středa, července 22, 2009

SRSS: meteorologicko-hudební report


Sobotní ráno vypadá přijatelně, dokonce trošku prosvítá slunce. Sunu se na ranní motorák a kurva, začíná lehce pršet. Mžení a občasný větší kapky padaj v podstatě celou cestu, ale muzika ve sluchátkách a příjemný kolíbání vlaku přidávaj realitě veselejší tóny. Kdyby se chmurná předpověď vyplnila takhle, tak budu spokojenej. Turnov, poslední přestup, Mnichovo Hradiště je už za obzorem. Březina, zastávka, kterou mám spojenou s dávným čundrem s tátou přes Českej ráj, tady už prší houšť. Vystupuju v Hradišti a prší tak, že se dvacet minut musím schovávat v nádražní hale. Místo srazu, pizzerie na náměstí, je promenádou pro místní plejboje a kočičky, ale pizzu a kafe tady uměj docela dobře.

Po chvíli je jasný, že do Dolní Bukoviny určitě pěšky vyrazit nemůžeme, byli bysme úplně skrznaskrz. Bereme taxi a vyrážíme na koupaliště. Když přijíždíme, tak prší s intenzitou vietnamskýho monzunu. Jsem trošku zaskočenej, protože od stříšky u kiosků není vidět žádnej stan, kam by se mohlo vejít víc než deset lidí. Několik povědomejch obličejů sedících u piva ale signalizuje, že bysme tady nemuseli bejt špatně. Šapitó, obklopený stánkama s pivem Klášter a dalšíma pochutinama, nakonec stojí schovaný pěkně u potoka.

Vcházíme už za tónů Bone Machine. Už jsem měl kdysi tu čest, ale jsem příjemně překvapenej. V písničkách (jo, je to trochu divný, ale většina věcí co v sobotu zazněly z pódia se dá nejlíp označit právě tímhle slovem) se střídaly nálady, osvěžující mně přišla práce s hlasem, i když občas to sklouzlo k trošku nepříjemnýmu pitvoření. Po prvním koncertě se lehce rozestoupily mraky, proto jsme si šli s vidinou noci prožitý v suchu postavit stan. Z mon insomnie jsme tak slyšeli jen přídavek, kterej byl stylově ukončenej precizním šlápnutím na kabel. Následoval Havana klub. Přestože hráli jenom ve dvou, zahlídli jsme na pódiu kluky z kapel Point, Lvmen, A Spoon Called Phranc, Phoenix II nebo třeba Sporto (jestli jsme dobře počítali). Já osobně jsem ocenil hlavně odvahu a vtipný průpovídky mezi skladbama, ale Bone Machine byl přesvědčivější, nic naplat.

Pak se ale začaly dít věci – pokračovala trojjediná hydra Bonus / Lyrik / Aran Epochal mocně dopovaná materiálem od Sporta. Bourek jako Bonus vysolil asi pět pecek. Těm vládla Zlá doba, která je fakt hodně přesvědčivá. Pak se na pódium vyšvihnul brat Lyrik, aby si za doprovodu (nejen?) Bourkových beatů suverénně podmanil celej stan. Za chvíli už tam nenápadně vplul i Aran a všichni tři spojili síly v Pandemii Sympatico, jedný z největších pecek desky More od Sporta. Zážitek jako hrom, stan sborově vyřval refrén (kterej mě při prvních posleších desky trochu vadil, abych se přiznal) a přes Trop Ten ještě s Lyrikem se najelo na repertoár Aran Epochal.

To všechno už pod pódiem zdánlivě vyplašeně sledoval Troy von Balthazar. Chvíli trvalo, než připravil svoje věci, v klidu jsme tak doplnili zásoby jedenáctky a slabých kořalek a poťapali si v blátě. Troy je elegán a vtipálek a navíc dělá dobrou muziku. Křehkou a přitom nevlezlou. Dokonce vypustil dvě věci od Chokebore (Days of Nothing - jestli se nepletu - a druhou už si nepamatuju), co víc si přát. A tahle skvělá kapela údajně zase začala zkoušet!

Unkilled Worker s doprovodem OTK, vlastně s The Nesbitts s kapelníkem Willym Wonkou, pořádně přidal na intenzitě. Místy jsem už nevěděl, jestli náhodou nekoukám na Wollongong – třeba při 2 Steps Back. Vzduchem lítaly mokrý těla, sloupy stanu držely na dobrý slovo a euforie nadzvedávala plachty. Yes! Poslední občerstvení, vyčurat a rychle zpátky na Paramount Styles. Co dodat? Já se ani nedivím, že se ten Scott těm holkám tak líbí. Suverén, i s vypůjčenou kytarou a lakýrkama od bláta.

Cestou zpátky, za příjemnýho slunnýho počasí, jsem ve vlaku přemejšlel nad několika věcma. Štěkaj vlci? Měl jsem vážný pochybnosti a ty se bohužel po zalovení ve studnici moudrosti potvrdily: Vlci štěkají málokdy a většinou to bývá jen tiché "haf". Ale ta písnička je stejně parádní. Byl Troy von Balthazar, kterej na pódiu tančil s maskou zajíčka, a zpěvák Chokebore, kterej do sebe kdysi při koncertě na Žižkově pořád lil absinth, jedna a tatáž figura? Zřejmě jo, musel. Kdy zase zažiju takhle skvělou akci? Čím dřív, tím líp!

Žádné komentáře: