úterý, října 24, 2006

Archiv: Dead House Chicago I.R.A. - s/t


Labutí píseň. Poslední slovo. Královehradečtí chameleóni, pro tento okamžik schovaní pod názvem Dead House Chicago I.R.A., vydali v roce 1998 bezejmenné album. Po předchozím opusu Bio - Corridor Again (jako Mad-Mouse Chicago I.R.A.) se od nich možná čekalo trochu víc, ale i tak je tohle temný album artefaktem, kterej si i po téměř deseti letech od svýho vzniku zaslouží kupu pozornosti.

Pamatuju se na to přesně. Distributor / pedagog Spacák tenkrát na gymplu udal několik kousků. S kapelou se znal, její starší nahrávky duněly třídou při našem čmárání v rámci výtvarný výchovy. Navíc I.R.A. zahrála na jaře 98 na jeho narozeninách (spolu s OTK, Třema čutorama a Boguna Yes) a pro nás bylo založeno na kult.

Ta deska má oproti svým předchůdkyním z dílny Hradečáků jednu velkou výhodu - má ZVUK. Masitá kytara i basa, pronikavý bicí a všudypřítomný šustění sampleru. Tvorba kapely byla vždycky soubojem dvou světů. Na jedný straně živelnej hardcore, na druhý straně intelektuálský výtvarno a texty Milana Langera. Na poslední nahrávce už často vítězí strana druhá. Některý pokusy o Umění bych si klidně odpustil - třeba variace na Havrana od E. A. Poea už trochu zavání kýčem. Naopak zpracování bookletu (a s ním i v oněch dobách populárního CD-romu) potvrzuje svéráznost a originalitu kapely. Málokdo takhle dbal o vizuální prezentaci.

Největší sílu má první půlka alba. Punkrocková vypalovačka The Day Of Rabblement s neodolatelným sloganem "Nikoliv pane, narvu ti do roznoží kulečníkové tágo! Snad objevím u tebe záblesk inteligence, když rozsvítím tvé koule!" přechází do pomalejší Sleeping Fly. Na tempu ubírá i následující Mouse - Driver Dracula, která vás rozebere svojí dekadentní atmosférou. Basic Instinct celou dobu uhání až k závěrečnému refrénu. Nemá cenu vyjmenovávat všechny skladby, snad ještě s výjimkou posledního bonusu, kterým je jazzové vydechnutí podkreslené praskáním vinylové desky.

Pokud chcete ochutnat, můžete tady (je to trochu větší). Jestli si chcete desku opravdu užít, tak klikněte sem. CD je k mání opravdu za lidovku (79 kaček). Je škoda, aby zapadalo prachem někde ve skladu Indies.

úterý, října 10, 2006

Drobky


V záříjnu třeba... Nedokončený myšlenky ve zkratce...

Jednou za čas není na škodu vykročit z kruhu a vyrazit na neobvyklou akci. V kostele v Šonově u Broumova zahrál Marian Varga. Barokní kostel, nádherně zasazený v krajině patří spolu s dalšími k unikátní skupině "Broumovských kostelů". Po válce nebylo v pohraničí oveček a pokrokové síly o něco takového, jako je kostel, neměly zájem. Jeho stav tomu odpovídá. Pod vybrakovaným oltářem zasednul Varga a začal se stejným programem jako v srpnu v Trutnově. Jenže tady to fungovalo. Nikdo nekalil, neřval, všichni dřepěli v zaprášených lavicích a poslouchali. Mělo to sílu. Mohutný tóny se nesly prostorem a trochu jsem se bál, aby to statika budovy vydržela.

(...)

Dá se to vůbec přežít ve zdraví? V šesti dnech tři akce, síla všech zúčastněných je pekelná. Začínáme na 007 - Torche a Baroness. Pódium Sedmičky je tentokrát ještě trochu níž, prohejbá se pod tíhou několika metráků Marshallů. Už předem je jasný, že to bude hodně, hodně nahlas. První nastupujou Baroness, po dlouhý době kapela s neodolatelným zjevem rock´n´rollovejch chuligánů. A je to nápor. Torche, se vzhledem yuppies, už mě tolik nevzali.

Páteční siesta na chalupě hluboko v Orlickejch horách. V rohu místnosti zapomenutej kotoučák a igelitová taška plná pásek. Nepopsanejch, tajemnejch. Nasazujeme první a Michal Tučný vypráví o Mexiku. A dál přesně to, co byste na páskách čekali – Deep Purple, Olympic, Hana Zagorová a debilita debilit, Holky z naší školky. Další pátrání odkládáme a na řadu přichází Kačkala. Ráno se procházkou sunu na bus a cíl je zřejmej – východočeská metropole.

Do Hradce Králové jsme nikdy moc nejezdili. U Cikána ani v El Diablu není poslední dobou o co stát. Uvidíme, co nabídne Pivovarská flošna. Nachází se v křoví nedaleko magickýho svatostánku pod lízátkama. Mimochodem - Votroci v letošní sezóně moc neválej, pro body si sem jezděj třeba i Blšany. Nedělní zápas proti Bohemians tak bude soubojem dvou týmů ze dna druholigový tabulky. Snad uvidíme zpráskaný Klokany ku Praze táhnout. (Teď už je jasný, že to dopadlo přesně naopak, sakra.) Ale zpátky do flošny. Prostor je to rozhodně zajímavej. Zřejmě část pevnosti, hlavní část byla v minulosti asi konírnou. V současnosti je objekt porostlej náletem břízek a trávou, vypadávaj z něj cihly, místo oken a dveří vidíte jen díry rozličnejch velikostí. Čepuje se nejlepší domácí pivo, náchodskej Primátor. Undergroundová poezie.

Děti deště s fyzicky nepřítomným kytaristou a duševně nepřítomným basákem. Uštěkaný Karl Marx. Neskutečnej triumvirát C - Gnu - Deverova chyba. A na Zkoušku sirén už síly nezbyly. Více Koci.

007. Young Widows - poprvé na koncertě se špuntama v uších. Akimbo - špunty musej (a můžou) pryč. Maso!

(...)

Vagón. Léčba klidem, to jsou Houpací koně. Tentokrát jako předkapela The Prostitutes, který jim bohužel stačej tak po kolena.

(...)

Broumov. Celkem zábavná M&Ž a bezradný Imodium.

(...)

Věty rozvité zase někdy příště.