čtvrtek, října 29, 2009

Therapy oslovuje dívku


Mám v plánu vyrazit na Therapy? do malý Lucerny. Kontroloval jsem si, jestli ještě seženu lístek - i když tuším, že na kapelu, která to má už pár let za sebou, se davy asi nepohrnou. Na Ticketstreamu jsem narazil na tak zprasenou pozvánku, že mi nedá, abych se o ní nepodělil. Kdo tohle píše? Nebo to překládá automat? Ale odkud? Tolik nesmyslů ve třech odstavcích a pekelná čeština jako nádavek...

Nuže:

Therapy je heavy metalovou rockovou kapelou ze Severního Irska. V V roce 1989 kapelu založili zpěvák a kytarista Andy Cairns a bubeník Fyfe Ewing. Později se k nim přidal baskytarista Michael McKeegan. Ewinga za bicími vystřídal v roce 1996 Graham Hopkins a ke skupině se přidal i violončelista a doprovodný kytarista Martin McCarrick. Oba však skupinu opustili v roce 2004 a dnes za bicími sedí Neil Cooper.

Tuzemské publikum vždy několikrát přivedli do ohromného varu svou údernou hudbou. Vzpomeňme si například na krásnou melodickou skladbu Diane,velmi kultovní song, kde Therapy oslovuje dívku Diane aby se šla projet autem ... a dál už to všichni příznivci Therapy znáte.

Představíme si některá jejich alba. Když to vezmeme od začátku, dostaneme se zpět do roku 1991 kdy vydali album Babyteeth, které obsahovalo pouhých 7 singlů, o rok později přišlo na svět album Pleasure Feath. Roku 1993 to bylo album Nurse, další rok Infernal Love a přesunem se trochu dál, do roku 2000 kdy přišlo na svět album So Much For The Ten, kde se objevují songy, které jsou známější mezi fanoušky, na tomto albu se objevuje již zmíněná Diane.

A když se podíváme jak je to s nimi teď, v květnu 2009 vydali singl Crooked Timber.

Tolik neznámý tvůrce propagačních materiálů. Ve spojení se slabým letošním albem Crooked Timber to pomalu stačí na to, aby si člověk účast na koncertě rozmyslel. Jenže za to, co tahle kapela vytvořila během devadesátek, ji prostě miluju.

A nejvíc ze všeho tuhle skaldbu:



Uvidíme se v Lucerně.

sobota, října 03, 2009

Teheran 2009


Poprve v Iranu jsme se dostali k netu. Bohuzel vsechny aspon trochu uzitecny stranky pouzitelny ke komunikaci jsou blokovany a tady, v kavarne kdesi v centru Teheranu, nefungujou [Centrum, Myspace, Facebook]. Google ale maka, tak aspon par vet tady... Omluva tem, kterym jsem slibil poslat mail, ale to pujde nejdriv z Turecka, spis to ale necham az na doma.

Krome cenzury netu jsme omezeni ze strany mistniho rezimu pocitili i jinak, i kdyz spise symbolicky. Ja jsem musel vymazat z fotaku 2 fotky, na kterych byli videt policajti. Pri foceni provozu na jedne z teheranskych ulic me chytil policajt a obvinil me, ze fotim policejni stanici. Chtel mi vzit fotak, nakonec se spokojil s prohlidkou vsech fotek a dvakrat naridil "delete" [na jedny fotce byli zada dopravaka, na druhy fotce byly postavy velikosti asi jednoho pixelu, ale taky musely pryc]. Jacky malem neprosel na fotbal, protoze mel na sobe zeleny tricko [barva opozicniku pri protestech po nedavnych prezidentskych volbach]. Potom, co se vysvetlilo, ze jsme "turist" nas pustili dovnitr.

Onen zapas byl vubec mazec. Bylo to derby dvou nejlepsich iranskych a zaroven teheranskych klubu [Persepolis a Esteghlal]. Na stadionu Azadi prihlizelo priblizne 100 tisic divaku [pul na pul cerveny a modry], takze to byl celkem kotlik. I Vanous, kterej ma uz nekolik sezon permanentku do Dolicku, docela cumel. Nasi samozvani pruvodci nam jeste pred zapasem rekli, ze posledni sezony to konci remizou. Pry je to politicke rozhodnuti. Skoncilo to 1:1, stejne jako poslednich sest minulych zapasu. Je pravda, ze mistama, kdyz se mic dostal do sestnactky, tam chybel tah na branu. Ale lidi fandili, vecer toho byla plna televize a dneska noviny pretejkaj fotkama a clankama. Ze by se ty lidi takhle nechali vodit za cumak? Asi jo, ale byl to zajimavej zazitek. Nejdriv odehrali zapas mancafty zakrnelych chlapiku, ti chlapici pak nastupovali na travnik s hlavnima jedenactkama - tak jak treba pri lize mistru chodi na travnik deti. Pak byla pisen pro veterany z iracko-iransky valky. Potom par desitek veteranu [vetsinou na vozicku] obkrouzilo za velkyho potlesku stadion a mohlo se zacit. Na vsechno dohlizela hromada policajtu. Ti se tady vyskytuji asi v deseti variantach. Proste krasny spojeni fotbalu a politicky propagandy.

Civilove jsou jinak celkem mily, cast z nich se strasne rada pousti do diskusi. Nektery se snazej bejt i napomocny, ale to casto vede k tragediim. Zavezli nas treba do hotelu, kterej mel asi o deset hvezdicek vic, nez si muzeme dovolit. Nemohli pochopit, ze i kdyz umluvili cenu hodne nizko, tak tam spat nemuzeme [i kdyz ja jsem chtel]. Typek si myslel, ze jsme v nouzi a uz chtel kontaktovat nasi ambasabu, aby nam pomohli. My jsme pritom chteli jen levnejsi hotel.

Zitra vyjedem asi do hor a pak pokracujeme dal po okruhu Persii. Mejte se.

středa, července 22, 2009

SRSS: meteorologicko-hudební report


Sobotní ráno vypadá přijatelně, dokonce trošku prosvítá slunce. Sunu se na ranní motorák a kurva, začíná lehce pršet. Mžení a občasný větší kapky padaj v podstatě celou cestu, ale muzika ve sluchátkách a příjemný kolíbání vlaku přidávaj realitě veselejší tóny. Kdyby se chmurná předpověď vyplnila takhle, tak budu spokojenej. Turnov, poslední přestup, Mnichovo Hradiště je už za obzorem. Březina, zastávka, kterou mám spojenou s dávným čundrem s tátou přes Českej ráj, tady už prší houšť. Vystupuju v Hradišti a prší tak, že se dvacet minut musím schovávat v nádražní hale. Místo srazu, pizzerie na náměstí, je promenádou pro místní plejboje a kočičky, ale pizzu a kafe tady uměj docela dobře.

Po chvíli je jasný, že do Dolní Bukoviny určitě pěšky vyrazit nemůžeme, byli bysme úplně skrznaskrz. Bereme taxi a vyrážíme na koupaliště. Když přijíždíme, tak prší s intenzitou vietnamskýho monzunu. Jsem trošku zaskočenej, protože od stříšky u kiosků není vidět žádnej stan, kam by se mohlo vejít víc než deset lidí. Několik povědomejch obličejů sedících u piva ale signalizuje, že bysme tady nemuseli bejt špatně. Šapitó, obklopený stánkama s pivem Klášter a dalšíma pochutinama, nakonec stojí schovaný pěkně u potoka.

Vcházíme už za tónů Bone Machine. Už jsem měl kdysi tu čest, ale jsem příjemně překvapenej. V písničkách (jo, je to trochu divný, ale většina věcí co v sobotu zazněly z pódia se dá nejlíp označit právě tímhle slovem) se střídaly nálady, osvěžující mně přišla práce s hlasem, i když občas to sklouzlo k trošku nepříjemnýmu pitvoření. Po prvním koncertě se lehce rozestoupily mraky, proto jsme si šli s vidinou noci prožitý v suchu postavit stan. Z mon insomnie jsme tak slyšeli jen přídavek, kterej byl stylově ukončenej precizním šlápnutím na kabel. Následoval Havana klub. Přestože hráli jenom ve dvou, zahlídli jsme na pódiu kluky z kapel Point, Lvmen, A Spoon Called Phranc, Phoenix II nebo třeba Sporto (jestli jsme dobře počítali). Já osobně jsem ocenil hlavně odvahu a vtipný průpovídky mezi skladbama, ale Bone Machine byl přesvědčivější, nic naplat.

Pak se ale začaly dít věci – pokračovala trojjediná hydra Bonus / Lyrik / Aran Epochal mocně dopovaná materiálem od Sporta. Bourek jako Bonus vysolil asi pět pecek. Těm vládla Zlá doba, která je fakt hodně přesvědčivá. Pak se na pódium vyšvihnul brat Lyrik, aby si za doprovodu (nejen?) Bourkových beatů suverénně podmanil celej stan. Za chvíli už tam nenápadně vplul i Aran a všichni tři spojili síly v Pandemii Sympatico, jedný z největších pecek desky More od Sporta. Zážitek jako hrom, stan sborově vyřval refrén (kterej mě při prvních posleších desky trochu vadil, abych se přiznal) a přes Trop Ten ještě s Lyrikem se najelo na repertoár Aran Epochal.

To všechno už pod pódiem zdánlivě vyplašeně sledoval Troy von Balthazar. Chvíli trvalo, než připravil svoje věci, v klidu jsme tak doplnili zásoby jedenáctky a slabých kořalek a poťapali si v blátě. Troy je elegán a vtipálek a navíc dělá dobrou muziku. Křehkou a přitom nevlezlou. Dokonce vypustil dvě věci od Chokebore (Days of Nothing - jestli se nepletu - a druhou už si nepamatuju), co víc si přát. A tahle skvělá kapela údajně zase začala zkoušet!

Unkilled Worker s doprovodem OTK, vlastně s The Nesbitts s kapelníkem Willym Wonkou, pořádně přidal na intenzitě. Místy jsem už nevěděl, jestli náhodou nekoukám na Wollongong – třeba při 2 Steps Back. Vzduchem lítaly mokrý těla, sloupy stanu držely na dobrý slovo a euforie nadzvedávala plachty. Yes! Poslední občerstvení, vyčurat a rychle zpátky na Paramount Styles. Co dodat? Já se ani nedivím, že se ten Scott těm holkám tak líbí. Suverén, i s vypůjčenou kytarou a lakýrkama od bláta.

Cestou zpátky, za příjemnýho slunnýho počasí, jsem ve vlaku přemejšlel nad několika věcma. Štěkaj vlci? Měl jsem vážný pochybnosti a ty se bohužel po zalovení ve studnici moudrosti potvrdily: Vlci štěkají málokdy a většinou to bývá jen tiché "haf". Ale ta písnička je stejně parádní. Byl Troy von Balthazar, kterej na pódiu tančil s maskou zajíčka, a zpěvák Chokebore, kterej do sebe kdysi při koncertě na Žižkově pořád lil absinth, jedna a tatáž figura? Zřejmě jo, musel. Kdy zase zažiju takhle skvělou akci? Čím dřív, tím líp!

pátek, ledna 09, 2009

10 let


Dneska je to přesně deset let od chvíle, kdy jsme v tandemu s Golemem (a s pomocí dalších kámošů) ukutili naši první akci. Tady je malá vzpomínka.


Základ plakátu jsme vyrobili u Ročose na počítači a Ročosem nakreslené figury jsme pečlivě vystříhli a nalepili na mustr. Koupili jsme barevný papíry a šli jsme kopírovat. Název jsme vymysleli jednoduše - v roztrženým anglickým slovníku bylo slovo delay na první stránce a znělo dostatečně světově - přesně tak, aby každýho omráčilo ještě před tím, než otevře dveře kulturáku v Hejtmánkovicích. Jak je vidět, tak ještě při výrobě plakátu jsme neměli uzavřenou sestavu kapel. Ta byla definitivně potvrzená až na místě, protože ke koncertu se přímo na sále ještě přihlásila kapela Belmondo band. Kromě ní ještě zahrály soubory Krby & kamna, Kanál, THPC Swingers a Laxní přístup.

Na akci dorazili i žurnalisté. V našem archívu ze dochovala vzácná zpráva, která neotřelým básnickým stylem popisuje zejména peripetie kolem Belmondo bandu (viz poslední odstavec).


V historických análech dále možno vyčíst: "Vybrali jsme termín 9.1. a doufali jsme, že se na poslední chvíli neobjeví myslivci, kteří zde každoročně pořádají tradiční mysliveckou merendu. Naštěstí se neobjevili a tak jsme po pěti výletech na místní obecní úřad získali povolení k uspořádání akce." To ale nebyly všechny zádrhele. "Dalším problémem byl zvukař. Toho si vzal na starost Golem a nakonec sehnal p. Andršta z broumovských PP. Ještě bylo nutno sehnat nějaký aparát. Poslední kombo se přivezlo třičtvrtě hodiny po začátku akce od Bohouše Hofmana." Konečně začal drhnout Belmondo band (předělávky, hlavně nesměl chybět Traktor od Visáčů). Po něm Kanál, Laxní přístup, THPC Swingers, Krby & kamna a konec. "Sestra umyla popelníky, utřela stoly... Sál se pomalu vylidňoval a tak jsme se asi v pět hodin, poté co jsme rozdali finance (zvukař 1 000,-, Kanál 300,-, Krby & kamna 300,-, THPC Swingers 200,-, účet za pivo u kapel 1000,-), rozhodli jít spát. Ráno nás čekal úklid." Jak jednuduché...

Kanál, punk až z Českého Meziříčí

Laxáči hoblujou

Podzim, ten krásný čas: THPC Swingers

Spokojené obecenstvo

Potom následoval FestDelay vol. II. v Otovicích - celkem se jich nastřádalo deset. Pak jedenáct Šrumců. Mezitím Nedvěd Fest - oslava zisku Zlatého míče, Šonovské housle, koncerty v Teplicích, Broumově, ... Hromady vynikajících, průměrnejch i příšernejch kapel. Akce, na který přišlo i 400 lidí (pro nás momentálně návštěva z oblasti vlhkých snů). Spousta zajímavejch a příjemnejch lidí (a samozřejmě i pár vocasů).

A co z toho všeho vyplývá? Asi hlavně tohle:
  • už jsme starý kokoti
  • dělat akce nás ale pořád baví
Něco snad pochystáme na jaře.