čtvrtek, prosince 08, 2005

Tak jak to v pátek dopadne?


Teď nemyslím kalbu v Jetřichově, která dopadne snad dobře, ale los naší skupiny pro mistrovství světa ve fotbale...

Můj tip: Španělsko, Austrálie, Česko, Írán

Připojte do pátku (cca do 20h) svůj odhad. Kdo trefí všechny naše soupeře, má u mě 5 piv!

-----------------------------------
Rekapitulace

Takže se sešlo celkem 10 tipů, ale tu hrůzu, co nás potkala, netrefil nikdo. Jednoho našeho soupeře trefili znalci Proko da Segafredo a Onevan, takže to bude tak jedno malý pivo. Ostatní bohužel trefili ono příslovečné nic. Nejvíce se sázelo na 3 soupeře: Španělsko, Austrálii a Tunisko.

čtvrtek, prosince 01, 2005

Z kopce s Indies

Trafikant mi dneska zase vnutil nové číslo Rock&Popu. O něm samotném by se dala popsat kupa papíru, ale já ztratím slovo o bonusu, který byl k plátku přibalen - CD Možnosti Indies Records 2005.
Logo tohohle vydavatelství zdobí řádku disků v mojí diy polici. Jako "bigbítovej šovinista" ale musím smutně podotknout, že data vydání jsou snad jen z minulého století. Label se totiž přeorientoval už asi definitivně na folk, lidovky a všechno to, co se dá nacpat do škatule world music. K tomu si s Black Pointem tam a zpět přehazuje pár alternativců a postarších bigbíťáků.
Samozřejmě, že bych si z aktuálního katalogu něco vybral, ale zásadní záseky z minulosti budu oprašovat s větší radostí. Když si to tak zběžně nechám prolítnout hlavou (bohužel nejsem doma, abych mohl zírat na polici s CDs), musím zlatou medaili udělit královehradeckým Mad-Mouse Chicago I.R.A. za jejich opus magnum Bio-Corridor Again. S odstupem času se mě zdá jako nejlepší z toho, co tihle pánové natočili. Další příčky by patřily dalším jejich albům, pak třeba Michael's Uncle za My ale stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Pohříchu trochu zapadla deska Slut nazvaná Luftganja, kde pražáci zaznamenali svoje okuzlení taneční scénou. Samozřejmě nemůžou chybět Už jsme doma, když bych měl vybrat, tak za všechny nominuju předposlední Uši. Na kazetě mám výtečné první bezejmenné Boo, taktéž bezejmenní první Despondancing stojí i po letech za poslech. Po letech jsem koupil i album Jolly Joker & PBU Pro-tlak, vzpomínky na hitovku Graboši byly neodehnatelné. Na další jsem třeba zapomněl, ale to není důležité...
Když teď poslouchám zmíněnou reklamní placku, tak nevím, nevím... Nechci někomu křivdit, či kecat do něčeho, čemu neroumím, tak radši budu mlčet:)

P.S. A co to má propána Ambrož s hlasem?
P.S.S. Záblesky z výběru: Budoár staré dámy, FruFru, Gipsy, Minuta ticha.

úterý, listopadu 29, 2005

OSB BIRTHDAY SESSION



Tenhle příspěvek tady vlastně mohl viset už dávno. Zároveň objasní jednu z příčin, proč sem skoro nepíšu.
Poslední dny jsem se totiž oddával kutilství. Nevykutil jsem ani ptačí budku, ani krmítko, ale vykutil jsem akci, která bude i skromnou oslavou mých narozenin. Do jetřichovského kulturáku přijedou tři soubory (jak už jsem někde psal), které mají potenciál udělat z něj kůlničku na dříví (snad se tak ale nestane).
Takže všichni jste zváni na večírek ve společnosti Esgmeq, Lewisit a Možná sdělení. Asi se hodí, abych o každé bandě ztratil pár slov...

Takže abecedně a od západu k východu (metodiku třídění jsem okoukal tady). Chebáky Esgmeq už jsem viděl nespočetněkrát. V klubech, na monstrakcích (trutnovské předskakování umrlcům Motörhead), na menších akcích a v Byšicích. Když se jim koncert povede, není co řešit. Nekompromisní rock´n´roll s drzým ksichtem, jízda, běs. A jedna osobní: Vycházím ze dveří Orionu v Táboře, v jedný ruce sodovku pro Pulce, v druhý pivo. Cestu mě zastupuje bubeník Esgmeq: "To je moje pivo". Odvahu říct, že není, jsem fakt neměl... Seveřani z Liberce a okolí, Lewisit, už jednou na naší akci zahráli - možná si někdo vzpomene na Otovice před více než 2 roky. Víc než u nás hrajou snad v Polsku. Hrubě zabalené emoce, na nějakém plakátě jsem viděl charakteristiku noisy flash. Výstižné. No a z kraje brambor přijedou Možná sdělení. Pokud máte rádi pomalejší zatěžkanou muziku, určitě si užijete. Kluci hrajou něco podobnýho jako třeba Thema 11, nechte se překvapit.

Kromě muziky dojde samozřejmě na doprovodný program, jehož vrcholem snad bude sobotní trojboj v míčových disciplínách (hody na koš, nohec, pinec). Přijeďte se mrknout! Pokud toužíte po detailech, můžete lovit na srumec[zav]centrum.cz.

čtvrtek, listopadu 24, 2005

Podzimní spánek

Příval povinností v kombinaci s mojí neschopností vyústil v to, co vidíte (teda spíš nevidíte). Prázdnej blog. Protože dneska zase musím jít do hospody sledovat zápas Slavie ve Stavangeru, asi se to moc nezlepší. Ale budu se snažit. Pokud se tady do několika dní opět nic nezjeví, aspoň víte proč. Zachovejte přízeň.

sobota, října 29, 2005

Jízdní řád na týden

Tak malý pokus rozhejbat trochu blog a v druhým plánu i třeba někoho z vás... Tenhle týden bude plný snad zajímavých akcí, takže se třeba někde potkáme:

Pondělí
Poprvé do pražského Abatonu, poprvé na Free Mondays. Vstup zdarma a dvě kapely, mě naprosto neznámí Sandboy a naopak už "prověření" jihočeští Landmine Spring. Důvod mise: Vedle okouknutí nových prostor zjistit, jestli se Landmine Spring nestávají obětí (snad marného) pokusu udělat ze sebe druhé domácí Sunshine. To, že ve světě momentálně frčí kytary, přináší mokré sny nejednomu byznysmenovi.

Úterý
Divadlo Archa bude hostit festival Hudba 85. Už předem je jasný, že to bude zvláštní párty. Křest DVD filmu, který v roce 1985 zachytil kapely české nové vlny. Ty, které se dožily dneška, přijdou slavit. Další už to mají za sebou, dvě z nich vysílají náhradníky. Bude jich deset, což je na jeden večer hodně velké číslo. Většina z nich, včetně těch, které se představí výjimečně (Mama Bubo, Dybbuk) dožívá vlastně jen z podstaty, tvůrčího důchodového věku se dožily jen některé (např. náhradníci Už jsme doma, polonáhradníci Schodiště). Kompletní soupiska: Dybbuk, Krásné nové stroje, Garage, Hudba Praha, Mama Bubo, Precedens, STP, Už jsme doma, Schodiště a Babalet. Důvod mise: Při návštěvě ve starobinci si zajuchat s vitálními důchodci a možná i zjistit, že některé pacienty v komatu je už lepší odpojit od přístrojů.

Středa
Gaučový odpočinek pro tělo a zřejmě šoky pro nervovou soustavu. Zbídačená Sparta jede poškádlit londýnské Kanonýry. Jak tohle může dopadnout? V případě okázalého nezájmu intelektuálů o sledování sportovních přenosů doporučuju knížku Nicka Hornbyho Fotbalová horečka.

Čtvrtek
Dilema jako hrom. Na 007 souboj titánů při benefičním koncertu pro tenhle super klub: Gnu a Balaclava. V Náchodě otevření nové Galerie Slavie a vernisáž výstavy kámošů. Tak uvidíme.

Pátek
Tak i tak - volno, regenerace, klídek.

Sobota
Jako každoročně troufalý měření vlastních sil v terénu Adršpašskýho skalního města. Po roce bez tréninku zase 9 km běhu v kopcích, písku, na shodech. Kdo zažil, příště běží zase. Loni zakončeno bujarým večírkem v místní pivnici.

středa, října 26, 2005

Kapely, zvukař, barmani a prázdno


V titulku je popsaná situace, kterou každý z vás už určitě zažil. Vyrazíte na koncert (v horším případě ho dokonce pořádáte) a těšíte se na muziku a lidi. Kapely dorazily, se zvukařem řeší poslední detaily a vy zatím stojíte v koutě s desítkou v ruce a dumáte, jestli těch pět lidí na baru tvoří definitivní sumu návštěvnictva. Právě takové akce dovádějí některé jedince (ano, občas i mě) k trudnomyslnosti a k nikam nevedoucím úvahám. Proč lidi na koncerty nechodí?

(Ze zřejmých důvodů, které by nabořily celou tuhle úvahu, úplně vypouštím z hlavy akce s dobrou návštěvností. A stesky samozřejmě nevypouští jen promotéři koncertů. Lidi nechodí do divadla, do kina, na fotbal, na hokej, na výstavy - jak je možno slyšet všude kolem.)

Vždycky překvapí neúčast těch nejhalasnějších kritiků. Nikde se nic neděje, tohle je kraj kde chcípnul pes, v Praze, tam to je lepší. Kecy u piva jsou ale většinou jedinou aktivitou, kterou dotyčný jedinec k návštěvě koncertu vyvine. Když přijde na věc a poblíž je nějaká akce, tak jako naschvál dojdou peníze, umře tchýně, z patnácti kilometrů se stane nepřekonatelná vzdálenost, není čas, kámoš slaví narozeniny a musí se jít do hospody, ... Důležitá je i účast "dobrejch" kapel, tedy těch, které splňují werichovská kritéria "to je blbý, to se bude lidem líbit". Tyhle důvody by se daly se zavřením obou očí pochopit, když ale přijde řada na absurdní výmluvy, to je teprve něco. Na akci hraje mezi pěti ostatníma jedna kapela, kterou potencionální návštěvník nesnáší. Takže nejde. Šenkýř točí Opata (pro přespolní: pivo z Broumova, tady je odkaz). To se nedá pít, tam nejdu. A tak dále a tak podobně.

Nezbývá ale, než se přes tohle všechno přenést a zkoušet to dál. Hlavně nepropadnout skepsi, jako jeden známý, který se podle svých slov pro úplnou ignoranci lidí hodlá ponořit pod hladinu a stát se pouhým pasivním konzumentem. Protože co je lepšího, než to, když i ono minimum lidí odchází z akce spokojených.

A na závěr se ještě sluší poznamenat, že k sepsání tohohle nesmyslu mě inspirovaly tyhle dva (první, druhý) články.

středa, října 19, 2005

Mediální hit: Broumovsko



Hned dva časopisy přišly tento týden s články o Broumovsku. Hodně zajímavý je hlavně ten v Respektu, nazvaný Konec vizionářů na Broumovsku. Jak se dalo čekat, jeho kontroverzní obsah vzbudil reakce na několika frontách. Doporučuju diskuzní fórum Respektu či totéž na stránkách Broumova. Až bude čas a chuť, možná se dočkáte i nějaké reakce ode mne. Zatím vybírám perly, které zanechali v diskuzi čtenáři Reflexu (a to jsem si o nich naivně myslel, že si vidí dál než na špičku nosu).
Jarda píše: Burani / je to jako házet perly sviním, raději si zastaví nejkrásnější místa holandskými domky a podnikatelským barokem a pozdě zjistí že do toho hnusu přestane jezdit i to množství turistů co dnes...
A Pylod dodává: Pivko,buřta,Big Brothera či vyvolené a autošťouch za úžasné účasti televize,toť realita vesnice.Je ale zajímavé, jak jsou někdy ty vymaštěné hlavy záludné a geniální při snaze někoho vypíchat ze svého okolí.To je jediné,co umí geniálně.Běda jak někdo vyčnívá a oni mají dojem, že se na ně povyšuje.

Trochu z jinýho soudku je článek Resuscitace míst v novém týdeníku A2. Rozvíjí téma, s kterým si pohrává i článek první. Tak čtěte a reagujte.

Paolo se vrací


Potom co naši borci s míčem u nohou rozmetali Finsko a otevřela se jim cesta do baráže o MS, přišel Pavel Nedvěd s konečně srozumitelným vyjádřením - rád by se vrátil do reprezentace. Velel propadáku naší reprezentace v baráži s Belgií před čtyřmi roky a teď to chce zkusit znova. No nazdar. Něco tuší i naši sousedi z Polska. Jejich pilkaři si už účast na šampionátu zajistili a tak můžou fandit nám. Snad se nám nebudou za měsíc potutelně smát.

Na fotce basák Instytut v dresu Pavla Nedvěda v sobotu 15. 10. v Jetřichově.

středa, října 12, 2005

Minirozhovor: The Chancers



Do Jetřichova v sobotu dorazí mimojiné ska sebranka The Chancers. Na pár dotazů odpověděl jejich saxofonista Honza Vedral.

Proč je podle tebe ska v současnosti v Česku tak populární? Myslíš, že vlna zájmu brzo zmizí nebo bude trvanlivější?
Na to se ptejte nějakého sociologa. Boom ska na konci devadesátých let u nás znamenal hudebně něco nového. Něco, co je taneční, agresivní, hráčsky zajímavé a s názorem zároveň. Jako všude ve světě samozřejmě hlavní vlna po pár letech opadne, ale lidi, kterým se tahle hudba jednou dostala do srdce už se toho asi nezbaví. Protože ska není jenom hudební žánr, ale když chcete, tak hlavně životní styl. No a taky se líbí holkám, protože to jsou povětšinou hezký zpěvný písničky...


Které domácí kapely motající se kolem ska se ti líbí?
Od vydání jejich debutového CD Rude 66 mám čím dál tím víc v oblibě pankrácké 2v1, kteří sice jako spousta módních mladých amerických kapel kombinují punk se ska, ale zároveň – čímž vyčnívají - do toho dokáží dostat duši a napsat dobrý vály. Neuvěřitelně to funguje hlavně naživo. V současné době u nás funguje na slušné úrovni víc ska kapel než v celé Británii v období 2 tone, takže těžko vyjmenovat jenom pár...

Váš poslední singl se jmenuje Away From The Flock a je předzvěstí nového alba. Kdy album vyjde a hrajete už nějaké nové věci na koncertech?
Patříme mezi ty kapely, které před natočením desky testují songy naživo, takže hrajeme. V současné době máme kompletně připravených asi deset písniček a rozepsaných a rozaranžovaných přibližně dalších deset. Vydání plánujeme na první pololetí 2006, ale stát se může samozřejmě cokoliv. Chceme si dát záležet a neuspěchat to. Ještě před samotným cédéčkem si ale chceme udělat radost a tak plánujeme split 7“ vinyl single společně s výtečnou britskou partou The Big.

Koncertovali jste v klubech celé Evropy, na obřích festivalech (Sziget apod.). Hráli jste už někdy ve vesnickém kulturáku?
Ha ha, a ne jednou a ne jenom v Čechách. V Paříži to byl městský kulturák, v Německu mládežnická centra, v Británii klub skútristů a na Slovensku echt KD s hnědými potahy na sedačkách. Ruku na srdce, lepší starej dobrej kulturák než některé vybrané německé nebo rakouské squaty. Ale my hrajeme rádi všude, kde to lidi chtějí. To je myslím základ, bez kterého nemá smysl vůbec dělat muziku.

5. šrumec se blíží



Už teď, v sobotu 15. 10., bude následovat další akce z dílny Kluků z Rakety. Jetřichovem u Broumova zamává 5. šrumec. Protože do toho divnospolku taky patřím, je tady jeden propagační post.

Trochu zmatku udělalo odstoupení dvou kapel několik dní před akcí. Školní povinnosti nasměrovaly bubeníka polských Dr Fleischman do Wroclawi študovat. Sice o víkendu, ale budiž. Jiné povinnosti znemožnily vystoupení kapely Kashmir 9:41. Bubeník hraje ve více kapelách a některé mají bohužel přednost... A Arakain vystupuje toho dne v Mrákově.

Naštěstí se podařilo sehnat snad adekvátní náhradu. Hodně se těším (ač je vůbec neznám) na Instytut z Pieńsku. Pocházejí ze stejné zkušebny jako Klave babki, které u nás hrály v zimě. Navíc Gomez, který s nima tehdy hostoval, hraje právě v Instytutu. Druhou narychlo sehnanou kapelou jsou Underside, hc banda z Prahy. Kdo se těšil na Kashmir 9:41 snad nebude touhle volbou zklamán. Václavem vyvolenými pankáči se stali Zatrest z Olomouce, takže místní kohouti si snad zapogujou. "Domácí" barvy budou hájit Maze, náchodští grungeři. No a vyvrcholením celé akce budou zřejmě The Chancers. Ska je na vsi hodně populární.

K akci patří i nehudební atrakce. Moderátor Radim, pivo Primátor, Márův guláš, vegetousty, nekuřácký sál, točená limonáda, kuřivo a další vychytávky. Doražte! A nebo se aspoň koukněte.

Odložené důležitosti

Protože posledních pár dní bylo opravdu málo času, nahromadilo se několik restů... Na krátkou reflexi tedy čekaly následující hudební a sportovní události:


Doubický jedenáctiboj, 1. ročník
Celkem 6 odvážných sportsmanů (Proky, Chuzna, Orty, Vomuch, Pavlus a osb) se zúčastnilo víkendového klání na Prokyho chatě v Doubici. Své umění borci předvedli v následujících disciplínách: stolní fotbálek, hod oštěpem, hod na koš, sprint 60 m, petanque, ping-pong, střelba ze vzduchovky, fotbal, přespolní běh a šipky. Po první disciplíně se ujal vedení Vomuch a držel ho po celý víkend. Až závěrečná diciplína vymrštila do čela osb, tedy autora těhle řádků (kdo by se sakra nepochlubil). Vysloužil jsem si od Prokyho přezdívku atletická kurvička, což ukazuje, v kterých disiplínách se zadařilo. Naopak beznadějně poslední místo na mě zbylo ve stolním fotbálku a ping-pongu. Uznání si zaslouží všichni borci, některé výkony se zapíšou tlustým písmem do doubický kroniky. Jediným zklamáním bylo umístění Prokyho, ve svých plánech pomýšlel na vyšší příčky.

Teplickej nohec
Už kdovíkolikátý ročník turnaje v nohejbalu. Tradičně sportovně vyhecovaná atmosféra. Žádný tým nenastoupil ve své "klasické" sestavě, za teplické chyběl Ročos, toho času na studijním pobytu ve Španělsku, kvůli absenci Majkla byla rozetnuta jeho neporazitelná dvojka s Lukášem. I přesto ale Lukášův team Znouzectnost (Lukáš, Klíca, Krysa) bral první místo. Gratulace a uznání. Druhý flek patřil Teplicím (Václav, Vepřuňk, osb), třetí skončil team Nevotravuj (Radka, Jacky, Rybíz). Bramborová placka patří teamu, který přijel s jasnou ambicí - vyhrát. Místo toho ale Jetřichov C (Kamil, Týza, Pepek) předvedl blamáž. Prohru s týmem, kde nastoupila ženská, bude Kamil trávit ještě pár let. Poslední 2 příčky brali broumovští nohejbalisti - jména doplním, jen co budu mít ty složitý názvy před sebou.

Pankovačka & fotbal
Akce v Hejtmánkovicích pořádaná jako rozlučka s Laxním přístupem, který se na chvíli odmlčí, neb členové prchají do zahraničí. Viděl jsem jen 4 akordy a Destroyer, pak už bylo nutné vyrazit na fotbal. Naši nastoupili proti Oranjes, jak to dopadlo, vědí všichni. Dneska ve Finsku to snad bude lepší, MS v roce 1990 si už pomalu přestávám pamatovat!

Strahov Open Air
Studentská veselice přilákala na Strahov hordy lidí. Přestože podobný akce nemám moc rád, vyrazil jsem na kopec za muzikou na 007 (peníze na Giru do Akropole prostě nebyly, co se dá dělat). Možná se už trochu opakuju: skvělej nářez Dětí deště, ještě lepší Wollongong chystající se na svý evropský turné. Naopak Dirty Airlines nevýrazný, bez šťávy a nápadu... No a na závěr na ploše Tata Bojs z Hanspaulky. Přišli pěšky?

středa, října 05, 2005

Šílení genetici


Podzimní koncertní smršť začíná. A kam vyrazit jinam, než na strahovskou "sedmičku". Pánové ze Silver Rocket přivezli další zajímavou bandu, norimberské Genetiks. Společnost jim toho večera dělala v Silver Rocket chlívku čerstve ustájená akvizice - Děti deště.

Výkop patřil domácím. Bohužel záhy po začátku praskla struna na base, takže nekompromisní stroj se trochu zadrhl. Basák navíc nasadil špatnou strunu, takže pauza byla delší než je zdrávo. Ale jelo se dál... Kytarový dvojblok v kapele podporují klávesy a sound kapely je neuvěřitelně drtivý. Takhle by hráli neandrtálci, kdyby jste jim rozdali kytary.

Už vizáž zpěváka Genetiks byla trochu překvapující. Před několika desítkami let muselo po norimberku takhle vyfintěných blonďáků běhat hodně. Druhým překvapením byla muzika. Veselý mix rock'n'rollu a diska, energická show, výrazné melodie, němčina... Prostě zábava jak hrom a velké pozitivní překvapení na začátek sezóny!

A aby to tady nebylo jen suchopárné a neumělé popisování koncertů, stáhněte si mptrojky od obou (Nürberg und Prag) kapel a uslyšíte věci!

La revedere



Na poslední chvíli jsme v temných zákoutích internetu narazili na akci La revedere. To, že se uskuteční, nám potvrdilo několik miniplakátů, které jsme posléze zachytili v okolí. První říjnový den jsme vyrazili do kulturáku ve Žďáru na Metují. Zúčastnil se i Pulec, indikátor kvality. Na akci, kde by hrály kapely, které neuspokojí jeho vysoké požadavky, by nikdy nevyrazil. A tak je to správně.

Po příchodu do poloprázdného (spíš teda prázdného) sálu padlo oko na věci pod pódiem. Komba, kytary, stůl zavalený nepořádkem jak ponk v kutilské dílně. Čekali jsme, kdy to konečně někdo začne stěhovat, aby koncert mohl pomalu začít. Hromadu ale obstoupili 3 týpci a po krátkém testu zvuku začali hlučit. Seveřani River For Sale. Výrazná basa prostoupila prostor a monotóním opakovaním stavěla základ, který se snažila rozvrtat kytara. Do toho duněl automatický bubeník a zněly ruchy produkované týpkem u stolu. V tom všem buhužel úplně zanikal zpěv. Zvláštní napětí vznikalo ve chvíli, kdy jsem u skladeb čekal nějakou gradaci, která ale nikdy nepřišla.

Ostatní kapely už zabraly tradiční místo na pódiu. Pavilon M2 se poslední dobou stává oblíbeným soustem hledačů "moderní a progresivní" hudby. Debutová deska se povedla, s koncerty to bývá leckdy horší. Tentokrát ale před stále vypráskaným sálem předvedli Hradečáci našláplý výkon. Po počátečním zvukařově tápání šel ven solidní zvuk (kapela to měla na pódiu po celou dobu komplikovanější) a člověk si tak mohl vychutnat záseky jako Similar colour like steel či Desperate legacy.

"Hvězdný prach" se bohužel vystřílel na začátku a pak pokračovali místní a "skoromístní". Českoskaličtí punkeři Los Candelabros nebyli ani úderní, ani melodičtí, takže nijací, z machovských 9*mm až moc cítím zábavový odér a o Destroyer jsem se tady už párkrát v nedávné době zmínil, takže nemá smysl se opakovat.

Škoda jen, že na akci, která vcucla dvě hodně dobré kapely, přišlo málo lidí. Byl to důsledek odvážné dramaturgie a slabší propagace, přičemž to první bych zachoval a na tom druhém se dá máknout... Tak příště snad i s lidma.

P.S. Fotka ukradená z webu River For Sale není ze Žďáru.

čtvrtek, září 22, 2005

Je libo revival?

Při rušení starého mailboxu jsem narazil na několik odchozích zpráv, které jsem si z neznámých důvodů schoval. Tuhle jsem si archivoval asi kvůli tomu, abych si dokázal, že dokážu být pěkně nekompromisní:) Jinak totiž odmítáme kapely slušně...

vážení přátelé
nabízíme pro váš festival na příští rok koncert skupiny Kabát Revival. Skupina odehraje koncert 1- 2 hodiny , složený z největších hitů sk. Kabát , včetně světelných a pyrotechnických efektů. Skupina úspěšně vystupuje druhým rokem na podiích po celé republice . Další informace naleznete na www.kabat-revival.com , kde jsou i ukázky v MP3. Cena za vystoupení je 10 000 Kč včetně dopravy. V případě zájmu o vystoupení se ozvěte co nejdříve , protože termíny na příští rok se rychle obsazují.
Pěkný den Z B


Díky,
ale o tak příšernou věc jako je revival, tak příšerný kapely jako
je Kabát, opravdu zájem nemáme.

S úctou osb


P.S. Nemůžu si pomoct, ale revivaly opravdu nemusím. V poslední době jsem dva zahlédnul. Jednalo se o kopie Jasné páky a Sepultury. Nevím jak u těch prvních, ale druhý revival minimálně ze dvou čtvrtin tvoří týpci, kteří mají i "svoji" kapelu - v tomto případě se jedná o deathmetalové Tortharry. Vkrádá se neodbytný pocit, že revivaly tu budou strašit ještě dlouho. Minimálně do té doby, než všem muzikantům dojde, že i malý ohlas na jejich snažení má větší cenu, než napařovaní se v reflektorech v cizím kabátě.

pátek, září 16, 2005

Voňavý hajcuk



Stručný návrat k týden staré akci. Se soudruhy Václavem, Márou a Jackym jsme vyrazili do Orlických hor na 3. Hajcukův nášup. Chlapci a dívky z Pěčína a okolních vsí ukutili v pěčínském kulturáku přehlídku místních a skoromístních souborů. Tentokrát jen soupis vystoupivších: Stepping Selfeater, Radio Jerevan, Worst Day, E.N.D., Rufus, 4 stück a pankáči se jménem, které se mi podařilo zapomenout...

Záblesky paměti: na troud sežehlé kuřecí stehno z místního grilu, sálem letící půllitr, máničky, pankáči, vidiekmetaláci (kalhoty spíchnuté z ubrusu Gambrinus + džíska + triko Iron Maiden) na jedné hromadě, Jackyho vítězství v nepovedené tombole (CD Avril Lavigne, děti moje), skleslý Ruben (hlavní to hybatel), naše strategická pozice na balkóně (doba přeje voyerství) a tak. Prostě povedená akce.

Když se zadaří, možná ukujeme s horaly v blízké době nějakou společnou akci.

Jo a kdo ví co znamená "hajcuk", nechť dá vědět. Stopy končí u rčení "smrdí jak hajcuk". Ni samotní hajcukáři víc netuší. Dejte vědět vaše tipy.

pondělí, září 05, 2005

Unsane a 11 předskokanů



Začínám v pátek v Broumově. Kulturní komise města Broumova (sic!) uspořádala Rockový konec prázdnin. Za dumpingovou cenu 40 korun jsem proklouznul do areálu dětského hřiště, abych se tady cítil pomalu jako důchodce. Starších dvaceti let aby tady člověk pohledal. Začátek patřil začínajícím kapelám (OVRS - neslyšel jsem, Mizérie, Štafle, 4 akordy a spousta zábavy), které mají na pažbě jen několik málo koncertních záseků, což je chtě nechtě slyšet i vidět. Když vydrží nadšení a nasazení, s kterým do toho všechni jdou, tak je v Broumově do budoucna vystaráno. Více odehráno už mají Masterpiece, Imodium a Destroyer. U těch prvně jmenovaných to bylo určitě znát, jen ty hlášky mezi písněma... Imodium jsem neslyšel, neb nás přemohl hlad a druhý souboj s nabízenou klobásou nepřipadal v úvahu. No a Destroyer by se měl pokusit napřít energii do sevřenějšího bloku, několik coverů za sebou taky nesvědčí o jistotě, co chce kapela vlastně hrát. Večer končili hosté z vnitrozemí. Kytarovka Nil, podle plakátů přítomná zřejmě kvůli tomu, že uspěla v soutěži s bublinkovou limonádou a celkem humorní Cocotte Minute. Pak už jen skočit na kolo a v mraze jak v ruským filmu došlapat do postele...

Sobota a hurá na Zděřinu. Tohle zábavní zařízení je zajímavý ze dvou důvodů. Víc svým umístěním v hlubokým lese, míň už pak svojí příšernou dramaturgií. Jednou za čas se tady objeví i něco zajímavějšího. Dorážíme brzo, má se začínat v 18 hodin. Když ale zjistíme jízdní řád večera, rozhodujeme se pro radikální řez. Místo Take it easy bandu a Transfusion dáváme přednost televizní zábavě. Naši gladiátoři bojují v Rumunsku o body do kvalifikace pro mistrovství světa. Televizi a točený pivo nalézáme v maringotce kousek od Zděřiny, boj může začít. Co to ale vidíme? Celkovou neschopnost našeho mančaftu převálcovat Rumuny, kterým už v týhle kvalifikaci o nic nejde. Jako maják vyniká svou bojovností a uměním Jenda Koller, nechť mu patří titul "muž zápasu". V publiku v maringotce probíhaj neustálý půtky, jestli za prohru můžou (ex)sparťani nebo (ex)slávisti. Bohužel to nezvládli všichni, doufám, že mistrovství nebude bez naší účasti... Zpět k muzice. Po návratu šteluje nástroje Blue Effect po injekci mládí. Z uctivé vzdálenosti sledujeme probírku starých hitovek, bohužel doplněných několika songy od Walk-Choc-Ice. Pak to přichází. Peklo na zemi, divočina v divočině, Wollongong. Propadáme divokýmu tanci a vycházíme naprosto zpocený a spokojený. Tahle muzika udolala i tohle diskotékový doupě neřesti. Zakončuje Sepultura revival - čas dát si poslední pivo na baru a vyrazit domů. Taxikářovi naštěstí nevadí náš nadpočet, ani moje rozbitý brejle, který při Wollongong dostaly ránu z milosti...

Všechny rány se dohojily při nedělní cestě vlakem do Prahy. Bohužel není kumpán, takže výstup na strahovskej kopec musím absolvovat sám. Večírek začíná Lyssa v nejlepších letech. Pomalu, precizně, zabijácky. Do hlavy vám vtlouká svý slogany a nemůžete než jen cloumat hlavou do rytmu. Pak se vynořují Unsane. Už podle vzhledu je jasný, že chlápci nebudou hrát jemnou muziku. V rychlosti nazvučí a začíná inferno. Kapela je hecovaná kořalečníkem od sousedů a jeho výkřiky Slovakiáá, přede mnou změť rukou a nohou, z davu se vynořujou a zase mizej postavy v záchvatech blaženosti. Koncert jen trošku brzdí ladění mezi písněma a bubeníkova sólíčka. Jinak ale neskutečný zakončení víkendu a čelní místa v žebříčku "Koncert roku" se hejbou. Ale sesadit The Paper Chase z první příčky nebude asi snadný...

čtvrtek, září 01, 2005

Minirozhovor: Petr "Spacák" Staněk



Již tuto sobotu se sejde na Zděřině u Police nad Metují celkem pestrá směs kapel (Blue Effect, Wollongong, Transfusion, Take it easy band, Sepultura revival). Jedním z "pachatelů" je i Petr "Spacák" Staněk. Koncerty pořádá několik let, na Broumovsko za tu dobu přivezl spoustu zajímavých souborů. Tady je minirozhovor, který berte i jako pozvánku na zmíněnou akci.

Vzpomeneš si ještě na první akci, kterou jsi pořádal? Co tě k tomu vedlo?
Motal jsem se kolem akcí mých kamarádů počátkem 80.let (legendární Šonov Standy Pitaše, Žatec atd.), v roce 84 jsem letěl ze školy (kvůli účasti na "zmasakrované" akci v Hronově-Zbečníku, byl jsem již v podmínečném vyloučení...), o rok později pořádal neméně legendární akci v bezděkovském pohostinství Miki (krycí jméno estébáka Michala Bártka, tehdy našeho kamaráda...). Na Broumovsku proběhly ještě další super akce, takže jsem měl skvělou školu! Toho jsem využil a na samém sklonku socialistického období jsem zorganizoval ve Vernéřovicích koncert, na kterém vystoupila Nátěrová Hmota (H.K.), INŽENÝR KAŠPAR CSc. (Sev. Čechy), ježíš.......... a další formace...jo - hypersuperpolulární AKU-AKU (Teplice v Č.) a ještě něco. Byla to skvělá, tedy vydařená akce! Tehdy ještě jezdili lidé v podstatě z celé republiky, a tak se do malého vernéřovického pohostinství vtěsnalo kolem 500 lidí! Na MNV v Meziměstí jsem nahlásil, že se jedná o soukromou oslavu mých přátel a kontrola se strašně podivovala, jak to, že můžu znát tolik lidí! Cha, cha!

Jsi aktivní jako výtvarník, zkoušel jsi to někdy s muzikou?
Mám hudební hluch - takovou kapelu již měl v H.K. Slaďák (Hudební hluch). Namísto toho jsem se více než s výtvarníky kamarádil s rockery - především s klukama z hradecké MEAT HOUSE CHICAGO I.R.A. a undergroundové legendy UMĚLÁ HMOTA. Hudba je pro mne však důležitou inspirační složkou v mé výtvarné práci... Zajímavé (pro mne) však je, že mívám v hlavě celé hudební kompozice, ale jelikož neumím zpívat, tak je nemám jak zaznamenat... Až bude věda dále, tak to snad z toho mozku půjde nějak vytáhnout... Do dneška mne však můj hudební diletantismus mrzí, protože na výtvarníky neletí baby tolik, jako na rockery... (A přitom jsme lepší!)

V sobotu pořádáš s Borkem a Jindrou akci na Zděřině. Bude mít večer nějakou "vychytávku"?
Myslím, že vychytávkou bude Radim Hladík - je to poctivý a výtečný muzikant, který má díky svému umění respekt. No a o další vychytávce nevím - leda bych provedl třeba striptýz... Až bude potřeba vyhnat lidi - cha, cha!

úterý, srpna 30, 2005

Rockující horolezci



Naše maloměsto každoročně trochu ožije koncem srpna. Koná se tady Mezinárodní festival horolezeckých filmů. Nejsem horolezec, natož filmař, takže můj zájem povětšinou nejvíc poutá doprovodný společenský program. O pohodu horolezců se pečuje zejména pomocí hudby. V minulosti jim bylo předloženo vše od vesnické diskotéky, přes zábavové kapely, písničkáře, country až po bigbít.

Letos se pořadatelé vyšvihli. V pátek zavítala do našeho města Doga, které dělali křoví Cruel, Rimortis a Baťa a& Kalábůf něžný beat. Vzal jsem nohy na ramena a opustil město. V sobotu se už situace jevila méně nebezpečně, takže jsem sebral odvahu a vyrazil na fotbalové hriště. Inside out jsem propásl. Vyhoukaná sowa (jak se ukázalo později) byla nejlepší kapelou večera. Dýchavičná Laura a její tygři jí bohužel konkurovat nemohla. Novější písně postrádají všechno, co se dalo u těch starších najít (melodie, tah na branku). Lenka Nová není jako zpěvačka moc výrazná a Karel Šůcha jako zpěvák nestačí vůbec. K tomu křečovitá snaha o show, kde černé brýle a bílé košile nahrazují nasazení kapely. Přesně takhle si představuju kapelu na rauty či firemní večírky. Noc končil Uširváč (Hudba Praha revival), který Lauru taky zastínil (a to si o revivalech nemyslím vůbec nic pěkného).

Příště si to chce položit pár otázek. Koho měla proboha přilákat heavy metalová strašidla nebo vypelichaná Doga?

neděle, srpna 28, 2005

Sešívaná bída



Protože SK Hradec Králové (jakože mančaft mýho srdce) v současný chvíli ubral plyn a pěkně v klidu kope druhou ligu, odkud je do pohárové Evropy trochu dál, neodolal jsem pokušení a ve středu 24. srpna vyrazil na Strahov. Pražská Slavia hostila v předkole Ligy mistrů Anderlecht Brusel. Mělo to být napínavý utkání, sešívanci totiž přivezli z Belgie nadějnej výsledek 1:2. Což o to, napětí nechybělo. Jen se brzy ukázalo, že největším napínákem bude to, kdy Brusel vsítí.

Potom co slávisti úspěšně rozebrali stadión, povedlo se jim totéž i s prvním mužstvem. Každý player, který měl nějaké zkušenosti, přes léto odešel. Tahounem kádru by měl být Gedeon, ten se ale onoho večera kromě jedný kloudný střely zmohl jenom na rozdávání nemožnejch přihrávek. Mančaftu nechybělo nadšení, ale proti rutinérům z Anderlechtu bohužel neměl šanci. Místo Ligy mistrů (kterou si kopne letos stejně nemožná Sparta) tak na Slavii zbyl jenom pohár UEFA. Doufejme, že Cork City pro ní nebude posledním soupeřem v letošním ročníku.

čtvrtek, srpna 25, 2005

Osb Trutnov Awards

Největší konzumátor
Golem (z loňského outsidera letošním překvapivým vítězem)

Sportovec víkendu
Sestra (za stylový trojpřemet s vloženým stojem na hlavě)

Transformátor víkendu
Páva (za překotné změny sexuální orientace)

Král absentérů
Pulec (titul se propůjčuje doživotně)

Největší svině
Kolektiv vykradačů stanů (za páteční organizovaný nájezd)

Nejlepší image
Spacák (odvážný turistický retrostyl 80. let)

Nápoj víkendu
Horský pes (nejlepší přítel člověka)

Duch festivalu
Paroubek (vyvoláván nespočetněkrát)

středa, srpna 24, 2005

Trutnov 2005



Už cesta do Trutnova má svoji poetiku. Hodina a půl v čugále musí nadchnout každého příznivce klidu, míru, pomalé jízdy a nepohodlí. Po příjezdu stavíme stany na strategickém místě nedaleko vstupu a vracíme se na obhlídku města. Navštěvujeme světoznámou pivnici Kotva, pochutnáváme si na zdejším Krakonošovi a spřádáme plány na dnešní den. Bohužel hned ten první plán nám nevychází, nestíháme shlédnout Kashmir 9:41. Čest zahájit nám festival tak má Majklův strýček. Od jejich návratu při oslavách 9 let Paláce Akropolis je vidím už po třetí. Jestli se k jejich syrové muzice něco nehodí, tak je to divadlo Petra Hoška při songu Úchylák. Tentokrát byla červenou barvou potřísněná Anička dokonce zbavena kalhotek, což vyvolalo velké turbulence pod pódiem, protože roztažené nohy přitahovaly diváctvo najednou víc než hudba. Pokud chtějí "Majkláči" vystupovat dál, mohli by začít uvažovat o nových skladbách. Jinak se stano parodií sebe sama.

Rychle se přesouváme na Club Stage, kde začíná první výsadek stříbrné raketky, andělští OTK. Jedou v úžasné formě a jejich textový obrat "voskuj, voskuj, voskuj" bereme za svůj a určujeme ho hymnou festivalu. Potenciál má velký, v budoucnu by mohl nahradit už vyčpělý výkřik "hobluj, hobluj". Na hlavním pódiu pak začali tradiční trutnovské programové přesuny. Jestli se nepletu, nedorazili Indy a Wich (zřejmě se jim nechtělo opouštět hradecký kemp s hiphopem) a vše dostalo předstih. Lovíme Moimira Papalescua & The Nihilists, surfaře na mocné mediální vlně. Celkem to ušlo, ale exaktické výkřiky schovávám na jindy. Po obhlídce areálu pokračujeme na malé scéně společně se Schodištěm. Mám pro ně celkem úchylku, ale po přestavbě ansámblu se mě zdáli nějací nedomrlí. Možné ale je, že jsem si to jenom úspěšně snažil namlouvat, Černý ptáci s úžasnou gradací na konci mi opět udělili křídla, i když se jedná o písničku v podstatě smutnou.

Cestu ze Schodiště si krátím kolem Pub Stage, tentokrát pod patronátem plzeňského moku Gambrinus. Zrovna hraje Vlasta Třešňák a jeho band. Je to moje první koncertní setkání s ním a celkem mě oslovuje. Hodně syrové a upřímné texty, věřím mu každé slovo. Jenom hudební složka se mi zdá ke konci hodně stereotypní. Kráčíme na ochoz kolem amfiteátru, na místo kde se houfuje naše partička. Končíme u baru, popíjíme sladké nízkokalorické kořalečky a k tomu všemu The Slackers jako kulisa. To už je asi jediná možnost, jak neustále rostoucí zástup ska kapel vnímat, moment překvapení v tomhle stylu muziky prostě chybí.

Převážnou část programu Club Stage obstarávají v pátek soubory patřící do katalogu brněnských Indies Records. Kromě různých lidovkářů a písničkářů se v něm najde ještě trochu místa i pro rockové alternativce. Mladý Budoár staré dámy má potřebnou šťávu, trošku mi možná vadí zajíkavý zpěv frontmanky. Jako oživení tak působí, když se k mikrofonu přimotá houslistka. Harcovníci Už jsme doma totálně v nové sestavě předvádějí solidní koncert. Viděl jsem od nich horší, ale i lepší (a vkrádá se mi pocit, že takových už se možná nikdy nedočkáme).

V týdnu před Trutnovem jsem prohrabal sbírku starých kazet, abych si nad alby Play Games a zejména All Boro Kings připomněl léta na gymplu strávená ve společnosti Dog Eat Dog. V poslední době jsem o nich neslyšel, takže jsem si říkal, že můžeme čekat nejspíš probírku starých hitů. Ta v podstatě přišla, ale hodně tomu chybělo. Kromě saxofonu hlavně energie a přesvědčivost. Vzpomínka byla smutná.

Noc se přehoupla do druhé poloviny a na soustředěný poslech už není sil. Chvíli pokukuju po jednom z nespočetných projektů Pavla Fajta (Autopilote), dávám si pekelně ostrou masovou směs, svíjím se na Club Stage v rytmu reggae (asi Urban Andrew & Reggae Orthodox) a při tónech ničím zajímavých punkýšů Sex Deviants odcházím sbírat energii na další den.

Oj vozu stánku s kávou kromě posezení nabízí i výhled na Club Stage, kde to po ránu rozjíždějí náhradníci Heebie-Jeebies. Ranní povinnosti mě odvolávají do toitoiky a soundtrack k procesu mi nabízí Totální nasazení. Následují Fru Fru. Nové písničky neztratily přesvědčivost starších, zároveň se mi zdají údernější. Hrají i song namířený proti katolickým misionářům. Po nich patří pódium katolickému faráři, který kdovíproč zpívá v rámci kázání píseň Tichá noc.

To je na delší dobu z malé scény vše, přesouváme se k dramaturgicky zajímavější klubovce. Rozjezd je rozpačitější. Locomotive dokázali naverbovat hodně kotelníků, mě se ale nezdá jejich vystupování. Koukat, jak na mě rádoby tvrďácký kytarista nastřelený ve sportovním úboru celou dobu ukazuje paroháče, fakt nemusím. Po pauze na oběd tak vše vylepšují Našrot. Na předposlední desce se nechali ovlivnit arabskou muzikou a vznikly z toho pecky jako Snowing In The Desert nebo Going To Shamballah. Frontman Hraboš by navíc mohl své mladší kolegy vyučovat v nasazení a přirozenosti.

Už loni mě tady zaujali indiepunkrockoví Newman. Pokročili v souhře a korálovsky řečeno, hrají neuvěřitelně šťavnatou a výživnou muziku, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Bez cellisty, který zní pro dnešek pouze z mašinek, dorazili severomoravští Lu. Jejich snová muzika s originálním vysokým vokálem vás pohltí a vy si se zavřenýma očima můžete dopřát potřebný klídek ve festivalovém běsu. Cover od The Doors ukázal, jak se taková věc má dělat – tušíte, jaká píseň byla předlohou, ale zároveň posloucháte úplně nové dílo. Ještě trošku upravit proslovy mezi písněmi, kdy kytarista s basákem mluví přes sebe a vy nakonec nerozumíte nikomu, a i takový blbec náročný, jako jsem já, bude bez výhrad spokojen.

Ostří hoši z Anyway to ve stanu roztáčejí skoro stejně, jako na závěr letošního Free Dim Festu v Táboře. Ani u nich nechybí předělávka, opět tasí notně zrychlenou Sugar Kane od Sonic Youth. Tady zkousnu i ty paroháče. „To asi nebudou ty Esgmeq, je to ňáký měkký, loni to prej byla nejlepší parta na Trutnově“, zní mi za zády. V tu chvíli už ale chebští občané válcují publikum. Jak vidno, loňský dvojkoncert jim přináší další fans. Jen ta Bramboračka zase nebyla.

Rychle nakukujeme na Kurtizány z 25. avenue, jejichž zpěvák Simon přetéká láskou k místním lidem. Pak se obloukem vracíme na menší scénu, jsme zvědaví na Projekty Chiki Liki Tu-A. Týpci z téhle prešovské kapely hrají nejdříve dechovku, pak reggae a na závěr heavy metal. Bavíme se hlavně u hlášek jako (chabý pokus o slovenštinu): “Minulý týždeň sme skončili druzí na okresnom kole rockovej ligi v Prešove, zvukár nam to dojebal“. Vtipnost momentu podtrhuje spiťour s baťůžkem na zádech, snažící se po čtyřech nohou vylézt na malý břeh u pódia. Nakonec se mu to daří a jak oslepená noční můra naráží do plotu.

V přeplněném pivním stanu ještě dohrávají Plastic People of the Universe, ze zadních pozic si dáváme přídavkové Moc jsem si neužil, Magické noci a Kanárka. Undergroundová párty pokračuje s kapelou Echt!, která se pojetí undergroundu, tak jak je tady chápán, určitě vymyká. Nával pubrockových hitovek, úchylnej tanec, krása. Pak Radomil Uhlíř výtečně uvádí duo Brabenec & Karafiát („svou poezií se pánové pokusí transformovat energii ve spirituální kužel“) a atmosféra ve stanu temní. Až zbytečně skromný Brabenec recituje své básně s improvizovaným doprovodem Karafiáta a po celodenním zápřahu si tak člověk pěkně odpočine. Ke konci vystoupení se ale do stanu hrne omladina nažhavená na Vypsanou fixu a je po klidu. Rychle pryč.

V amfiteátru Seňor Coconut zrovna znásilňuje Smoke On The Water latinou, naštěstí brzy vyklízí pole a přichází božský Tony a Garage. Trutnov na ně musí působit blahodárně, protože dokážou předvést naprosto průserové koncerty, ale tady se jim to vždy vyhlo. Jen nechápu přítomnost perkusionisty na pódiu. Pak potkáváme božského Karla z Jičína a večer u nápojového stanu získává úplně jiné obrátky. Pak ještě chvíli Maradona Jazz a v šest ráno rychle do stanu chrápat.

Bylo potřeba trochu si pospat, takže se rozjíždíme společně s Do řady! Po nich nastupují Brainless Wankers a je to zase tady – trumpety. Takže rychle pryč. Mizíme do tábora Hare Krišna, kde se prodává jídlo a víra. Timudej, podle programu crazy parta s úchylným humorem a chutí míchat kdejaký styl. Asi jsem suchar, nevím. Říkanky o vagínách a barová muzika mě neberou. Krev se mi rozproudí až v malém stanu, kde úřadují Phantoms On Fire. Nic originálního či světoborného ale aspoň to má koule. Kráčím zpět na velkou scénu, už podruhé na festivalu vystupuje Chiki Liki Tu-A, tentokrát ze svým standardním repertoárem. Včera jsem se pobavil mnohem víc, dnes navíc chybí pozounista a zvuk je tak mnohem chudší. Že by se chudák ztratil ve festivalových kuloárech?

Dvě basy, kytara, bicí. Gnu, motor stříbrný rakety. Tady je zbytečný opakovat slova chvály. Musím se jen přidat už k dříve slyšenému: mělo by se začít mluvit o nové desce. Tečka. Tancem s obručemi zahajují aktivisti Blackfire. Muzika se bohužel trochu ztrácí v proudu slov, příště víc hrát a míň mluvit. A taky vybrat si lepší překladatelku, tahle angličtinu převáděla do nějakého nesrozumitelného chorukoru. V poslední době je cítit „rozruch“ kolem Miou-Miou, takže nezbývá než se přesvědčit na vlastní uši. Příjemná kytarovka, která na mě ale nejen kvůli používané francouzštině působí hodně salónně a akademicky. Tahle kapela se seznámila určitě v kavárně nebo ve studovně.

Před profláklým Švihadlem dáváme přednost kapele s podivným názvem Zajíc Company. Program o ní mlčí, co když půjde o utajenou perlu? Ještě než spustí, tak je nám jasný, že Zajícem z názvu musí být kytarista s vyzývavým předkusem. Tím se ale zajímavé vyčerpalo, dál jen muzika s várkou syntetických příkras a Zajíc se mění v gymnastu, hrajou mašinky. Jedna z kapel, kterou mám hodně rád a přesto ji vidím teprve podruhý v životě – Landmine Spring. Přestup k profesionálním promotérům kolem nich odstartoval mediální tanečky, nechybí řeči o objevech roku. I před poloprázdným stanem se můžou roztrhat, paráda.

Návštěvníci se nakupili na The Wailers, tak se taky musím mrknout. Po šestijediné písničce ale končím a jdu se s kumpány potulovat k menším pódiím. Rastaman ze mě nebude. V Gambrinus stanu zase kraluje Radomil Uhlíř, už si vybudoval jádro skalních příznivců, které pravidelně dochází na jeho moderátorské výstupy mezi kapelami. Sledujeme, jak se chystají In Memory a Bluesberry, přecházíme na Kultur Shock, ale balkánských melodií mám hlavu plnou ještě z letních cest. Vše se chýlí ke konci, Tam Tam Batucada rozjíždí karneval. Poslední slovo patří stejně jako v loňském roce Třem čutorám. Zase hrají cover od Blackfire a po svém usmiřují bělochy a rudochy. No a pak už jen velkovýroba gagů, z převážné většiny bohužel nepublikovatelných.

Další Trutnov za náma.

čtvrtek, srpna 18, 2005

Trutnov 1999 - 2004

Následující víkend bude trutnovské Bojiště zase obložené hordou lidí – v pátek začíná už kdovíkolikátý ročník Open Air Music Festivalu. Festivalu, který stojí za návštěvu.

Kořeny akce sahají před rok 1989. Tehdy byl ale první ročník rozehnán, státní moc nebyla pořadatelům nakloněna. To, že komunisti otrávili Martinu Věchetovi život více než je zdrávo, je zřejmé už když otevřete programovou brožurku. Každoročně si můžete prečíst tutéž stať o počátcích festivalu. V posledních letech se objevuje seznam pánů z trutnovské Stb, je vysvětlováno, proč si určití umělci na festivalu nevrznou (třeba Jim Čert), je popisována činnost Charty 77. Potud vše OK, zvlášť když si uvědomím, že většině návštěvníků je tohle všechno tam v oněch místech, kde záda ztrácí slušné jméno. Horší je, že pořadatelé nejsou ve svém „rejžkovském“ boji důslední. Na akci už tak hrál třeba mistr Hejma se svým Žlutým psem, či mnoho dalších týpků, kteří minulým režimem rozhodně neprobruslili bez ztráty kytičky. Ale dost o tom, na Trutnov se jede hlavně za muzikou.

Poprvé jsem akci navštívil v roce 1999. Rok předtím se konala neduživá náhražka z dílny jiných pořadatelů, v roce 1997 spadalo rozhodování o mém volném čase ještě do kompetence rodičovstva. Bohužel po letní seanci, kde kromě mých kumpánů hráli hlavní roli peprmintový likér (nemůžu vidět dodnes), fernet, pivo a policajti, jsem nebyl vypuštěn. Zprávy o příjezdu Faith No More jsem tak sledoval jenom z gauče.

Mike Patton a spol. možná taky byla jediná zahraniční kapela, která opravdu něco znamenala a stihla navštívit Trutnov v době, kdy ještě nebyla stínem sebe sama (co jsem teda zaslechnul). V dalších letech to bylo s „headlinery“ složitější. Šlo o průsery (Suicidal Tendencies), sem tam bylo vidět nadějné záblesky (přestárlí Motörhead, přestavěná Sepultura). Hlavně účast zahraničních metálistů (ještě třeba Fear Factory, Groinchurn, Moonspell) je celkem překvapující, domácí nazlobení klučíci se na trutnovských pódiích vyskytují zřídka, spíš dokonce vůbec.

Spoza hranic proniknul na Trutnov ještě houf kapel, které se můžou nastrkat do podivné škatule „world music“. Musím se přiznat, že ze souborů v turbanech, pončech či hábitech, tlučících na divnobubny a brnkajících na niněry se strunou z ovčí vlny, moc radosti nemám. Zvlášť jejich letošní invaze vypadá nebezpečně, dokonce se vrací strašidelní The Dhol Foundation. No a abych si vyřídil účty se všema, které bych už víckrát vidět nemusel a vlastně ani nechtěl, vybírám jednoho zástupce, soubor ze všech nejbídnější: už proboha nikdy Šum svistu!

Teď přichází chvála. Loni jsem víc času strávil před menší Club Stage, která se stala zdatným konkurentem hlavního pódia. Celkem svěží dramaturgie, obzvlášť v porovnání s dalšími obřími fesťáky. Zároveň se tady můžou představit kapelky, pro které je hlavní pódium přeci jen velkým a zbytečným soustem (loni si třeba Esgmeq vyzkoušeli obě scény a ta menší jim slušela víc). Prostě rovnice klubová kapela = „klubové“ pódium funguje, zdá se, dobře. Menší pódia poskytují azyl i kapelám, které by na jiném festivalu působily jako hudba z Marsu. Máničkovský underground Umělé hmoty nebo Hever a Vazelína Bandu dnes už hodně vyšeptal, ale jako vzpomínka nemůže nikomu uškodit (pokud teda vystoupení neasistuje František „Čuňas“ Stárek a nepřispěje vysvětlujícím politickým projevem).

Trošku omletě už působí řeči o „duchu“ trutnovského festivalu. Nedá se svítit, musím se taky přidat. Atmosféra tady je prostě příjemná, v porovnání s dalšími většími fesťáky tady asi musí něco lítat ve vzduchu. Tak čau zítra!

pondělí, srpna 08, 2005

Bohemka žije



Cestou z Točníku jsme se po zastávce v berounském pivovaru Medvěd rozhodli navštívit první zápas znovuobnovených Bohemians Praha v ČFL. Obrovská návštěva (přes 7000 diváků) byla dechberoucí. Co by za takovou podporu dala většina prvoligových mančaftů? Otázkou je, jak dlouho fanoušci v Ďolíčku vydrží docházet v takovém počtu. Jak už to tak bývá, zápas navštívilo i zopár "celebrit", mezi nima i Jirka "Obušek" Paroubek. Doufejme, že se nenakazil žloutenkou či AIDS od nějakého nebezpečného fanouška s anarchistickými sklony. Kdo by nás pak proboha vedl k lepším zítřkům?

Šlo ale hlavně o fotbal. Bohemka stavěla team na poslední chvíli, takže se asi nedaly čekat zázraky. Nasazením dokázala mlaďákům ze Slavie B konkurovat. Kvalita ale byla na straně sešívek, což se projevilo i na výsledku (0:1). Na postup to letos asi nebude, snad nebudou Klokani kopat o záchranu.

neděle, srpna 07, 2005

Točník dobyt



Největší pohoda? Když se vám 7 z 10 nejlepších domácích kapel sjede na jedno místo. Pak nezbývá než nasednout na vlak a vyrazit světlu vstříc...

My nasedáme už ráno, protože od Točníku nás dělí celkem vysokej počet kilometrů. Po 6 hodinkách jízdy vyskakujeme v Praskolesech a necháváme se strhnout dezorientovaným davem, kterej evidentně míří na stejnou akci. To, že vybraná cesta není určitě nejsprávnější, se potvrzuje ve chvíli, kdy stojíme na kraji dálnice a hrad vidíme před sebou na obzoru. Pácháme přestupek, překonáváme asfaltovou překážku a pokračujeme dál. V Žebráku se necháváme pohostit v místní restauračce. Kromě jinýho přesvědčujeme šenkýře, že určitě nejdem na koncert Divokýho Billa, kterej zrovna dneska straší ve vedlejší vesnici, ale FAKT na Točník. Šéf má po ruce program ("Dneska na Točníku nic není"), ale my víme svoje.

Jako zkušený turisti zabloudíme ještě jednou, přesto dorážíme včas. Starej mlejn je pro letošek nahrazen ještě starším hradem a na první pohled je vidět, že prostředí je to důstojný. U ohromný hradní zdi pódium rozměru "tak akorát" ze dřeva a s rákosovou střechou, žádná hliníková náhražka nebo experiment z lešenářskejch trubek. Finišujou přípravný práce a mejdan může začít...

Po měsíci koncertní abstinence (když si dovolím nezapočítat pochybnou kapelu z rumunskýho plážovýho baru) bych asi sežral cokoliv. Jako první jsou hladovýmu davu předhozený Děti deště. Ostrý, hrubý soustružníci, který musej mít plechový skříňky v šatně svý fabriky polepený plakátama Ministry nebo Black Sabbath. Rozjezd jak víno. Jako druhý přicházej Esgmeq, kapela, která tyhle apokalyptický večírky většinou zakončuje. Za nasazení body k dobru, za podivně zrychlenou verzi 3 generací nějaký ty desetinky dolů.

Začátek Wollongong slyším přes zeď, nechal jsem se pohltit frontou na pivo. Jestli jsem nějakou kapelu v poslední době slyšel fakt hodněkrát, tak to byla právě tahle. A můžu ji slyšet zas a zas a to i v zakonzervovaný podobě - Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism je prostě majstrštyk. Pro slavnostní chvíli pánové secvičili i Highway To Hell. Nebudu nic tajit - byl jsem překvapenej fakt hodně. Pro změnu z fronty na kořalku mě vytahujou Gnu. Set postavenej teď už z valný většiny na novejch věcech. Dobrejch novejch věcech. Výbornejch. Předloňskej koncert v Byšicích budiž zapomenut, loňská neúčast tamtéž budiž odpuštěna.

Jistý zklidnění přináší Ememvoodoopöká. Taky nový věci a mezi nima jedna velká perla: Akélá. Vlezlá, ale dokonalá. Přestavba pódia a Lyssa. Novou deskou nabuzená jak Diego tím nejlepším koksem. Může to bejt způsobený mou náladou povznesenou alkoholem, ale tahle kapela je pro mě dneska nejlepší. Všechnu tu krásu završujou OTK, po delší době zase s trubkou. Natrvalo nebo výjimečně?

Teď už jen boj o nejlepší místa v konírně. Ráno se ukazuje, že tenhle zápas nečekaně vyhráli Pulec, Ambro, Chuzna, Fiškus a Hanz, který strávili noc v předhradí v chlívu s kozlem.

Na závěr se sluší poděkovat za výbornou slezinu a vysmeknout poklonu. Kolikrát jste navštívili akci, kde by vám kapely kromě hraní prodávaly lístky, točily pivo nebo grilovaly jídlo? Všechna čest

čtvrtek, srpna 04, 2005

Turecký žebříčky

Takže Turecko je za náma. Kromě jinýho zajímavýho jsme zažili i tak velký vedro (45°C ve stínu), že jsme mohli pár dní jenom sedět v úkrytu a plkat o volovinách a přemejšlet o blbinách. Tak vzniknul žebříček deseti nejdůležitějších alb našeho života. Tady vám předkládám Jackyho a můj. Chtělo by to patřičnej komentář, aby si někdo nemyslel, že jsme úchylové... Je zajímavý přiznat si, co jste ve čtrnácti proháněli kazaťákem nebo točili na gramci po otcovi a byli jste na to patřičně hrdý a řekli si: "Jo, to je VONO, to budu poslouchat do konce života." Teď se za můžete jen blbě usmívat, ale ta deska prostě byla DŮLEŽITÁ. Nuže:

JACKY
1. TUBLATANKA - Žeravé znamenie osudu
2. AEROSMITH - Get A Grip
3. FAITH NO MORE - Angel Dust
4. MINISTRY - Psalm 69
5. SOUNDGARDEN - Superunknown
6. KILLING JOKE - Laugh? I Nearly Bought One
7. ZNC - Ukolébavky pro nevhodné loutky
8. DÉMOPHOBIA - Plzeňské písně a jiné plísně
9. MPLP - Sám na cestách
10. NINE INCH NAILS

OSB
1. THE OFFSPRING - Smash
2. ZZ TOP - Greatest Hits
3. SOUNDGARDEN - Badmotorfinger
4. GNU - Srdce v kusech zvuku
5. DEEP PURPLE - Smoke On The Water (The Best Of)
6. ELEISON - Heart & Mixture
7. SHALOM - Shalom
8. PRAŽSKÝ VÝBĚR - "Straka v hrsti"
9. various - 20 Years Of Dischord
10. MODEST MOUSE - The Moon & Antarctica

čtvrtek, července 14, 2005

Expedice Turecko poprve live

Bez hacku a carek (turecka klavesnice) prvni dojmy z Turecka:

1. Jacky idolem zdejsiho obyvatelstva. Vizaz cestovatele obrostleho vousem a dlouhym vlasem budi zaslouzeny respekt. Je pravda, ze nikoho podobneho jsme tady za necely tyden nepotkali, takze udiv je asi zaslouzeny. Az dojdou penize, udelame z Jackyho atrakci a budem vybirat do klobouku.

2. Velka ztrata. Omylem jsem zanechal v buse tasku s nekolika nepostradatelnymi vecmi: mapa, pruvodce a Hattrick fotbalova rocenka 2003/04. Bohuzel hlavne pruvodce byl celkem dulezity... Cesta aspon ziskava nadech dobrodruzstvi.

3. Ostatni. Mame se dobre, pijeme vodu, caj, caj a zase caj. Turci jsou na nas hodni, my na ne taky. Jacky trpi nedostatkem piva (rad by si dal kvasnicovou dvanactku Opata, fajnsmekr jeden).

Parne odpoledne v internetove cajovne v Goreme (stredni Anatolie).

středa, června 22, 2005

Orli a královny v Roxy

Plácnul jsem se přes kapsu a s Chuznou vyrazil do Roxy na koncert dvou souborů ze svědadílu za velkou louží. Před klubem Roxy zaparkované luxusní tourbusy, hrozen nedočkavců a ve vzduchu velký očekávání...

Začínali Eagles of Death Metal. Pro jistotu jsem si před koncertem našel pár mp3, abych se uklidnil, že ten večer neuslyším to, co má kapela vetknuto v názvu. Čtyřka s ráznou bubenicí v zádech a neandrtálcem u basy spustila přidrzlý a nekomplikovaný rock'n'roll. Bylo to opravdu hodně jednoduchý, nic vynalézavýho. Bylo to zároveň ale i velice energický a zábavný. Na rozjezd ideální, navíc se chytla i většina diváků, takže večer začal parádně.

Po přestavbě aparátu naklusaly královny, v originále Queens of the Stone Age. Pánové (+ jedna dáma obsluhující klávesy - obávám se, že tam byla víceméně na okrasu) zalovili na všech albech, největší ohlas sklidily skladby z předposledního opusu Songs For The Deaf. Po celou dobu řemen nespadnul (koncert trval relativně dlouho) a kapela šlapala. V přídavku došlo i na nejprovařeněnjší hitovku No One Knows. Byla opepřená zklidňující improvizací, přesto neztratila sílu. A pak už konec...

Hudebně byl večer OK, ale ten zvuk. Hlavně při QOTSA se do davu chvílema valila obrovská zvuková koule, která znečitelnila všechny nástroje. To by se dalo přežít, ale přeplněnost sálu byla místama k nevydržení. Když musíte pořád myslet na to, abyste před váma stojícímu chlápkovi neukousli ucho a na zádech vám přitom visí další, není to nic příjemnýho. Chtělo by to najít důstojnější prostory.

Vzhůru do Polska

Pokud chováte sympatie k Polsku, přečtěte si tady krátký článek od neznámého autora:)

neděle, června 19, 2005

Broumovská kytara podevátý

Tak a jsme u toho. Jedním z projevů mýho lokálpatriotismu může být i to, že jsem po devátý v řadě navštívil Broumovskou kytaru, soutěžní to přehlídku kapel. Několik postřehů...

Postřeh první
Pokud máte kapelu a toužíte si závodně na "kytaře" zabrnkat, počítejte se specifickým diváctvem. Akce totiž probíhá na dvoře místního pivovaru a velký části publika splývá s pivníma slavnostma. Jednoduše řečeno, pro několik týpků je to prima příležitost ožrat si držku. S každým pivem jim rostou ramena, takže když se po desátým pivu dostane ke slovu jejich chlapáctví, stojí to za to. Hrdinou dne se stal týpek vykřikující v pauzách mezi písněma na zpěvačku kapely SRO "vypadni lesbo". Smutné, že...

Postřeh druhý
Pokud pořádáte FESTIVAL, musíte mít spoustu pořadatelů a hlavně OCHRANKU. Výběr provedete zřejmě tak, že seberete pár agresivních kamarádů, rozdáte jim visačky a rozestavíte je pod pódiem. Když pak několik tanečníků poboří nešťastně umístěnou bariéru, přichází jejich chvíle. Bez jakékoliv snahy o vyřešení situace cestou klidu a míru přicházejí ke slovu pěsti. Příště doporučuju ještě ozbrojit, ať ty otravný návštěvníci nekladou tak velkej odpor:-)

Postřeh třetí
Kde jsou ty časy (nebyl to třeba jen 1. ročník?) kdy se vám na podobný akci líbila většina kapel? Letošní výběr soutěžících kapel byl opravdu pestrý přepestrý. Snad jediná kapela se nepokoušela buď o nu-metal či nějakou mutaci hardrocku a před akcí vzbuzovala vaše naděje (třeba i jen kvůli tomu, že mezi svý oblíbence řadí Pixies). Když ale dotyčný Sir Malkovich dohrál, museli jste konstatovat zklamání, páč to bylo ještě takové nedomrlé. Jinak Nagauč si 24 hodin po akci moc nevybavujete, až tak byl totiž výrazný. Gate Crasher si pamatujete dobře, protože jako jediní z ohlášených nedorazili. V jízdním řádu akce je nahradili Ill Fish, kteří se vám kdysi Pod Lampou zdáli lepší, Hoo Hoo Coctail jste slyšeli poprvé, ale asi i naposled, protože nemáte rádi spolky křečovitě se snažící o "zábavu". Enter vás pobavili zajímavými říkankami o lásce. Hardrocková mlhovina se rozestoupí při setu Pop_Porn, ve stejných kolejích s nima pak jedou i Magma Hotel a Spleen?. Zpěvačkou disponující SRO taktéž neoslní, při sledování Black Pearl s hrůzou zjistíte, že druh "kytarista v černém oblečený, jednou nohou na odposlechu stojící a kytaru jako prodloužený symbol mužství k sólovým onaniím používající" ještě nevyhynul. Zbývají ještě Flattus, kteří kříží starý bigbít s divnými samply a Matahari. Ti se stávají nakonec vítězi divácké i odborné části. Babičky říkávají: jednooký mezi slepými králem.

Postřeh čtvrtý
Potom, co vás "soutěžní" kapely pobavily s výhradami, čekáte netrpělivě na hosty. Tentokrát až ze Švýcarska přijíždí na český venkov trojka Disgroove. No a není smutné, že si po třetí písničce musíte říct, že takových (a dokonce i lepších) kapel běhá po Česku asi tak 862? Nevýrazný postgrunge bez jiskry a nápadu. Naštěstí jsou to aspoň sympatičtí hoši, kteří rádi a dobře hrají fotbal (zjistili jste předchozím pozorováním). Akci tak hudebně zachraňují Gaia Mesiah - energické, zábavné, uvěřitelné, svěží a tak.

Postřeh pátý, konečně jenom pozitivní
Přes všechny výhrady ale zjišťujete, že vás akce bavila. Potkali jste spoustu známých a vyslechli hromady historek (spoustu v zásobě jich má jako vždy mistr K.: právě se vrátil z hor na Korsice, kde ale dobývaní vrcholů zkomplikoval jeho kumpán, který zabalil obě pohorky levé). Za 150 kaček jste si koupili album The Hives - Tyrannosaurus Hives, které teď při datlování spokojeně posloucháte. Taky jste ochutnali místní pivo o 11°. No a tušíte, že příští rok dorazíte zase.

pátek, června 17, 2005

Včera na strahovským kopci

Mám ten klub hodně rád, zastavím se tam celkem často. Proto mě trošku překvapilo, když se v programu objevily kapely Selfbrush a Houpací koně. To druhý jméno je pro mě zárukou dobrýho koncertu, takže nebylo co řešit. Po srazu na zahrádce u Zemědělskýho muzea jsme s Honzou a Hopsikem vyrazili...

V suterénu strahovský koleje se v době našeho příchodu pohybovalo odhadem tak 40 ztracenců a jejich počet se během večera bohužel moc nezvýšil. Pódium už patřilo Selfbrush a jejich celkem příjemnýmu kytarovýmu rocku. Měl jsem je v hlavě založený díky tomu, že hodně pánů recenzentů srovnávalo jejich debut s prvním albem Folk3Mail. Zatímco chytré hlavy recenzentské většinou víc velebily druhé jmenované, u mě tenhle dvojboj jasně vyhrává Selfbrush. Živý provedení je přesvědčivější, hlavně díky suverénnějšímu zpěvu.

Tenhle večer ale patřil Houpacím koním. Sotva co hrábli do strun, tak se návštěvnictvo odlepilo od stěn a podlahy a před podiem to začalo žít. Pár songů odehrál basák náhradník, pak kapela pokračovala jen ve třech. Viděl jsem je už několikrát, ale zdálo se mně, že tenhle koncert jim fakt sednul. Jen by nevadilo, kdyby se některý songy lehce pokrátily - zbylo by víc času na další. Když člověk slyší nějaký rádobyprogresivní a svěží a Ultramixem vyhoněný kytarovky, tak si může hlavu ukroutit. V tomhle případě můžete jen uznale pokyvovat.

Příjemnej večírek...

Poprvé

Počítačový analfabet zápasí s blogem. Jak to asi může dopadnout? Tipuju, že moje počáteční nadšení rychle vyvane, jako u spousty dalších činností. Tomu odpovídá i jméno (já vím, že je debilní) blogu. Přesně tak se jmenuje naše kapela, kterou jsme založili lehce posilněni pivem u nás v hospodě. Moje nadšení bylo dokonce tak velký, že jsem zakoupil bicí. Teď už leží několik let na půdě a Chyba sparťanskýho středopolaře se vynořuje jen ve vzpomínkách...