čtvrtek, března 28, 2013

Spełnienie odległego pragnienia

Krótka rozmowa z Marcinem (dr fleischman, Black Noise) przed koncertem w Broumovie.
Marcin w Irlandii
dr fleischman, bodajze po roku przerwy, znow powrocil na scene muzyczna. Nie daliscie rady bez kapeli?
Tak, przerwa trwała ponad 1,5 roku. Czy nie dalismy rady - chyba tak. Chociaż z drugiej strony czasem wydaje mi się, że powinna trwać trochę dłużej abysmymocniej docenili brak tego co przez wiele wiele lat było dla nas ważne i oczywiste. Powrót okazał się dobrym pomysłem, aczkolwiek zbyt wiele się nie zmieniło w sensie aktywności zespołu. Nie jestesmy kapelą, która spotyka się systamatycznie, która gra dużo prób, dużo koncertuje. Taka aktywnośc to raczej stagnacja, a biorąc pod uwagę nasze wydawnitwa, to prawie nie istniejemy. Ale taki jest nasz rytm. Zespół istnieje od połowy lat 90-tych i jak na taki staż nie osiągnął zbyt wiele. Działamy na zasadach nieokreślonych, prawie sennych. Jestesmy mało aktywni, każdy z nas podchodzi do zespołu w inny sposób, innaczej jest w niego zaangażowany. Chyba jakikolwiek nacisk powoduje odwrotny skutek, wkurwienie, kwas i chyba nie warto niczego przyspieszać. Coś albo się potoczy, albo umrze, albo też ponownie zahibernuje. Kiedys myslałem, że dobra muzyka obroni się sama. Teraz wiem że nic się samo nie dzieje i trzeba naprawde duzo pracy aby osiągnąc satysfakcjonujący mnie / nas etap. Trochę się pozmieniało wnaszym zyciu. Wszyscy mamy rodziny, pracę, staliśmy się bardziej dorośli. Oczywiście to nie powinno nas w żaden sposób ograniczać, a bardziej motywować do działania, ale tak niestety nie jest.

Obecnie nagrywacie nowy album. Moglbys nam powiedziec o nim cos wiecej i uchylic rabka tajemnicy swoim fanom?

Album nie jest nowy. Piosenki miały ukazać sie ponad pół roku temu. Nagrania zrealizowano w maju 2012 roku. Płyta będzie zawierała około 10 numerów. Niektóre z nich powstały wiele lat temu i jest to chyba taki materiał podsumowujący ostatni czas zespołu. Wybralismy najlepsze numery. Całością zajmujemy się sami. Nagranie i mastering robi Michał, a że nie spieszy mu się zbytnio to czekamy:-) trwa to bardzo długo, ale z drugiej strony wiem, że zrobi to solidnie, tak jak powinno być. Chcielibysmy wydac płytę na cd i LP. Wspiera nas w tym nasz dobry znajomy Rafał z Zadra Productions. Kiedy płyta się ukaże trudno powiedzieć, sami czekamy na ten moment ponad pół roku i odkładamy nijako „premierę” na jakies fajne wydarzenie muzyczne. Może to będzie tegoroczny Alter Piknik?

Co roku organizujecie Alter Piknik i inne imprezy. Niedawno do Zgorzelca zaprosiliscie No Means No. Jakie to uczucie organizowac/spotkac na zywo swoja ulubiona kapele? Jakie masz wrazenia 'po' koncercie, jak udala sie cala impreza? 

Alter piknik w tym roku odbędzie sie po raz 11. To dobry, mały festiwal, właściwie piknik, na który przyjeżdżają w sumie te same soby od wielu lat. Trwa 2, czasem 3 dni. Gromadzi około 300 osób. Do tej pory grało bardzo wiele różnych znanych i mniej znanych zespołów z wielu krajów Europy. Na miejscu jest pole namiotowe, bar, plac zabaw dla dzieci, odbywają sie projekcje filmowe, czasem mecze. Co do koncertów to od jakiś 2-3 lat nie organizujemy ich z powodu braku dobego miejsca i zaplecza dla zespołów. Nowe miejsce - teren starej huty szkła wymaga zaangażowania wielu osób, których niestety pozostało bardzo mało. Koncert nmn to dla mnie i dla zespołu spełnienie marzeń. Wiesz - masz kilkanaście lat, słuchasz z pirackiej kasety zespołu z odległej Kanady, nijako „zakochujesz” się w ich muzyce, a po wielu, wielu latach możesz zagrać z nimi na jednej scenie, podzielić się swoją energią, zamienić kilka słów. To jeden z nielicznych sukcesów zespołu, spełnienie odległego pragnienia. Zresztą zawsze twierdziłem, że kiedyś zagramy z nmn, choć prawdę mówiąc sam w to nie do końca wierzyłem. No, a teraz możemyjuż rozwiązać zespół :-) Koncert był organzowany w zgorzeleckim domu kultury, miejscu kultowym dla sceny hardcore punk, miejscu, w którym poznawałem pierwsze dźwięki na żywo wielu świetnych kapel. To w jakis sposób magiczne miejsce dla wielu starych załogantów i to własnie głównie oni byli na koncercie. Frekwencyjnie nie było tak źle [koncert odbył się w poniedziałek], ale w czasach świetności Zgorzelca sala pewnie pękałaby w szwach. Generalnie koncert się udał.

Pienska scena muzyczna zawsze byla dosc zywa. Na jakie zespoly warto zwrocic uwage, moglbys jakies polecic?

Wiesz tak było może kiedyś. Istniało kilka zespołów, które systamatycznie grywały koncerty [katorga, klave babki, caca cacy]. Podobnie jesli chodzi o nasz klub-Qlturkombinat, w którym kilka lat temu cyklicznie organizowałem koncerty wielu, wielu zespołów. Pieńsk jest małym miastem, wielu ludzi wyjechało, kapele się porozpadały, a młodych ludzi którzy by kontynuowali proces tworzenia muzyki alternatywnej chyba brak. Na chwilę obecną gra dr fleischman i instytut, który raczej nie wychodził i nie wychodzi poza ściany sali prób.

Na co dzien mieszkasz w ''malomiasteczkowym'' Piensku, bedac jednoczesnie nauczycielem miejscowego gimnazjum i punkiem z ''krwi kosci''. Jak sie z tym czujesz, czy mozna polaczyc te dwa swiaty? 

Wiesz tym „punkiem” to nie wiem czy jestem:-) Bardzo bliska jest mi scenaniezależna, jej muzyka i światopogląd, o ile można tak to ująć. Zasada „zrób to sam”, którą zawsze wcielałem, wcielalismy w życie czy to grając w kapeli, czy tez działając w Qlturkombinat czy stowarzyszeniu. Koncerty, wystawy, festiwale, wszelkie akcje i heppeningi zawsze działały na mnie motywująco i angażowały wiele sił. Szczególnie w takim miasteczku, gdzie jeżeli sam sobie czegoś nie zorganizujesz to nikt za ciebie tego nie zrobi. To dobra szkoła, pozytywne doświadczenie, które z pewnością wykorzystuję w pracy z młodzieżą. Prowadzę koło obywatelskie [ekologia, prawa człowieka, działania lokalne], koło Amnesty International. Staram się zaszczepić młodym ludziom w głowie pewne idee, choc jak wiadomo nie moge przekraczac pewnych granic, które mogłyby byc uznane jako indoktrynacja. Wielu moich uczniów chodzi na oranizowane koncerty, wystawy, wielu pomaga w ramach projektów czy tez wolontariatu przy działaniach stowarzyszenia, jak np dzień dziecka. Młodzi ludzie mają wiele energii, wiele czasu i ważne, aby ich w jakis sposób ukierunkować. To nie do końca jest tak, że młodzież jest zła – jednostki są złe, a nuda zabija ambicje i aktywność oferując nua ich miejsc używki, ekran komputera i przemoc. Musze przyznać, że ogólnie spełniam się w pracy. Jeszcze tak:-)

Koncert - Broumov - 13/04/13
Rozhovor v češtině tady.

čtvrtek, března 08, 2012

Polsko II: Stadion ve Vratislavi

Fotbal se z kategorie lidové zábavy snaží přesunout do vyšších sfér. Je důležité vzbudit dojem, že nejde "jenom" o kopání do míče, ale o společenskou událost. A tomu musí odpovídat i kulisy.

Polsko se pro Euro 2012 zavázalo k rekonstrukci či výstavbě čtyř stadionů, které budou splňovat nejpřísnější požadavky UEFA. Ve Vratislavi se původně uvažovalo o rekonstrukci Olympijského stadionu, vystavěného za německé éry v letech 1926–1928. Nakonec padlo rozhodnutí postavit stadion nový.

Na opačném konci města vyrostlo monstrum pro 44 308 diváků za bratru víc jak 5 miliard korun. Kupodivu je to asi o 3 miliardy levnější, než výstavba pražské O2 Areny, ale i tak se dá o účelném využití peněz polemizovat. Stadion se naplní během zápasů Eura a pak možná čirou náhodou v době, kdy místní klub bude v Lize mistrů hostit Barcelonu. Potom budou všichni pozorovat, jak se na periferii města uprostřed obrovské silniční křižovatky drolí beton a rezaví dráty...

Městský stadion (jak zní prozatím před nástupem nějakého sponzora jeho jméno) stojí v západní části města asi 7 kilometrů od centra. Momentálně už je v provozu, přesto se v jeho nejbližším okolí ještě usilovně pracuje.


Umístění stadionu má samozřejmě zajistit co nejlepší dostupnost autem. Kromě toho naštěstí vznikla jižně od stadionu nová vlaková zastávka "Wrocław Stadion". Velkoryse nad ní je umístěná tramvajová zastávka krytá obří betonovou střechou pozoruhodného tvaru. Přijíždějící obstarožní tramvaje působí v zastávce komicky, ale sázím, že během Eura sem budou nasazené nové soupravy.


Ještě sympatičtější je propletenec cyklostezek. Ty jsou dovedeny až před brány stadionu. Myslí se i na pohodlné zaparkování kola, vzhledem ke kapacitě stadionu by to možná chtělo ale pár stojanů přidat. Podle dostupných materiálů má v areálu stadionu vyrůst i heliport.


Na severní straně stadionu končí druhá, nově budovaná, tramvajová linka. Zatím se po celé její délce teprve staví zastávky, ale do Eura by se to snad mohlo stihnout. Práce je ještě dost. Nedaleká blátivá laguna je toho důkazem.


Na neděli jsem si pořídil lupen na ligu. Domácí fanoušci už dali najevo, komu stadion a jeho okolí patří. Zatím jich chodí docela dost, doufám, že atmosféra bude stát za to.


neděle, února 19, 2012

Polsko I: Jak se to tady vlastně jmenuje?

"Ty seš ve Vratislavi, jo? Já jsem si celou dobu myslel, že seš ve Wroclawi."


Je to tak, hezký český exonymum Vratislav je na ústupu. V našem jazyce ho vytlačuje polská varianta téhož – Wrocław. Navíc ještě v podobě psané jako Wroclaw, což je podle mě, jestli teda můžu fušovat do spisovný češtiny, nesmysl. Úplně stranou nechávám variantu Vroclav, kterou jsem už taky párkrát viděl.

Střed Evropy, kde ještě v docela nedávný minulosti žili zástupci mnoha národů rozptýleně v několika státech, je na výskyt různých jmen bohatý. Norman Davies v knížce Mikrokosmos píše, že pro Vratislav existuje více než padesát různých označení. Třeba Němci pořád užívají svůj název Breslau. Stejně tak jako rádi používají vlastní pojmenování pro všechna další města v zahraničí – němčina je na exonyma obecně hodně bohatá.

To platí ale i pro češtinu. Jméno Vratislav je teď tak na půl cesty mezi obecnou známostí a zapomněním. Do první skupiny patří třeba Drážďany nebo Vídeň. Naopak do Solnohradu nebo Celovce by se dneska nejspíš nevydal ani váš devadesátiletý děda.

Já považuju variantu Vratislav za životaschopnou, proto budu používat tenhle název. Bude zajímavý sledovat, jak používání tohohle slova ovlivní blížící se Euro: naše reprezentace sehraje všechny svoje zápasy v základní skupině právě tady. Většina webů (např. Idnes.cz, Lidovky.cz, Sport.cz, Česká televize) používá českou variantu, na polský straně barikády stojí jenom Deník Sport (isport.cz).

Tolik chytračení na začátek. Příště už o pivu a blondýnách.

čtvrtek, října 29, 2009

Therapy oslovuje dívku


Mám v plánu vyrazit na Therapy? do malý Lucerny. Kontroloval jsem si, jestli ještě seženu lístek - i když tuším, že na kapelu, která to má už pár let za sebou, se davy asi nepohrnou. Na Ticketstreamu jsem narazil na tak zprasenou pozvánku, že mi nedá, abych se o ní nepodělil. Kdo tohle píše? Nebo to překládá automat? Ale odkud? Tolik nesmyslů ve třech odstavcích a pekelná čeština jako nádavek...

Nuže:

Therapy je heavy metalovou rockovou kapelou ze Severního Irska. V V roce 1989 kapelu založili zpěvák a kytarista Andy Cairns a bubeník Fyfe Ewing. Později se k nim přidal baskytarista Michael McKeegan. Ewinga za bicími vystřídal v roce 1996 Graham Hopkins a ke skupině se přidal i violončelista a doprovodný kytarista Martin McCarrick. Oba však skupinu opustili v roce 2004 a dnes za bicími sedí Neil Cooper.

Tuzemské publikum vždy několikrát přivedli do ohromného varu svou údernou hudbou. Vzpomeňme si například na krásnou melodickou skladbu Diane,velmi kultovní song, kde Therapy oslovuje dívku Diane aby se šla projet autem ... a dál už to všichni příznivci Therapy znáte.

Představíme si některá jejich alba. Když to vezmeme od začátku, dostaneme se zpět do roku 1991 kdy vydali album Babyteeth, které obsahovalo pouhých 7 singlů, o rok později přišlo na svět album Pleasure Feath. Roku 1993 to bylo album Nurse, další rok Infernal Love a přesunem se trochu dál, do roku 2000 kdy přišlo na svět album So Much For The Ten, kde se objevují songy, které jsou známější mezi fanoušky, na tomto albu se objevuje již zmíněná Diane.

A když se podíváme jak je to s nimi teď, v květnu 2009 vydali singl Crooked Timber.

Tolik neznámý tvůrce propagačních materiálů. Ve spojení se slabým letošním albem Crooked Timber to pomalu stačí na to, aby si člověk účast na koncertě rozmyslel. Jenže za to, co tahle kapela vytvořila během devadesátek, ji prostě miluju.

A nejvíc ze všeho tuhle skaldbu:



Uvidíme se v Lucerně.

sobota, října 03, 2009

Teheran 2009


Poprve v Iranu jsme se dostali k netu. Bohuzel vsechny aspon trochu uzitecny stranky pouzitelny ke komunikaci jsou blokovany a tady, v kavarne kdesi v centru Teheranu, nefungujou [Centrum, Myspace, Facebook]. Google ale maka, tak aspon par vet tady... Omluva tem, kterym jsem slibil poslat mail, ale to pujde nejdriv z Turecka, spis to ale necham az na doma.

Krome cenzury netu jsme omezeni ze strany mistniho rezimu pocitili i jinak, i kdyz spise symbolicky. Ja jsem musel vymazat z fotaku 2 fotky, na kterych byli videt policajti. Pri foceni provozu na jedne z teheranskych ulic me chytil policajt a obvinil me, ze fotim policejni stanici. Chtel mi vzit fotak, nakonec se spokojil s prohlidkou vsech fotek a dvakrat naridil "delete" [na jedny fotce byli zada dopravaka, na druhy fotce byly postavy velikosti asi jednoho pixelu, ale taky musely pryc]. Jacky malem neprosel na fotbal, protoze mel na sobe zeleny tricko [barva opozicniku pri protestech po nedavnych prezidentskych volbach]. Potom, co se vysvetlilo, ze jsme "turist" nas pustili dovnitr.

Onen zapas byl vubec mazec. Bylo to derby dvou nejlepsich iranskych a zaroven teheranskych klubu [Persepolis a Esteghlal]. Na stadionu Azadi prihlizelo priblizne 100 tisic divaku [pul na pul cerveny a modry], takze to byl celkem kotlik. I Vanous, kterej ma uz nekolik sezon permanentku do Dolicku, docela cumel. Nasi samozvani pruvodci nam jeste pred zapasem rekli, ze posledni sezony to konci remizou. Pry je to politicke rozhodnuti. Skoncilo to 1:1, stejne jako poslednich sest minulych zapasu. Je pravda, ze mistama, kdyz se mic dostal do sestnactky, tam chybel tah na branu. Ale lidi fandili, vecer toho byla plna televize a dneska noviny pretejkaj fotkama a clankama. Ze by se ty lidi takhle nechali vodit za cumak? Asi jo, ale byl to zajimavej zazitek. Nejdriv odehrali zapas mancafty zakrnelych chlapiku, ti chlapici pak nastupovali na travnik s hlavnima jedenactkama - tak jak treba pri lize mistru chodi na travnik deti. Pak byla pisen pro veterany z iracko-iransky valky. Potom par desitek veteranu [vetsinou na vozicku] obkrouzilo za velkyho potlesku stadion a mohlo se zacit. Na vsechno dohlizela hromada policajtu. Ti se tady vyskytuji asi v deseti variantach. Proste krasny spojeni fotbalu a politicky propagandy.

Civilove jsou jinak celkem mily, cast z nich se strasne rada pousti do diskusi. Nektery se snazej bejt i napomocny, ale to casto vede k tragediim. Zavezli nas treba do hotelu, kterej mel asi o deset hvezdicek vic, nez si muzeme dovolit. Nemohli pochopit, ze i kdyz umluvili cenu hodne nizko, tak tam spat nemuzeme [i kdyz ja jsem chtel]. Typek si myslel, ze jsme v nouzi a uz chtel kontaktovat nasi ambasabu, aby nam pomohli. My jsme pritom chteli jen levnejsi hotel.

Zitra vyjedem asi do hor a pak pokracujeme dal po okruhu Persii. Mejte se.

středa, července 22, 2009

SRSS: meteorologicko-hudební report


Sobotní ráno vypadá přijatelně, dokonce trošku prosvítá slunce. Sunu se na ranní motorák a kurva, začíná lehce pršet. Mžení a občasný větší kapky padaj v podstatě celou cestu, ale muzika ve sluchátkách a příjemný kolíbání vlaku přidávaj realitě veselejší tóny. Kdyby se chmurná předpověď vyplnila takhle, tak budu spokojenej. Turnov, poslední přestup, Mnichovo Hradiště je už za obzorem. Březina, zastávka, kterou mám spojenou s dávným čundrem s tátou přes Českej ráj, tady už prší houšť. Vystupuju v Hradišti a prší tak, že se dvacet minut musím schovávat v nádražní hale. Místo srazu, pizzerie na náměstí, je promenádou pro místní plejboje a kočičky, ale pizzu a kafe tady uměj docela dobře.

Po chvíli je jasný, že do Dolní Bukoviny určitě pěšky vyrazit nemůžeme, byli bysme úplně skrznaskrz. Bereme taxi a vyrážíme na koupaliště. Když přijíždíme, tak prší s intenzitou vietnamskýho monzunu. Jsem trošku zaskočenej, protože od stříšky u kiosků není vidět žádnej stan, kam by se mohlo vejít víc než deset lidí. Několik povědomejch obličejů sedících u piva ale signalizuje, že bysme tady nemuseli bejt špatně. Šapitó, obklopený stánkama s pivem Klášter a dalšíma pochutinama, nakonec stojí schovaný pěkně u potoka.

Vcházíme už za tónů Bone Machine. Už jsem měl kdysi tu čest, ale jsem příjemně překvapenej. V písničkách (jo, je to trochu divný, ale většina věcí co v sobotu zazněly z pódia se dá nejlíp označit právě tímhle slovem) se střídaly nálady, osvěžující mně přišla práce s hlasem, i když občas to sklouzlo k trošku nepříjemnýmu pitvoření. Po prvním koncertě se lehce rozestoupily mraky, proto jsme si šli s vidinou noci prožitý v suchu postavit stan. Z mon insomnie jsme tak slyšeli jen přídavek, kterej byl stylově ukončenej precizním šlápnutím na kabel. Následoval Havana klub. Přestože hráli jenom ve dvou, zahlídli jsme na pódiu kluky z kapel Point, Lvmen, A Spoon Called Phranc, Phoenix II nebo třeba Sporto (jestli jsme dobře počítali). Já osobně jsem ocenil hlavně odvahu a vtipný průpovídky mezi skladbama, ale Bone Machine byl přesvědčivější, nic naplat.

Pak se ale začaly dít věci – pokračovala trojjediná hydra Bonus / Lyrik / Aran Epochal mocně dopovaná materiálem od Sporta. Bourek jako Bonus vysolil asi pět pecek. Těm vládla Zlá doba, která je fakt hodně přesvědčivá. Pak se na pódium vyšvihnul brat Lyrik, aby si za doprovodu (nejen?) Bourkových beatů suverénně podmanil celej stan. Za chvíli už tam nenápadně vplul i Aran a všichni tři spojili síly v Pandemii Sympatico, jedný z největších pecek desky More od Sporta. Zážitek jako hrom, stan sborově vyřval refrén (kterej mě při prvních posleších desky trochu vadil, abych se přiznal) a přes Trop Ten ještě s Lyrikem se najelo na repertoár Aran Epochal.

To všechno už pod pódiem zdánlivě vyplašeně sledoval Troy von Balthazar. Chvíli trvalo, než připravil svoje věci, v klidu jsme tak doplnili zásoby jedenáctky a slabých kořalek a poťapali si v blátě. Troy je elegán a vtipálek a navíc dělá dobrou muziku. Křehkou a přitom nevlezlou. Dokonce vypustil dvě věci od Chokebore (Days of Nothing - jestli se nepletu - a druhou už si nepamatuju), co víc si přát. A tahle skvělá kapela údajně zase začala zkoušet!

Unkilled Worker s doprovodem OTK, vlastně s The Nesbitts s kapelníkem Willym Wonkou, pořádně přidal na intenzitě. Místy jsem už nevěděl, jestli náhodou nekoukám na Wollongong – třeba při 2 Steps Back. Vzduchem lítaly mokrý těla, sloupy stanu držely na dobrý slovo a euforie nadzvedávala plachty. Yes! Poslední občerstvení, vyčurat a rychle zpátky na Paramount Styles. Co dodat? Já se ani nedivím, že se ten Scott těm holkám tak líbí. Suverén, i s vypůjčenou kytarou a lakýrkama od bláta.

Cestou zpátky, za příjemnýho slunnýho počasí, jsem ve vlaku přemejšlel nad několika věcma. Štěkaj vlci? Měl jsem vážný pochybnosti a ty se bohužel po zalovení ve studnici moudrosti potvrdily: Vlci štěkají málokdy a většinou to bývá jen tiché "haf". Ale ta písnička je stejně parádní. Byl Troy von Balthazar, kterej na pódiu tančil s maskou zajíčka, a zpěvák Chokebore, kterej do sebe kdysi při koncertě na Žižkově pořád lil absinth, jedna a tatáž figura? Zřejmě jo, musel. Kdy zase zažiju takhle skvělou akci? Čím dřív, tím líp!

pátek, ledna 09, 2009

10 let


Dneska je to přesně deset let od chvíle, kdy jsme v tandemu s Golemem (a s pomocí dalších kámošů) ukutili naši první akci. Tady je malá vzpomínka.


Základ plakátu jsme vyrobili u Ročose na počítači a Ročosem nakreslené figury jsme pečlivě vystříhli a nalepili na mustr. Koupili jsme barevný papíry a šli jsme kopírovat. Název jsme vymysleli jednoduše - v roztrženým anglickým slovníku bylo slovo delay na první stránce a znělo dostatečně světově - přesně tak, aby každýho omráčilo ještě před tím, než otevře dveře kulturáku v Hejtmánkovicích. Jak je vidět, tak ještě při výrobě plakátu jsme neměli uzavřenou sestavu kapel. Ta byla definitivně potvrzená až na místě, protože ke koncertu se přímo na sále ještě přihlásila kapela Belmondo band. Kromě ní ještě zahrály soubory Krby & kamna, Kanál, THPC Swingers a Laxní přístup.

Na akci dorazili i žurnalisté. V našem archívu ze dochovala vzácná zpráva, která neotřelým básnickým stylem popisuje zejména peripetie kolem Belmondo bandu (viz poslední odstavec).


V historických análech dále možno vyčíst: "Vybrali jsme termín 9.1. a doufali jsme, že se na poslední chvíli neobjeví myslivci, kteří zde každoročně pořádají tradiční mysliveckou merendu. Naštěstí se neobjevili a tak jsme po pěti výletech na místní obecní úřad získali povolení k uspořádání akce." To ale nebyly všechny zádrhele. "Dalším problémem byl zvukař. Toho si vzal na starost Golem a nakonec sehnal p. Andršta z broumovských PP. Ještě bylo nutno sehnat nějaký aparát. Poslední kombo se přivezlo třičtvrtě hodiny po začátku akce od Bohouše Hofmana." Konečně začal drhnout Belmondo band (předělávky, hlavně nesměl chybět Traktor od Visáčů). Po něm Kanál, Laxní přístup, THPC Swingers, Krby & kamna a konec. "Sestra umyla popelníky, utřela stoly... Sál se pomalu vylidňoval a tak jsme se asi v pět hodin, poté co jsme rozdali finance (zvukař 1 000,-, Kanál 300,-, Krby & kamna 300,-, THPC Swingers 200,-, účet za pivo u kapel 1000,-), rozhodli jít spát. Ráno nás čekal úklid." Jak jednuduché...

Kanál, punk až z Českého Meziříčí

Laxáči hoblujou

Podzim, ten krásný čas: THPC Swingers

Spokojené obecenstvo

Potom následoval FestDelay vol. II. v Otovicích - celkem se jich nastřádalo deset. Pak jedenáct Šrumců. Mezitím Nedvěd Fest - oslava zisku Zlatého míče, Šonovské housle, koncerty v Teplicích, Broumově, ... Hromady vynikajících, průměrnejch i příšernejch kapel. Akce, na který přišlo i 400 lidí (pro nás momentálně návštěva z oblasti vlhkých snů). Spousta zajímavejch a příjemnejch lidí (a samozřejmě i pár vocasů).

A co z toho všeho vyplývá? Asi hlavně tohle:
  • už jsme starý kokoti
  • dělat akce nás ale pořád baví
Něco snad pochystáme na jaře.

úterý, října 28, 2008

Need Of Activity: Zítřky budou nejlepší



Jednou z kapel na 11. Šrumci budou Need Of Activity. Na scéně se pohybují už dlouhou řádku let, prezentují se vyhraněným názorem. To je už dost důvodů, proč položit zpěvákovi Přemkovi "Brohemu" Brožovi (na fotce úplně vlevo) pár otázek. "Hovořit" po meilu jde trošku krkolomně, ale snad vás něco zaujme... Pro zachování autenticity jsem do textu zasahoval minimálně, ale několik smajlíků jsem vyhodil. Za to se omlouvám, zejména Brohemu. Snad vám odpovědi nebudou připadat smutný a ironii odhalíte.

Když jsem si četl historii tvojí kapely, tak na mě zapůsobila jako velkej personální kolotoč. Čím si to vysvětluješ? Jsou za tím třeba ambice bývalých členů víc se „prosadit“ a být na očích, hrát přístupnější nebo masově oblíbenou muziku (pro ilustraci – muzikanti od vás odešli třeba k Ready Kirken nebo k Joe Satriani revivalu)?

Asi bych měl úplně na začátku jako správný levičák :-) opravit mou kapelu na naši. Potřebu Činnosti založil Fráňa Klacek a Adam Jánošík. Fráňa chtěl hrát něco jako Dinosaur Jr. a Adam zase Red Hot Chilli Peppers. Já do tý doby drnkal na kytáru u táboráku a PA, mikrofon, kabely a jiný věci mi nic neříkaly. Takže tři úplně jiný lidi a k nim se přidali další, co zase chtěli něco jinýho. Vidím to tak, že si každej zahrál, a když kapela vyčerpala jeho možnosti, nebo on její, pak šel o dům dál. Jedinej Adam od začátku říkal, že půjde za lepším, hlavně profesně. Zbytek šel prostě za jiným hudebním / životním stylem.Všichni co tedy Potřebou Činnosti a pak Need Of Activity prošli, jsou vlastně kámoši, co se stavili na kafíčko :-) a samozřejmě přinesli nějakej zákusek. Kapela tedy hudebně za těch 13 let pěkně ztloustla. I když už se žádný starý věci nehrajou i tak je s sebou nesou i nejnovější členové. Všechny nahrávky se dají stáhnout na našem webu a celkem jasně o všem vypovídají.

Ty jsi v kapele jako jediný od jejího založení až do dnešních dnů. Na který období vzpomínáš nejradši a proč?

Jó, hárdkorovej dědek mi tu říkaj všechny ty bejvalý postavy z NOA :-) Nejlepší to bylo, když mi bylo o deset míň přece... ovšem před těma deseti lety to bylo trošku jiný a to nadšení bylo jiný. Třeba v '96 jsme měli i deset koncertů za měsíc. V okolí bylo celkem dost klubů a hospod, kde se něco pořádalo a to bylo příjemný. Druhá stránka je, že tenkrát nebyla kapela tam, kde je dnes. Dnes má jasný směr. Všichni jsme kámoši, i když třeba teď odchází basák, pořád to je tak nějak s úsměvem a na pivko půjdem zase. A to i s bejvalým basákem nebo i s prvním basákem. Vlastně ten první basák ani ne tak dávno zaskakoval na pár koncertech za toho, co dnes odchází. A bylo to výborný ve všech směrech. Rád mám teda NOA od začátku až do teď... No asi tak kolem roku 1998-2003 to bylo nejzajímavější. To byl underground :-) Safra... Prostě se těším na zářivé zítřky a ty budou nejlepší.

Vaše současná tvorba mě připadá hodně inspirovaná Rage Against The Machine, a to jak hudebně, tak „ideově“. Je to tak? Nebo jsou ty vlivy úplně jiný?

RATM jsou mrtvý. Jen ten náš bubeník to pořád poslouchá jak blázen. Ale bylo období, kdy jsme chtěli bejt jako oni, ale taky jako RHCP a Downset, Incubus, nebo jiny profláklý kapely. Možná to někomu, kdo RATM poslouchá, připadá jako RATM. Je fakt, že frázování Zacka je pro mě zajímavý, ale ne víc než Chuck D, Erick B, Sifon z WWW a jiný hip hop ikonky. No a ideově? Tak to je na hodně dlouhý povídání. Ale s RATM to nemá nic. Oni bojují za jiné věci a myslím, že teď spíš bojují marketingově. Nás ideově beru jako velký boj. Práva zvířat, světovláda, EU, USA, zbrojení...

V textech nebo v sekci Revolver na vašich stránkách prezentujete vyhraněný politický názory. Jsou to názory celý kapely? Myslíš si, že můžete svýma kritickýma myšlenkama ve spojení s hudbou něčím pohnout, někoho ovlivnit?

Nooo. Názory celý kapely. Na demonstraci se mnou nikdo nepůjde, ale stojej za tím, o čem povídáme. Možná to je kontraproduktivní, že masožravec stojí za myšlenkama a výkřikama vegetariána, ale jako kapela jsme jedna ruka, co svírá jeden kvér. A to že někoho ovlivníme, že něčemu pomůžeme, něco ovlivníme, to má být výsledek. Věřím, že minimálně předáme dál spoustu informací a maximálně najdeme jednoho člověka, který změní víc než sebe. Však Einstein, Lenin, Edison, Křižík a další jsou jednotlivci, kteří vypovídají o tom, že pouze jedinec zahýbe stádem. No a i oni museli někde dostat ten prvotní impulz. Doufám, že budeme impulz alespoň pro jednoho takového.

Spolu s Lewisit tvoříte českou část imaginární česko-polský koalice – od severních sousedů bych tam zařadil třeba kapely Dr Fleischman nebo Amanita Muscaria – v rámci který si pomáháte například s pořádáním koncertů. Mě ty vztahy přijdou, byť jen v rámci HC scény, docela nadstandardní. Vidíš to podobně? Jak tahle spolupráce vznikla?

Já bych řekl, že znát Miguela z Lewisit je nadstandardní :-) To je ten motor. Jestli je tahle naše polsko-česká družba nadstandard nevím. Ale myslím, že když se člověk nechová jako trumpeta, tak to může taky zpunktovat. Ano, stojí to peníze a hodně úsilí... Některý akce v Polsku jsou víc než underground, ale bez toho undergroundu prostě nejsou přátelé jako jsou Dr Fleischman a Amanita Muscaria. Jsou to kámoši a já se nechci holedbat jak hrajeme v Polsku, ale chci je potkávat, poznávat jejich kulturu a muziku a klidně na to i doplatit z vlastní kapsy. Na to možná dojíždí jiný kapely - něco chtěj, ale chtěj to zdarma a ještě nějakej bakšiš. Takže náš frojndšaft je hlavně o kamarádství. A najít kámoše není přeci tak těžký, co? Každej si je někdy hledal a našel...

A jak to celý začalo?

Do roku 2006 se o běh-management NOA vždycky spíš staral někdo jinej, takže mi dost věcí uteklo. Skoro nikoho neznám a i když mám chuť spolupracovat, není moc s kým. A najednou se vyloupne Miguel, kterej pro nás udělal a dělá hodně. Ono to bylo tak, že v době kdy jsem byl v kapele sám, jsem začal dávat dohromady nový osazení kapely a při tom mi bejvalej manažér dal dopis od nějakýho Miguela, že mu asi před rokem nebo dvěma zapomněl odpovědět. Heh, a s tím jsem začínal. Napsal jsem Miguelovi omluvnej dopis a popsal mu situaci a on se kupodivu nezlobil a podal ruku. Někdy nám přímo domluvil hraní, ale často jen nadhodí, co mám dělat a tím mě nutí starat se a někam volat. Za to jsem mu vděčnej... Vlastně mě naučil starat se o kapelu a ne vidět jen poslání zpěváka co sklapne pusu a tím to končí. Takže to, že se starám o to, aby bylo kde hrát a zkoušet, web, texty, občas nějakej výměnnej koncert, udělat akci, to všechno je hodně zásluha Miguela.

Jste z krkonošskýho podhůří. Vidíš ve vašem okolí nějaký zajímavý kapely, který bys mohl doporučit?
No to nevím. Všechno to jsou kámoši. Ale zajímavý jsou CémurŠámur. Skapollo je kapela co je teď „in“, taková, no... skáčková komerce? Ale muzikantsky jsou dobrý a jejich koncert mě neurazí. Ale můžu doporučit Lewisit, Dr Fleischman a Amanitu. Ty jsou košer, hehe.

Den po koncertu v Jetřichově hrajete v Berlíně. Z českýho venkova se během víkendu přesunete do jedný z evropských metropolí, najedete 400 km, moc se asi nevyspíte. Těšíš se na to vůbec?
Určitě se těším. Na každej koncert se těším. I když tenhle a vlastně celej listopad bude o něco náročnější, protože odchází basák a je to zatím takový neurčitý. Sice se vehementně připravuju na alternativu novej basák a zkoušíme s novým basákem, ale věřím, že listopad ještě odjede starej basák. Nevím jaká atmosféra by byla v autě, když by jeli oba basáci.
No bude to zajímavý :-) Rozhodně žádnej koncert nechceme ošidit a chceme, aby to mělo pořádný koule a smysl. Takže na pódiu musí stát jen ti „pravověrní“ :-)

pondělí, října 27, 2008

Budoucnost národa. No ty vole...


Poslední dobou se urodilo. Na trapně okázalým funusu mafiána, kterýho jeho kamarád zastřelil jak psa, defiluje pod ochranou policajtů stádo "celebrit" včetně několika "umělců". Další vocas, obchodník s nacionalistickým kýčem Dan Landa, dostal prostor v brněnským Národním divadle a na podzim se uvolil ke dvěma koncertům. Ty proběhnou stylově - 28. října a 17. listopadu. Jako jahůdku k tomu všemu přidává další spikleneckou organizaci, Klub Tajemství Zlatého Draka, o který prohlásil: "Máme na mysli vytváření národních hodnot a chceme o nich nastolit diskusi, nedejbůh aby šlo o nějakou rasovou otázku." No to jsem hned sakra klidnější, že se bude diskutovat a nebudou se pořádat hony na Nečechy.

Co se mnou ale zamávalo ještě víc, je záznam ze schůze Rady Českýho rozhlasu. Sbor moudrých hlav kromě jiného hodnotil vysílání Rádia Wave. Jednání samo o sobě působí jako velká sranda (tady doporučuju poslechnout, tady možno přečíst) - totální dezinterpretace poselství písničky Primal Scream na základě analýzy inženýra Vogla, strach o duševní vývoj mládeže a další pikošky. Ze všech indicií je jasný, že jde o likvidaci rádia, boj o prachy, křesla a korýtka. Je ale příšerný, že se tak děje za pomoci překroucených pseudoargumentů, v zajetí maloměšťáckýho myšlení a používáním urážek. To co na jednání prohlásil programový ředitel ČRo Medek, by se mělo tesat do kamene: "Tato menšinová skupina (posluchači ne-mainstreamové hudby, potažmo Rádia Wave) podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle." Kámen by se měl i s Medkem vystavit před budovu rozhlasu, aby se k monumentu tohohle duševního velikána mohli sjíždět zástupci elit s průkazkou středoškoláka či vysokoškoláka v kapse.

Když si to tak sečtu, tak je snad i dobře, že vím, že budoucností národa, který reprezentují Kočkové, Landové a Medkové, nejsem. To bych si totiž připadal jako kokot.

P.S. Pokud je vám tohle jednání protivný, podpořte třeba otevřený dopis / petici Petra Viziny (info tady) nebo si přečtěte, co si o téhle věci myslí další (odkazy na některý názory nabízí Karl Muzzik Lab, ale výroky radních zřejmě nadzvedly tolik lidí, že v tuhle chvíli najdete na webu ohlasů hromady). A podotek na závěr - je smutný, na jaký jazykový a argumentační úrovni je zpracovaná zpráva na webu Rocku&Popu - časopisu, kterej láká čtenáře obálkou s Landou. Ale o tom třeba jindy...

úterý, října 14, 2008

11. Šrumec


Nic jednoduššího, než pověsit sem leták na naši další akci už asi nevymyslím. Nuže tady je:



Aby to nebylo tak úplně suchý, tak přidám pár odkazů: naše profláklý oficiální stránky, profil na Myspace, neb jsme světáci a nebojíme se Murdocha, profil na Bandzone, kam jsme pronikli v zoufalý snaze oslovit lidi o polovinu mladší, než jsme my sami, stránky na Rajčeti, kam doplňujeme fotky z dějin populární kultury na Broumovsku a nebo konečně anonce na Last.fm, kde můžete vyjevit, že se 7. a 8. listopadu v Jetřichově potkáme.

úterý, srpna 05, 2008

Čtverec 2008


Dolní Poustevna, malebná prdel ve Šluknovským výběžku. Pán na ubytovně už zná naše nacionále, my zase trefíme do jeho útulku i v nejhlubší tmě. Čtverec počtvrté.

Pořadatelé naprosto rezignovali na provařená jména a postavili dvoudenní festival zase na "nových" kapelách. Je to docela odvaha, protože když do čela akce strčíte Živé kvety nebo OTK, tak nemůžete čekat, že se vám budou hrnout masy - a pořadatelé to asi ani nečekají. Návštěva byla sympatická, žádný fronty na pochutiny a za deště se všichni vešli pod střechu. Na měkký trávě vystlaný zbytky nábojnic a asfaltových holubů se proháněly smečky vořechů, borci pod vlivem předváděli neuvěřitelně vtipný taneční kreace, počasí rozumný... Co víc si přát?

Třeba lepší zvuk v šapitó. Vedlejší scéna na Čtverci vždycky trpěla horším zvukem a letos se tohle do nebe volající trápení opakovalo. Pro většinu kapel škoda, protože komunikace se zvukařem pro ně byla jen směsicí beznaděje a rezignace. RUiNU se neslyšeli na pódiu, my jsme neslyšeli jejich saxofonistu, OTK dokázali požádat o konkrétní vylepšení, ale realizace se nedočkali... S těmahle polníma podmínkama se podle mě nejlíp vypořádali Elektročas, který sestoupili z pódia na zem mezi lid a všechno smetli intenzivní zvukovou vlnou, prostě paráda. Na jejich výkon u mě osobně doplatili i po nich hrající Živé kvety (na velký scéně), protože mozek vytočenej na nejvyšší obrátky se nedokázal minimálně první polovinu jejich koncertu naladit na jinou vlnu. V šapitó zabodoval ještě Unkilled Worker, líbila se i Zkouška sirén. Na velký scéně stáli za pozornost exhibicionisti Tres Hombres, příjemným zpestřením byla uklidňující Koa. Naopak Destroyself i Samochotijo působili na větším pódiu bezradně, Cémur Šámur byli akurátní kulisou k popíjení piva ve specializovaném stanu. Uraggan Andrew & Reggae Orthodox nebo přeplácaný Marracash Orchestra se vytasili s muzikou, která už je trochu mimo můj šálek čaje. Poslední slovo měli (k nelibosti Pičuse a jeho kumpánů, jejichž akustickej set před čajovnou byl nemilosrdně válcovanej lavinou reprodukovanýho hluku) DJ´s. Brada se vytasil s ostrýma kytarama a efektním pádem z pódia, Grzegorz Brzenkrzekrzeszieszewicz pak korunoval večírek něčím, co se dá těžko popsat. Kdo neviděl neuvěří...

Když to časově vyjde a najde se ještě dost "nevytěžených" kapel, není důvod příští rok na hranici s Německem zase nevyrazit.

pondělí, července 07, 2008

Sumář období hibernace


Ha, čtyři měsíce pauza. Skoro to vypadá, že čekám na to, jak dopadne akce Happy Days, o který jsem psal v posledním postu v únoru. Ale není tomu tak, důvody nečinnosti byly jinde... Každopádně pominuly, tak se mi snad podaří občas sem něco plácnout, podnětů je neúrekom. A na letišti přeju všem fajnovou zábavu...

První půlrok 2008 si říká o krátký resumé. I přes přísnější režim jsem vyrazil na několik koncertů a rozhodně nemůžu litovat. Koncert Shellac se tluče o první příčky v žebříčku "nejlepší koncert života", taková to byla paráda, na konci jsem byl dojatej jak malej kluk. V těsným závěsu ale hrdě stojej Earth, následujou (tak jak mi teď v rychlosti napadá) Mike Patton a Zu, Paramount Styles, The Hives, Gallon Drunk, Valina, ... Bylo toho hodně a mohlo to být ještě lepší, ale situace mi nedovolila vyrazit třeba na The Paper Chase, který mám fakt moc rád a jejichž dva předchozí koncerty na 007 byly vynikající. Tenhle "smutnej" příběh bude mít pokračování v září, kdy neuvidím Lyssu a Qui nebo tatíka Iggyho. Na druhou stranu nemůžu chtít ve svý rozežranosti vidět úplně všechno - a takový Dub Trio nebo Dälek v druhý půlce roku jsou příslibem jako hrom...

Tak se těším.

úterý, února 26, 2008

Všichni budou happy


Cestou po městě jsem zahlídnul na kandelábru plakát s povědomým symbolem (krišnácký obličej, každý rok k vidění např. na plakátech trutnovského festivalu) a nápisem Happy Days. Nevěnoval jsem tomu pozornost, myslel jsem si, že se jedná o nějaké tradiční mytí mozků spojené s náborem do sekty Hare Krišna. Piju kafe, čokoláda mi taky chutná, dokonce i do Fortuny jsem nedávno zašel, takže jsem bez zastavení kráčel dál. Večer jsem hledal nějaká data koncertů a na Bandzone.cz jsem si všimnul, že podezřele moc kapel vystupuje na začátku léta na Happy Days festivalu. Pokusil jsem se vyhledat nějaké info a ejhle.

Příští stanice Hradec Králové hl. n.

Na královehradeckém letišti se ve dnech 17.-27. července uskuteční "největší prázdninová párty v Čechách v historii", kde kromě jiného "vystoupí 555 kapel či 55 divadelních souborů". Víc dalších smysluplnějších informací oficiální stránka zatím nenabízí. Hledal jsem něco dalšího a na nějakém starším diskuzním fóru jsem našel překopírovaný dopis, kterým organizátoři oslovovali amatérské kapely. A to je docela čoud.

Nejzajímavější pasáže:

Vaše hudba se nám libí a byli bychom rádi, kdybyste vystoupili s Vaší skupinou na festivalu, který připravujeme. Tento festival je novinkou na české festivalové scéně a vzhledem k dobré dramaturgii, obrovské propagaci a jeho výjimečnosti předpokládáme, že bude největším festivalem v Čechách s návštěvnosti okolo 15 - 25 000 lidí. Byli bychom rádi, kdybyste se svou skupinou na festivalu vystoupili a využili možnosti prezentovat se velkému množství lidí. Vzhledem k vysokým nákladům na propagaci a realizaci festivalu je potřeba, aby hudební skupiny zaplatili “startovné”. Toto startovné je normalním standardem na velkých festivalech pro mediálně ne tak znamé skupiny. Abychom ale zpřístupnili každému možnost vystoupit na HAPPY DAYS open air music festivalu, zminimalizovali jsme toto startovné na 240 Kč za každého jednoho člena skupiny. Toto startovné je zároveň vstupným na celý festival. Pokud se tedy na festival přihlásíte a zaplatíte startovné, můžete kromě vašeho koncertu být na šestnáctidenním festivalu, který jinak bude stát 700 Kč. Po obdržení dvou kopií smluv je prosím podepište a zašlete jednu kopii na naši adresu. Smlouva je pro Vás pravní zárukou, že vaše hudební skupina na festivalu vystoupí. Smlouva nabývá platnosti poté, co na náš festivalový účet obdržíme startovní přispěvek za všechny členy Vaší skupiny. (Prosíme poslat příspěvek za celou skupinu najednou, ne jednotlivě za každého člena zvlášť.) Nabízíme Vám také možnost prodávat „fans vstupenky” pro vaše fanoušky, kamarády, spolužáky, sousedy, kolegy v práci a podobně. “Fans vstupenka” na celých 16 dní festivalu stojí 280 Kč. Získat tuto vstupenku je velice vyhodné. Normalní cena vstupenky je 700 Kč. Za každou prodanou vstupenku vám take nabízíme provizi 50 Kč. Např. prodejem 10 vstupenek můžete získat 500 Kč na libovolné účely. Provizi z vámi prodaných vstupenek budeme vyplácet při akreditaci. Doufáme, že vás naše nabídka zaujala a rozhodnete se na HAPPY DAYS festivalu vystoupit. Take doufáme, že na festival přijde hodně vašich přátel, kteří Vaše vystoupeni podpoří. MUSIC FOR ALL!!

To je prostě čirá krása a úplně z toho sálá ta festivalová pohodička. Najde se víc jak 500 naivních a přehnaně ambiciózních kapel, který budou ochotný zaplatit 240 na hlavu, aby si mohli zahrát na akci, která se nejasně rýsuje někde na začátku léta? Je vůbec reálný, aby festival postavenej na "zelený louce" přilákal
v Česku odhadovanou masu lidí? Další hromady otázek napadnou každýho...

Nechci být negativní, hodně zdaru přeju každý akci, ale... Prostě něco cejtím ve vzduchu. (A člověčina to není.) Nedej bože, aby se se přihlásilo 500 písničkářů a všechny ska orchestry zrovna měly dovolenou.

pondělí, ledna 21, 2008

Žebříčky 07


Definitivní odškrtnutí předchozího roku - rekapitulační žebříčky na webu SR. Oblíbená taškařice, který jsem se nemohl nezúčastnit. Moje verze je tady. A letmý zhodnocení všech žebříčků bez počítání - vypadá to, že loňskýmu roku vládli Unsane.


neděle, ledna 06, 2008

2007: Živě


Během minulýho roku jsem se zřídkakdy dostal k zaznamenání toho, co jsem zahlídnul na rozličných koncertních pódiích. Nebylo toho málo, nebylo toho možná už ani akorát (jak si sem tam někdo rád přisadí), ale bylo toho dost. Vrátanie vícedenních festivalů jsem si koncertem obohatil 68 dní roku 2007. Provětral jsem několik klubů: nejvíckrát jsem se šplhal do svahů Strahova, abych po devatenáct večerů poslouchal nálož muziky v nejlepším klubu na světě. Navštívil jsem několik festivalů, od těch obřích a bezradných po ty malé a bezvadné. Tady je krátké resumé.

Top ten

1. Part Chimp, Wollongong - 007 Strahov
Neurvalá energie musela třískat dveřma po celejch kolejích. Dvě kytary s tím krásně chraplavým zvukem, špatně oholený obtloustlý maníci a smršť riffů. Od poloviny dubna jsem přestal mít problémy s krční páteří.

2. Qui, Gnu - Rock Café
Cca 23:30: David Yow dává lekce nespoutanýho chování, bubeník s kytaristou blbě maskujou svoji genialitu a nejlepší koncert Gnu za poslední léta je v tu chvíli už za náma.

3. Unsane, Wollongong - Rock Café
Newyorský lamači kostí uhranuli pražský podzemí na prý nejlepším koncertě svojí šňůry. Je náhoda, že u toho zase asistovali Wollongong?

4. The Paper Chase, OTK - 007 Strahov
Nechtěl bych účinkovat ve snu Johna Congletona. Tenhle chlapík nemůže mít lehký spaní. Je to ale naše štěstí, protože jeho písničky jsou vynikající.

5. The Ex - Palác Akropolis
Ještě na konci léta jsem o týhle kapele věděl úplný hovno. V Akropoli jsem si doplnil základní vzdělání a 2 hodiny jsem čuměl s otevřenou pusou.

6. Sonic Youth, Carsick Cars - Divadlo Archa
Další matadoři. Když nastartovali Teen Age Riot, bylo vymalováno. A jako bonus zjištění, že i za Velkou zeď proniknul rock'n'roll.

7. WWW, Sdružení rodičů a přátel ropy - Střelecký ostrov
Takhle to vypadá, když vystrčím palici z bigbítovýho křoví. Hiphopeři (?!) WWW mě i živě přesvědčili, že jejich muzika je geniální.

8. Red Sparowes, Thema Eleven - Palác Akropolis
V pelotonu instrumentálů jasný vítězství vrabčáků. Snový, se zajímavým konceptem a podpořený projekcí, na kterou byla radost koukat.

9. The Hives - Rock for People
Nejlepší koncert k tanci.

10. A hromady dalších (vynechávám domácí konstanty): Jesu, This Aint Vegas, Boris, NoMeansNo, Dÿse, Bee and Flower, Enon, Akimbo, Cinemechanica, Awesome Color, Familea Miranda, Die Princess Die, Ostinato, Maserati, The Jai-Alai Savant, ...

Promotér roku

Valnou většinu koncertů z první desítky upekli pánové ze Silver Rocket. Díky.

Opruz roku

Pražský výběr - tu kapelu jsem vždycky měl moc rád. Loni, po vyhazovu Pavlíčka a Čoka, se na scéně objevila nová inkarnace souboru: Pražský výběr II. Novýho alba Vymlácený rockový palice jsem se pro jeho název a příšernej obal bál vůbec dotknout (a recenze jen posílily pocit, že by to bylo opravdu zbytečný) a tak jsem si počkal na živý vyvedení. A to bylo nadělení. Přeplácaná show, křečovitá choreografie a samej tělocvik, rekvizity jak v bulharským filmu. To všechno korunoval kytarovej onanista Proudfoot. Technicky možná na úrovni Pavlíčka, citem ale naprosto mimo - každá skladba se zvrhla do naprosto zbytečnýho sóla, ve kterým se utopila a šla ke dnu. Musel jsem vzít nohy na ramena... O Vánocích jsem se přes odkaz dostal k článku, který i pro jeho noblesní styl vyhlašuju vtipem roku. Shodou okolností jsem letos viděl i v textu vyzdvihovaný Hyperion a zapsal jsem si, že to bylo příšerný. To s odstupem času potvrzuju. Aby byly stupně poražených kompletní, dodávám, že třetí místo obsazuje Xavier Baumaxa.

Absence roku

Dva koncerty, který jsem bohužel neviděl - Dälek a The Young Gods. V prvním případě to mrzí proto, že jejich dvě poslední desky nemůžu dostat z přehrávače. V druhým proto, že jsem byl tak blízko... a viděl jsem jen přídavek.

středa, listopadu 28, 2007

Třikrát TAV



Minulej (teď už předminulej) týden mi, i díky několika náhodám, přihrál třikrát do cesty This Aint Vegas. Nevyužít příležitost vidět je? To bych si vyčítal ještě pěkně dlouho. Byly to tři relativně odlišný koncerty a i ten nejhorší z nich byl perfektní.

První příležitost byla na strahovský Sedmičce. Ta byla příjemně zaplněná a bylo poznat, že většina lidí nejde naslepo. Není se co divit, TAV tady předtím zahráli už dvakrát (pamatuju první koncert v doprovodu Kill Yourself) a pokaždý se vyrojily pozitivní ohlasy, takže slabá návštěva se ani nedala čekat. Těšil jsem se hlavně na skladby z desky The Night Don Benito Saved My Life, která je jejich posledním dlouhohrajícím zásekem a marný čekání to nebylo. Největší hiťasy sklízely aplaus a nadšený reakce lidí už při svým začátku. Při porovnání kousků ještě starších a třeba novýho singlu Short Term, Long Term je vidět, že kluci se přestávaj bát sladších melodií a "měknou". To je ale dobře, protože jim to jde od ruky a příště na ně přijde aspoň víc holek. Suma sumárum, další z perfektních koncertů na 007. K tomu přispěli svojí nadupanou půlhodinovou smrští předskakující Elektročas. Mluvil tady někdo o objevu roku?

Na druhej den v Liberci to bylo o něco horší. Návštěva v Casta Clubu nevylezla ani na 50 hlav a začátek pocuchalo lehce nešťastný vystoupení Need Of Activity, kteří protáhli svůj set na celou hodinu a to bylo fakt moc. This Aint Vegas šli do koncertu na tři čtvrtě plynu, oproti Sedmičce mnohem míň komunikovali s lidma (snad pocit, že na "venkově" nebudou rozumět anglicky?), ale nakonec se koncert solidně rozjel až k přídavku.

Neplánovaný vyvrcholení série ale přišlo v sobotu. This Aint Vegas neplánovaně přišli o koncerty kdesi v zahraničí a místo nich se narychlo uskutečnilo ještě pár koncertů po celým Česku. Já jsem plánovaně vegetil na kamarádově chalupě v severních Čechách. A co rokenrolovej čert nechtěl, zrovna jen pár kilometrů od Dolního Podluží. Po hodince chůze a dvou zastávkách ve vlaku jsem se už motal kolem avizovanýho místa koncertu, ale furt nic. Až jsem si všimnul, jak dvě postavy mizí v chaloupce pod cestou. A byl jsem doma. Klasická venkovská světnice, bicí, aparáty, kamna, gauč a improvizovanej výčep. Na pódiu se už štelovali Bugmen a musím přiznat, že se mi líbili mnohem víc, než při předskoku Awesome Color - tam působili nervózně jak maturanti. Tady to bylo ideální přivítaní. This Aint Vegas ale vytáhli ještě těžší kalibr a celou chaloupku dostali na kolena. Ve vydupaným přídavku přišel i nejlepší moment celýho trojkoncertu. Jeden z kámošů kapely stojících vzadu u merchandise zařval Are you ready? a odstartovaná pecka Been Party mě učinila spokojeným a šťastným. Škoda jen, že jsem hned po koncertě musel kvůli sjednanýmu odvozu zmizet - tuším, že po TAKOVÝM koncertě musela zákonitě přijít pořádná afterparty.

pondělí, listopadu 05, 2007

Fragmenty k desátýmu Šrumci


Vzhledem k časovýmu odstupu už nejsem schopnej dát do kupy víc, než tyhle čtyři fragmenty. Aspoň něco ať tedy zbude po tomhle dvoudenním večírku...

1. Byznys

Velký díky všem návštěvníkům! Musíme se přiznat, že jsme čekali menší návštěvu, zejména pak v pátek. Po týhle stránce dopadlo všechno dobře, tentokrát jsme nemuseli sahat do vlastních peněženek. Rozpočet se vyšplhal po záhadný spirále strašně vysoko, pro nás ponaučení pro příště. Kromě těch, kterým patří tohle poděkování, se ale objevilo (jako vždy) pár exotů, pro který je několik pětek za vstupný nepřekonatelným problémem. Sotva otevřu boční dveře pro stěhování aparátu, už se mezi bednama proplejtá zástup ubožáků, čekajících na svoji chvíli. K tomu další neandrtálci, který si nevšimnou, že se u dveří platí vstupný (zajímavý, že některý to nedokážou postřehnout opakovaně).

2. "Hvězdy vs. underground"

Občas se to stává: na akci přijede kapela, která už od první chvíle dává najevo, že je tady jaksi nepatřičně. Nejhorší jsou zneuznaný mladý ambiciózní kapely, který to chtěj "někam dotáhnout" (mít klip v televizi, rozhovor v časopise a podobný nesmysly). Takový už naštěstí nezveme, dostali jsme rozum. Pak tady jsou kapely, který strašně překvapí prostředí venkovskýho kulturáku (na baru nemáme whisky ani metaxu, 90 % publika není oblečeno modle módního žurnálu). A to jste fakt čekali? Samozřejmě, takovýhle prostředí je jejich umění nakloněný nepřátelsky. Poslední sortou z vrhu těhle kapel jsou "hvězdy", teda kapely, který se honosej známým "jménem", nechaj si zaplatit mastnou gáži a pruděj a pruděj. Výstupy pánů z Visacího zámku na akci před několika lety už zřejmě nikdo nepřekoná, ale i tentokrát tady byla jedna méně příjemná zkušenost - Švihadlo. Týkalo se to sice jednotlivců, ale... Cituju zvukaře z jeho fóra: ono v podstatě ani nešlo o zvuk jako takový, ten byl v rámci možností díky na švihadlo hojnému počtu diváků v pohodě. A dvorní zvukař švihadla - je šikovný. Celá groteska vznikla tak, že si po první skladbě frontman vytrhl kabel z konetoru zpěvového mikr.(není divu, na pódiu nebylo kam šlápnout). Ten jsem během minutky vyměnil, jenže díky špatné komunikaci mezi zvukařem a zpěvákem jsem ten kabel měnil třikrát a přitom jsem po akci zjistil, že vadný byl pouze ten jeden. Zvukař ten vstup zamutoval a zpěvák myslel, že ten mic nejde a takhle pořád dokola. Mikrofon již dávno fungoval, ale dotyčnému se moc nechtělo. O chvíli poté se začal rozčilovat klávesák, že mu nejdou klávesy. Nešli proto, že měl vytaženej kabel z DI - boxu:-) Když se daří, tak se daří. V žádném případě však nebylo nutné dělat takové dusno. Na pódiu byly celkem 4 mikrofony jenom pro zpěv. Jak málo stačilo. Každopádně Šrumec dopadl v globálu dobře a bylo krásně vidět, kdo muziku dělá pro muziku a kdo je hvězda. Ostatně, nebýt této hvězdy i v sobotu se mohlo hrát dole. Pro mne z toho vyplývá jedno ponaučení. DI boxy umisťujeme zásadně mimo dosah jakých-koli končetin.

Naštěstí jsou tady ale kapely, který pozvete vždycky rádi - příjemný, nenáročný a hlavně DOBRÝ.

3. Kanec

Chybělo málo a v pátek kromě Themy 11 chyběli i Elektročas. Cestou
na Broumov trefili kance, vracejícího se z pole do lesa. Štětináč prorazil chladič a auto vyřadil z provozu. Naštěstí se nám náhodou podařilo rychle sehnat odtahovku a náhradní dodávku. Nikomu se nic nestalo (i prase uteklo) a Elektročas mohli zahrát. Pro hodně lidí byl ten koncert vrcholem pátečního večera..

Ukradeno z příslušného profilu.

4. Reflexe

Přivítali jsme několik protřelých komentátorů. Někteří svým mlčením zklamali, jiní se o svoje postřehy podělili. Těm díky, jsme rádi, že někomu naše akce stojí za to, aby o ní utrousil pár slov.

Takže: Jan Hamerský převážně o pátku s fotkama od Muchtarky z obou dní na Našem Broumovsku a Kateřina Ostradecká
převážně o sobotě v Novinách Náchodska (včetně fotek). Obrazem pak Radio Jerevan na Rajčeti, mistr zvuku na svých stránkách a na závěr Radio Jerevan na pohyblivých obrázcích (další dva songy lehce k dohledání).


Pokud se ještě něco objeví, tak doplním. Jestli máte něco vy, podělte se o odkaz v diskuzi. Díky.

Nově doplněno: blog Eli's dorm... a videa Ondara87: Instrumentální marmeláda, Hříšný tanec I a Hříšný tanec II.

neděle, října 21, 2007

Přijďte. Uvidíte a uslyšíte tohle


Příští víkend se sejdem v jetřichovským kulturáku, abysme si vychutnali koncerty deseti kapel na 10. Šrumci. Ne každej je asi všechny zná, ne každýmu se všechny budou líbit. Krátký seznámení tak nemůže uškodit.

Pokusil jsem se zalovit na YouTube a podobnejch serverech a najít videa zúčastněných. Vyfiltroval jsem nahrávky mobilem z pětapadesátý řady festivalu, nahotinky, který se na vás sypou po zadání hesla "slut" i desetivteřinový umělecký díla. Kvalita ve všech případech přesto není optimální, ale posuďte sami... Řazeno od pátku k sobotě.

Pátek

Pokud mě pamět nešálí, nahráli Slut po vydání desky Smell Me několik klipů. Ty se mně bohužel vypátrat nepodařilo, ale k dispozici je živák z letošního jara, kdy se Slut po pauze objevili znovu na scéně. Lyžařská bouda v Krkonoších tak mohla vidět následující zpracování songu Metal Meditation.



Bez problémů se dá najít několik živáků Themy Eleven. Kdesi u Hrochova Týnce loni zahrála i skladbu Private Vision Of Hell. Ta se nachází na aktuální desce, takže se dá čekat, že na ní dojde řada i v Jetřichově. Teď si můžete vychutnat černobílý, i když trochu statický záběry.



Jedno jediný video nabízej kluci ze Sulk. Má to trošku utlumenej zvuk a chybí tam jeden kytarista. Přesto mrkněte, jak to rozbalili letos v červnu v trutnovským New Endu.



Naopak Radio Jerevan na YouTube nahráli několik válů z akce v Potštejně, která proběhla v září. Nejaktuálnější videa v celý nabídce tak může reprezentovat třeba píseň s poetickým názvem Zmrtvělé čekání. Opět trošku horší zvuk.



Možná jsem nemehlo, ale Elektročas se mně vypátrat nepodařilo.

Sobota

Největší porce videí se týká Švihadla. První je videoklip Oči otevřený, kde podivná obluda porostlá trávou a disponující hlasem Petra Šturmy provádí osvětu v trolejbuse.



Zajímavější se mi zdá dokument stručně mapující historii kapely. Sice je to trochu jako přehlídka fotbalovýho mančaftu před sezónou - přišli, odešli - ale i tak stojí za shlédnutí. Z kapacitních důvodů je to rozdělený na dva díly.





Na podobný vlně jako Švihadlo jsou naladěný Ska'n'daal. Trošku chaotický záběry z koncertu na Svátek práce neznámo kde bohužel nedovolily vyslovit závěrečnou pointu, ale asi není těžký si ji domyslet.



Úplně netradičním formátem se prezentuje Kapitán Kajman. Shlédněte hudební pohlednici na skladbu Černá vlajka volá.



Obrázky na net dodala i Instrumentální marmeláda. Z Broumova do Prahy bylo vždycky daleko, takže výsadek v klubu Matrix se musí zaznamenat. Skladba Nad hlavou.



Los Candelabros taky bez videostopy.

Tolik hudební nadílka a na závěr něco z takříkajíc jiného soudku. Jako vždy, aby bylo vyhověno předpisům, budou o bezpečnost všech účastníků Šrumce dbát místní hasiči. Jejich šikovnost můžete posoudit z následující koláže od neznámého autora. Video jednoduše nazvané "požár sena SDH Jetřichov" je takovou pěknou třešinkou na dortu. Vychutnejte si ji.



10. Šrumec
pátek a sobota 26. a 27. října 2007
kulturák v Jetřichově u Broumova

Slut, Thema Eleven, Elektročas, Sulk, Radio Jerevan

Švihadlo, Ska'n'daal, Kapitán Kajman, Los Candelabros, Instrumentální marmeláda

Detailní info.

úterý, září 04, 2007

Masáž začíná / update




Loni jsme se k uspořádání podzimní akce ani nedostali. Letos se to sešlo i s desátým "výročím", proto přichází dvoudenní oslava. Těším se obzvlášť na páteční večer. A na vás, co si přijedete užít trochu srandy tam, "kde ani lišky nedávají dobrou noc".

Update: Nový leták, jehož autorem je Mára. Speciální akce si žádá perfektní grafiku!

pátek, srpna 24, 2007

Letní přemítání


Pár útržků k letnímu hudebnímu běsnění. Něco bylo rozepsaný už dřív, něco jsou vousatý vzpomínky... Od obskurních záležitostí po nejlepší koncerty a akce nejen tohohle léta.

Broumovská kytara


Když pominu samotnou podivnou podstatu akce, totiž soutěž kapel o ceny, zůstanou na stole dva trumfy, proč na Kytaru zase zajít: 1. Lokace na dvoře pivovaru a vynikající pivo za lidovou cenu. 2. Každoroční rozprodej CD Universalu za ceny ještě lidovější. Letos byla várka za 100,- a k tomu další kousek zdarma. Ty za peníze koupit nešly. Takže jsem si musel pořídit Kaye and The Sunshines za kilo a k tomu jsem zdarma dostal požadované dEUS. No neberte to.

Letos vítězství u odborníků urvali HC 3, u diváctva místní Štafle. Zahostovaly spolky Buty (to už jsem jel na kole domů), UDG (to jsem vyjížděl) a Imodium. Těm už pomalu tesají v Broumově sochy, málokterá venkovská kapela přece vydá dvě desky u bratrů Warnerů. Mě se ale bohužel zdá, že se pomalu začínaj točit uprostřed vlastní bezradnosti. Inspirace spolkama typu Cocotte Minute budiž vytknuta před závorku s dalšíma vykřičníkama.

Rock for People


Jezdíval jsem tam často. Po pauze, kterou jsem si naordinoval kvůli dramatické bezradnosti festivalového mamuta (mj. Manu Chao, kterého se bojím jako čert kříže, headlinerem loňského ročníku), jsem letos zase vyrazil do "Brodu". Původně jsem to v plánu neměl, chystal jsem se do Trenčína na Pohodu, která se vytasila s oblíbenými The Hives. Potom, co je o několik týdnů později ohlásil i do Hradce Králové přesunutý Rock for People, rozhodla úspora několika stovek kilometrů pro naše krajské město. Přidalo se i několik dalších zajímavých jmen, zbývalo teda jen zabalit stan, ponožky a žracák a hurá na královehradecké letiště.

K areálu jsem byl před vypuknutím akce trochu skeptický, teď už vím, že neprávem. Letiště bylo lokalitou naprosto ideální. Drobný výkyvy počasí z něj neudělaly megabahniště a koncert v hangáru jsem absolvoval opravdu poprvý.

Letošní srážka progresivních frikulínů slétnuvších se na zahraniční hvězdy a davu, jehož přítomnost je pro zafinancování akce nezbytná (a který si žádá svoje Wohnouty, Billy a Sestry), vedla k několika komickým roztržkám. Jako nejvíce imbecilní bych citoval zřejmě původní myšlenku plagiátora Kuliga, že "pivní obec s nízkou inteligencí a trojkou v žíle zamířila na hospodskou kapelu Divokej Bill, více inteligentní publikum šlo na O2 Stage, kde se ke svému vystoupení chystal Kryštof". Netuším, kde se pohybuje moje inteligence, protože nemusím ani jeden z výše jmenovaných souborů, ale podobná jednoduchá a zlá slůvka bych rozhodně nečekal na serveru, který se snaží tvářit seriózně. Další perly k dohledání na rozličných diskuzních fórech.

Když už jsem vyrazil, tak nemá cenu žehrat na dramaturgii celýho cirkusu. To, že podobný akce rezignují aspoň na snahu představit něco neokoukanýho, škoda komentovat. Přesto se dalo mezi všema běsama najít i něco zajímavýho.

Tak třeba Landmine Spring, u kterých se mi znovu potvrdilo, že je mám zařazený mezi tím minimem kapel, který si mnohem radši poslechnu doma z desky, než někde na koncertě. Tam mi to přijde v jejich případě docela nečitelný a vlažný. Nebo Insania a Polyho svérázná poetika a ještě svéraznější mečivej vokál. Na rozdíl od kumpánů se mi docela líbili i The Killers. Přehráli "hiťasy" z obou desek, ukázali, jak se chovaj hvězdy a zmizeli za těžkým rudým závěsem. Čekat nějakou hudební extázi mohli snad jen nejortodoxnější fanoušci nebo blbci, pro který velký písmo na plakátu znamená automatický doporučení. Otázka, jestli se ty tři miliony nedaly investovat líp.

Ze zahraničních neznámých spolků mě celkem zaujali Švýcaři Navel, reinkarnace Nirvany v období Bleach, švédský rock´n´roláci The Bones, nebo hodně nabitá úderka Walls of Jericho. Bohužel nedojeli Gogol Bordello, takže moje osobní hvězdy celýho maratonu byly dvě: NoMeansNo a The Hives. Hlavně kluci švédský mě rozkmitali jak Travoltu v nejlepších filmech.

No a taky nějaký propadáky, že. Ze zvědavosti jsem zašel na Electrick Mann a to je teda průser, další vesnická crossoverovanka. Tahle má tu přednost, že její členové jsou asi pěkný hovada, ale víc nabídnout nedokáže.

Resumé? Když se příští rok objeví zajímavý jméno, vím, že areálu hradeckého letiště se nemusím bát. To že jde v první řadě o byznys, mi nijak nevadí. Pořadatelé se to nesnaží blbě maskovat, takže s tím problém nemám.

Rock Trencle Opat Fest


Na hřiště v Hejtmánkovicích jsme dorazili čistě ze sentimentu, neb hitovka Törru Seru krev zazněla na závěr mnoha minulých večírku. Metalové matadory jsem navíc živě neviděl.

Předskok zformovaly rozličné kapely rozličných žánrů, od celkem dobrých a poslouchatelných (Psycho Radio, Live Evil), přes špatné (Sputnik) až po příšerné (Hyperion). Největší ohlas mělo Totální nasazení, to se každý mladý punker točil kolem své lahve vína jak tornádo. Headlineři přišli na řadu za tmy a začalo peklo. Tedy ne metalové peklo, ale peklo obecné. Vidět Otu Hereše, zoceleného léty v Alkeholu, jak se mu na pupku houpe kytara a on vyřvává slogany o inkvizitorech, to si žádalo výkon. Však se publikum rozdělilo záhy na dvě půlky: hroziče pod pódiem a příznivce černého humoru v povzdálí. Ale pobavili jsme se dobře. Ani ty Heebie-Jeebies jsme nedokoukali.

Pokračování příště. Tentokrát i s těma nejlepšíma akcema léta.