úterý, května 30, 2006

Free Dim Fest 06




Jaro = Free Dim Fest. Letos teda jaro hnusný, ale i tak to stálo za to. Vyrážíme v poněkud okleštěný sestavě, já, M. a strejda Dlouhán. Ještě ve vlaku se mi nechce věřit, že by se mohla vyplnit předpověď a mělo by trvale pršet. Dobržďujeme v Táboře a začíná krápat. Jsem nalomenej. Ale přesvědčeněj, že to bude dobrý.
Cestou do parku Pintovka dáváme pauzu Na Bečvárně. Strejda Dlouhán se vrátil po asi 9 měsících z Asie a Oceánie a jeho jediným přáním (nakonec nesplněným) je dát si někde (nejlíp tady a teď) knedlo-zelo-vepřo. Čekáme ještě pana Pulce od Brna, kterej přichází už promoklej jak pes. Vzhůru do deště. V lesoparku je příjemně, za normálního počasí by tady bylo krásně. Trošku se sušíme ve výletní restauraci s mile neschopnou obsluhou, bohužel nám tak unikají Some Other Place.
Do prostoru ohraničeného igelitou páskou přicházíme před setem Francouzů z Barcelony - Loser Superhero. Týpek s notebookem na klíně, chic kytarista a chic basák se na velkém pódiu trošku ztrácejí. Samplované podklady, do toho výrazná basová linka a kytarista střídavě vybrnkává nebo riffuje. Místama to zní dost bezradně, navíc opakování skladeb taky nesvědčí o velký potenci. Ale budiž, něco zachrání i projekce, tvořená zřejmě živě oním notebookařem. Punková vsuvka - klasici Wollongong (dva nový songy v repertoáru) a pro mě první setkání s Dezinfekcí. Jasný kořeny v domácím punku, připomene mi to třeba FPB, k tomu dvojnásobná rychlost a nasazení. I tyhle kapely mají na Free Dimu svoje místo, aspoň se provětrá vzduch a Pulec si může dojít pro pivo. Pátek zakončují Volt. Přinášej kovovej zvuk, skladby jsou natlakovaný energií. Když už jsem u těch příměrů, tak bych třeba sáhnul po Ministry. Jasnej vrchol večera. Ke konci jejich setu už voda protéká střechou na pódium a chčije a chčije...
Sucho hledáme v Red Baru. DJ sází pecky od Fugazi, The Clash ale třeba i HNF. Zvuk je ale tichej a špatnej. Kolem ženský části naší výpravy kroužej podnapilí motýli, jeden s trikem Chinaski. Na dotaz "Ty jo, ty hraješ v týhle kapele?" odpovídá "To ne, jsem jenom bedňák. Ale to nic není, jezdil jsem i s Kabátama!" Je čas jít spát a šetřit síly na zítra.

Hned ráno se dozvídáme novinu, sobotní program se přesouvá na Cestu. Dorážej posily - Ambro a jeho humpolecká posádka a Venca z HB. Pod střechou začíná místní dorost Ladies Swim. Je na nich znát trošku nervozita, k tomu se přidávaj technický potíže. Určitě se ale třeba C klubou zdárný následovníci. Vas Szuszanne jsou intenzivní, krátký a dobrý. Ze zpěváka vyzařuje zvláštní energie, tím jak ho koncert baví, to baví víc a víc i vás, celý vás to pohlcuje, cloumá to s váma... a najednou je konec. Don Vito na to jdou trochu jinak. Technicky, komplikovaně, vlastně docela podobně jako domácí (tentokrát s absolutním významem) Sabot. Přesto to má u obou šťávu a nadšená stodola bouří. Největší očekávání provází Lvmen. Hned po koncertě jsem říkal, že tomu ale něco chybělo, že tam toho večera byly lepší kapely. Teď bych to popsal takhle: bylo to málo autentický. Místama až takový "umění pro umění".
Dumání nad uměním ale končí v Orionu - diRRRty tRRRinity VOE DJs. Smutnej noční návrat na Cestu je pak spravedlivým potrestáním hříchů, kterých jsme se na afterparty dopustili...

Tak příští rok zase na viděnou. Tentokrát snad opět za pěknýho počasí a na dvorečku Café Baru 7.

úterý, května 23, 2006

Kozy a indiáni do parlamentu




Předvolebnímu hemžení asi unikne málokdo. Všemožní "talenti" slibují ochranu před islamizací, jízdné v MHD pro důchodce zdarma, anexi Maroka nebo více hřišť a méně fetování. Když jsem si prolistoval hlasovací lístky v našem kraji, narazil jsem na jednom z nich na dvě známá jména: za Stranu zelených na Královehradecku táhnou do boje Stanislav Penc a Martin Věchet.

Stanislav Penc, už asi navždy označený nicneříkající (nebo spíš hodně výmluvnou?) nálepkou "aktivista", se dokonce vymrštil do čela kandidátky. Mě osobně se při zmínce o něm vybaví Kozí mejdan, který pořádá každoročně na usedlosti v Milkovicích. Už je to pár let zpátky, co jsem tuhle akci navštívil. Panovala tam specifická atmosféra, všechno frčelo jakýmsi organizačním samospádem. Stal jsem se článkem řetězu, který přemisťoval cihly z provalené zdi stodoly. Po práci měla přijít zábava. Kapely se ale smrskly na jeden obskurní soubor, který tady zřejmě trávil celý týden a zkoušet začal maximálně před měsícem. No nic, pivo bylo (půllitry ani kelímky ale ne), kámarádi taky, takže zábavu si člověk nějak zařídil. Po akci jsem ale zachytil rozhořčené reakce kapel. Zadarmo si přijely zahrát, ale na místě je čekaly jenom problémy s elektřinou a nekonečné hádky o to, kdo kdy vystoupí. Jestli se zelení do parlamentu dostanou, bude mít Penc prostor dokázat, jestli byl milkovický chaos chtěný a "organizovaný" nebo "klasický", totiž neřízený. Média mu budou určitě věnovat dost pozornosti.

Šance na zvolení Martina Věcheta je jasná - nulová. V Podkrkonoší běhají fámy, že letos se nebude věnovat pořádání tradičního Trutnov Open Air Music festivalu, což nahrává různým konspiračním teoriím. "Trutnov" se vždycky trošku otíral o politiku: programový bulletin byl poslední dobou plný politických textů, jezdil sem prezident Havel, loni Penc telefonoval rovnou z pódia Paroubkovi. I Věchetův přístup k politice byl vždycky jasný - směska někdy i trošku naivního aktivismu a následování Václava z Hrádečku.

Obě "máničky" si umím v poslanecké sněmovně představit těžko, už jejich zvolení by pro ně bylo asi dostatečným trestem. Představa, že všichni, kteří chtějí mluvit do věcí veřejných, musí sedět na Malé Straně, mě celkem děsí. Silné hlasy z venku jsou taky potřeba...

neděle, května 21, 2006

Mimo obyvklý trasy




16 máj - Kashmir 9:41, Underside - Rock Café. Klub v rekonstrukci, vzduchotechnika mimo provoz, nedýchatelno. Když je něco zadarmo, tak to má většinou solidní ohlas - těžko tipnout, kolik by přišlo lidí, kdyby se vybíralo vstupný. Na gymplu kolovala žlutá kazeta Kashmir z roku 95 z ruky do ruky, ve svý době to byl opravdu kult. Teda u nás, dvě sta kilometrů od epicentra. Po dalších více než deseti letech existence / neexistence vydali pánové novou placku sri guru vandana (jestli se nepletu, tak čtvrtou) a pěkně po křesťansku ji právě tenhle večer pokřtili. Neustále projevují sympatie k hnutí Hare Krišna, což mě nechává celkem chladným, ač si jinak o tomhle spolku myslím svoje. Trošku míň už rozumím jejich humoru, kterým obšťastňují lidi mezi songama, ale budiž. Muzika má pořád šťávu, i když jede vlastně ve stejný lajně - hutný pasáže, postavený na jednoduchým a úderným rifu a k tomu klenutej refrén. Došlo i na cover od Kritické situace, která je podle jejich vlastních slov neskutečně ovlivnila. Jen jsem nepochopil samotnej křest. Proč je nutný tam přitáhnout Petra Vachlera, kterej ocení jenom to, že většina kapely jsou vegetariáni? Trapnost ale vyskočila na pódium až se zpěvákem Underside. Jeho neustávající proslovy Ahoooj Praho, Jak se bavíte, Praho?, Pojďte blíž, Praho nebo Díky, super koncert Praho mě úplně drásaly. Pochopil bych, kdyby přijeli aspoň z Kolína a chtěli Pražákům udělat dobře, že vědí, kde vlastně ten večer hrajou... Muzika moc šťávy nenasákla, hodně se na tom podepsal i přebuzenej zvuk. Zajímavější byla rozhodně první půlka večera.

18 máj - Ghost Mice, Austin Lucas - Cross Club. První co mě dostalo, byl výbornej exteriér i interiér klubu. Industriální serepetičky, mechanický i světelný efekty, perfektně dotažená idea. Akusticky začali Ghost Mice, kluk a holka odkudsi z americkýho venkova, doprovázený ještě jedním kamarádem. Hráli bez mikrofonů a zesilovačů, pod pódiem a mezi lidma. Právě pro tuhle upřímnost to mělo velkou sílu. Dokázali, že rokec se dá hrát v sestavě španělka, housle a tahací harmonika. Po nich Austin Lucas. Zdá se, že přichází módní vlna indie písničkářů (dá se jim tak říkat?) do našich zemí a právě Austin jede na svým surfu na její špičce. S kytarou brázdil zdejší kluby ještě dřív, než o tom ostatní kolegové jen začli přemýšlet a je to znát. Působí na pódiu moc jistě, troufne si zpívat klidně a capella a musíte mu věřit. Rád si poslechnu celou novou desku.

19 máj - Thema Eleven, !Úl.. - Black Pes. Na hranici Prahy, v lese u nádraží v Klánovicích je schovanej malej klub, kde pořádaj svoje sabaty hlavně hoši vlasatý metalový. A metal v podstatě kroutily i tyhle dvě smečky. O !Úl.. jsem zatím jen slyšel a trochu se bál, že muzika bude utopená v proudu kázání. Ale to jsem se naštěstí hodně seknul. Na proslovy sice došlo, ale s mírou a navíc to bylo hodně sympatický. Po přídělu nasraný a místama trošku klišovitý muziky jsem byl nabitej pozitivní energií jak novej monočlánek. A to ještě čekala Thema 11. Bohužel byly velký problémy se zvukem samplu, kterej se tak redukoval jen na nesrozumitelný chrčení a huhlání. Hradečáci pomalu opouštěj model, kdy po pomalejších pasážích přijde intenzivní nářez a zůstavají právě jen u toho nářezu. I tak se jim muzika daří udržet čitelná a všechno se nesleje do jedný skladby. Mňam.

pátek, května 12, 2006

bOZI





Továrna na zábavu, libeňský Abaton, hostil ve středu 10. 5. belgické dEUS. Kromě toho, že Belgie vyváží čokoládu a špatnej fotbal, nabízí světu i tuhle časem otřískanou kytarovku.
Dorážíme do ex-továrních prostor akorát včas, už je příjemně naplněno. Ač nehlášen na plakátech ani jinde, vyskakuje jako první na pódium Vašek Havelka - Selfbrush. Tentokrát vyzbrojen elektrickou kytarou zní trochu vzdušněji, ale přesto mi to víc než co jiného připomíná zaříkávání hadů. Ale což, pět songů je akorát a atmosféra v sále vyskočila do sfér napjatého očekávání. Jak už to tak bývá, ještě ji vyšponovali bedňáci a po trojím přeladění kytar konečně přichází čas pro umění.
Nebudu zapírat, před koncertem jsem znal důkladně a důvěrně desku The Ideal Crash (a považoval jsem ji proto za vrchol tvorby těhle pánů) a nedůkladně novinku Pocket Revolution. Nakonec to ale bylo jedno, dávkovalo se celkem rovnoměrně a přišlo i na hity, které jsem neznal a o to příjemnější to bylo překvapení (týpek vedle pořád řval Roses, říkal jsem si, to bude ale asi chujovina - ale nebyla, sorry chlape). V živým provedení bych ještě vyzdvihnul Put The Freaks Up Front nebo Theme From Turnpike se zlověstným deklamováním v závěru. Naopak k vzteku bylo osvětlení. Většina světel svítila zpoza kapely divákům do ksichtu, takhle příště ne.
dEUS se úplně přesvědčivě dokázali vypořádat se všema náladama, kterýma září jejich muzika. Byli sladký, ale nevypadali u toho jako malý dítě s čokoládou kolem pusy, byli draví, ale nepůsobili jako adolescent s rozladěnou kytarou. Byli fajn.
A samozřejmě uznání pro kytaristu Maura Pawlowskiho, hrát s rukou v sádře... Porce fotek tady.

čtvrtek, května 11, 2006

Benefiční vaječňák


Po kratší době zase na Strahově, po delší době zase benefičně, tentokrát na Czechcore, hlásnou troubu domácích hárdkóristů, vypečenou diskuzní platformu a jinak fajn stránky.
Před menší návštěvou, než jsem čekal, vykopává Unkilled Worker aka Torr z Wollongong. Z mojí strany směs očekávání a obav, jak to bez basy a bicích bude fungovat. Rozjezd je klidnější, v duchu songů, které jsem před koncertem ochutnal. Závěr ale graduje - řev, pot, nasazení, kytara kvílí a vazbí. Se svojí angličtinou bohužel nejsem schopnej pořádně odchytávat slova, což je v tomhle případě asi hodně důležitý. Takže abych to shrnul: jo, ale komplet Wollongong třikrát jo. Asi je to blbý takhle srovnávat, ale nemůžu jinak. Následuje Lyssa. Tasí 2 nový songy a zase jim to žeru. Všichni házej hlavama tak, jak to jde snad jenom právě na ně. Po nich další dáma, Ambrosia. Slyším je prvně a možná i naposled, tahle kombinace hc a metalu mě neoslovuje. Navíc nemám rád bubeníky, který to sice maj v paži, ale jen seděj, žádnej pohyb tělem, žádná euforie. Je to sice úplně mimo mísu, ale prostě se mi to nelíbí, ani nevím proč. No a Gnu na závěr, co bysme si povídali... Masakr!
A ještě úplnej závěr - vaječný likér po 7 kačkách za prcka...

pondělí, května 01, 2006

Catalunia Is Not Spain





Minulej týden jsme zdárně zvládli expedici do Katalánska. Potěšili jsme svou návštěvou a vlídným slovem Ročose a jeho družinu, sídlící toho času v Gironě, příjemným univerzitním městě severovýchodně od Barcelony. Samozřejmě došlo i na nějakou tu kultůru, že.

Ve čtvrtek večer hostil univerzitní areál studentskou fiestu. Příležitost poslechnout si živě místní kapely. Celej večer splnil obě moje očekávání. Zaprvé, že se silně opijeme plechovkovým pivem, které jsme za tímto bohulibým účelem nesli s sebou. A za druhé - většina místních kapel (šlo to vytušit už z názvů) bude hrát nějakou variaci ska či jiné "horkokrevné" muziky. To se taky vyplnilo. Jedna banda byla variací na Manu Chaa, další si troufla namontovat mezi trumpety i metalové postupy a tak dále a tak podobně. Při normálním průběhu večera bych nedůvěřivě koukal z povzdálí, ale kombinace cervezy Steinberg, středomořského vzduchu a rozjuchané atmosféry mě donutila poskakovat jak nadmutýho kozla. To se mi taky stalo osudným, protože jsem vytrousil peněženku, kde jsem měl všechny doklady... Už jsem plánoval cestu pro náhradní cestovní průkazku, ska jsem proklel a zapřísáhl se, že ho už nikdy nebudu poslouchat, když v tom se (jo, happy end) peněženka našla... Zbývalo jen najít a posbírat dočasně invalidní část výpravy a vydat se na cestu domů. A jaké z celého večera plyne poučení? Pokud vypijete hodně vína a pak se chcete trochu vyspat, nedávejte si na vystřízlivění 3 plechovky Red Bulla (že, Zbyňo).

To bylo z hudebního nadělení všechno. Ještě jsem zabrousil v Barceloně do míst, kde se koncentrují obchody s deskama. Speciálky, od hardcore punku, přes ska až po techno, ale i megaobchody s mainstreamem. Bohužel jsem měl málo času, takže jsem se nemohl pořádně ponořit, ale určitě by to stálo za hřích. Jo a taky jsem si dal jedno pivo Estrella Damm. Tenhle pivovar sponzoruje akci Primavera Sound, která za měsíc v Barceloně přivíta třeba Killing Joke, Lou Reeda, The Robocop Kraus, French Toast, Shellac, Yeah Yeah Yeahs a kupu dalších... Existuje na světě nějaká spravedlnost?

Kromě hudby jsme se pod odborným dohledem Máry věnovali i výtvarnu. Navštívili jsme jsme muzea Joana Miróa a Salvadora Dalího a samozřejmě okoukli Gaudího stavby. Hlavně v případě Dalího muzea ale zůstává rozum stát nad chováním asi 90 % návštěvníků. Bus je vyklopí před barákem, bez absolutního zájmu a cokoliv probíhaj chodbama, vřískaj a dělaj bordel. Hlavně, že viděli toho malíře, co namaloval ty rozteklý hodiny.

Tak ještě jednou díky Ročosovi a Lucošovi za azyl!