čtvrtek, října 29, 2009

Therapy oslovuje dívku


Mám v plánu vyrazit na Therapy? do malý Lucerny. Kontroloval jsem si, jestli ještě seženu lístek - i když tuším, že na kapelu, která to má už pár let za sebou, se davy asi nepohrnou. Na Ticketstreamu jsem narazil na tak zprasenou pozvánku, že mi nedá, abych se o ní nepodělil. Kdo tohle píše? Nebo to překládá automat? Ale odkud? Tolik nesmyslů ve třech odstavcích a pekelná čeština jako nádavek...

Nuže:

Therapy je heavy metalovou rockovou kapelou ze Severního Irska. V V roce 1989 kapelu založili zpěvák a kytarista Andy Cairns a bubeník Fyfe Ewing. Později se k nim přidal baskytarista Michael McKeegan. Ewinga za bicími vystřídal v roce 1996 Graham Hopkins a ke skupině se přidal i violončelista a doprovodný kytarista Martin McCarrick. Oba však skupinu opustili v roce 2004 a dnes za bicími sedí Neil Cooper.

Tuzemské publikum vždy několikrát přivedli do ohromného varu svou údernou hudbou. Vzpomeňme si například na krásnou melodickou skladbu Diane,velmi kultovní song, kde Therapy oslovuje dívku Diane aby se šla projet autem ... a dál už to všichni příznivci Therapy znáte.

Představíme si některá jejich alba. Když to vezmeme od začátku, dostaneme se zpět do roku 1991 kdy vydali album Babyteeth, které obsahovalo pouhých 7 singlů, o rok později přišlo na svět album Pleasure Feath. Roku 1993 to bylo album Nurse, další rok Infernal Love a přesunem se trochu dál, do roku 2000 kdy přišlo na svět album So Much For The Ten, kde se objevují songy, které jsou známější mezi fanoušky, na tomto albu se objevuje již zmíněná Diane.

A když se podíváme jak je to s nimi teď, v květnu 2009 vydali singl Crooked Timber.

Tolik neznámý tvůrce propagačních materiálů. Ve spojení se slabým letošním albem Crooked Timber to pomalu stačí na to, aby si člověk účast na koncertě rozmyslel. Jenže za to, co tahle kapela vytvořila během devadesátek, ji prostě miluju.

A nejvíc ze všeho tuhle skaldbu:



Uvidíme se v Lucerně.

sobota, října 03, 2009

Teheran 2009


Poprve v Iranu jsme se dostali k netu. Bohuzel vsechny aspon trochu uzitecny stranky pouzitelny ke komunikaci jsou blokovany a tady, v kavarne kdesi v centru Teheranu, nefungujou [Centrum, Myspace, Facebook]. Google ale maka, tak aspon par vet tady... Omluva tem, kterym jsem slibil poslat mail, ale to pujde nejdriv z Turecka, spis to ale necham az na doma.

Krome cenzury netu jsme omezeni ze strany mistniho rezimu pocitili i jinak, i kdyz spise symbolicky. Ja jsem musel vymazat z fotaku 2 fotky, na kterych byli videt policajti. Pri foceni provozu na jedne z teheranskych ulic me chytil policajt a obvinil me, ze fotim policejni stanici. Chtel mi vzit fotak, nakonec se spokojil s prohlidkou vsech fotek a dvakrat naridil "delete" [na jedny fotce byli zada dopravaka, na druhy fotce byly postavy velikosti asi jednoho pixelu, ale taky musely pryc]. Jacky malem neprosel na fotbal, protoze mel na sobe zeleny tricko [barva opozicniku pri protestech po nedavnych prezidentskych volbach]. Potom, co se vysvetlilo, ze jsme "turist" nas pustili dovnitr.

Onen zapas byl vubec mazec. Bylo to derby dvou nejlepsich iranskych a zaroven teheranskych klubu [Persepolis a Esteghlal]. Na stadionu Azadi prihlizelo priblizne 100 tisic divaku [pul na pul cerveny a modry], takze to byl celkem kotlik. I Vanous, kterej ma uz nekolik sezon permanentku do Dolicku, docela cumel. Nasi samozvani pruvodci nam jeste pred zapasem rekli, ze posledni sezony to konci remizou. Pry je to politicke rozhodnuti. Skoncilo to 1:1, stejne jako poslednich sest minulych zapasu. Je pravda, ze mistama, kdyz se mic dostal do sestnactky, tam chybel tah na branu. Ale lidi fandili, vecer toho byla plna televize a dneska noviny pretejkaj fotkama a clankama. Ze by se ty lidi takhle nechali vodit za cumak? Asi jo, ale byl to zajimavej zazitek. Nejdriv odehrali zapas mancafty zakrnelych chlapiku, ti chlapici pak nastupovali na travnik s hlavnima jedenactkama - tak jak treba pri lize mistru chodi na travnik deti. Pak byla pisen pro veterany z iracko-iransky valky. Potom par desitek veteranu [vetsinou na vozicku] obkrouzilo za velkyho potlesku stadion a mohlo se zacit. Na vsechno dohlizela hromada policajtu. Ti se tady vyskytuji asi v deseti variantach. Proste krasny spojeni fotbalu a politicky propagandy.

Civilove jsou jinak celkem mily, cast z nich se strasne rada pousti do diskusi. Nektery se snazej bejt i napomocny, ale to casto vede k tragediim. Zavezli nas treba do hotelu, kterej mel asi o deset hvezdicek vic, nez si muzeme dovolit. Nemohli pochopit, ze i kdyz umluvili cenu hodne nizko, tak tam spat nemuzeme [i kdyz ja jsem chtel]. Typek si myslel, ze jsme v nouzi a uz chtel kontaktovat nasi ambasabu, aby nam pomohli. My jsme pritom chteli jen levnejsi hotel.

Zitra vyjedem asi do hor a pak pokracujeme dal po okruhu Persii. Mejte se.