvěděl tady). Musím přiznat, že takhle s odstupem pár dní ve mě zůstal jen neurčitej pocit a vzpomínky na celkem příjemný songy. Nic víc, nic míň.

Dámská jízda skončila a na pódium se přihnali Fetch! Možná budu jen opakovat to, co říkají jiní, ale koncert od koncertu se mně líbí víc a víc. Když jsem je kdysi slyšel v Rock Café, málem jsem to nevydržel do konce a zmizel společně s nesmlouvavým kritikem Ambrem ("To je mrdka ty vole"). Tentokrát jsem to už vydržel hodně rád. A navíc, ani nevím proč, fandím muzikantům, který držej svůj nástroj opačně. Po třech kapelách přišel čas na občerstvení, dal jsem si kuřecí plátek a ještě na začátku koncertu Balaclavy jsem si trošku hříšně olizoval prsty. Tady tleskám kolektivu dramaturgů, zařadit Balaclavu doprostřed startovního pole bylo prozíravý. Agresivní hc sypačky řádně rozčísly atmosféru. Banán je tahounem k pohledání a moment, kdy se zjevil na zdi proti pódiu, byl magickej. Bohužel jsem neskousnul některý jeho politický moudra, ale to by bylo na delší povídání.

A pak zlatej triumvirát. Nový album Anyway mě moc nesebralo, ale naživo je to jiný kafe (ještě lepší než to v hospodě u stadionu). Medvídek má spíš víc nadání k frontmanství než ke zpěvu, ale funguje to! Vas Szuszanne jsem si pochvaloval už po Free Dimu a teď nemůžu jinak. Přidal se k tomu ještě čitelnější zvuk, takže každá šleha bolela jinak. Na závěr trochu "matematiky". Přesně takovýhle pocity někdo může mít při poslechu Deverovy chyby. Pánové začali novejma kouskama a reakce lidí byly trochu chladnější, přestože nový skladby jsou esencí toho nejlepšího z Deverovky. Pak ale přišly na řadu záseky Francie - Švýcarsko 2:0, Tvý tělo koleje nebo Spěje a lidi zobali Táborákům z ruky. Kruh se uzavřel při Jeď na Miláno! s výpomocí Kačkaly. Krása, krása, krása.

Zaslouženej spánek v konírně byl přerušovanej výkřikama pivních skautů, ale komu by to vadilo. Snad se na Točníku uvidíme i příští rok.