2007: Živě

Během minulýho roku jsem se zřídkakdy dostal k zaznamenání toho, co jsem zahlídnul na rozličných koncertních pódiích. Nebylo toho málo, nebylo toho možná už ani akorát (jak si sem tam někdo rád přisadí), ale bylo toho dost. Vrátanie vícedenních festivalů jsem si koncertem obohatil 68 dní roku 2007. Provětral jsem několik klubů: nejvíckrát jsem se šplhal do svahů Strahova, abych po devatenáct večerů poslouchal nálož muziky v nejlepším klubu na světě. Navštívil jsem několik festivalů, od těch obřích a bezradných po ty malé a bezvadné. Tady je krátké resumé.

Top ten

1. Part Chimp, Wollongong - 007 Strahov
Neurvalá energie musela třískat dveřma po celejch kolejích. Dvě kytary s tím krásně chraplavým zvukem, špatně oholený obtloustlý maníci a smršť riffů. Od poloviny dubna jsem přestal mít problémy s krční páteří.

2. Qui, Gnu - Rock Café
Cca 23:30: David Yow dává lekce nespoutanýho chování, bubeník s kytaristou blbě maskujou svoji genialitu a nejlepší koncert Gnu za poslední léta je v tu chvíli už za náma.

3. Unsane, Wollongong - Rock Café
Newyorský lamači kostí uhranuli pražský podzemí na prý nejlepším koncertě svojí šňůry. Je náhoda, že u toho zase asistovali Wollongong?

4. The Paper Chase, OTK - 007 Strahov
Nechtěl bych účinkovat ve snu Johna Congletona. Tenhle chlapík nemůže mít lehký spaní. Je to ale naše štěstí, protože jeho písničky jsou vynikající.

5. The Ex - Palác Akropolis
Ještě na konci léta jsem o týhle kapele věděl úplný hovno. V Akropoli jsem si doplnil základní vzdělání a 2 hodiny jsem čuměl s otevřenou pusou.

6. Sonic Youth, Carsick Cars - Divadlo Archa
Další matadoři. Když nastartovali Teen Age Riot, bylo vymalováno. A jako bonus zjištění, že i za Velkou zeď proniknul rock'n'roll.

7. WWW, Sdružení rodičů a přátel ropy - Střelecký ostrov
Takhle to vypadá, když vystrčím palici z bigbítovýho křoví. Hiphopeři (?!) WWW mě i živě přesvědčili, že jejich muzika je geniální.

8. Red Sparowes, Thema Eleven - Palác Akropolis
V pelotonu instrumentálů jasný vítězství vrabčáků. Snový, se zajímavým konceptem a podpořený projekcí, na kterou byla radost koukat.

9. The Hives - Rock for People
Nejlepší koncert k tanci.

10. A hromady dalších (vynechávám domácí konstanty): Jesu, This Aint Vegas, Boris, NoMeansNo, Dÿse, Bee and Flower, Enon, Akimbo, Cinemechanica, Awesome Color, Familea Miranda, Die Princess Die, Ostinato, Maserati, The Jai-Alai Savant, ...

Promotér roku

Valnou většinu koncertů z první desítky upekli pánové ze Silver Rocket. Díky.

Opruz roku

Pražský výběr - tu kapelu jsem vždycky měl moc rád. Loni, po vyhazovu Pavlíčka a Čoka, se na scéně objevila nová inkarnace souboru: Pražský výběr II. Novýho alba Vymlácený rockový palice jsem se pro jeho název a příšernej obal bál vůbec dotknout (a recenze jen posílily pocit, že by to bylo opravdu zbytečný) a tak jsem si počkal na živý vyvedení. A to bylo nadělení. Přeplácaná show, křečovitá choreografie a samej tělocvik, rekvizity jak v bulharským filmu. To všechno korunoval kytarovej onanista Proudfoot. Technicky možná na úrovni Pavlíčka, citem ale naprosto mimo - každá skladba se zvrhla do naprosto zbytečnýho sóla, ve kterým se utopila a šla ke dnu. Musel jsem vzít nohy na ramena... O Vánocích jsem se přes odkaz dostal k článku, který i pro jeho noblesní styl vyhlašuju vtipem roku. Shodou okolností jsem letos viděl i v textu vyzdvihovaný Hyperion a zapsal jsem si, že to bylo příšerný. To s odstupem času potvrzuju. Aby byly stupně poražených kompletní, dodávám, že třetí místo obsazuje Xavier Baumaxa.

Absence roku

Dva koncerty, který jsem bohužel neviděl - Dälek a The Young Gods. V prvním případě to mrzí proto, že jejich dvě poslední desky nemůžu dostat z přehrávače. V druhým proto, že jsem byl tak blízko... a viděl jsem jen přídavek.

Třikrát TAV

Minulej (teď už předminulej) týden mi, i díky několika náhodám, přihrál třikrát do cesty This Aint Vegas. Nevyužít příležitost vidět je? To bych si vyčítal ještě pěkně dlouho. Byly to tři relativně odlišný koncerty a i ten nejhorší z nich byl perfektní.

První příležitost byla na strahovský Sedmičce. Ta byla příjemně zaplněná a bylo poznat, že většina lidí nejde naslepo. Není se co divit, TAV tady předtím zahráli už dvakrát (pamatuju první koncert v doprovodu Kill Yourself) a pokaždý se vyrojily pozitivní ohlasy, takže slabá návštěva se ani nedala čekat. Těšil jsem se hlavně na skladby z desky The Night Don Benito Saved My Life, která je jejich posledním dlouhohrajícím zásekem a marný čekání to nebylo. Největší hiťasy sklízely aplaus a nadšený reakce lidí už při svým začátku. Při porovnání kousků ještě starších a třeba novýho singlu Short Term, Long Term je vidět, že kluci se přestávaj bát sladších melodií a "měknou". To je ale dobře, protože jim to jde od ruky a příště na ně přijde aspoň víc holek. Suma sumárum, další z perfektních koncertů na 007. K tomu přispěli svojí nadupanou půlhodinovou smrští předskakující Elektročas. Mluvil tady někdo o objevu roku?

Na druhej den v Liberci to bylo o něco horší. Návštěva v Casta Clubu nevylezla ani na 50 hlav a začátek pocuchalo lehce nešťastný vystoupení Need Of Activity, kteří protáhli svůj set na celou hodinu a to bylo fakt moc. This Aint Vegas šli do koncertu na tři čtvrtě plynu, oproti Sedmičce mnohem míň komunikovali s lidma (snad pocit, že na "venkově" nebudou rozumět anglicky?), ale nakonec se koncert solidně rozjel až k přídavku.

Neplánovaný vyvrcholení série ale přišlo v sobotu. This Aint Vegas neplánovaně přišli o koncerty kdesi v zahraničí a místo nich se narychlo uskutečnilo ještě pár koncertů po celým Česku. Já jsem plánovaně vegetil na kamarádově chalupě v severních Čechách. A co rokenrolovej čert nechtěl, zrovna jen pár kilometrů od Dolního Podluží. Po hodince chůze a dvou zastávkách ve vlaku jsem se už motal kolem avizovanýho místa koncertu, ale furt nic. Až jsem si všimnul, jak dvě postavy mizí v chaloupce pod cestou. A byl jsem doma. Klasická venkovská světnice, bicí, aparáty, kamna, gauč a improvizovanej výčep. Na pódiu se už štelovali Bugmen a musím přiznat, že se mi líbili mnohem víc, než při předskoku Awesome Color - tam působili nervózně jak maturanti. Tady to bylo ideální přivítaní. This Aint Vegas ale vytáhli ještě těžší kalibr a celou chaloupku dostali na kolena. Ve vydupaným přídavku přišel i nejlepší moment celýho trojkoncertu. Jeden z kámošů kapely stojících vzadu u merchandise zařval Are you ready? a odstartovaná pecka Been Party mě učinila spokojeným a šťastným. Škoda jen, že jsem hned po koncertě musel kvůli sjednanýmu odvozu zmizet - tuším, že po TAKOVÝM koncertě musela zákonitě přijít pořádná afterparty.

Fragmenty k desátýmu Šrumci

Vzhledem k časovýmu odstupu už nejsem schopnej dát do kupy víc, než tyhle čtyři fragmenty. Aspoň něco ať tedy zbude po tomhle dvoudenním večírku...

1. Byznys

Velký díky všem návštěvníkům! Musíme se přiznat, že jsme čekali menší návštěvu, zejména pak v pátek. Po týhle stránce dopadlo všechno dobře, tentokrát jsme nemuseli sahat do vlastních peněženek. Rozpočet se vyšplhal po záhadný spirále strašně vysoko, pro nás ponaučení pro příště. Kromě těch, kterým patří tohle poděkování, se ale objevilo (jako vždy) pár exotů, pro který je několik pětek za vstupný nepřekonatelným problémem. Sotva otevřu boční dveře pro stěhování aparátu, už se mezi bednama proplejtá zástup ubožáků, čekajících na svoji chvíli. K tomu další neandrtálci, který si nevšimnou, že se u dveří platí vstupný (zajímavý, že některý to nedokážou postřehnout opakovaně).

2. "Hvězdy vs. underground"

Občas se to stává: na akci přijede kapela, která už od první chvíle dává najevo, že je tady jaksi nepatřičně. Nejhorší jsou zneuznaný mladý ambiciózní kapely, který to chtěj "někam dotáhnout" (mít klip v televizi, rozhovor v časopise a podobný nesmysly). Takový už naštěstí nezveme, dostali jsme rozum. Pak tady jsou kapely, který strašně překvapí prostředí venkovskýho kulturáku (na baru nemáme whisky ani metaxu, 90 % publika není oblečeno modle módního žurnálu). A to jste fakt čekali? Samozřejmě, takovýhle prostředí je jejich umění nakloněný nepřátelsky. Poslední sortou z vrhu těhle kapel jsou "hvězdy", teda kapely, který se honosej známým "jménem", nechaj si zaplatit mastnou gáži a pruděj a pruděj. Výstupy pánů z Visacího zámku na akci před několika lety už zřejmě nikdo nepřekoná, ale i tentokrát tady byla jedna méně příjemná zkušenost - Švihadlo. Týkalo se to sice jednotlivců, ale... Cituju zvukaře z jeho fóra: ono v podstatě ani nešlo o zvuk jako takový, ten byl v rámci možností díky na švihadlo hojnému počtu diváků v pohodě. A dvorní zvukař švihadla - je šikovný. Celá groteska vznikla tak, že si po první skladbě frontman vytrhl kabel z konetoru zpěvového mikr.(není divu, na pódiu nebylo kam šlápnout). Ten jsem během minutky vyměnil, jenže díky špatné komunikaci mezi zvukařem a zpěvákem jsem ten kabel měnil třikrát a přitom jsem po akci zjistil, že vadný byl pouze ten jeden. Zvukař ten vstup zamutoval a zpěvák myslel, že ten mic nejde a takhle pořád dokola. Mikrofon již dávno fungoval, ale dotyčnému se moc nechtělo. O chvíli poté se začal rozčilovat klávesák, že mu nejdou klávesy. Nešli proto, že měl vytaženej kabel z DI - boxu:-) Když se daří, tak se daří. V žádném případě však nebylo nutné dělat takové dusno. Na pódiu byly celkem 4 mikrofony jenom pro zpěv. Jak málo stačilo. Každopádně Šrumec dopadl v globálu dobře a bylo krásně vidět, kdo muziku dělá pro muziku a kdo je hvězda. Ostatně, nebýt této hvězdy i v sobotu se mohlo hrát dole. Pro mne z toho vyplývá jedno ponaučení. DI boxy umisťujeme zásadně mimo dosah jakých-koli končetin.

Naštěstí jsou tady ale kapely, který pozvete vždycky rádi - příjemný, nenáročný a hlavně DOBRÝ.

3. Kanec

Chybělo málo a v pátek kromě Themy 11 chyběli i Elektročas. Cestou na Broumov trefili kance, vracejícího se z pole do lesa. Štětináč prorazil chladič a auto vyřadil z provozu. Naštěstí se nám náhodou podařilo rychle sehnat odtahovku a náhradní dodávku. Nikomu se nic nestalo (i prase uteklo) a Elektročas mohli zahrát. Pro hodně lidí byl ten koncert vrcholem pátečního večera..

Ukradeno z příslušného profilu.

4. Reflexe

Přivítali jsme několik protřelých komentátorů. Někteří svým mlčením zklamali, jiní se o svoje postřehy podělili. Těm díky, jsme rádi, že někomu naše akce stojí za to, aby o ní utrousil pár slov.

Takže: Jan Hamerský převážně o pátku s fotkama od Muchtarky z obou dní na Našem Broumovsku a Kateřina Ostradecká převážně o sobotě v Novinách Náchodska (včetně fotek). Obrazem pak Radio Jerevan na Rajčeti, mistr zvuku na svých stránkách a na závěr Radio Jerevan na pohyblivých obrázcích (další dva songy lehce k dohledání).


Pokud se ještě něco objeví, tak doplním. Jestli máte něco vy, podělte se o odkaz v diskuzi. Díky.

Nově doplněno: blog Eli's dorm... a videa Ondara87: Instrumentální marmeláda, Hříšný tanec I a Hříšný tanec II.

Přijďte. Uvidíte a uslyšíte tohle

Příští víkend se sejdem v jetřichovským kulturáku, abysme si vychutnali koncerty deseti kapel na 10. Šrumci. Ne každej je asi všechny zná, ne každýmu se všechny budou líbit. Krátký seznámení tak nemůže uškodit.

Pokusil jsem se zalovit na YouTube a podobnejch serverech a najít videa zúčastněných. Vyfiltroval jsem nahrávky mobilem z pětapadesátý řady festivalu, nahotinky, který se na vás sypou po zadání hesla "slut" i desetivteřinový umělecký díla. Kvalita ve všech případech přesto není optimální, ale posuďte sami... Řazeno od pátku k sobotě.

Pátek

Pokud mě pamět nešálí, nahráli Slut po vydání desky Smell Me několik klipů. Ty se mně bohužel vypátrat nepodařilo, ale k dispozici je živák z letošního jara, kdy se Slut po pauze objevili znovu na scéně. Lyžařská bouda v Krkonoších tak mohla vidět následující zpracování songu Metal Meditation.



Bez problémů se dá najít několik živáků Themy Eleven. Kdesi u Hrochova Týnce loni zahrála i skladbu Private Vision Of Hell. Ta se nachází na aktuální desce, takže se dá čekat, že na ní dojde řada i v Jetřichově. Teď si můžete vychutnat černobílý, i když trochu statický záběry.



Jedno jediný video nabízej kluci ze Sulk. Má to trošku utlumenej zvuk a chybí tam jeden kytarista. Přesto mrkněte, jak to rozbalili letos v červnu v trutnovským New Endu.



Naopak Radio Jerevan na YouTube nahráli několik válů z akce v Potštejně, která proběhla v září. Nejaktuálnější videa v celý nabídce tak může reprezentovat třeba píseň s poetickým názvem Zmrtvělé čekání. Opět trošku horší zvuk.



Možná jsem nemehlo, ale Elektročas se mně vypátrat nepodařilo.

Sobota

Největší porce videí se týká Švihadla. První je videoklip Oči otevřený, kde podivná obluda porostlá trávou a disponující hlasem Petra Šturmy provádí osvětu v trolejbuse.



Zajímavější se mi zdá dokument stručně mapující historii kapely. Sice je to trochu jako přehlídka fotbalovýho mančaftu před sezónou - přišli, odešli - ale i tak stojí za shlédnutí. Z kapacitních důvodů je to rozdělený na dva díly.





Na podobný vlně jako Švihadlo jsou naladěný Ska'n'daal. Trošku chaotický záběry z koncertu na Svátek práce neznámo kde bohužel nedovolily vyslovit závěrečnou pointu, ale asi není těžký si ji domyslet.



Úplně netradičním formátem se prezentuje Kapitán Kajman. Shlédněte hudební pohlednici na skladbu Černá vlajka volá.



Obrázky na net dodala i Instrumentální marmeláda. Z Broumova do Prahy bylo vždycky daleko, takže výsadek v klubu Matrix se musí zaznamenat. Skladba Nad hlavou.



Los Candelabros taky bez videostopy.

Tolik hudební nadílka a na závěr něco z takříkajíc jiného soudku. Jako vždy, aby bylo vyhověno předpisům, budou o bezpečnost všech účastníků Šrumce dbát místní hasiči. Jejich šikovnost můžete posoudit z následující koláže od neznámého autora. Video jednoduše nazvané "požár sena SDH Jetřichov" je takovou pěknou třešinkou na dortu. Vychutnejte si ji.



10. Šrumec
pátek a sobota 26. a 27. října 2007
kulturák v Jetřichově u Broumova

Slut, Thema Eleven, Elektročas, Sulk, Radio Jerevan

Švihadlo, Ska'n'daal, Kapitán Kajman, Los Candelabros, Instrumentální marmeláda

Detailní info.

Masáž začíná / update

Loni jsme se k uspořádání podzimní akce ani nedostali. Letos se to sešlo i s desátým "výročím", proto přichází dvoudenní oslava. Těším se obzvlášť na páteční večer. A na vás, co si přijedete užít trochu srandy tam, "kde ani lišky nedávají dobrou noc".

Update: Nový leták, jehož autorem je Mára. Speciální akce si žádá perfektní grafiku!

Letní přemítání

Pár útržků k letnímu hudebnímu běsnění. Něco bylo rozepsaný už dřív, něco jsou vousatý vzpomínky... Od obskurních záležitostí po nejlepší koncerty a akce nejen tohohle léta.

Broumovská kytara


Když pominu samotnou podivnou podstatu akce, totiž soutěž kapel o ceny, zůstanou na stole dva trumfy, proč na Kytaru zase zajít: 1. Lokace na dvoře pivovaru a vynikající pivo za lidovou cenu. 2. Každoroční rozprodej CD Universalu za ceny ještě lidovější. Letos byla várka za 100,- a k tomu další kousek zdarma. Ty za peníze koupit nešly. Takže jsem si musel pořídit Kaye and The Sunshines za kilo a k tomu jsem zdarma dostal požadované dEUS. No neberte to.

Letos vítězství u odborníků urvali HC 3, u diváctva místní Štafle. Zahostovaly spolky Buty (to už jsem jel na kole domů), UDG (to jsem vyjížděl) a Imodium. Těm už pomalu tesají v Broumově sochy, málokterá venkovská kapela přece vydá dvě desky u bratrů Warnerů. Mě se ale bohužel zdá, že se pomalu začínaj točit uprostřed vlastní bezradnosti. Inspirace spolkama typu Cocotte Minute budiž vytknuta před závorku s dalšíma vykřičníkama.

Rock for People


Jezdíval jsem tam často. Po pauze, kterou jsem si naordinoval kvůli dramatické bezradnosti festivalového mamuta (mj. Manu Chao, kterého se bojím jako čert kříže, headlinerem loňského ročníku), jsem letos zase vyrazil do "Brodu". Původně jsem to v plánu neměl, chystal jsem se do Trenčína na Pohodu, která se vytasila s oblíbenými The Hives. Potom, co je o několik týdnů později ohlásil i do Hradce Králové přesunutý Rock for People, rozhodla úspora několika stovek kilometrů pro naše krajské město. Přidalo se i několik dalších zajímavých jmen, zbývalo teda jen zabalit stan, ponožky a žracák a hurá na královehradecké letiště.

K areálu jsem byl před vypuknutím akce trochu skeptický, teď už vím, že neprávem. Letiště bylo lokalitou naprosto ideální. Drobný výkyvy počasí z něj neudělaly megabahniště a koncert v hangáru jsem absolvoval opravdu poprvý.

Letošní srážka progresivních frikulínů slétnuvších se na zahraniční hvězdy a davu, jehož přítomnost je pro zafinancování akce nezbytná (a který si žádá svoje Wohnouty, Billy a Sestry), vedla k několika komickým roztržkám. Jako nejvíce imbecilní bych citoval zřejmě původní myšlenku plagiátora Kuliga, že "pivní obec s nízkou inteligencí a trojkou v žíle zamířila na hospodskou kapelu Divokej Bill, více inteligentní publikum šlo na O2 Stage, kde se ke svému vystoupení chystal Kryštof". Netuším, kde se pohybuje moje inteligence, protože nemusím ani jeden z výše jmenovaných souborů, ale podobná jednoduchá a zlá slůvka bych rozhodně nečekal na serveru, který se snaží tvářit seriózně. Další perly k dohledání na rozličných diskuzních fórech.

Když už jsem vyrazil, tak nemá cenu žehrat na dramaturgii celýho cirkusu. To, že podobný akce rezignují aspoň na snahu představit něco neokoukanýho, škoda komentovat. Přesto se dalo mezi všema běsama najít i něco zajímavýho.

Tak třeba Landmine Spring, u kterých se mi znovu potvrdilo, že je mám zařazený mezi tím minimem kapel, který si mnohem radši poslechnu doma z desky, než někde na koncertě. Tam mi to přijde v jejich případě docela nečitelný a vlažný. Nebo Insania a Polyho svérázná poetika a ještě svéraznější mečivej vokál. Na rozdíl od kumpánů se mi docela líbili i The Killers. Přehráli "hiťasy" z obou desek, ukázali, jak se chovaj hvězdy a zmizeli za těžkým rudým závěsem. Čekat nějakou hudební extázi mohli snad jen nejortodoxnější fanoušci nebo blbci, pro který velký písmo na plakátu znamená automatický doporučení. Otázka, jestli se ty tři miliony nedaly investovat líp.

Ze zahraničních neznámých spolků mě celkem zaujali Švýcaři Navel, reinkarnace Nirvany v období Bleach, švédský rock´n´roláci The Bones, nebo hodně nabitá úderka Walls of Jericho. Bohužel nedojeli Gogol Bordello, takže moje osobní hvězdy celýho maratonu byly dvě: NoMeansNo a The Hives. Hlavně kluci švédský mě rozkmitali jak Travoltu v nejlepších filmech.

No a taky nějaký propadáky, že. Ze zvědavosti jsem zašel na Electrick Mann a to je teda průser, další vesnická crossoverovanka. Tahle má tu přednost, že její členové jsou asi pěkný hovada, ale víc nabídnout nedokáže.

Resumé? Když se příští rok objeví zajímavý jméno, vím, že areálu hradeckého letiště se nemusím bát. To že jde v první řadě o byznys, mi nijak nevadí. Pořadatelé se to nesnaží blbě maskovat, takže s tím problém nemám.

Rock Trencle Opat Fest


Na hřiště v Hejtmánkovicích jsme dorazili čistě ze sentimentu, neb hitovka Törru Seru krev zazněla na závěr mnoha minulých večírku. Metalové matadory jsem navíc živě neviděl.

Předskok zformovaly rozličné kapely rozličných žánrů, od celkem dobrých a poslouchatelných (Psycho Radio, Live Evil), přes špatné (Sputnik) až po příšerné (Hyperion). Největší ohlas mělo Totální nasazení, to se každý mladý punker točil kolem své lahve vína jak tornádo. Headlineři přišli na řadu za tmy a začalo peklo. Tedy ne metalové peklo, ale peklo obecné. Vidět Otu Hereše, zoceleného léty v Alkeholu, jak se mu na pupku houpe kytara a on vyřvává slogany o inkvizitorech, to si žádalo výkon. Však se publikum rozdělilo záhy na dvě půlky: hroziče pod pódiem a příznivce černého humoru v povzdálí. Ale pobavili jsme se dobře. Ani ty Heebie-Jeebies jsme nedokoukali.

Pokračování příště. Tentokrát i s těma nejlepšíma akcema léta.

Vzhůru do světa

Letošní rok, kterej zatím přinesl několik koncertních perel (tak třeba Part Chimp, The Paper Chase, Red Sparowes, The Hives, Boris, NoMeansNo, Dÿse a hromady dalších!), se přehoupnul do druhý poloviny a smršť neustává. Srpen nabídne Sonic Youth v Arše, do Trutnova bohužel nedorazí Peeping Tom, neb Patton zrušil celou evropskou šňůru, ale i tak to bude stát za to (Young Gods a další).

Tomu všemu ale bude předcházet putovní cirkus oblíbenýho labelu Silver Rocket. Nakonec asi nebude v našich silách objet všechny štace, ale v tuhle chvíli vypadá nadějně "varianta Čechy". Konečný rozhřešení ale padne první den v Hradci Králové, kam pojedu určitě. Mám to tam totiž nejblíž.

Všechny důležitý informace samozřejmě tady.

Čistit si zuby nehtem

Jeden by tomu nevěřil, ale letos jsem už pošestý za sebou trávil poslední víkend v květnu v Táboře. Důvod? Free Dim. Letos zase na dvorečku za Café barem Sedm, oproti loňsku za přívětivýho počasí. A jak to celý dopadlo? Kurva dobře! Už sbírám síly na další rok. Díky!

Popořadě tedy (a nejen hudbou živ je člověk).

Stravování. Z vlaku jsme se překlopili do restaurantu, který loni ještě pod názvem Haiti (nepletu-li se) nabízel solidní hotovky. Letos se už špeluňka jmenovala Země zaslíbená a jídlo nikde. Mimochodem, úchylnější název pro hospodu snad už vymyslet nejde. Náš hlad vyléčila opět zahrádka hospody Na Bečvárně, i když gastronomický zážitek to byl popravdě otřesný. Chuť jsme si porychtovali následující den ve strategicky umístěném Švejkově restaurantu. Objevem letošního roku budiž hospoda U ještěrky. Zaslouží si to za Regenta i za bystrou obsluhu, která dokázala vyhovět i (jemně řečeno) lehce neokázalým přáním spolustolovníků.

Turistika a suvenýry. Letos po kostelní věži, Hýlačce (rozhledna bez rozhledu), Lužnici, Jordánu a jiných zajímavostech došlo na historické sklepení pod náměstím. Celkem zajímavé, najzajímavější pak východ přímo na místě konání koncertu. Kardinální úlovek se mi ale podařil v místním antikvariátu. Vinyl ZZ Top musel stranou, na poličce nad ním jsem totiž objevil Excentriky v přízemí. Knížka o kapelách nové vlny se starým obsahem, ze které jsem si v dávných dobách opisoval kapitoly na stroji, je ve vynikající kondici - nová a netknutá. Velká radost.

Rámus I. Rozjezd obstarala bohužel asi zatím nejslabší kapela, kterou jsem na Free Dimu kdy zaslechnul, domorodci Take Death. Při předskoku The Jai-Alai Savant na 007 jsem je nestihnul a podle referencí, který jsem onehdá dostal, jsem prý nemusel litovat. V pátek se vyřčené bohužel potvrdilo. Sluší se dodat, že nejslabší kapela na Free Dimu se nerovná špatná kapela, ale myslím, že stačí, když nám tady pobíhají jen jedny Lety mimo. Děti deště se napřáhli k ohromnýmu výkonu, jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem slyšel. Tornádo, rock´n´roll. Rychle desku, protože nasazení týhle party nemá obdoby. Aby se nepropásnul správnej moment... Atmosféru zkultivovala Kačkala. Je příjemný jednou za čas zbourat hranice v sobě a pustit si k tělu něco jinýho než kytarový běsnění. Zvlášť, když je to takhle neodolatelně podaný. Pak Climatizado se svým dekadentním cyber cowboy punkem (nebo jak se to škatulkujou) nakypřili půdu pro Kusumam. A to jsem čuměl. V hlavě jsem je měl uložený jako nějakou atmosférickou ptákovinu, která vydala první album u Indies, od kterých čekám už jen hromadu právě takovejch pseudointelektuálních ptákovin. To byl ale omyl. Než abych se tady pokoušel vyšpekulovat nějakou rádoby definici jejich muziky, dám do placu to, co se mi na nich líbilo nejvíc - nadšení pro věc, zápal, radost. Sledovat křepčího basáka, kterej snad ani nehraje, ale spíš přijímá signály někde z éteru, to byla libůstka. Pravda, trošku jsem se bál, aby si v těch pantoflích nevymknul kotníky, ale všechno dobře dopadlo. Zakoupený LP snad kvality potvrdí. To byl konec prvního večera. Zakončili jsme ho v poklidu u kiosku na náměstí, nakoukli jsme do Orionu, kde obsluhoval gramofony smrťák a spořádaně vyrazili na Cestu.

Rámus II. V sobotu odpadla Thema 11 a nedošlo tak ke křížení mečů s Goro, který mnozí čtenáři internetových diskuzí se zvědavostí očekávali. Samotný Goro mě moc neuchvátili. Stejně tak Diario, oproti minulýmu táborskýmu výsadku chudší o trumpetistu. Bylo to vlažný, oběma kapelám chybělo to "něco", co neumím popsat, ale vždycky je to strašně důležitý... Rozjezd dne obstarali Fetch!, čerstvá posila Silver Rocket. Perly ale přišly až na závěr. Esgmeq jsem viděl prvně od doby, kdy jsem do sebe narval jejich novou desku a byla to jízda. Sisi s pekelným šklebem předával mikrofon kolegům z publika a kapela vyučovala. Neuvěřitelný byli i Dÿse, pošahaný duo, který vydá víc energie než dvacet bigbandů dohromady. Pak jsme se zase pomalu přesunuli do Orionu. Mezi ovocnou dekorací už řádili DJ´s Klátič, Jebák a Vošoust. Trošku to vypadá, že si budu vypouštět vlastní rybník, protože jsem se při jejich produkci mrskal jako kapr ve vodě, ale po třetím opakování se už vytratil ten původní fór. Ale dobrý. Nakonec jsme stejně zase přetáhli večerku a na Cestu jsme museli oknem...

Epilog. "Čistím si zuby nehtem, přestože mám doma na polici v koupelně dentální nit." Sisi, Cesta, neděle v 9 ráno.

Len žiadne obavy

Proklikal jsem se na stránky slovenských veteránů Zóna A. Pánové mají web docela naditý informacemi a zajímavým čtením. Podle data tam už dva roky visí článek, ve kterém se Koňýk vyjadřuje ke spolupráci s Štb. Pokud znáte pasáž z knížky Kytary a řev, kde se píše: "Měsíc po téhle velkolepé policejní akci (rozehnání koncertu na vysokoškolských kolejích, 34 zatčených - pozn.) Zóna A bez problémů vystupuje na velké bratislavské přehlídce alternativních kapel nazvané Čertovo kolo. Přístup slovenských státních orgánů k punku byl tedy poněkud schizofrenní...", najdete v Koňýkově článku vysvětlení, proč tomu tak asi bylo. Koňýk dál popisuje peripetie bratislavského předrevolučního pankáče až k okamžiku, kdy podepsal spolupráci.

Zajímavé je, že takováhle doznání se začínají objevovat až v poslední době. Byl podpis pro každého tak velkým traumatem, že se s ním dokáže vyrovnat až tolik let po změně režimu? Nebo se spíš všichni bojí otevírajících se archivů? Ukázkovým příkladem je Jim Čert, který svoje obavy přiznal. Nechci vůbec nikoho soudit, doba to byla hnusná, ale jako protipól Koňýkových argumentů se tady přímo nabízí jeden životní příběh.

Když už jsem u toho odkazování, tak před několika týdny přinesly Lidovky materiál o předrevolučním punku. Konkrétně to byly tyhle čtyři články:
Jak StB stíhala pankáče za fašismus
Mezi příznivci punku měla StB i svoje agenty
Velká punková jízda v Plzni
Časopis vyráběly "máničky".

Aby řeč nestála II.

Poslední týdny pro mě znamenají jedno: zoufalý pokusy seriózně a ve velkým stylu rozepsat diplomku. Čas odevzdání se nekompromisně blíží a popsanýho papíru minimum. Ta nemohoucnost něco sepsat se přenesla i sem. Takže tohle bude takovej terapeuticko-iniciační post. Pak už budu psát jenom tu diplomku, hehe.

S kumpanií máme za sebou pořádání dvou akcí. V leččems se hodně lišily, něco je naopak spojovalo. Tak nejdřív rozdíl, pro nás bohužel dost zásadní. Zatímco 8. Šrumec (Michael´s Uncle, Deverova chyba, C, Blade Loki, Masterpiece) přilákal přes 250 lidí, tak na 9. pokračování (Živé kvety, Dr Fleischman, Do řady!, Aroma lososa, 4 akordy) jsme se museli modlit, aby se počet návštěvníků překulil přes stovku. Nakonec se tak těsně stalo, ale ani to nás nezachránilo od sešupu do červených čísel. To ještě vem čert, ale míň lidí = horší atmosféra, horší nálada (aspoň u mě) a člověk tíž snáší drobný kiksy, který se na akci dějou. Jak se zachovat k týpkovi, kterej dělá permanentí bordel a provokuje? Poslední dobou se jejich počet nebezpečně množí a zatímco některý výstupy primitivů se daj přehlídnout, u něčeho bohužel už slušný upozornění nestačí... Speciální čísla: vrhání skleněných půllitrů proti zdi, metení týchž z baru, krákání do mikrofonu, lití si piva na hlavu, destrukce frťanů pěstí atd. Jasný, nalitýmu expertovi přijde vtipný vylejt si dvě piva na palici, podupat si v louži a prohlásit "to uschne". Když si ale představíte sami sebe ráno se smetákem, tak vám do skoku moc není.

Ale k tomu veselejšímu. Kromě toho, že všechny kapely byly neskutečně "lidsky" sympatický (to zní sakra blbě), tak si dovolím říct, že obě akce byly "kvalitativně" (no to zní ještě hůř) na výši. Když si pak můžete v tom mumraji v klidu poslechnout aspoň tři songy od pořádný kapely, hned vám je líp. Proto určitě ukutíme další akci.

Brzo se snad dostanu k rekapitulaci toho nákladu koncertů, kterej jsem absolvoval a v nejbližší době absolvuju, pro začátek snad skromnej Top 5 z poslední doby:
1. Part Chimp + Wollongong
2. Dÿse + Lyssa
3. Ostinato + Maserati
4. Pelican + Gnu
5. Živé kvety

A před spaním ještě dnešní diskotéka:
Part Chimp - Cup
Živé kvety - Na mojej ulici
Sonic Youth - Washing Machine
Esgmeq - s/t
Boo - s/t
The Killers - Hot Fuss