pondělí, ledna 30, 2006

Squall kdesi kdysi



Současné hovory o Atlantic Cable se motají samozřejmě taky kolem byvších Squall. Vzpomněl jsem si na kulturní referát, který mi kdysi poslal pan Pulec. Podařilo se mi ho dohledat a tady ho máte. Myslím, že onoho květnového večera roku 2003 to byl v Brně zajímavý večírek.

Tak jsem včera viděl Squall. Naprosto nečekaně. Sedím si takhle u bráchy a rachtám se v Internetu a najednou koukám, že Squall nehrají v Sádle, jak bylo původně hlášeno, nýbrž v Yachtu. Kde se nachází ono Sádlo netuším, a ani se mi tam nechtělo lozit. Ale kde se nachází Yacht vím naprosto přesně. Už bylo tak jedenáct hodin, tak jsem myslel, že borci dávno dohráli. No ale stejně jsem musel pelášit domů, tak peláším a když jdu kolem Yachtu, tak slyšim akorát tak prd. Nicméně mi to nedalo. Tak jsem nakouk dovnitř, a ono pořád nic, tak jsem se zeptal zvukaře, zdali již Squall zahlučeli. A on povídá, že ještě ne, ale že už jsou nastoupený. A byli. Předvedli Today, Dunblaine, Ball And Chain, Sludge, Sintillate a dva kusy, co neznám. Ovšem to nebylo tentokrát to podstatný. Měli totiž problémy s kytarou (vinou zvukaře) a dále s očividnou opilostí kytaristy (vinou asi piva). Když mu to nehrálo, jak potřeboval, lišácky se uchýlil k tomu, že nechal hrát zbytek bandu a sám se věnoval rozličným vyprávěnkám. Pochytal jsem asi tolik, že jel kdesi autem, měl deset let propadlý řidičák, chytili ho fízli. Ten policajt byl údajně úplně maličkej (doslova "short", naznačoval rukou tak metr do země) a svítil mu do ksichtu baterkou. S koncem příběhu se moc nepáral, dozvěděl jsem se pouze, že ten policajt byl Bono z U2. Během výkladu používal všelijaký rozmáchlý gesta a poulil oči. Když začali zase hrát, dělal nepopsatelný psí kusy s kytarou a skončil tím, že ji vzal a hodil na zadní stěnu manéže. Pak přelezl bicí a bubencovi šeptal cosi do ouška. Ještě chvíli hráli a pak šli spát nebo ještě víc chlastat nebo co já vím. Každopádně výživné. Takže takové to bylo. Na viděnou při sobotní
kopané.

pátek, ledna 27, 2006

Nejlepší domácí konzervy 05


Pět domácích mňamek za rok 2005. Na věky zakonzervovaný lahůdky, po kterých můžete sáhnout i za pár let. Myslím, že nezasmrádnou.


Lyssa - Amoral
(Silver Rocket)
"Vem mě basu bicí, prostě na kytaru seru vole." Jak může znít deska, která začíná přesně takhle? Přísný (ale spravedlivý) bicí, ještě přísnější basa a rezavá (divný, ale tenhle pocit z toho zvuku mám) kytara. Všechno sedí, nic není navíc. Sloganovitý texty, podivnej obal, nebezpečnej zvuk. Čekání na desku, která vycházela snad pět let se naplnilo. Kult? Jen doufám, že se dočkáme i slibovanýho vinylu...

Vytrženo odjinud:
"Taneční hudba pro bytosti s třema a více nohama."
"Některé triviální kytarové postupy lze přehlédnou už méně, nehledě na to, že to při nich sem tam nemile zaskřípe."
"Deštivý školní výlet do kovárny se skrytým půvabem. A doslova hmatatelný zvuk."

Ememvoodoopöká - Dort jak brus (Silver Rocket)
Stejná stáj, stejný studio. Úchylný a krásný písničky. Jedna z mála kapel, která je na koncertě výborná, ale z desky ještě lepší. Hitmakeři. V lecčems opak Lyssy - spousta klávesovejch zvuků a pazvuků, fintiček, hostující sbor. Souboj Baroš - Armando dopadá nerozhodně, vyhráváme my, diváci. Příště bych jen přibalil booklet i s textama.

Vytrženo odjinud:
"Správňácky divná deska, u který se jen uculujete v představě, co tomuhle řeknou nezasvěcení, kterým se inkriminované dílko (třeba jen omylem) dostane do uší."
"Ošklivost skupině není cílem, přináší silné melodie, s nimiž neučesaný sound kontrastuje a dává jim tak vyniknout."

Innoxia Corpora - K čertu (diy + Malárie)
Punk se dá dělat tak, jak to provozuje 90% "punkovejch" kapel v Česku: směšně. Ale pak se dá dělat i jinak, tak jak ho dělaj tyhle chlapíci: uvěřitelně, nezakomplexovaně a originálně. Samozřejmě nechybí rychlost a jako bonus (tady ale samozřejmost) zajímavý texty, který můžete študovat pomalu do nekonečna.

Vytrženo odjinud:
"Oproti desce předchozí je tahle věc o dost vyhranější, promakanější, ale o nic méně přímočará než její předchůdce, zkrátka ogaři zabrali a na novém matroši si dali kurewsky záležet."
"Vše zní neplánovaně, přirozeně… Texty jsou další věc, kterou na Innoxii miluju… chtěl bych vědět jak vznikaj…"

Sabot / Deverova chyba - split 7" (Free Dimension Records)
Jindy čistě insrumentální duo Sabot nechalo v songu O.M.T. zahostovat vokální Tábor Bigbít Tým a vznikla tak provzdušněná pecka s euforickou náladou. Deverova chyba skladbou Tvý tělo koleje potvrdila pozice, Devera si určitě musí rvát vlasy. A slyšet splitko dvou "bigbítových" kapel, kde nezazní ani tón na kytaru taky není věc úplně nejobvyklejší.

Vytrženo odjinud:
"Táborské trio (DCH) od té doby vybrousilo svůj výraz k dokonalosti a tak nemá pražádný důvod měnit osvědčené receptury."
" V podstatě to samé, hlavně co se konečného hodnocení týče, lze napsat o druhé straně vinylu, na kterou přispěli původem sanfranciští, nyní už drahně let táborští světoběžníci Sabot."

Tři čutory - Vlak kamarád (Nádraží records)
Kapela, která vznikla za účelem infiltrovat na Portu a rozvrátit ji zevnitř, se zavřela do studia a natočila svoje největší fláky. Pokud si dáte pár piv s kamarády a máte nutkavou potřebu si zazpívat a zaskákat, zvolte tuhle desku. Funguje to. Polovic fotek v bookletu je z Broumoumovských stěn.

Vytrženo odjinud:
Nic k vytrhnutí jsem nenašel.


Takže tak. Zahraniční desky vynechávám, ty se ke mě dostanou většinou s opožděním. A omlouvám se autorům vět, které jsem tak chaoticky napasoval do textu.

středa, ledna 18, 2006

Live statistika 2005


Na konci roku jsem přemítal: co jsem vlastně viděl za koncerty? Začal jsem si to psát na papír a postupně jsem z hlubin mozku a internetu tahal vzpomínky na další a další akce. Seznam se zastavil na 57 položkách, což je při třech vícedenních festivalech dohromady 63 koncertních dní, takže víc jak koncert týdně. Nebo 2 měsíce v kuse s koncertem každej večer. Nemusí to být všechno, hlava je děravá, jen kolik piva jsem u toho musel vypít.

Nejvíc koncertů jsem navštívil v Praze (27), potom následovalo 20 dalších měst a vesnic. Jenom jeden koncert jsem viděl "za kopečkama" - v létě v Rumunsku. Mezi kluby vyhrála strahovská 007, byly tam ale i další příjemný místa. Celej maratón odstartovali Laxans v Rock Café a uzavřeli Lvmen na 007. Trošku míň jsem si užil akce, které jsem (spolu-)pořádal. Bylo jich pět. Nejvíc akcí se urodilo v květnu (9), nejmíň naopak v červenci, kdy jsem byl na cestách (2).

A na závěr 5 nejlepších:
1. The Paper Chase na 007
2. Killing Joke na Flédě
3. Nitro Mahalia na Freedimu
4. Wollongong s projekcí v Polici n. M.
5. Medications na 007

neděle, ledna 08, 2006

6. Šrumec na dohled




Je to blbý, ale zase jenom propagační post. Tu máte další z řady nabídek, pro mnohé určitě na první koncert letošního roku.

Kulturní svatostánek v Jetřichově u Broumova, kolos z dob budování socialismu, uvítá 5 kapel. Když budeme hrát hru na hvězdy a rozdávat metály za zásluhy, tak v první řadě musí dojít na Už jsme doma. Kapela, jejíž vliv musí přiznat i jejich největší nepřítel. Středobodem kapely je Miroslav Wanek, kolem kterého oscilují ostatní muzikanti. Někdo je zavrhnul potom, co Jindra Dolanský natrvalo zabalil svůj saxofon, hodně lidí má výhrady k poslední desce Rybí tuk. Přesto si myslím, že omrknout jejich formu stojí za námahu - jejich koncerty v Trutnově a na Hudbě 85 v Arše mě o tom rozhodně přesvědčily. Pokud rádi čtete, tak zkuste rozhovor Ondřeje Bezra nebo políček od Inkvizice.

Možná ještě o trochu víc se těším na Houpací koně. Ústečáci, kteří hrají už taky několik pátků, umí napsat dobrou písničku, kterou když po ránu slyšíte, tak víte, že si ji budete broukat celej den. Škoda jen, že o nich není víc slyšet. Na jejich místa se tlačej ty, který na to bohužel nemaj...

Peloton doplněj punkáči Aqva Silentia, domácí Mizerie (s krátkým "e" po "z", opravdu) a šraml banda Monty Pičusův létající pes. Jestli to máte do Jetřichova kousek, tak se snad uvidíme.

Tady odkaz na oficiální stránky, tady je pozvánka na Freemusic.