Nejen geografií živ je člověk, takže se musím ještě ohlídnout za letošním Trutnovem. Ten jako vždy měl pro mě dvě části - společenskou a hudební.
Z té první kategorie zmíním snad jen katalyzátory zábavy. Zdviženým prstem musím pokárat plzeňské pivovary, protože Gambrinus je močálem první kategorie. Budu se mu vyhýbat, jak to jen bude možné. Naopak musím pochválit krkonošské včelky, letos nasbíraly fajnové ingredience. Medovina byla neodolatelná.
Dramaturgické opratě letos převzala nová agentura a bohužel to byl trochu krok stranou. Samozřejmě nemůžu jenom dštít síru, našly se i pozitivní překvápka. Z kapel z výprodeje kroužících po okolí Česka uvízli letos v sítích The Presidents of the USA a svým odlehčeným přístupem mi padli do nálady. Při hitovkách Peaches a hlavně Dune Buggy jsem se zmítal v kotli jak za mlada (viz včelky). Killing Joke vydali další výbornou desku a formu potvrdili i na živo. Před rokem v Brně to bylo sice ještě o fousek lepší, ale i tak to stačilo na jeden z nejlepších koncertů festivalu. Docela mě potěšily i Kurtizány z 25. avenue s loučícím se Simonem. Hrálo se ze starších desek a byla to síla. Wollongong štelovali formu do Ruska, hráli taky jen starší kousky a stálo to za to (má cenu se pořád opakovat?). Esgmeq - čím hubenější, tím lepší. Pak ještě Ty syčáci (tentokrát na elektrický způsob), Chiki Liki Tu-a a Jolly Joker...
...mezitím pár záblesků a pak tma. Umělohmotná panenka Iva Frühlingová, neskutečně trapní Cocotte Minute, nudně sólující Living Colour.
Není nad stručnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat