Za Ambru voňavější

V minulým postu jsem si pochvaloval proměnu broumovskýho klubu Ambra. Naše dravá promotérská skupina se chopila příležitosti a poprvé v dějinách hudby pořádáme akci na žhavé broumovské půdě.

Ambra. Největší dravé zvíře světa, vorvaň, si vytváří v trávicím traktu právě tuhle látku. Důvod je prostý, s její pomocí tohle až 65 tun vážící monstrum lépe tráví nebohé krakatice. Bylo by to divný, pojmenovat svůj podnik po střevním produktu živočicha (Disko Trus třeba). Ambra ale, na neštěstí pro vorvaně, voní. Využívá se ve voňavkářství a tady už je laciná paralela s názvem klubu jasná.

Dr Fleischman. Vydávají se na třídenní piditurné po bývalém mocnářství. Vyrážejí z polského Pieńsku, kousíček od Zhořelce. Ve čtvrtek zahrají v Praze, v pátek v rakouském Linci a v sobotu v Broumově. Naposled jsem je viděl v létě a vzpomínám rád. Napsal jsem si: "Dr Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal". Na podzim navíc proniknul do jejich sestavy další basák, takže se dá čekat, že koncert bude dvakrát tak strhující. Pro mě dál vytváří příjemný napětí polština v textech, zní mi libozvučně. Ale dost keců. Koukněte na fotky nebo texty na jejich stránky. Odkazy na mp3 nefungujou, proto jsem 2 songy uložil provizorně tady.

Sulk. Náchodskou kytarovku si můžete oťuknout tady, pokud si rádi něco poslechnete, tak mrkněte na jejich profil na Myspace.com.

Destroyer. Pánové ještě bohužel do houštiny internetu nepronikli, vály z jejich prvního dema si budete muset poslechnout až na místě.

Celá tahle sranda vás vyjde na 50 korun. Klub najdete kousíček od vlakové zastávky Broumov-Olivětín. Začínáme ve 20 hodin, večer končí DJ Pan Továrník. Jestli máte rádi smraďochy jako jsou Iggy, Beck, Beastie Boys, Eels, Fugazi, Piráti, Božský Tony, Emems, Tři čutory, Strokes, Gorillaz, Džudas nebo Depeš, tak to vydržíte určitě dlouho.

Různosti

The Robocop Kraus, Tokyo Sex Destruction

Koncert vzbudil vášně ještě dřív, než vůbec začal. Kde jinde než na Czechcore. Pár týpků mělo problém s velikostí strahovské Sedmičky. Nakonec si myslím, že kritickej počet 280 návštěvníků se ani nenaplnil a 007 by ještě pár desítek lidí v klidu spolkla. Naplnilo se tak proroctví těch, co vědí, že návštěvnost koncertů se nedá odhadnout z nějaké křišťálové koule, a že umístit koncert do větších prostor je risk, při kterém jde nejen o promotérovu peněženku, ale i o atmosféru, která by v poloprázdném větším klubu byla poloviční.

Po měření hygieniků se Sedmička přidala k čím dál tím delší řadě klubů, kde musí živá produkce končit s úderem desáté hodiny. Starost o duševní zdraví studentů ČVUT je obdivuhodná, mě se ale víc a víc líbí nápad nekuřáckých koncertů. V kotli se můžete v klidu nadechnout a nehrozí, že vám někdo vypálí špačkem cejch na čelo. Počet lidí, který tuhle dohodu akceptujou, podle mě pořád stoupá, i když pár rádoby volnomyšlenkářů, který si pod cedulí Nekuřte rádi zapálí, se najde vždycky.

Výkop měli Španěláci Tokyo Sex Destruction. Bohužel po nástupu druhé kapely už z nich v hlavě nezbylo vůbec nic. Možná tak křečovitej frontman, jehož roztleskávání diváků mě spolehlivě odehnalo na bar. Jejich rock´n´roll neměl tah, melodie, ani přesvědčivost.

The Robocop Kraus byli úplným opakem. Když chcete dělat show, musíte mít materiál. A toho mají Němci na poslední desce They Think They Are Robocop Kraus pekelnou zásobu. K tomu ještě přimíchali hitovky z přechozích alb a bylo vymalováno. Ideální koncert na relax. Nemusíte nad ničím přemýšlet, prostě jen stojíte a tancujete.

Nagy a Vondráčková

Před odletem volejbalové reprezentace na MS do Japonska sehráli naši borci v Sazka Aréně přátelák s Ruskem, před kterým proběhla slavnost k 85. letům českého volejbalu. Jako pinkal okresního formátu a člen svazu jsem měl vstup zdarma a tak jsem vyrazil do Hušákova létajícího talíře. Už po několikáté jsem se pobavil jeho vzkazem u vchodu, musí to být exot neskutečného formátu. Ani se nedivím Rejžkovi, že by ho nejraději pokousal. To tentokrát ale nebyla sranda jediná.

Při defilé bývalých mistrů světa přišel i čas na kulturu. Po dvou písních zapěli Peter Nagy a Lucka Vondráčková. Z hrůzou jsem zjistil, že to je asi poprvé, co se potkávám s klapáním huby na playback. Seděl jsem shodou okolností několik řad nad improvizovaným pódiem, "umělce" jsem tak měl přímo na talíři. Antikoncert roku, jasná volba.

Volt, Fetch!, Bumfrang3

Poprvý jsem dorazil na Harfu, podivný (ale v tom kladným smyslu) místo ve Vysočanech (nebo je to Libeň?). Kupy nepořádku, chaos na baru a do toho celkem velká porce diváctva. Večer začali Bumfrang3 někde ze vsi od Byšic. Upřímnej, jednoduchej punk / bigboš a k tomu projekce starejch instruktážních filmů. Zajímavým dokladem kutilství byla kytaristova konstrukce na efekty. Fajn rozjezd.

Druhý Fetch! Netradičně jsem je viděl z boku, mohl jsem si tak užívat detailního pohledu pod ruce bubeníka. Hraje možná trochu splašeně, místama bych úderama trochu šetřil. Byly problémy se zvukem, což možná způsobilo, že tentokrát se mi zdál koncert o trochu slabší.

Přesunuju se před pódium, protože po zážitku z Freedimu čekám smršť. A je to tady. V Táboře na Freedimu nepomohla ani izolace v podobě provazů deště, na Harfě vás nezachrání nic. Na fyziku jsem byl vždycky tupej, takže nevím, jestli je Volt jednotka proudu nebo napětí, ale tady už by byly nějaký ampéry stejně zbytečný. Smrtící lázeň. (Dvoj)koncert roku?

Konec Barakudy?

Jako motorizovaná jednotka jsme zase překonali více než 50 kiláků, abysme v královedvorské Barakudě okoukli trojku Gnu, Lewisit a Sulk. Moc nepřekvapí, že člověk na koncertě vidí stejný obličeje, jako o 100 km jinde. Zato místní nějak nechodí a Barakuda se tak ocitá nad propastí. Tohohle klubu bude velká škoda, zvlášť poslední koncerty na malý scéně byly výborný. Stejně tak, jako tenhle sobotní.

Začátek Ambry...
Ledy se možná hnuly v Broumově. Zaběhlá Ambra, dříve diskodoupě nejhrubšího zrna, začala sázet na bohatší nabídku. Rozjezd je zajímavej, tak to snad pár měsíců / let vydrží. Prostor je to příjemnej, na klubový hraní vynikající. Místní úderka Destroyer křtila svoje první CD a pozvala si několik hostů. Překvapením pro mě byli českoskaličáci Los Candelabros a jejich punk alá Valašsko. Doplnili je ještě punkýši Mizerie a dvě grind smečky - Say Why? a Needful Things.

... a ještě
Úplně jsem zapomněl na Hunting Lodge a Humans The Size Of Microphones na 007. K tomu ještě můžu přilepit AIDS Wolf a Gospel Of The Future. U některých kapel stejně nevím, co bych o nich napsal. To se prostě musí vidět...

Archiv: Dead House Chicago I.R.A. - s/t

Labutí píseň. Poslední slovo. Královehradečtí chameleóni, pro tento okamžik schovaní pod názvem Dead House Chicago I.R.A., vydali v roce 1998 bezejmenné album. Po předchozím opusu Bio - Corridor Again (jako Mad-Mouse Chicago I.R.A.) se od nich možná čekalo trochu víc, ale i tak je tohle temný album artefaktem, kterej si i po téměř deseti letech od svýho vzniku zaslouží kupu pozornosti.

Pamatuju se na to přesně. Distributor / pedagog Spacák tenkrát na gymplu udal několik kousků. S kapelou se znal, její starší nahrávky duněly třídou při našem čmárání v rámci výtvarný výchovy. Navíc I.R.A. zahrála na jaře 98 na jeho narozeninách (spolu s OTK, Třema čutorama a Boguna Yes) a pro nás bylo založeno na kult.

Ta deska má oproti svým předchůdkyním z dílny Hradečáků jednu velkou výhodu - má ZVUK. Masitá kytara i basa, pronikavý bicí a všudypřítomný šustění sampleru. Tvorba kapely byla vždycky soubojem dvou světů. Na jedný straně živelnej hardcore, na druhý straně intelektuálský výtvarno a texty Milana Langera. Na poslední nahrávce už často vítězí strana druhá. Některý pokusy o Umění bych si klidně odpustil - třeba variace na Havrana od E. A. Poea už trochu zavání kýčem. Naopak zpracování bookletu (a s ním i v oněch dobách populárního CD-romu) potvrzuje svéráznost a originalitu kapely. Málokdo takhle dbal o vizuální prezentaci.

Největší sílu má první půlka alba. Punkrocková vypalovačka The Day Of Rabblement s neodolatelným sloganem "Nikoliv pane, narvu ti do roznoží kulečníkové tágo! Snad objevím u tebe záblesk inteligence, když rozsvítím tvé koule!" přechází do pomalejší Sleeping Fly. Na tempu ubírá i následující Mouse - Driver Dracula, která vás rozebere svojí dekadentní atmosférou. Basic Instinct celou dobu uhání až k závěrečnému refrénu. Nemá cenu vyjmenovávat všechny skladby, snad ještě s výjimkou posledního bonusu, kterým je jazzové vydechnutí podkreslené praskáním vinylové desky.

Pokud chcete ochutnat, můžete tady (je to trochu větší). Jestli si chcete desku opravdu užít, tak klikněte sem. CD je k mání opravdu za lidovku (79 kaček). Je škoda, aby zapadalo prachem někde ve skladu Indies.

Drobky

V záříjnu třeba... Nedokončený myšlenky ve zkratce...

Jednou za čas není na škodu vykročit z kruhu a vyrazit na neobvyklou akci. V kostele v Šonově u Broumova zahrál Marian Varga. Barokní kostel, nádherně zasazený v krajině patří spolu s dalšími k unikátní skupině "Broumovských kostelů". Po válce nebylo v pohraničí oveček a pokrokové síly o něco takového, jako je kostel, neměly zájem. Jeho stav tomu odpovídá. Pod vybrakovaným oltářem zasednul Varga a začal se stejným programem jako v srpnu v Trutnově. Jenže tady to fungovalo. Nikdo nekalil, neřval, všichni dřepěli v zaprášených lavicích a poslouchali. Mělo to sílu. Mohutný tóny se nesly prostorem a trochu jsem se bál, aby to statika budovy vydržela.

(...)

Dá se to vůbec přežít ve zdraví? V šesti dnech tři akce, síla všech zúčastněných je pekelná. Začínáme na 007 - Torche a Baroness. Pódium Sedmičky je tentokrát ještě trochu níž, prohejbá se pod tíhou několika metráků Marshallů. Už předem je jasný, že to bude hodně, hodně nahlas. První nastupujou Baroness, po dlouhý době kapela s neodolatelným zjevem rock´n´rollovejch chuligánů. A je to nápor. Torche, se vzhledem yuppies, už mě tolik nevzali.

Páteční siesta na chalupě hluboko v Orlickejch horách. V rohu místnosti zapomenutej kotoučák a igelitová taška plná pásek. Nepopsanejch, tajemnejch. Nasazujeme první a Michal Tučný vypráví o Mexiku. A dál přesně to, co byste na páskách čekali – Deep Purple, Olympic, Hana Zagorová a debilita debilit, Holky z naší školky. Další pátrání odkládáme a na řadu přichází Kačkala. Ráno se procházkou sunu na bus a cíl je zřejmej – východočeská metropole.

Do Hradce Králové jsme nikdy moc nejezdili. U Cikána ani v El Diablu není poslední dobou o co stát. Uvidíme, co nabídne Pivovarská flošna. Nachází se v křoví nedaleko magickýho svatostánku pod lízátkama. Mimochodem - Votroci v letošní sezóně moc neválej, pro body si sem jezděj třeba i Blšany. Nedělní zápas proti Bohemians tak bude soubojem dvou týmů ze dna druholigový tabulky. Snad uvidíme zpráskaný Klokany ku Praze táhnout. (Teď už je jasný, že to dopadlo přesně naopak, sakra.) Ale zpátky do flošny. Prostor je to rozhodně zajímavej. Zřejmě část pevnosti, hlavní část byla v minulosti asi konírnou. V současnosti je objekt porostlej náletem břízek a trávou, vypadávaj z něj cihly, místo oken a dveří vidíte jen díry rozličnejch velikostí. Čepuje se nejlepší domácí pivo, náchodskej Primátor. Undergroundová poezie.

Děti deště s fyzicky nepřítomným kytaristou a duševně nepřítomným basákem. Uštěkaný Karl Marx. Neskutečnej triumvirát C - Gnu - Deverova chyba. A na Zkoušku sirén už síly nezbyly. Více Koci.

007. Young Widows - poprvé na koncertě se špuntama v uších. Akimbo - špunty musej (a můžou) pryč. Maso!

(...)

Vagón. Léčba klidem, to jsou Houpací koně. Tentokrát jako předkapela The Prostitutes, který jim bohužel stačej tak po kolena.

(...)

Broumov. Celkem zábavná M&Ž a bezradný Imodium.

(...)

Věty rozvité zase někdy příště.

Průjem č. 5

Trošku jsme váhali, kam se v sobotu vydat. V zapadlé šonovské hospodě měl vystupovat Petr Váša, v náchodském Vatikánu se chystal další díl Durchfall Festu. Pár dní předem jsme se rozhodli pro Náchod. To jsme ale ještě netušili, že nakonec nezahrajou Děti deště a že na celý Durchfall sedne o trochu víc much, než by mohlo. Bystřejší z nás zpozorovali Vášu aspoň při cestě do Náchoda v protijedoucím vlaku.

Koncertuje se přesně v tom sále, který vidíte na obrázku. Sametové obložení stěn, jen místo přednášejícího pána (mimochodem zajímavé téma - Racionalizace chovu včel) si dosaďte kapelu. Publikum dodržuje zasedací pořádek stejně tak jako přátelé včelaři. Prostředí nic moc, ale když se sál zalidní, je tam nakonec celkem útulno. Podnik se chystá na rekonstrukci, takže akce byla využita k dopití zásob. Bohužel strašně brzo došlo pivo, což vyústilo až v emigraci několika návštěvníků. Restauratér přeci jen mohl počítat s přítomností desítek vyprahlých mládežníků a přikulit nějaký ten soudek navíc.

Trojicí želízek v ohni byly kapely Vincent Vega, Sulk a Elektročas, orchestry Veso, Jo!Ska a Vyxlaj Want jsem si nechal jenom proplout kolem hlavy. Pánové pojmenovaní podle nějaké filmové postavy, jak jsem byl kumpány dovzdělán, trošku doplatili na podivnej zvuk. Strašně byla slyšet basa a podivně pleskavej zvuk kopáku, kdežto kytar šlo dopředu málo. I tak mě ale přišlo, že kluci sice věděj co chtěj hrát, jen ještě nevědí, jak na to. Věřím tomu, že časem si to sedne a po Česku bude běhat další zajímavá indie kytarovka. Tou už mi přišli být domácí Sulk. Sobotu ale odehráli jen jako duo kytara - bicí. Oproti "plné" sestavě to bylo nervnější a temnější, taky ale bohužel hodně monotónní. Nejvíc mě vzali Hradečáci Elektročas. Intenzivní nátlakovej noiserock, to mají mazlíčci rádi. Možná to je kravina, ale připadlo mi to, že konečně někdo pozvednul prapor, pod kterým válčili pánové z Dead House Chicago I.R.A.

Tváře, které jsou pouhými kusy masa, hvězdy jsou bezpochyb andělé na baterky...

A Trutnov ještě...

Nejen geografií živ je člověk, takže se musím ještě ohlídnout za letošním Trutnovem. Ten jako vždy měl pro mě dvě části - společenskou a hudební.

Z té první kategorie zmíním snad jen katalyzátory zábavy. Zdviženým prstem musím pokárat plzeňské pivovary, protože Gambrinus je močálem první kategorie. Budu se mu vyhýbat, jak to jen bude možné. Naopak musím pochválit krkonošské včelky, letos nasbíraly fajnové ingredience. Medovina byla neodolatelná.

Dramaturgické opratě letos převzala nová agentura a bohužel to byl trochu krok stranou. Samozřejmě nemůžu jenom dštít síru, našly se i pozitivní překvápka. Z kapel z výprodeje kroužících po okolí Česka uvízli letos v sítích The Presidents of the USA a svým odlehčeným přístupem mi padli do nálady. Při hitovkách Peaches a hlavně Dune Buggy jsem se zmítal v kotli jak za mlada (viz včelky). Killing Joke vydali další výbornou desku a formu potvrdili i na živo. Před rokem v Brně to bylo sice ještě o fousek lepší, ale i tak to stačilo na jeden z nejlepších koncertů festivalu. Docela mě potěšily i Kurtizány z 25. avenue s loučícím se Simonem. Hrálo se ze starších desek a byla to síla. Wollongong štelovali formu do Ruska, hráli taky jen starší kousky a stálo to za to (má cenu se pořád opakovat?). Esgmeq - čím hubenější, tím lepší. Pak ještě Ty syčáci (tentokrát na elektrický způsob), Chiki Liki Tu-a a Jolly Joker...

...mezitím pár záblesků a pak tma. Umělohmotná panenka Iva Frühlingová, neskutečně trapní Cocotte Minute, nudně sólující Living Colour.

Není nad stručnost.

Čtverec ještě

Dolní Poustevna je městečko v nejsevernějších Čechách. Lisuje se tady pěnovej polystyren a veškerý služby jsou přizpůsobený Němcům - děvky, chlast a trpaslíci. Jednou za rok pročistí vzduch hudební festival. Nese jméno podle výletiště a střelnice v nádherným lesním prostředí kousek nad městem. Čtverec.

Letos (4.-5.8.) jsme tady byli podruhý, první návštěva byla předloni. Kromě příjemnýho prostředí nás sem nalákala dramaturgie, která se docela liší od dalších festivalů. Za každou cenu nesází na provařený jména a je hodně pestrá.

Letos už se hrálo na dvou pódiích. To menší na návěsu kamionu těsně přiléhalo k venkovní části restaurace, takže i celej prostor pro diváky byl pod střechou. To se ukázalo jako výhoda, protože skoro celou sobotu pršelo. Nevýhodou bylo hodně tragický ozvučení, který z několika koncertů udělalo zvukovej guláš - Děti deště za všechny. Při koncertu Těch syčáků vypadnul dokonce proud úplně a na dlouho. Z počátečního problému se ale vyklubala neuvěřitelná akce. Váša a jeho kumpáni si vystačili pouze se svýma hlasama a z pódia lítaly perly, od hříčky Lokomotivám se motají kola až po skladbu od The Who. Na "Návěs stage" stáli rozhodně za pozornost noiserockoví TYK u mikrofonu s Jobem (ex-L´Point), hodně čerpající třeba ze Sonic Youth. Mrazivou atmosféru jejich setu "doladili" ještě kluci z nedalekýho ústavu se svýma tanečníma kreacema. Pražáci nahradili původně avizovaný Poláky Instytut, kteří nemohli dorazit. Inu dovolená u moře je dovolená u moře. Povedla se i Labasheeda, syrově upřímná kytarovka. Návěs málem uvedli do pohybu Dr. Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal. Tečku na návěsu pak udělali rock´n´rolloví Flaming Cocks, ale pro výkon zvukaře a únavu (konec se protáhl před pátou raní) jsem odešel chrápat. Mezi tím návěs okupovala ještě kupa dalších, ale ne všem jsem věnoval tolik pozornosti, protože jsem je poslední dobou viděl několikrát (třeba Selfbrush) nebo jsem nevydržel víc jak 2 songy (Xavier Baumaxa). Speciální zmínku si zaslouží ještě Lidoví léčitelé. Podomácku vyrobené škopky s šíleným bubeníkem a zkušební hit Návštěva, to bylo to nejveselejší na celý akci.

Větší pódium, světácky jinak Freemusic stage, nabídlo:
a) starší prověřený tutovky jako Už jsme doba, Echt! či Garage, u posledních dvou jmenovaných navíc s absencí a nucenými zásahy do repertoáru (doma zůstali pánové Schilla a Macháček)
b) neskutečnej opruz v podobě Hypnotix, kteří donekonečna přidávali, i když jim tleskaly asi jedny ruce
c) příjemné Swordfishtrombones, které ale sráží do kolen salónní vystupování a zlá angličtina
d) energické FruFru s líbezným zvukem Bartošova steel drumu
e) drážďanské The Roosters!, kteří měli být odpovědí na The Hives, ale zoufale jim chyběly melodie (aspoň, že bylo nasazení)
f) a řádku dalších souborů, vždy uvedených dvojicí pošahaných moderátorů.

Ortel? Přátelská akce v příjemným prostředí, která nemá přehnané ambice ale o to fajnověji působí. Příští rok asi zase na viděnou!

Fotka je vypůjčená z webu maudCAFFE.net, kde najdete i další obrázky.

3 šestky a 7 jedniček

Věnováno Pulcovi, který ten večer roztáčel kola českýho kapitalismu na brigádě v mamutí sodovkárně. Až se napijete Tomy Natury, věnujte mu tichou vzpomínku. Bernard by mu určitě chutnal a i ty kapely by se mu líbily.

Výlet na Točník nezačal slavně. Jako vyplašený zajíci jsme vyskočili z vlaku o stanici dřív, v jakémsi Stašově. Naštěstí jsme v liduprázdné vsi narazili na ceduli "Žebrák 4 km". Po letmém výpočtu, kde jsme zohlednili hlavně kvalitu domácího silničního značení, jsme usoudili, že to nebude víc jak 10 km a vyrazili jsme na pochod. Za obzorem za chvíli stará dobrá Chlustina a za mostkem přes dálnici Žebrák. Nakonec jsme si to protáhli tak o pouhopouhý kilák a jako bonus jsme poznali další z koutů našeho malebného venkova.

Po nezbytném občerstvení v zřejmě nové pivnici U žebráka a kafi v kiosku u místního všesportovního stadionu stoupáme na hrad. V lese přečkáváme poslední dešťovou přeháňku toho dne, loňská ruská zima se tentokrát naštěstí neopakuje. U vchodu fasujeme razítko (krásná blbost), samolepku a notičky. Show může začít.

Kačkala. Řeklo by se přesnej protipól toho, co provozuje Hilary Binder v Sabot. Tam bicí a basa, žádnej zpěv, tady 4 hlasy a žádnej inštrument. Přesto to má hodně společnýho - oboje je svojský a upřímný. Stylizace do cowgirls u Kačkaly nemaskuje nějakou bezradnost nebo nemohoucnost, ale naopak. Ukazuje, že holky jsou si svým výtvorem tak jistý, že můžou přidat i tuhle ironockou rovinu. Rozhodně to byl zajímavej koncert, určitě se ještě někdy zajdu mrknout. S A Spoon Called Phranc přišly na pódium kytary a bicí z automatu s občasným záskokem ex-bubeníka L'Point (což jsem se dozvěděl tady). Musím přiznat, že takhle s odstupem pár dní ve mě zůstal jen neurčitej pocit a vzpomínky na celkem příjemný songy. Nic víc, nic míň.

Dámská jízda skončila a na pódium se přihnali Fetch! Možná budu jen opakovat to, co říkají jiní, ale koncert od koncertu se mně líbí víc a víc. Když jsem je kdysi slyšel v Rock Café, málem jsem to nevydržel do konce a zmizel společně s nesmlouvavým kritikem Ambrem ("To je mrdka ty vole"). Tentokrát jsem to už vydržel hodně rád. A navíc, ani nevím proč, fandím muzikantům, který držej svůj nástroj opačně. Po třech kapelách přišel čas na občerstvení, dal jsem si kuřecí plátek a ještě na začátku koncertu Balaclavy jsem si trošku hříšně olizoval prsty. Tady tleskám kolektivu dramaturgů, zařadit Balaclavu doprostřed startovního pole bylo prozíravý. Agresivní hc sypačky řádně rozčísly atmosféru. Banán je tahounem k pohledání a moment, kdy se zjevil na zdi proti pódiu, byl magickej. Bohužel jsem neskousnul některý jeho politický moudra, ale to by bylo na delší povídání.

A pak zlatej triumvirát. Nový album Anyway mě moc nesebralo, ale naživo je to jiný kafe (ještě lepší než to v hospodě u stadionu). Medvídek má spíš víc nadání k frontmanství než ke zpěvu, ale funguje to! Vas Szuszanne jsem si pochvaloval už po Free Dimu a teď nemůžu jinak. Přidal se k tomu ještě čitelnější zvuk, takže každá šleha bolela jinak. Na závěr trochu "matematiky". Přesně takovýhle pocity někdo může mít při poslechu Deverovy chyby. Pánové začali novejma kouskama a reakce lidí byly trochu chladnější, přestože nový skladby jsou esencí toho nejlepšího z Deverovky. Pak ale přišly na řadu záseky Francie - Švýcarsko 2:0, Tvý tělo koleje nebo Spěje a lidi zobali Táborákům z ruky. Kruh se uzavřel při Jeď na Miláno! s výpomocí Kačkaly. Krása, krása, krása.

Zaslouženej spánek v konírně byl přerušovanej výkřikama pivních skautů, ale komu by to vadilo. Snad se na Točníku uvidíme i příští rok.

Masy l'udu v Trenčíně

Několik let jsme na začátku léta jezdili do Brodu. To, co vám vyhovuje, když máte v kapse čerstvě občanku, vás časem může omrzet. Letos nešlo jinak, než na dramaturgickou bezradnost RfP reagovat neúčastí (i když 20 000 lidí, kteří přispěli k rekordní účasti, si myslelo evidentně opak). Náhrada byla jasná - festival Pohoda v Trenčíně.

Akce, kterou vymyslel a dodnes táhne Michal Kaščák, je žánrově neskutečně rozkročená. Vybere si snad každý, takže heslo "udělej si svůj festival" by se hodilo právě tady. Můžete se 2 dny topit ve world music, stejně tak si můžete vydunět palici v tanečních stanech. Já osobně jsem si to rozdělil do dvou částí. Užít si "moje" kapely a ve zbylém čase okukovat koncerty, na který bych, pokud by byly samostatně, stěží kdy zabloudil.

Proč to nepřiznat, přijeli jsme hlavně kvůli Pixies. Časy, kdy dobývali vrcholy indie hitparád jsem sice zažil, ale moje zájmy byly v tu dobu úplně jiný. Jejich návrat jsem proto přivítal, vidět je živě byla velká výzva. Čtyřka zfotrovatělých (nevím, jestli tohle slovo má nějakej ekvivalent v ženským rodě) Američanů vylezla na pódium a bez proslovů začíná hrát. Kim Deal v kostýmku a s krátkým sestřihem vypadá jako učitelka z katolický školy, jen kdyby během koncertu neodpalovala jednu za druhou. Při koncertě vyniká, že Pixies měli obrovský množství silnýho materiálu a jejich koncert tak není čekáním na jeden hit. Přesto musím uznat, že když přišel dvojblok songů Monkey Gone To Heaven a Debaser, neznalo nadšení davu (i moje) mezí. A co teprve závěr. Kapela odchází, nechává se vytleskat, Frank Black bere do rukou akustickou kytaru a vy víte, že to přijde - v "přídavku" zazní i Where Is My Mind. Před koncertem se ve mně mísily obavy a velký očekávání. Po něm jsem byl nadšenej. Teď už bych "Skřítkům" jen přál, aby buď začali skládat nový věci nebo se odebrali na věčnost.

Velikost festivalu se transformovala do jednoho problému. V klidu jsem si chtěl vychutnat The (International) Noise Conspiracy, stejně tak jako Bez ladu a skladu a Živé kvety. Jejich koncerty se ale bohužel částečně kryly, prostě smůla. Začínám na angažovaných Švédech. Z alb mě nijak moc neberou, ale naživo to bude asi jiná, říkal jsem si. Vydržel jsem 3 songy, pak jsem dostal nutkání vyrazit dál. Venca, kterej vydržel až do konce, potom hlásil, že to byla chyba. Seveřani se rozjeli a libůstkou prý bylo závěrečné proklínání kapitalismu. To už jsem ale poslouchal Bez ladu a skladu. Na domácí kapelu v čele s hlavním pořadatelem se seběhlo snad nejvíc lidí. Bohužel Kaščák působil na první pohled trochu unaveně, což jsem si nějak blbě vsugeroval a pak to odvádělo moji pozornost od koncertu. Zazněly záseky jako Mäkkýše nebo Píšte všetci modrým perom a schylovalo se ke křtu DVD mapujícího celou dráhu týhle vyjímečný kapely. Bohužel pódium se začalo zaplňovat desítkama hostů pro děkovačku, což mi dalo signál k tomu, abych se začal sunout davem k další scéně. Rozhodnul jsem se, že další koncert si užiju celej. Živé kvety si údajně vyvzdorovaly vystoupení na scéně ve stanu. Atmosféra tady byla víceméně klubová, což atmosféře koncertu jen přidalo. Bratislaváci hrajou v podstatě prachobyčejnej bigbít, jenže jenže jenže - má to neskutečnou sílu a hlavně přesvědčivost. Desítky kapel se snažej bejt autentický a syrový, ale většinou zůstává u pokusů. Ze ŽK tohle všechno prýští.

Tohle byla základní čtyřka. Pak samozřejmě mraky dalších, pro mě známých méně, více a nebo i vůbec. Potěšili The Frames, nenucená kytarovka, ideální na dojezd po Pixies. Překvapili mě Gogol Bordello hrající halekačky s punkovým gruntem nebo electroclashové trio Chicks On Speed, o kterém tak poeticky referoval sobotní deník Sme ("Vyspídované bábenky"). Zajímavým úkazem byl Danko Jones, šéf stejnojmenný kapely. Přestřelená image rokera - tvrďáka plná póz, slepecká páska přes oko, neskutečně trapný kecy mezi písněma. Muzika ale docela odsejpala, Motörhead nebo Doomriders by se stydět nemuseli. Z domácích zklamali Hex s křečovitou hrou na kytarovou pohodu nebo Zóna A s neskutečně slabým zvukem, což připisuju neumětelství kytaristů poštelovat aparáty. Zkusil jsem i Bratry Orffy, ale jejich intelektuálský písničkaření a vyvolávání snových nálad, který ne a ne přijít, mě nechytlo. Ostatní kapely / projekty / individua jsem okouknul jenom zběžně, takže žádný převratný závěry dělat nebudu (Marián Varga, Gipsy, Cathead, Karpatské chrbáty, Ohm Square, ...).

Pokud srovnám Pohodu (ten název je opravdu divnej) a větší festivaly, který jsem měl tu čest navštívit v Česku, vedou Trenčíňáci v organizační preciznosti a servisu pro diváky. Zároveň zajímavá dramaturgie, kde se dá slyšet hodně novýho (i s tím rizikem, že polovinu prostě nestihnete a velká část koncertů vás neosloví, protože posloucháte úplně něco jinýho), dělá z Pohody akci, která od teď bude v mým hledáčku.

Summer Summary I.

Mladý & starý
Zkouškový mě trošku vyřadilo z běžnýho provozu, takže červen byl na koncíky chudej... Jedna klasická Sedmička - volcano!, River for Sale a Climatizado. Vyrazili jsme v podstatě na slepo, z trojice kapel jsem znal jenom River for Sale. Nabasovaný Seveřani začali a jejich hypnotická valivá muzika musela rozvibrovat celej panelák. Velkým pozitivním překvapením pro mě byli Climatizado se správně švihlým rock´n´rollem. Naopak volcano! mě moc neoslovili - zbytečně komplikovaný, artistní, taková aleternativní muzikantská onanie. No a pak jsme ještě zašli na Garage a božskýho Tonyho. Ani nevím, co mě na týhle kapele tak láká. Už jsem viděl hodně jejich koncertů, který nebyly nic jinýho než průser, pánové jsou v tvůrčím ohledu už několik let impotentní (nepočítám další jejich projekty), ale stejně tam zajdete... Pak se naštěstí může stát i jiná věc - bezstarostnej koncert v plným Vagónu, Tony září jak sluníčko, tanečníci na pódiu, prostě relax.

Vítězové & poražení
Jo jo, jednou to přijít muselo. Borová Cup 06 je za náma a zlatý medaile jsou doma. Letos se 5 teamů srovnalo v následujícím pořadí:

1. Golem Teplice n. M.
2. Popelnice Roudnice n. L.
3. Zbytek světa
4. Jetřichov
5. Rudej balet Plzeň

...a dál
Bažant Pohoda -> UA -> Silver Rocket Summer Six Six Six

Fussball / Leipzig

Hned po dopsání předchozího postu jsem vyrazil na vlak a s Golemem Sr. a Golemem Jr. jsme vyrazili do Štětí. Na nádraží jsme vyčkali příjezdu Dlouhána a mise mohla začít. Na štětským náměstí jsme si odkroutili první i poslední nepříjemnost, kdy pod koly našeho samohybu málem skončila místní občanka. Severní Čechy jsme ještě poznali skrze Dubí, kde jsme si v podniku označeném stroze Imbiss dali gulášek z mikrovlnky a minerálku. Trošku jsme se báli, aby stropem multifunkčního baráku nepropadla nějaká místní holka v objetí dvousetkilovýho Němce a pokračovali jsme dál. Nemohoucnost / neschopnost místních dělat něco s prostitucí je smutná a atmosféra městečka je pravzláštní.
Trošku jsme zabloudili v okolí Drážďan, dvakrát jsem musel oprášit svoje relikty němčiny. (Na pumpě: Guten tág, fáren vir hír nach Lajpsich? Ja, geráde aus. Danke. Bite. Vídrzén.) Po dálnici za pomoci starých kazet od Hanze (Therapy? - Troublegum, Soundgarden - Superunknown a tak) jsme nakonec do Lipska dorazili včas. Zbývalo vyzvednout lupeny, které jsem u všemocné FIFA objednával asi půl roku předem a nasávat atmosféru.
A ta byla perfektní, až jsem byl sám překvapenej. Skupinky Korejců pochodovaly městem, vždycky organizovaný jako jeden muž. Do toho zával tretek - pokud už dlouho nemůžete sehnat zahradnickou lopatku s logem FIFA nebo kalhotky s Franzem Beckenbauerem, tak ještě rychle vyražte do Německa, stihnete to.
No a nakonec bitva Francie - Korea. Fenomenální (i když momentálně trochu povadlej) Henry vsítil hned na začátku, takže jistotu, že uvidíme gól, jsme měli. Krásu zápasu jsme si spíš namlouvali, ale v kombinaci s atmosférou a s tím pocitem, že JSTE na mistrovství světa, to prostě fungovalo. K závěru navíc Korejci haluzně vyrovnali, takže došlo i na spravedlnost. Pěknej den.

Fotka Golema sr. zachycuje kotel korejských kibiců.

Právě jsem se vrátil z pivovaru...

...a fotbalisti moji náladu nepodpořili. Desátá Broumovská kytara si na věky věků ponese vroubek - 2 góly v Čechově síti.

Právě důležitost mače Ghana - Česko mi nedovolila omrknout všechny kapely soutěžního maratónu. Něco jsem ale viděl a v něčem jsem se utvrdil. Soutěžit v muzice je blbost.

Diváckou cenu urvala Instrumentální marmeláda, která zněla přesně tak, jako každá jiná začínající kapela na svým čtvrtým koncertě. Odborníky zaujali Rhodian. Hostovali Hypnotix a VF.

Doufejme, že Koller se do čtvrtka uzdraví.

Weltmeisterschaft

Zejtra to vypukne. Po šestnácti letech s naší účastí.

Pro začátek 3 tipy:

Česko - USA 2:0
Česko - Ghana 3:1
Česko - Itálie 1:0

Free Dim Fest 06

Jaro = Free Dim Fest. Letos teda jaro hnusný, ale i tak to stálo za to. Vyrážíme v poněkud okleštěný sestavě, já, M. a strejda Dlouhán. Ještě ve vlaku se mi nechce věřit, že by se mohla vyplnit předpověď a mělo by trvale pršet. Dobržďujeme v Táboře a začíná krápat. Jsem nalomenej. Ale přesvědčeněj, že to bude dobrý.
Cestou do parku Pintovka dáváme pauzu Na Bečvárně. Strejda Dlouhán se vrátil po asi 9 měsících z Asie a Oceánie a jeho jediným přáním (nakonec nesplněným) je dát si někde (nejlíp tady a teď) knedlo-zelo-vepřo. Čekáme ještě pana Pulce od Brna, kterej přichází už promoklej jak pes. Vzhůru do deště. V lesoparku je příjemně, za normálního počasí by tady bylo krásně. Trošku se sušíme ve výletní restauraci s mile neschopnou obsluhou, bohužel nám tak unikají Some Other Place.
Do prostoru ohraničeného igelitou páskou přicházíme před setem Francouzů z Barcelony - Loser Superhero. Týpek s notebookem na klíně, chic kytarista a chic basák se na velkém pódiu trošku ztrácejí. Samplované podklady, do toho výrazná basová linka a kytarista střídavě vybrnkává nebo riffuje. Místama to zní dost bezradně, navíc opakování skladeb taky nesvědčí o velký potenci. Ale budiž, něco zachrání i projekce, tvořená zřejmě živě oním notebookařem. Punková vsuvka - klasici Wollongong (dva nový songy v repertoáru) a pro mě první setkání s Dezinfekcí. Jasný kořeny v domácím punku, připomene mi to třeba FPB, k tomu dvojnásobná rychlost a nasazení. I tyhle kapely mají na Free Dimu svoje místo, aspoň se provětrá vzduch a Pulec si může dojít pro pivo. Pátek zakončují Volt. Přinášej kovovej zvuk, skladby jsou natlakovaný energií. Když už jsem u těch příměrů, tak bych třeba sáhnul po Ministry. Jasnej vrchol večera. Ke konci jejich setu už voda protéká střechou na pódium a chčije a chčije...
Sucho hledáme v Red Baru. DJ sází pecky od Fugazi, The Clash ale třeba i HNF. Zvuk je ale tichej a špatnej. Kolem ženský části naší výpravy kroužej podnapilí motýli, jeden s trikem Chinaski. Na dotaz "Ty jo, ty hraješ v týhle kapele?" odpovídá "To ne, jsem jenom bedňák. Ale to nic není, jezdil jsem i s Kabátama!" Je čas jít spát a šetřit síly na zítra.

Hned ráno se dozvídáme novinu, sobotní program se přesouvá na Cestu. Dorážej posily - Ambro a jeho humpolecká posádka a Venca z HB. Pod střechou začíná místní dorost Ladies Swim. Je na nich znát trošku nervozita, k tomu se přidávaj technický potíže. Určitě se ale třeba C klubou zdárný následovníci. Vas Szuszanne jsou intenzivní, krátký a dobrý. Ze zpěváka vyzařuje zvláštní energie, tím jak ho koncert baví, to baví víc a víc i vás, celý vás to pohlcuje, cloumá to s váma... a najednou je konec. Don Vito na to jdou trochu jinak. Technicky, komplikovaně, vlastně docela podobně jako domácí (tentokrát s absolutním významem) Sabot. Přesto to má u obou šťávu a nadšená stodola bouří. Největší očekávání provází Lvmen. Hned po koncertě jsem říkal, že tomu ale něco chybělo, že tam toho večera byly lepší kapely. Teď bych to popsal takhle: bylo to málo autentický. Místama až takový "umění pro umění".
Dumání nad uměním ale končí v Orionu - diRRRty tRRRinity VOE DJs. Smutnej noční návrat na Cestu je pak spravedlivým potrestáním hříchů, kterých jsme se na afterparty dopustili...

Tak příští rok zase na viděnou. Tentokrát snad opět za pěknýho počasí a na dvorečku Café Baru 7.

Kozy a indiáni do parlamentu

Předvolebnímu hemžení asi unikne málokdo. Všemožní "talenti" slibují ochranu před islamizací, jízdné v MHD pro důchodce zdarma, anexi Maroka nebo více hřišť a méně fetování. Když jsem si prolistoval hlasovací lístky v našem kraji, narazil jsem na jednom z nich na dvě známá jména: za Stranu zelených na Královehradecku táhnou do boje Stanislav Penc a Martin Věchet.

Stanislav Penc, už asi navždy označený nicneříkající (nebo spíš hodně výmluvnou?) nálepkou "aktivista", se dokonce vymrštil do čela kandidátky. Mě osobně se při zmínce o něm vybaví Kozí mejdan, který pořádá každoročně na usedlosti v Milkovicích. Už je to pár let zpátky, co jsem tuhle akci navštívil. Panovala tam specifická atmosféra, všechno frčelo jakýmsi organizačním samospádem. Stal jsem se článkem řetězu, který přemisťoval cihly z provalené zdi stodoly. Po práci měla přijít zábava. Kapely se ale smrskly na jeden obskurní soubor, který tady zřejmě trávil celý týden a zkoušet začal maximálně před měsícem. No nic, pivo bylo (půllitry ani kelímky ale ne), kámarádi taky, takže zábavu si člověk nějak zařídil. Po akci jsem ale zachytil rozhořčené reakce kapel. Zadarmo si přijely zahrát, ale na místě je čekaly jenom problémy s elektřinou a nekonečné hádky o to, kdo kdy vystoupí. Jestli se zelení do parlamentu dostanou, bude mít Penc prostor dokázat, jestli byl milkovický chaos chtěný a "organizovaný" nebo "klasický", totiž neřízený. Média mu budou určitě věnovat dost pozornosti.

Šance na zvolení Martina Věcheta je jasná - nulová. V Podkrkonoší běhají fámy, že letos se nebude věnovat pořádání tradičního Trutnov Open Air Music festivalu, což nahrává různým konspiračním teoriím. "Trutnov" se vždycky trošku otíral o politiku: programový bulletin byl poslední dobou plný politických textů, jezdil sem prezident Havel, loni Penc telefonoval rovnou z pódia Paroubkovi. I Věchetův přístup k politice byl vždycky jasný - směska někdy i trošku naivního aktivismu a následování Václava z Hrádečku.

Obě "máničky" si umím v poslanecké sněmovně představit těžko, už jejich zvolení by pro ně bylo asi dostatečným trestem. Představa, že všichni, kteří chtějí mluvit do věcí veřejných, musí sedět na Malé Straně, mě celkem děsí. Silné hlasy z venku jsou taky potřeba...

Mimo obyvklý trasy

16 máj - Kashmir 9:41, Underside - Rock Café. Klub v rekonstrukci, vzduchotechnika mimo provoz, nedýchatelno. Když je něco zadarmo, tak to má většinou solidní ohlas - těžko tipnout, kolik by přišlo lidí, kdyby se vybíralo vstupný. Na gymplu kolovala žlutá kazeta Kashmir z roku 95 z ruky do ruky, ve svý době to byl opravdu kult. Teda u nás, dvě sta kilometrů od epicentra. Po dalších více než deseti letech existence / neexistence vydali pánové novou placku sri guru vandana (jestli se nepletu, tak čtvrtou) a pěkně po křesťansku ji právě tenhle večer pokřtili. Neustále projevují sympatie k hnutí Hare Krišna, což mě nechává celkem chladným, ač si jinak o tomhle spolku myslím svoje. Trošku míň už rozumím jejich humoru, kterým obšťastňují lidi mezi songama, ale budiž. Muzika má pořád šťávu, i když jede vlastně ve stejný lajně - hutný pasáže, postavený na jednoduchým a úderným rifu a k tomu klenutej refrén. Došlo i na cover od Kritické situace, která je podle jejich vlastních slov neskutečně ovlivnila. Jen jsem nepochopil samotnej křest. Proč je nutný tam přitáhnout Petra Vachlera, kterej ocení jenom to, že většina kapely jsou vegetariáni? Trapnost ale vyskočila na pódium až se zpěvákem Underside. Jeho neustávající proslovy Ahoooj Praho, Jak se bavíte, Praho?, Pojďte blíž, Praho nebo Díky, super koncert Praho mě úplně drásaly. Pochopil bych, kdyby přijeli aspoň z Kolína a chtěli Pražákům udělat dobře, že vědí, kde vlastně ten večer hrajou... Muzika moc šťávy nenasákla, hodně se na tom podepsal i přebuzenej zvuk. Zajímavější byla rozhodně první půlka večera.

18 máj - Ghost Mice, Austin Lucas - Cross Club. První co mě dostalo, byl výbornej exteriér i interiér klubu. Industriální serepetičky, mechanický i světelný efekty, perfektně dotažená idea. Akusticky začali Ghost Mice, kluk a holka odkudsi z americkýho venkova, doprovázený ještě jedním kamarádem. Hráli bez mikrofonů a zesilovačů, pod pódiem a mezi lidma. Právě pro tuhle upřímnost to mělo velkou sílu. Dokázali, že rokec se dá hrát v sestavě španělka, housle a tahací harmonika. Po nich Austin Lucas. Zdá se, že přichází módní vlna indie písničkářů (dá se jim tak říkat?) do našich zemí a právě Austin jede na svým surfu na její špičce. S kytarou brázdil zdejší kluby ještě dřív, než o tom ostatní kolegové jen začli přemýšlet a je to znát. Působí na pódiu moc jistě, troufne si zpívat klidně a capella a musíte mu věřit. Rád si poslechnu celou novou desku.

19 máj - Thema Eleven, !Úl.. - Black Pes. Na hranici Prahy, v lese u nádraží v Klánovicích je schovanej malej klub, kde pořádaj svoje sabaty hlavně hoši vlasatý metalový. A metal v podstatě kroutily i tyhle dvě smečky. O !Úl.. jsem zatím jen slyšel a trochu se bál, že muzika bude utopená v proudu kázání. Ale to jsem se naštěstí hodně seknul. Na proslovy sice došlo, ale s mírou a navíc to bylo hodně sympatický. Po přídělu nasraný a místama trošku klišovitý muziky jsem byl nabitej pozitivní energií jak novej monočlánek. A to ještě čekala Thema 11. Bohužel byly velký problémy se zvukem samplu, kterej se tak redukoval jen na nesrozumitelný chrčení a huhlání. Hradečáci pomalu opouštěj model, kdy po pomalejších pasážích přijde intenzivní nářez a zůstavají právě jen u toho nářezu. I tak se jim muzika daří udržet čitelná a všechno se nesleje do jedný skladby. Mňam.

bOZI

Továrna na zábavu, libeňský Abaton, hostil ve středu 10. 5. belgické dEUS. Kromě toho, že Belgie vyváží čokoládu a špatnej fotbal, nabízí světu i tuhle časem otřískanou kytarovku.
Dorážíme do ex-továrních prostor akorát včas, už je příjemně naplněno. Ač nehlášen na plakátech ani jinde, vyskakuje jako první na pódium Vašek Havelka - Selfbrush. Tentokrát vyzbrojen elektrickou kytarou zní trochu vzdušněji, ale přesto mi to víc než co jiného připomíná zaříkávání hadů. Ale což, pět songů je akorát a atmosféra v sále vyskočila do sfér napjatého očekávání. Jak už to tak bývá, ještě ji vyšponovali bedňáci a po trojím přeladění kytar konečně přichází čas pro umění.
Nebudu zapírat, před koncertem jsem znal důkladně a důvěrně desku The Ideal Crash (a považoval jsem ji proto za vrchol tvorby těhle pánů) a nedůkladně novinku Pocket Revolution. Nakonec to ale bylo jedno, dávkovalo se celkem rovnoměrně a přišlo i na hity, které jsem neznal a o to příjemnější to bylo překvapení (týpek vedle pořád řval Roses, říkal jsem si, to bude ale asi chujovina - ale nebyla, sorry chlape). V živým provedení bych ještě vyzdvihnul Put The Freaks Up Front nebo Theme From Turnpike se zlověstným deklamováním v závěru. Naopak k vzteku bylo osvětlení. Většina světel svítila zpoza kapely divákům do ksichtu, takhle příště ne.
dEUS se úplně přesvědčivě dokázali vypořádat se všema náladama, kterýma září jejich muzika. Byli sladký, ale nevypadali u toho jako malý dítě s čokoládou kolem pusy, byli draví, ale nepůsobili jako adolescent s rozladěnou kytarou. Byli fajn.
A samozřejmě uznání pro kytaristu Maura Pawlowskiho, hrát s rukou v sádře... Porce fotek tady.

Benefiční vaječňák

Po kratší době zase na Strahově, po delší době zase benefičně, tentokrát na Czechcore, hlásnou troubu domácích hárdkóristů, vypečenou diskuzní platformu a jinak fajn stránky.
Před menší návštěvou, než jsem čekal, vykopává Unkilled Worker aka Torr z Wollongong. Z mojí strany směs očekávání a obav, jak to bez basy a bicích bude fungovat. Rozjezd je klidnější, v duchu songů, které jsem před koncertem ochutnal. Závěr ale graduje - řev, pot, nasazení, kytara kvílí a vazbí. Se svojí angličtinou bohužel nejsem schopnej pořádně odchytávat slova, což je v tomhle případě asi hodně důležitý. Takže abych to shrnul: jo, ale komplet Wollongong třikrát jo. Asi je to blbý takhle srovnávat, ale nemůžu jinak. Následuje Lyssa. Tasí 2 nový songy a zase jim to žeru. Všichni házej hlavama tak, jak to jde snad jenom právě na ně. Po nich další dáma, Ambrosia. Slyším je prvně a možná i naposled, tahle kombinace hc a metalu mě neoslovuje. Navíc nemám rád bubeníky, který to sice maj v paži, ale jen seděj, žádnej pohyb tělem, žádná euforie. Je to sice úplně mimo mísu, ale prostě se mi to nelíbí, ani nevím proč. No a Gnu na závěr, co bysme si povídali... Masakr!
A ještě úplnej závěr - vaječný likér po 7 kačkách za prcka...

Catalunia Is Not Spain

Minulej týden jsme zdárně zvládli expedici do Katalánska. Potěšili jsme svou návštěvou a vlídným slovem Ročose a jeho družinu, sídlící toho času v Gironě, příjemným univerzitním městě severovýchodně od Barcelony. Samozřejmě došlo i na nějakou tu kultůru, že.

Ve čtvrtek večer hostil univerzitní areál studentskou fiestu. Příležitost poslechnout si živě místní kapely. Celej večer splnil obě moje očekávání. Zaprvé, že se silně opijeme plechovkovým pivem, které jsme za tímto bohulibým účelem nesli s sebou. A za druhé - většina místních kapel (šlo to vytušit už z názvů) bude hrát nějakou variaci ska či jiné "horkokrevné" muziky. To se taky vyplnilo. Jedna banda byla variací na Manu Chaa, další si troufla namontovat mezi trumpety i metalové postupy a tak dále a tak podobně. Při normálním průběhu večera bych nedůvěřivě koukal z povzdálí, ale kombinace cervezy Steinberg, středomořského vzduchu a rozjuchané atmosféry mě donutila poskakovat jak nadmutýho kozla. To se mi taky stalo osudným, protože jsem vytrousil peněženku, kde jsem měl všechny doklady... Už jsem plánoval cestu pro náhradní cestovní průkazku, ska jsem proklel a zapřísáhl se, že ho už nikdy nebudu poslouchat, když v tom se (jo, happy end) peněženka našla... Zbývalo jen najít a posbírat dočasně invalidní část výpravy a vydat se na cestu domů. A jaké z celého večera plyne poučení? Pokud vypijete hodně vína a pak se chcete trochu vyspat, nedávejte si na vystřízlivění 3 plechovky Red Bulla (že, Zbyňo).

To bylo z hudebního nadělení všechno. Ještě jsem zabrousil v Barceloně do míst, kde se koncentrují obchody s deskama. Speciálky, od hardcore punku, přes ska až po techno, ale i megaobchody s mainstreamem. Bohužel jsem měl málo času, takže jsem se nemohl pořádně ponořit, ale určitě by to stálo za hřích. Jo a taky jsem si dal jedno pivo Estrella Damm. Tenhle pivovar sponzoruje akci Primavera Sound, která za měsíc v Barceloně přivíta třeba Killing Joke, Lou Reeda, The Robocop Kraus, French Toast, Shellac, Yeah Yeah Yeahs a kupu dalších... Existuje na světě nějaká spravedlnost?

Kromě hudby jsme se pod odborným dohledem Máry věnovali i výtvarnu. Navštívili jsme jsme muzea Joana Miróa a Salvadora Dalího a samozřejmě okoukli Gaudího stavby. Hlavně v případě Dalího muzea ale zůstává rozum stát nad chováním asi 90 % návštěvníků. Bus je vyklopí před barákem, bez absolutního zájmu a cokoliv probíhaj chodbama, vřískaj a dělaj bordel. Hlavně, že viděli toho malíře, co namaloval ty rozteklý hodiny.

Tak ještě jednou díky Ročosovi a Lucošovi za azyl!

Strahovský dvojboj

Stačí týden bez počítače a jeden kouká, co se za tu dobu semele. Přijedete domů a hle - Liberec fotbalovým mistrem (gratulace), do skvělého line-upu Free Dim Festu přibyl Wollongong a už aby byl konec května, hvězdou domácí politiky se stal komunista Dolejš, na Czechcore a jiných diskuzních fórech zase září majitelé jediné a zaručené pravdy, ...

Ještě před "odpojením" jsem ale stihnul zajít na 007 na dva koncerty.

V sobotu 22.4. zahrál Chris Brokaw Band a spolu s ním OTK. Každá sobota na sedmičce patří hip hopu. Začíná se ale až po desáté, takže předtím si ještě můžou vrznout podivíni s kytarama. Na baru se prodává dražší pivo (pak ať někdo tvrdí, že hip hop je umění ulice) a pro urychlení přestavby zahajují OTK na pódiu zastavěném aparátem jejich následovníků. Bubeník sedí netradičně bokem v čele pódia, takže je možný si vychutnat jeho precizní hru. Za mikrofonem s kytarou sám mistr Ježek, čemuž se trochu divím, protože poslední dobou má prsty snad v každý desce, co u nás vyjde, času nemůže mít nazbyt. Hrajou se jak nový věci, tak v přídavku vytleskanej Vlčák z předposlední desky. OTK se mi líbili moc, dokonce i víc, než "hlavní" band večera. Chris Brokaw a jeho dva spoluhráči nastoupili v nejzákladnější sestavě - kytara, basa, bicí. Kapela se otřela o country, jižanskej rock (při jednom songu jsem sám sebe viděl na show mých starých lásek ZZ Top), došlo i na indierockové krasosmutnění, přesto mě nálada koncertu přišla lehce stereotypní. Konec přišel v pravou chvíli, stejně už nastupoval, jak Chris vtipně poznamenal, hih hop nation.

Neděle měla patřit That Fucking Tank a C. Bohužel Anglánům That Fucking Tank onemocněl bubeník, což je u dua hodně citelná ztráta. Nicméně kuloáry hovořily o záskoku basisty z This Aint Vegas, takže nebyl důvod na koncert nevyrazit. Zasedli jsme na židle v zadní části podniku a pokukovali jsme po ladícím kytaristovi. Časem se z domnělého ladění vyklubalo hudební experimentování, týpek si svoji muziku různě zasmyčkovával a do toho přidával další a další vrstvy. Ani jsme se ale nestihli rozkoukat a byl konec. Nastoupili "Céčka". Jejich instrumentální muzika má naživo neskutečnou šťávu a to se potvrdilo i teď. Nové songy se mi zdáli trochu ostřejší, správná cesta.

Povedený dvojden a potvrzení toho, že domácí kapely v poklidu udrží krok s "hvězdama" z venku a když na to přijde, dokážou je i předběhnout...

Večer na vsi - Jetřichov 16/4/06

Tak ať je čistej stůl, nejdřív sfouknu to nepříjemný. Opilecký přehmaty se maj řešit pokud možno rovnou na místě a třeba i ručně, ale "vocaď pocaď". Navíc to nebylo poprvý. Ve větších sálech při společenských akcích asistují hasičské hlídky. Hlídkující hasič by měl podle mě splňovat aspoň dvě věci - mohl by být trochu slušnej a úplně střizlivej. Bohužel jeden z místních požárníků byl negativem tohohle ideálního předobrazu - neslušnej a ožralej. Kdyby začalo hořet a pánové by měli konat, obávám se, že právě tenhle zachránce by se zamotal do záclony a uhořel by jako první. To by byla jeho chyba. Jestliže je ale po svým celovečerním "výkonu" ještě schopnej vyžadovat vyšší gáži, vyhrožovat fakturama a otravovat lidem život, to už mi jedno není. Na to by možná mohli přijít i jeho souputníci a příště nasadit údernější sílu. I když diváci by přišli o "rudýho krocana" (jedna ze slušnějších přezdívek, kterou si večer vysloužil).
A teď už z vesela. Jak se taky dá jednat s lidma ukázal pan řidič nočního autobusu. Jeho klid a ochota si zaslouží maximální dík a respekt!
Autobus ale akci zavíral, začínalo se jinde. Kapely se vystřídaly v pořadí Štafle - Sulk - Eye For An Eye - Znouzectnost - Veso. Já sám jsem bohužel skoro nic neviděl, ale naštěstí se tentokrát našlo pár takových, co o akci ztratili slovo. Ty hůře dostupné postřehy vyzobávám celé, z těch lépe dostupných jen ty nejlepší špeky. A bez komentáře...

Nuže, tady jest:
Ing. Milan Svatoš: "Znouzectnost byla skvělá. Co mělo nohy, nahrnulo se na parket. Koukám, a koho nevidím? Petr Čepelák, kandidát do parlamentu za SNK-ED. No, jestli to v politice rozjede tak, jak při muzice, tak se máme na co těšit". Více tady.

xBbx: "Hahaha hahaha a ještě jednou hahaha. Jestli se někdy budete chtít pobavit, znechutit a zároveň udělat malou sociologickou expedici, jeďte se podívat na jetřichovskej Šrumec". Pokračování zde.

EFAE: "Včera, tedy netradičně v neděli, jsme si zahráli na dosti povedeném festiválku u polských hranic v Jetřichově. Na pódiu se vystřídalo 5 kapel, největším tahounem byla plzeňská punková legenda Znouzectnost. Jo jo, kde jsou ty časy, kdy jsme si zpívali Banánovou republiku či Krysaře. Nám se hrálo velice dobře, pan zvukař dělal co bylo v jeho silách, za což mu patří velké dík, jelikož zvučit tyto sály není zrovna jednoduché". A fotky jako bonus.

Veso: "Prostor kulturního domu se pyšnil mnoha neoddiskutovatelnými atributy víceúčelovosti. Ze stropu visely gymnastické kruhy, ke zdem byly připevněny žebřiny,... Každopádně architekt s rockovými koncerty jako možností využití sálu nejspíš tolik nepočítal, protože akustika byla děsivá". Více na stránkách kapely, v sekci Koncerty kliknout na abc u koncertu.

A několik fotek od Václava návdavkem:

Korn + Sepultura + Franz Ferdinand = Sulk

Oko za oko

Přece jen se to někomu líbilo...

Znouzectnost z kumbálu

The Yellow Emems

Zatím největší nátěr letošní zimy a začátku jara. The Yellow Press a Ememvoodoopöká na 007.
Je to už pár dní, ale teď se na Krásným objevil report, takže je čas vzpomenout. Fotka nahoře je z Freemusic - je jich tam samozřejmě víc.
Nezbejvá než těšit se na nadcházející víkend, na 007 to totiž bude vřít možná ještě víc...

7. Šrumec

V neděli 16. dubna vtrhne na prkna jetřichovského kulturáku další Šrumec. Proč byste měli přijít?

1. Kuloárové informace hovoří o totální rekonstrukci sálu těsně po akci. Jak se nám už několikrát stalo, nové parkety bývají dobrou záminkou pro vypuzení koncertů. Snad se to nestane, ale možné je všechno... Takže pro jistotu, co když je to poslední akce v Jetřichově?

2. Starší si můžou přijít zavzpomínat. Na fotce je zachycená Znouzectnost l.p. 1999 v Otovicích. Tedy před 7 lety, v době, kdy jsme s pořádáním různých akcí začínali. Pamatujete FestDelay vol. 2? Totální mišmaš, od death metalu přes punk po reggae, legendární otovický sál, připojování vagónu v Meziměstí, aby se dav jedoucí na akci vešel do vlaku. Nemůžu vás přesvědčovat o hudebních kvalitách Znouzectnosti, protože bohužel žádné nevidím a vždycky mě bylo záhadou, co se na ní lidem líbí. Co se ale líbí mě, je jejich přístup. Desky si v klídku vydávají sami na labelu Sisyfos a z kapely se stala v podstatě "instituce". Ale naštěstí všemi respektovaná.

3. Samozřejmě přijedou i další kapely. Pro seznámení můžete mrknout na jejich weby: Eye For An Eye, Sulk, Veso a Štafle.

4. Kromě muziky je připravená spousta dalších atrakcí, třeba, slovy Houpacích koní, "ukrajinskej bar, kde maj jenom asi pět lahví tvrdýho alkoholu, a kde se mohutně nasává".

V neděli čau. Info.

...třetí hudební

Tenhle post tady mohl viset už před několika dny. Uprostřed jeho psaní ale zkolaboval počítač a všechna snaha byla zbytečná. Teď jsem posbíral síly k jeho znovusepsání. Nutno dodat, že v hodně okleštěné verzi - jen abych měl za rok přehled o tom, kde jsem byl a kde se o tom můžu dočíst. Někdy se to moc hodí, fakt.

Březen začala divnopárty v pražské Akropoli. Kosmické koláčky (barevně OK, chuťově hnus), podivné bytosti a na pódiu výborní Ememvoodoopöká a ještě lepší OTK. Dobro (reprezentované hochy ze Silver Rocket) samozřejmě zvítězilo, o čemž je možné se přesvědčit tady a tady.

Pokračoval jsem v Abatonu. Tam nejvíce bodovali Lu, na živo je to opravdu paráda a baví mě pořád víc. Folk3mail ke své škodě neskutečně dlouho zvučili a nakonec z toho nic nebylo. Vašek Havelka aka Selfbrush je sólo moc unylý a jednotvárný. Dva dny poté jsem poprvé zabrousil na Deltu, Honza mě pozval na obligátní The Prostitutes, tentokrát předskakované dámami Stillknox. Celkem divoká oslava MDŽ.

Vybočením z pravidelných tras byla cesta do Liberce. Těšil jsem se do Casta clubu, který jsem znal ještě pod jménem Golet. Rekonstrukce přinesla přemístění pódia na druhou stranu sálu (v Čechách dost typické, zdá se) a jinak žádné výrazné změny. Vykopávali místní Lewisit, s náhradním bubeníkem, ale s tahem na bránu jako nikdy jindy. Domácí prostředí zapůsobilo pozitivně. Taky domácí L*RU ke konci trochu vadli, nedostávalo se melodií a energie, ale jinak byla jejich temnější kytarovka docela solidní. Na konec Fini Downstairs. Bohužel dvakrát je přerušily technické potíže, jinak to byla splašená hc punková jízda s bezvadně chaotickýma klávesama. Sobotní pokoncertní program v Liberci se trochu protáhnul, takže jsem skončil napůl cesty domů, v Trutnově, v péči Václava. Tentokrát New End okupovali jedni z Růžičkových punkáčů, Slováci Hasiací prístroj, Václav nemohl chybět. Největší šou jako vždy prováděli mladí alko punx. Polejou si podlahu pivem a pak při pogu padaj na zem a lámou si hnáty.

Mnohem víc horko bylo 16.3. na 007. Doomriders, November Coming Fire, Rise And Fall. Trojhlavá saň. Hodně napoví perfektní fotky na Czechcore: 1, 2, 3.

Den potom a otočka o 180°. Z pekelnické 007 v plyšovém Pakulu. Mistr Lou Reed. Bohužel nebyl patřičný obnos, vypadalo to, že koncert bude bez naší účasti. Filuta P. navrhoval přijít tam na blind a koupit lístky od zkrachovalého překupníka nebo tam "nějak proklouznout". Já jsem navrhnul vyhrát lupeny v soutěži. Obeslali jsme všechny soutěže, které jsme objevili a den před koncertem přišla spásná sms - vyhráváme 2 vstupenky. Pakul mám spojený s děsuplným zážitkem z gymnaziálních let. V rámci "kulturního zájezdu" jsem tady viděl svůj první a poslední muzikál; Dracula se ta hovadina jmenovala. Tohle se naštěstí neopakovalo. Přes počáteční obavy, jestli tady vůbec přeskočí mezi pódiem a lidma nějaká jiskra, se koncert rozjel k neskutečně vygradovanému závěru. Rozcestník na fundovaná resumé a barevné obrázky nabízí Khotzillablok.

Další den další změna. Restaurant Vatikán v Náchodě a Durchfall fest. Celkem 9(!) kapel za jeden večer, to vypadalo na smrtící večírek. Po zralé úvaze jsme se usídlili ve výčepu a na zteč jsme se rozhodli vydat až později, už jsme přeci jen starší páni (je to v prdeli, ale situace, kdy se člověk motá na akci, kde je 90 % osazenstva mladší než vy, se začíná opakovat hodně často). A Durchfall se povedl. Musím říct, že nad očekávání. Z pořádajících Sulk se klube našláplá kytarovka, staří známí Pavilon M2 se před nadšeným publikem vytáhli k nejlepšímu výkonu, co jsem kdy viděl. Kolíňáci Cocoon překvapili promakaným a hodně dynamickým noise rockem. Atmosféra trošku zvadla při Kill! Kill! Kids! Těm se zaběhnul bubeník a celej set vyzněl hodně do ztracena. Večer končili Petethepiratesquid a Mr. Willis Of Ohio. V obou případech to byla exploze energie! Menší skvrnkou bylo závěrečné extempore dvou vylitých hlav, ale kapely si diváky nevyberou. Někdy bohužel. Pohled psaný za čerstva a částečně z pódia nabízí Noisewriter.

Po pauze, kdy jsem kvůli prázdné kapse nemohl vidět třeba 31 Knots či Silent Front, jsem další neděli neodolal vábení sirén a Venca mě vytáhnul na Nuit a The Ocean (zase na 007). Za poslední peníze jsem si koupil vstupenku a 1 pivo. Celkem jsem se těšil na The Ocean, které jsem kdysi viděl v Plzni spolu s Thema 11. Bohužel mě to trochu zklamalo. Když to řeknu jednoduše, byl to na mě moc metal. Nuit se na pódiu taky moc neroztrhali, takže následná hladovka moc veselá nebyla... Kuci metalový to ovšem viděli opačně a tak to má být.

Tolik březen.

P.S. To, že jsem v plzeňském Anděl café viděl koncert kapely Koudel, si radši nechávám pro sebe.

Trutnov - Vamberk Tour

V pátek vyrážíme do New Endu v Trutnově. Volant pevně svírá Spacák, řádně unaven cestou z Prahy, posádku kromě mě tvoří ještě Míša a Kamil. Přes rozryté a sněhem zasypané cesty přijíždíme do Trutnova. Tradiční místo na zaparkování je odmítnuto - přece nepůjdeme 300 metrů do klubu pěšky. Ještě 15 minut se různě motáme, popojíždíme, až je nalezeno parkoviště schůdných 100 metrů daleko. Přicházíme do klubu hodně po půl desáté, naštěstí se ještě nezačalo. Vyrážíme na bar, kde má dvě servírky na povel šéf s vizáží horského myslivce. Bohužel neschopní jsou všichni tři, takže během útrpného čekání na drink už z vedlejšího sálu slyšíme rock'n'rollové dunění. S Krakonošem v ruce hurá na Sunshine. Pánové, řádně vyimidžovaní, to rozjíždějí ve velkém stylu. Hrají z nové desky, která vyšla zatím jen v naší kotlince, kdežto za louží se čeká zřejmě pořád na správný termín. Jestli nám jen někdo nemazal pudink kolem pusy. V první půlce je o zábavu postaráno, v druhé už se jedna píseň od druhé bohužel rozpoznává obtížněji. Je to jak s kraslicema - aranžovat se můžou různě, ale pořád je to vejce. Ale i to může chutnat. Teď jen čekat, jak se situace kolem Suns vyvrbí - objíždění poloprázdných venkovských klubů kapelu, která chtěla mířit trochu jinam, asi dlouho bavit nebude.
Sedáme ke krátkému vydechnutí, jako odborníci na všechno hodnotíme podvečerní výprask našich klouzáků od Švédů a odjíždíme. Nior W. si necháváme ujít, ale hradba Marshallů za baskytaristou se nám líbila, samozřejmě.

V sobotu pilotuje Václav, na sedadle smrti zase já. Zajíždíme do Broumova pro Jackyho s Káťou. Vousáč si do auta samozřejmě koupil tři lahváče, takže jednoho musím vypít. Na Vysokově vysvobozujeme Máru a svištíme do orlického podhůří na družební Hajcuk. Zajíždíme ještě podruhé, tentokrát k Václavovi na chalupu, kde je plánován nocleh. Václav nepřijímá naši nabídku, aby nás vyložil v hospodě, nechceme mu překážet při nošení dřeva a zatápění. Místo koncertu, hostinec U Kozlů ve Vamberku - Merklovicích nás vítá žíznivými ústy místního punkáče. Jsem výročním návštěvníkem, takže získávám live CD z minulého Hajcuku, vkusný to suvenýr. Usazujeme se a po drobné přestavbě usedáme u rozbaleného distra na vyvýšeném stupínku, kde máme dokonalý přehled o dění na pódiu, v publiku i na baru. Nechybí obligátní zvukař oděný do tepláků a samozřejmě kapely. Nechci být moc jízlivý, ale metalická dechovka Venia si naše sympatie nezískala. Kvitujeme, že to je jejich poslední koncert. Našemu vytříbenému vkusu nelichotí ani Poslední konflikt. Ostřejší skladby bez nápadu se s nástupem zpěvačky na posledních pár písní mění v bezbarvé nic. Atmosféru zčeří Sicherhatesystem, jejich hardcorepunk je upřímný a nakopávající. Jacky, cestou se holedbající tím, že bude Václava při jeho těžkém řidičském údělu provázet kamarádským slovem celou cestu domů, odchází po třetí kapele spát do auta. Přichází tak o Rádio Jerevan, živý inventář Hajcuků, a o E.N.D., mladé neopunkáče. S posledním tónem se v nás probouzí elán. Otevíráme fotografické studio a tvoříme galerii postav. Někteří jedinci bohužel nechtějí naši upřímnou snahu o zdokumentování jejich účasti pochopit, nechápou, že naše cíle jsou opravdu nezištné. V přítomných punkerech vyvoláváme dokonce strach. První se bojí, aby fotka nebyla v novinách, jeho kolega nás podezřívá, že jsme od policie. Jako výraz uznání pro všechny ochotné modely a modelky je jedna fotografie připojena. Cestou na chalupu nakupujeme ještě bagety a piváče, ale ráno u maratónu na 50 km na ně už nikdo chuť nemá. Povedená práce všech z Pěčína a okolí, příště jen trochu lepší kapely a dražší a horší pivo, prosím.

...druhej hudební

Tak je tady únorové resumé. Honza mě vylákal do Rock Café na The Prostitutes (2.2.). Své dojmy ventiluje tady. Bez mučení se musím přiznat: The Prostitutes hrajou zábavnou a hybnou muziku. Zároveň mají štěstí, že jsou u nás pionýry žánru, který teď hýbe trendy v Británii. A proto jim je věnována taková pozornost... Nejvíc mě ale pobavila tisková mluvčí serveru MusicWeb (nádherná funkce), která předskakující STP označila jako "nějakou pochybnou předkapelu" a "mix Anny K. a Wanastovek". Bože.

Obden (4.2.) se noříme pod zem Starého města. V Chateau zuří Zkouška sirén a Děti deště. Fotky z večírku, kde uši dostaly řádně na prdel, se nabízí tady.

Další útok na uši (tentokrát s lepším zvukem) maj na svědomí v neděli 5.2. Kanaďani The Expectorated Sequence a Amíci An Albatross. Solidně zaplněná 007 viděla tohle a tohle.

Uklidnění přinesl v Kaštanu (9.2.) Atlantic Cable. Přiznávám, že nejvíc se mi líbily pasáže, kde Tyson Cosby (se dvěma doprovodnými hráči aka The Sleepy Brothers) hrábnul do strun ostřeji a sálkem začal poletovat duch Squall. Večer načal písničkář Tony Rose, únorové hemžení fotografů můžete ocenit tady.

Cestou domů zastavujeme 10.2. v Náchodě, po delší době navštěvujeme Vatikán. Kromě místních Maze a Sulk to tady rozbalili Ememvoodoopöká. Potom, co jsem naposlouchal Dort jak brus, je vidím poprvé. Je to trošku zklamání, hodně se na tom podepisuje atmosféra. Je vidět, že většina lidí přišla podpořit snažení spolužáků nebo kámošů z putyky a Emems je moc nezajímaj. Kupodivu se hrajou i starší věci, čert ví, jestli třeba Hřiby budou někdy k slyšení i na živo.

Po zápase našich bruslařů s Kanadou narychlo objevujeme v Paláci Akropolis koncert Pavilon M2 a kapely s hrozným jménem Hrnce z kredence. Pohled profesionála, s kouzelnými větami jako "O Pavilon M2 se již napsalo jisté množství textového materiálu s pozitivně hodnotícím charakterem" nabízejí tady.

A záverečný únorový víkend si zaslouží vlastní zápis.

#4

Jak říká nedostižný sporťák Pavel Čapek - přebírám "pomyslný štafetový kolík" a vybíhám...

překážka první, nejtěžší - čtyři zaměstnání
1. pořád ještě student, navíc s vlažným vztahem k brigádničení

překažka druhá - čtyři místa, kde jsem žil
Kromě domovských Teplic nad Metují vždy tam, kde jsem se nechal vzdělávat
1. Ústí nad Labem - Klíše
2. Liberec - Nové město
3. Plzeň - Bory
4. Praha - Holešovice

překážka třetí - čtyři oblíbené filmy
1. Dead Man
2. Lola běží o život
2. Markéta Lazarová
3. Knoflíkáři

překážka čtvrtá - čtyři knížky, které často otvírám
1. Petr Hrabalik - Viděno Sudem
2. Daniil Charms - Čtyřnohá vrána
3. ČD - Jízdní řád 2005/2006
4. Blažek, Uhlíř - Teorie regionálního rozvoje (bohužel)

překážka pátá - čtyři oblíbené tv pořady
1. Skoki Narciarskie na TVP
2. Studio Fotbal
3. Branky, body, vteřiny
4. sem tam nějaký koncert (naposledy Pixies)

překážka šestá - čtyři místa, kde jsem dovolenkoval
1. loni - Turecko
2. předloni - Rumunsko
3. předpředloni - Litva, Lotyšsko, Estonsko
4. předpředpředloni - Bulharsko, Rumunsko
...a všude možně jinde

překážka sedmá - čtyři oblíbená jídla
1. těstoviny
2. kuře
3. nakládaný hermelín
4. palačinky

překážka osmá - čtyři weby, které navštěvuji denně
1. Centrum
2. Freemusic
3. Silver Rocket
4. Broumov (oduševnělé debaty)

překážka devátá - čtyři místa, kde bych byl raději, než kde jsem teď
1. ve škole (byl bych totiž zdravej)
2. ve vatě
3. někde na horské chalupě...
4. ...ale i tady je nakonec dobře

čtyřpředávka štafetového kolíku
Z těch, o kterých vím, že sem chodí, má blog Honza. Zároveň má 3 spolupisatele, takže...

...jeden hudební

Myslel jsem si, že po každém koncertě sem napíšu pár slov... Asi tak 2 měsíce se mi to dokonce dařilo, ale narazil jsem na bariéru času a schopností a z původního plánu tak sešlo. Teď se pokusím kouknout zpět, startovní čárou budiž začátek roku 2006, konečnou pak poslední lednový den.

Po Silvestru v Jizerkách, kde jsme patřičně potrápili játra, běžky i místního hospodského, přišla chvíle oddechu. První zářez tak patří 12. ledna Kdyby psi a Fetch! v pražském Metroplisu. Měl patřit i Dr. Fleischman, ale ti cestu z Polska bohužel nenašli. Více bodů pro Fetch!, příště odstranit zvukaře a jeho ukrutné pyro a světelné efekty.

Následující víkend a Šrumec. Dopoledne se mi daří sehnat autobus na slíbenej odvoz, první klika. Začíná se po obědě vařením guláše. Přípravy, chaos. Zrovna rovnám věci na baru a přicházej první návštěvnice. Mohutně zatápěj pod kotlem, což se na nich později taky projeví. Začíná broumovská Mizérie, punkový štafetový kolík předává ostravským Aqva Silentia. Přijíždějí Houpací koně a Už jsme doma, začíná další kolo chaosu. Chvíli se motám u vstupu, konečně dorazilo pár lidí z Polska. Díky lidem v sále rozmrzá zámek u postraních dveří, takže stěhování hromady aparátu pro UJD bude jednodušší. Do toho hrají Houpací koně (hodně dobře), pod pódiem se klátí jejich věrnej fanoušek. Při UJD točím pivo, sakra zajímavá práce. Na závěr Monty Pičusův létající pes. V půlce setu je tady ale autobus, takže odjezd. Minule byl na palubě bordel, takže musím nedobrovolně dělat stevarda. Zvládám to, lidi jsou v klidu, zazní jen pár vět k řidičovi (šlápni na plyn, ať nám vlajou vlasy - oblíbená hláška opilejch cestujících). Jedu až do Náchoda, autobus pokračuje do Jaroměře, takže pro mě přijíždí Roman, díkes. Při čekání kafe a soda s Márou v nonstopu, na místo činu se vracím asi v 5 ráno. Na ochoze hrají pánové z MPLP, 2 z nich to vydrželi až do 9.30!! Poslední divák odjíždí krátce po poledni, Šrumec končí. Jak to viděli pánové z Houpacích koní, zjistíte tady. Díky všem, co dorazili.

Za týden jedu omrknout diskodoupě Ocelové město v Broumově, zdejší kulturní komise tady začala pořádat koncerty. Provařeným Fourth Face předskakují místní Destroyer. Škola volá, proto jedu brzo domů. To se vyplácí hned v úterý 24. ledna. Po zmáknuté zkoušce potřebuju vypustit plyn, proto míříme do Vagónu na Echt! Tuhle kapelu mám prostě rád, dokonce zahráli i pár nových věcí, dobrej relax.

A pokračování příště...

...jeden fotbalovej

V mediálním olympijském přítmí se rozjíždí jarní část sezóny, jejímž vyvrcholením bude mistrovství světa. Už teď jsem si proškrtal dny mezi 9. červnem a 9. červencem – v tuhle dobu se bude každý rozumný tvor věnovat fotbalovému obžerství. Ale do června pár dní zbývá, takže jak je doma?

Přestupové okénko se pomalu uzavírá. Jak už to tak bývá, nejvíce mě pobavila Slavia (a to ji nepřeju nic špatného, naopak). Angažovala ex-sudího a korupčníka Pučka, který tak s mistrem Leškou utvořil neodolatelné bafuňářské duo. Zbavila se Latky, odchodem zimy je ale angažmá fantomase Gedeona v lichtenštejnském FC Vaduz. Pamatuju si, jak jsem kdysi v Hradci přihlížel debaklu horalů v poháru UEFA, snad od té doby trochu ve fotbalovém umu pokročili. V posilách se naopak vyjímají maďarský šutér Hercegfalvi (přicházející z posledního klubu 1. ligy v Uhrách), chorvatský bek Aračič (ano Makarskou zná skoro každý, ale v souvislosti s fotbalem?) či Brazilec Rodrigo. Přejme sešívancům, aby se aspoň jedna zahraniční posila, Slováky nepočítaje, prosadila v naší lize aspoň jako Ašanin blahé paměti…

V exotických západních vodách zalovila i Sparta a v rudých teplácích po letenské pláni pobíhá Švýcar Lustrinelli. Vypadá nadějně, myslím, že bude větším přínosem než karbaník Řepka. Kam to rudoši dotáhnou? Nevypadá to z jejich pohledu špatně, protože všichni lepší borci z ostatních klubů zmizeli do Turecka. V lize tak zbývá už jen houf motáků. Jak třeba vedoucí Liberec bude dávat góly, zůstává nadále tajemstvím.

Pokud koukneme o patro níž, vidíme jak hradečtí Votroci ladí a leští stroj k jízdě do první ligy (krásná výhra 1:0 v přípravě nad divizním Letohradem). Takže zbývá položit si otázku: Kdo doprovodí Hradec při postupu do nejvyšší soutěže?

Squall kdesi kdysi

Současné hovory o Atlantic Cable se motají samozřejmě taky kolem byvších Squall. Vzpomněl jsem si na kulturní referát, který mi kdysi poslal pan Pulec. Podařilo se mi ho dohledat a tady ho máte. Myslím, že onoho květnového večera roku 2003 to byl v Brně zajímavý večírek.

Tak jsem včera viděl Squall. Naprosto nečekaně. Sedím si takhle u bráchy a rachtám se v Internetu a najednou koukám, že Squall nehrají v Sádle, jak bylo původně hlášeno, nýbrž v Yachtu. Kde se nachází ono Sádlo netuším, a ani se mi tam nechtělo lozit. Ale kde se nachází Yacht vím naprosto přesně. Už bylo tak jedenáct hodin, tak jsem myslel, že borci dávno dohráli. No ale stejně jsem musel pelášit domů, tak peláším a když jdu kolem Yachtu, tak slyšim akorát tak prd. Nicméně mi to nedalo. Tak jsem nakouk dovnitř, a ono pořád nic, tak jsem se zeptal zvukaře, zdali již Squall zahlučeli. A on povídá, že ještě ne, ale že už jsou nastoupený. A byli. Předvedli Today, Dunblaine, Ball And Chain, Sludge, Sintillate a dva kusy, co neznám. Ovšem to nebylo tentokrát to podstatný. Měli totiž problémy s kytarou (vinou zvukaře) a dále s očividnou opilostí kytaristy (vinou asi piva). Když mu to nehrálo, jak potřeboval, lišácky se uchýlil k tomu, že nechal hrát zbytek bandu a sám se věnoval rozličným vyprávěnkám. Pochytal jsem asi tolik, že jel kdesi autem, měl deset let propadlý řidičák, chytili ho fízli. Ten policajt byl údajně úplně maličkej (doslova "short", naznačoval rukou tak metr do země) a svítil mu do ksichtu baterkou. S koncem příběhu se moc nepáral, dozvěděl jsem se pouze, že ten policajt byl Bono z U2. Během výkladu používal všelijaký rozmáchlý gesta a poulil oči. Když začali zase hrát, dělal nepopsatelný psí kusy s kytarou a skončil tím, že ji vzal a hodil na zadní stěnu manéže. Pak přelezl bicí a bubencovi šeptal cosi do ouška. Ještě chvíli hráli a pak šli spát nebo ještě víc chlastat nebo co já vím. Každopádně výživné. Takže takové to bylo. Na viděnou při sobotní
kopané.

Nejlepší domácí konzervy 05

Pět domácích mňamek za rok 2005. Na věky zakonzervovaný lahůdky, po kterých můžete sáhnout i za pár let. Myslím, že nezasmrádnou.


Lyssa - Amoral (Silver Rocket)
"Vem mě basu bicí, prostě na kytaru seru vole." Jak může znít deska, která začíná přesně takhle? Přísný (ale spravedlivý) bicí, ještě přísnější basa a rezavá (divný, ale tenhle pocit z toho zvuku mám) kytara. Všechno sedí, nic není navíc. Sloganovitý texty, podivnej obal, nebezpečnej zvuk. Čekání na desku, která vycházela snad pět let se naplnilo. Kult? Jen doufám, že se dočkáme i slibovanýho vinylu...

Vytrženo odjinud:
"Taneční hudba pro bytosti s třema a více nohama."
"Některé triviální kytarové postupy lze přehlédnou už méně, nehledě na to, že to při nich sem tam nemile zaskřípe."
"Deštivý školní výlet do kovárny se skrytým půvabem. A doslova hmatatelný zvuk."

Ememvoodoopöká - Dort jak brus (Silver Rocket)
Stejná stáj, stejný studio. Úchylný a krásný písničky. Jedna z mála kapel, která je na koncertě výborná, ale z desky ještě lepší. Hitmakeři. V lecčems opak Lyssy - spousta klávesovejch zvuků a pazvuků, fintiček, hostující sbor. Souboj Baroš - Armando dopadá nerozhodně, vyhráváme my, diváci. Příště bych jen přibalil booklet i s textama.

Vytrženo odjinud:
"Správňácky divná deska, u který se jen uculujete v představě, co tomuhle řeknou nezasvěcení, kterým se inkriminované dílko (třeba jen omylem) dostane do uší."
"Ošklivost skupině není cílem, přináší silné melodie, s nimiž neučesaný sound kontrastuje a dává jim tak vyniknout."

Innoxia Corpora - K čertu (diy + Malárie)
Punk se dá dělat tak, jak to provozuje 90% "punkovejch" kapel v Česku: směšně. Ale pak se dá dělat i jinak, tak jak ho dělaj tyhle chlapíci: uvěřitelně, nezakomplexovaně a originálně. Samozřejmě nechybí rychlost a jako bonus (tady ale samozřejmost) zajímavý texty, který můžete študovat pomalu do nekonečna.

Vytrženo odjinud:
"Oproti desce předchozí je tahle věc o dost vyhranější, promakanější, ale o nic méně přímočará než její předchůdce, zkrátka ogaři zabrali a na novém matroši si dali kurewsky záležet."
"Vše zní neplánovaně, přirozeně… Texty jsou další věc, kterou na Innoxii miluju… chtěl bych vědět jak vznikaj…"

Sabot / Deverova chyba - split 7" (Free Dimension Records)
Jindy čistě insrumentální duo Sabot nechalo v songu O.M.T. zahostovat vokální Tábor Bigbít Tým a vznikla tak provzdušněná pecka s euforickou náladou. Deverova chyba skladbou Tvý tělo koleje potvrdila pozice, Devera si určitě musí rvát vlasy. A slyšet splitko dvou "bigbítových" kapel, kde nezazní ani tón na kytaru taky není věc úplně nejobvyklejší.

Vytrženo odjinud:
"Táborské trio (DCH) od té doby vybrousilo svůj výraz k dokonalosti a tak nemá pražádný důvod měnit osvědčené receptury."
" V podstatě to samé, hlavně co se konečného hodnocení týče, lze napsat o druhé straně vinylu, na kterou přispěli původem sanfranciští, nyní už drahně let táborští světoběžníci Sabot."

Tři čutory - Vlak kamarád (Nádraží records)
Kapela, která vznikla za účelem infiltrovat na Portu a rozvrátit ji zevnitř, se zavřela do studia a natočila svoje největší fláky. Pokud si dáte pár piv s kamarády a máte nutkavou potřebu si zazpívat a zaskákat, zvolte tuhle desku. Funguje to. Polovic fotek v bookletu je z Broumoumovských stěn.

Vytrženo odjinud:
Nic k vytrhnutí jsem nenašel.

Takže tak. Zahraniční desky vynechávám, ty se ke mě dostanou většinou s opožděním. A omlouvám se autorům vět, které jsem tak chaoticky napasoval do textu.