středa, června 22, 2005

Orli a královny v Roxy

Plácnul jsem se přes kapsu a s Chuznou vyrazil do Roxy na koncert dvou souborů ze svědadílu za velkou louží. Před klubem Roxy zaparkované luxusní tourbusy, hrozen nedočkavců a ve vzduchu velký očekávání...

Začínali Eagles of Death Metal. Pro jistotu jsem si před koncertem našel pár mp3, abych se uklidnil, že ten večer neuslyším to, co má kapela vetknuto v názvu. Čtyřka s ráznou bubenicí v zádech a neandrtálcem u basy spustila přidrzlý a nekomplikovaný rock'n'roll. Bylo to opravdu hodně jednoduchý, nic vynalézavýho. Bylo to zároveň ale i velice energický a zábavný. Na rozjezd ideální, navíc se chytla i většina diváků, takže večer začal parádně.

Po přestavbě aparátu naklusaly královny, v originále Queens of the Stone Age. Pánové (+ jedna dáma obsluhující klávesy - obávám se, že tam byla víceméně na okrasu) zalovili na všech albech, největší ohlas sklidily skladby z předposledního opusu Songs For The Deaf. Po celou dobu řemen nespadnul (koncert trval relativně dlouho) a kapela šlapala. V přídavku došlo i na nejprovařeněnjší hitovku No One Knows. Byla opepřená zklidňující improvizací, přesto neztratila sílu. A pak už konec...

Hudebně byl večer OK, ale ten zvuk. Hlavně při QOTSA se do davu chvílema valila obrovská zvuková koule, která znečitelnila všechny nástroje. To by se dalo přežít, ale přeplněnost sálu byla místama k nevydržení. Když musíte pořád myslet na to, abyste před váma stojícímu chlápkovi neukousli ucho a na zádech vám přitom visí další, není to nic příjemnýho. Chtělo by to najít důstojnější prostory.

Vzhůru do Polska

Pokud chováte sympatie k Polsku, přečtěte si tady krátký článek od neznámého autora:)

neděle, června 19, 2005

Broumovská kytara podevátý

Tak a jsme u toho. Jedním z projevů mýho lokálpatriotismu může být i to, že jsem po devátý v řadě navštívil Broumovskou kytaru, soutěžní to přehlídku kapel. Několik postřehů...

Postřeh první
Pokud máte kapelu a toužíte si závodně na "kytaře" zabrnkat, počítejte se specifickým diváctvem. Akce totiž probíhá na dvoře místního pivovaru a velký části publika splývá s pivníma slavnostma. Jednoduše řečeno, pro několik týpků je to prima příležitost ožrat si držku. S každým pivem jim rostou ramena, takže když se po desátým pivu dostane ke slovu jejich chlapáctví, stojí to za to. Hrdinou dne se stal týpek vykřikující v pauzách mezi písněma na zpěvačku kapely SRO "vypadni lesbo". Smutné, že...

Postřeh druhý
Pokud pořádáte FESTIVAL, musíte mít spoustu pořadatelů a hlavně OCHRANKU. Výběr provedete zřejmě tak, že seberete pár agresivních kamarádů, rozdáte jim visačky a rozestavíte je pod pódiem. Když pak několik tanečníků poboří nešťastně umístěnou bariéru, přichází jejich chvíle. Bez jakékoliv snahy o vyřešení situace cestou klidu a míru přicházejí ke slovu pěsti. Příště doporučuju ještě ozbrojit, ať ty otravný návštěvníci nekladou tak velkej odpor:-)

Postřeh třetí
Kde jsou ty časy (nebyl to třeba jen 1. ročník?) kdy se vám na podobný akci líbila většina kapel? Letošní výběr soutěžících kapel byl opravdu pestrý přepestrý. Snad jediná kapela se nepokoušela buď o nu-metal či nějakou mutaci hardrocku a před akcí vzbuzovala vaše naděje (třeba i jen kvůli tomu, že mezi svý oblíbence řadí Pixies). Když ale dotyčný Sir Malkovich dohrál, museli jste konstatovat zklamání, páč to bylo ještě takové nedomrlé. Jinak Nagauč si 24 hodin po akci moc nevybavujete, až tak byl totiž výrazný. Gate Crasher si pamatujete dobře, protože jako jediní z ohlášených nedorazili. V jízdním řádu akce je nahradili Ill Fish, kteří se vám kdysi Pod Lampou zdáli lepší, Hoo Hoo Coctail jste slyšeli poprvé, ale asi i naposled, protože nemáte rádi spolky křečovitě se snažící o "zábavu". Enter vás pobavili zajímavými říkankami o lásce. Hardrocková mlhovina se rozestoupí při setu Pop_Porn, ve stejných kolejích s nima pak jedou i Magma Hotel a Spleen?. Zpěvačkou disponující SRO taktéž neoslní, při sledování Black Pearl s hrůzou zjistíte, že druh "kytarista v černém oblečený, jednou nohou na odposlechu stojící a kytaru jako prodloužený symbol mužství k sólovým onaniím používající" ještě nevyhynul. Zbývají ještě Flattus, kteří kříží starý bigbít s divnými samply a Matahari. Ti se stávají nakonec vítězi divácké i odborné části. Babičky říkávají: jednooký mezi slepými králem.

Postřeh čtvrtý
Potom, co vás "soutěžní" kapely pobavily s výhradami, čekáte netrpělivě na hosty. Tentokrát až ze Švýcarska přijíždí na český venkov trojka Disgroove. No a není smutné, že si po třetí písničce musíte říct, že takových (a dokonce i lepších) kapel běhá po Česku asi tak 862? Nevýrazný postgrunge bez jiskry a nápadu. Naštěstí jsou to aspoň sympatičtí hoši, kteří rádi a dobře hrají fotbal (zjistili jste předchozím pozorováním). Akci tak hudebně zachraňují Gaia Mesiah - energické, zábavné, uvěřitelné, svěží a tak.

Postřeh pátý, konečně jenom pozitivní
Přes všechny výhrady ale zjišťujete, že vás akce bavila. Potkali jste spoustu známých a vyslechli hromady historek (spoustu v zásobě jich má jako vždy mistr K.: právě se vrátil z hor na Korsice, kde ale dobývaní vrcholů zkomplikoval jeho kumpán, který zabalil obě pohorky levé). Za 150 kaček jste si koupili album The Hives - Tyrannosaurus Hives, které teď při datlování spokojeně posloucháte. Taky jste ochutnali místní pivo o 11°. No a tušíte, že příští rok dorazíte zase.

pátek, června 17, 2005

Včera na strahovským kopci

Mám ten klub hodně rád, zastavím se tam celkem často. Proto mě trošku překvapilo, když se v programu objevily kapely Selfbrush a Houpací koně. To druhý jméno je pro mě zárukou dobrýho koncertu, takže nebylo co řešit. Po srazu na zahrádce u Zemědělskýho muzea jsme s Honzou a Hopsikem vyrazili...

V suterénu strahovský koleje se v době našeho příchodu pohybovalo odhadem tak 40 ztracenců a jejich počet se během večera bohužel moc nezvýšil. Pódium už patřilo Selfbrush a jejich celkem příjemnýmu kytarovýmu rocku. Měl jsem je v hlavě založený díky tomu, že hodně pánů recenzentů srovnávalo jejich debut s prvním albem Folk3Mail. Zatímco chytré hlavy recenzentské většinou víc velebily druhé jmenované, u mě tenhle dvojboj jasně vyhrává Selfbrush. Živý provedení je přesvědčivější, hlavně díky suverénnějšímu zpěvu.

Tenhle večer ale patřil Houpacím koním. Sotva co hrábli do strun, tak se návštěvnictvo odlepilo od stěn a podlahy a před podiem to začalo žít. Pár songů odehrál basák náhradník, pak kapela pokračovala jen ve třech. Viděl jsem je už několikrát, ale zdálo se mně, že tenhle koncert jim fakt sednul. Jen by nevadilo, kdyby se některý songy lehce pokrátily - zbylo by víc času na další. Když člověk slyší nějaký rádobyprogresivní a svěží a Ultramixem vyhoněný kytarovky, tak si může hlavu ukroutit. V tomhle případě můžete jen uznale pokyvovat.

Příjemnej večírek...

Poprvé

Počítačový analfabet zápasí s blogem. Jak to asi může dopadnout? Tipuju, že moje počáteční nadšení rychle vyvane, jako u spousty dalších činností. Tomu odpovídá i jméno (já vím, že je debilní) blogu. Přesně tak se jmenuje naše kapela, kterou jsme založili lehce posilněni pivem u nás v hospodě. Moje nadšení bylo dokonce tak velký, že jsem zakoupil bicí. Teď už leží několik let na půdě a Chyba sparťanskýho středopolaře se vynořuje jen ve vzpomínkách...