Přijďte. Uvidíte a uslyšíte tohle

Příští víkend se sejdem v jetřichovským kulturáku, abysme si vychutnali koncerty deseti kapel na 10. Šrumci. Ne každej je asi všechny zná, ne každýmu se všechny budou líbit. Krátký seznámení tak nemůže uškodit.

Pokusil jsem se zalovit na YouTube a podobnejch serverech a najít videa zúčastněných. Vyfiltroval jsem nahrávky mobilem z pětapadesátý řady festivalu, nahotinky, který se na vás sypou po zadání hesla "slut" i desetivteřinový umělecký díla. Kvalita ve všech případech přesto není optimální, ale posuďte sami... Řazeno od pátku k sobotě.

Pátek

Pokud mě pamět nešálí, nahráli Slut po vydání desky Smell Me několik klipů. Ty se mně bohužel vypátrat nepodařilo, ale k dispozici je živák z letošního jara, kdy se Slut po pauze objevili znovu na scéně. Lyžařská bouda v Krkonoších tak mohla vidět následující zpracování songu Metal Meditation.



Bez problémů se dá najít několik živáků Themy Eleven. Kdesi u Hrochova Týnce loni zahrála i skladbu Private Vision Of Hell. Ta se nachází na aktuální desce, takže se dá čekat, že na ní dojde řada i v Jetřichově. Teď si můžete vychutnat černobílý, i když trochu statický záběry.



Jedno jediný video nabízej kluci ze Sulk. Má to trošku utlumenej zvuk a chybí tam jeden kytarista. Přesto mrkněte, jak to rozbalili letos v červnu v trutnovským New Endu.



Naopak Radio Jerevan na YouTube nahráli několik válů z akce v Potštejně, která proběhla v září. Nejaktuálnější videa v celý nabídce tak může reprezentovat třeba píseň s poetickým názvem Zmrtvělé čekání. Opět trošku horší zvuk.



Možná jsem nemehlo, ale Elektročas se mně vypátrat nepodařilo.

Sobota

Největší porce videí se týká Švihadla. První je videoklip Oči otevřený, kde podivná obluda porostlá trávou a disponující hlasem Petra Šturmy provádí osvětu v trolejbuse.



Zajímavější se mi zdá dokument stručně mapující historii kapely. Sice je to trochu jako přehlídka fotbalovýho mančaftu před sezónou - přišli, odešli - ale i tak stojí za shlédnutí. Z kapacitních důvodů je to rozdělený na dva díly.





Na podobný vlně jako Švihadlo jsou naladěný Ska'n'daal. Trošku chaotický záběry z koncertu na Svátek práce neznámo kde bohužel nedovolily vyslovit závěrečnou pointu, ale asi není těžký si ji domyslet.



Úplně netradičním formátem se prezentuje Kapitán Kajman. Shlédněte hudební pohlednici na skladbu Černá vlajka volá.



Obrázky na net dodala i Instrumentální marmeláda. Z Broumova do Prahy bylo vždycky daleko, takže výsadek v klubu Matrix se musí zaznamenat. Skladba Nad hlavou.



Los Candelabros taky bez videostopy.

Tolik hudební nadílka a na závěr něco z takříkajíc jiného soudku. Jako vždy, aby bylo vyhověno předpisům, budou o bezpečnost všech účastníků Šrumce dbát místní hasiči. Jejich šikovnost můžete posoudit z následující koláže od neznámého autora. Video jednoduše nazvané "požár sena SDH Jetřichov" je takovou pěknou třešinkou na dortu. Vychutnejte si ji.



10. Šrumec
pátek a sobota 26. a 27. října 2007
kulturák v Jetřichově u Broumova

Slut, Thema Eleven, Elektročas, Sulk, Radio Jerevan

Švihadlo, Ska'n'daal, Kapitán Kajman, Los Candelabros, Instrumentální marmeláda

Detailní info.

Masáž začíná / update

Loni jsme se k uspořádání podzimní akce ani nedostali. Letos se to sešlo i s desátým "výročím", proto přichází dvoudenní oslava. Těším se obzvlášť na páteční večer. A na vás, co si přijedete užít trochu srandy tam, "kde ani lišky nedávají dobrou noc".

Update: Nový leták, jehož autorem je Mára. Speciální akce si žádá perfektní grafiku!

Letní přemítání

Pár útržků k letnímu hudebnímu běsnění. Něco bylo rozepsaný už dřív, něco jsou vousatý vzpomínky... Od obskurních záležitostí po nejlepší koncerty a akce nejen tohohle léta.

Broumovská kytara


Když pominu samotnou podivnou podstatu akce, totiž soutěž kapel o ceny, zůstanou na stole dva trumfy, proč na Kytaru zase zajít: 1. Lokace na dvoře pivovaru a vynikající pivo za lidovou cenu. 2. Každoroční rozprodej CD Universalu za ceny ještě lidovější. Letos byla várka za 100,- a k tomu další kousek zdarma. Ty za peníze koupit nešly. Takže jsem si musel pořídit Kaye and The Sunshines za kilo a k tomu jsem zdarma dostal požadované dEUS. No neberte to.

Letos vítězství u odborníků urvali HC 3, u diváctva místní Štafle. Zahostovaly spolky Buty (to už jsem jel na kole domů), UDG (to jsem vyjížděl) a Imodium. Těm už pomalu tesají v Broumově sochy, málokterá venkovská kapela přece vydá dvě desky u bratrů Warnerů. Mě se ale bohužel zdá, že se pomalu začínaj točit uprostřed vlastní bezradnosti. Inspirace spolkama typu Cocotte Minute budiž vytknuta před závorku s dalšíma vykřičníkama.

Rock for People


Jezdíval jsem tam často. Po pauze, kterou jsem si naordinoval kvůli dramatické bezradnosti festivalového mamuta (mj. Manu Chao, kterého se bojím jako čert kříže, headlinerem loňského ročníku), jsem letos zase vyrazil do "Brodu". Původně jsem to v plánu neměl, chystal jsem se do Trenčína na Pohodu, která se vytasila s oblíbenými The Hives. Potom, co je o několik týdnů později ohlásil i do Hradce Králové přesunutý Rock for People, rozhodla úspora několika stovek kilometrů pro naše krajské město. Přidalo se i několik dalších zajímavých jmen, zbývalo teda jen zabalit stan, ponožky a žracák a hurá na královehradecké letiště.

K areálu jsem byl před vypuknutím akce trochu skeptický, teď už vím, že neprávem. Letiště bylo lokalitou naprosto ideální. Drobný výkyvy počasí z něj neudělaly megabahniště a koncert v hangáru jsem absolvoval opravdu poprvý.

Letošní srážka progresivních frikulínů slétnuvších se na zahraniční hvězdy a davu, jehož přítomnost je pro zafinancování akce nezbytná (a který si žádá svoje Wohnouty, Billy a Sestry), vedla k několika komickým roztržkám. Jako nejvíce imbecilní bych citoval zřejmě původní myšlenku plagiátora Kuliga, že "pivní obec s nízkou inteligencí a trojkou v žíle zamířila na hospodskou kapelu Divokej Bill, více inteligentní publikum šlo na O2 Stage, kde se ke svému vystoupení chystal Kryštof". Netuším, kde se pohybuje moje inteligence, protože nemusím ani jeden z výše jmenovaných souborů, ale podobná jednoduchá a zlá slůvka bych rozhodně nečekal na serveru, který se snaží tvářit seriózně. Další perly k dohledání na rozličných diskuzních fórech.

Když už jsem vyrazil, tak nemá cenu žehrat na dramaturgii celýho cirkusu. To, že podobný akce rezignují aspoň na snahu představit něco neokoukanýho, škoda komentovat. Přesto se dalo mezi všema běsama najít i něco zajímavýho.

Tak třeba Landmine Spring, u kterých se mi znovu potvrdilo, že je mám zařazený mezi tím minimem kapel, který si mnohem radši poslechnu doma z desky, než někde na koncertě. Tam mi to přijde v jejich případě docela nečitelný a vlažný. Nebo Insania a Polyho svérázná poetika a ještě svéraznější mečivej vokál. Na rozdíl od kumpánů se mi docela líbili i The Killers. Přehráli "hiťasy" z obou desek, ukázali, jak se chovaj hvězdy a zmizeli za těžkým rudým závěsem. Čekat nějakou hudební extázi mohli snad jen nejortodoxnější fanoušci nebo blbci, pro který velký písmo na plakátu znamená automatický doporučení. Otázka, jestli se ty tři miliony nedaly investovat líp.

Ze zahraničních neznámých spolků mě celkem zaujali Švýcaři Navel, reinkarnace Nirvany v období Bleach, švédský rock´n´roláci The Bones, nebo hodně nabitá úderka Walls of Jericho. Bohužel nedojeli Gogol Bordello, takže moje osobní hvězdy celýho maratonu byly dvě: NoMeansNo a The Hives. Hlavně kluci švédský mě rozkmitali jak Travoltu v nejlepších filmech.

No a taky nějaký propadáky, že. Ze zvědavosti jsem zašel na Electrick Mann a to je teda průser, další vesnická crossoverovanka. Tahle má tu přednost, že její členové jsou asi pěkný hovada, ale víc nabídnout nedokáže.

Resumé? Když se příští rok objeví zajímavý jméno, vím, že areálu hradeckého letiště se nemusím bát. To že jde v první řadě o byznys, mi nijak nevadí. Pořadatelé se to nesnaží blbě maskovat, takže s tím problém nemám.

Rock Trencle Opat Fest


Na hřiště v Hejtmánkovicích jsme dorazili čistě ze sentimentu, neb hitovka Törru Seru krev zazněla na závěr mnoha minulých večírku. Metalové matadory jsem navíc živě neviděl.

Předskok zformovaly rozličné kapely rozličných žánrů, od celkem dobrých a poslouchatelných (Psycho Radio, Live Evil), přes špatné (Sputnik) až po příšerné (Hyperion). Největší ohlas mělo Totální nasazení, to se každý mladý punker točil kolem své lahve vína jak tornádo. Headlineři přišli na řadu za tmy a začalo peklo. Tedy ne metalové peklo, ale peklo obecné. Vidět Otu Hereše, zoceleného léty v Alkeholu, jak se mu na pupku houpe kytara a on vyřvává slogany o inkvizitorech, to si žádalo výkon. Však se publikum rozdělilo záhy na dvě půlky: hroziče pod pódiem a příznivce černého humoru v povzdálí. Ale pobavili jsme se dobře. Ani ty Heebie-Jeebies jsme nedokoukali.

Pokračování příště. Tentokrát i s těma nejlepšíma akcema léta.

Vzhůru do světa

Letošní rok, kterej zatím přinesl několik koncertních perel (tak třeba Part Chimp, The Paper Chase, Red Sparowes, The Hives, Boris, NoMeansNo, Dÿse a hromady dalších!), se přehoupnul do druhý poloviny a smršť neustává. Srpen nabídne Sonic Youth v Arše, do Trutnova bohužel nedorazí Peeping Tom, neb Patton zrušil celou evropskou šňůru, ale i tak to bude stát za to (Young Gods a další).

Tomu všemu ale bude předcházet putovní cirkus oblíbenýho labelu Silver Rocket. Nakonec asi nebude v našich silách objet všechny štace, ale v tuhle chvíli vypadá nadějně "varianta Čechy". Konečný rozhřešení ale padne první den v Hradci Králové, kam pojedu určitě. Mám to tam totiž nejblíž.

Všechny důležitý informace samozřejmě tady.

Čistit si zuby nehtem

Jeden by tomu nevěřil, ale letos jsem už pošestý za sebou trávil poslední víkend v květnu v Táboře. Důvod? Free Dim. Letos zase na dvorečku za Café barem Sedm, oproti loňsku za přívětivýho počasí. A jak to celý dopadlo? Kurva dobře! Už sbírám síly na další rok. Díky!

Popořadě tedy (a nejen hudbou živ je člověk).

Stravování. Z vlaku jsme se překlopili do restaurantu, který loni ještě pod názvem Haiti (nepletu-li se) nabízel solidní hotovky. Letos se už špeluňka jmenovala Země zaslíbená a jídlo nikde. Mimochodem, úchylnější název pro hospodu snad už vymyslet nejde. Náš hlad vyléčila opět zahrádka hospody Na Bečvárně, i když gastronomický zážitek to byl popravdě otřesný. Chuť jsme si porychtovali následující den ve strategicky umístěném Švejkově restaurantu. Objevem letošního roku budiž hospoda U ještěrky. Zaslouží si to za Regenta i za bystrou obsluhu, která dokázala vyhovět i (jemně řečeno) lehce neokázalým přáním spolustolovníků.

Turistika a suvenýry. Letos po kostelní věži, Hýlačce (rozhledna bez rozhledu), Lužnici, Jordánu a jiných zajímavostech došlo na historické sklepení pod náměstím. Celkem zajímavé, najzajímavější pak východ přímo na místě konání koncertu. Kardinální úlovek se mi ale podařil v místním antikvariátu. Vinyl ZZ Top musel stranou, na poličce nad ním jsem totiž objevil Excentriky v přízemí. Knížka o kapelách nové vlny se starým obsahem, ze které jsem si v dávných dobách opisoval kapitoly na stroji, je ve vynikající kondici - nová a netknutá. Velká radost.

Rámus I. Rozjezd obstarala bohužel asi zatím nejslabší kapela, kterou jsem na Free Dimu kdy zaslechnul, domorodci Take Death. Při předskoku The Jai-Alai Savant na 007 jsem je nestihnul a podle referencí, který jsem onehdá dostal, jsem prý nemusel litovat. V pátek se vyřčené bohužel potvrdilo. Sluší se dodat, že nejslabší kapela na Free Dimu se nerovná špatná kapela, ale myslím, že stačí, když nám tady pobíhají jen jedny Lety mimo. Děti deště se napřáhli k ohromnýmu výkonu, jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem slyšel. Tornádo, rock´n´roll. Rychle desku, protože nasazení týhle party nemá obdoby. Aby se nepropásnul správnej moment... Atmosféru zkultivovala Kačkala. Je příjemný jednou za čas zbourat hranice v sobě a pustit si k tělu něco jinýho než kytarový běsnění. Zvlášť, když je to takhle neodolatelně podaný. Pak Climatizado se svým dekadentním cyber cowboy punkem (nebo jak se to škatulkujou) nakypřili půdu pro Kusumam. A to jsem čuměl. V hlavě jsem je měl uložený jako nějakou atmosférickou ptákovinu, která vydala první album u Indies, od kterých čekám už jen hromadu právě takovejch pseudointelektuálních ptákovin. To byl ale omyl. Než abych se tady pokoušel vyšpekulovat nějakou rádoby definici jejich muziky, dám do placu to, co se mi na nich líbilo nejvíc - nadšení pro věc, zápal, radost. Sledovat křepčího basáka, kterej snad ani nehraje, ale spíš přijímá signály někde z éteru, to byla libůstka. Pravda, trošku jsem se bál, aby si v těch pantoflích nevymknul kotníky, ale všechno dobře dopadlo. Zakoupený LP snad kvality potvrdí. To byl konec prvního večera. Zakončili jsme ho v poklidu u kiosku na náměstí, nakoukli jsme do Orionu, kde obsluhoval gramofony smrťák a spořádaně vyrazili na Cestu.

Rámus II. V sobotu odpadla Thema 11 a nedošlo tak ke křížení mečů s Goro, který mnozí čtenáři internetových diskuzí se zvědavostí očekávali. Samotný Goro mě moc neuchvátili. Stejně tak Diario, oproti minulýmu táborskýmu výsadku chudší o trumpetistu. Bylo to vlažný, oběma kapelám chybělo to "něco", co neumím popsat, ale vždycky je to strašně důležitý... Rozjezd dne obstarali Fetch!, čerstvá posila Silver Rocket. Perly ale přišly až na závěr. Esgmeq jsem viděl prvně od doby, kdy jsem do sebe narval jejich novou desku a byla to jízda. Sisi s pekelným šklebem předával mikrofon kolegům z publika a kapela vyučovala. Neuvěřitelný byli i Dÿse, pošahaný duo, který vydá víc energie než dvacet bigbandů dohromady. Pak jsme se zase pomalu přesunuli do Orionu. Mezi ovocnou dekorací už řádili DJ´s Klátič, Jebák a Vošoust. Trošku to vypadá, že si budu vypouštět vlastní rybník, protože jsem se při jejich produkci mrskal jako kapr ve vodě, ale po třetím opakování se už vytratil ten původní fór. Ale dobrý. Nakonec jsme stejně zase přetáhli večerku a na Cestu jsme museli oknem...

Epilog. "Čistím si zuby nehtem, přestože mám doma na polici v koupelně dentální nit." Sisi, Cesta, neděle v 9 ráno.

Len žiadne obavy

Proklikal jsem se na stránky slovenských veteránů Zóna A. Pánové mají web docela naditý informacemi a zajímavým čtením. Podle data tam už dva roky visí článek, ve kterém se Koňýk vyjadřuje ke spolupráci s Štb. Pokud znáte pasáž z knížky Kytary a řev, kde se píše: "Měsíc po téhle velkolepé policejní akci (rozehnání koncertu na vysokoškolských kolejích, 34 zatčených - pozn.) Zóna A bez problémů vystupuje na velké bratislavské přehlídce alternativních kapel nazvané Čertovo kolo. Přístup slovenských státních orgánů k punku byl tedy poněkud schizofrenní...", najdete v Koňýkově článku vysvětlení, proč tomu tak asi bylo. Koňýk dál popisuje peripetie bratislavského předrevolučního pankáče až k okamžiku, kdy podepsal spolupráci.

Zajímavé je, že takováhle doznání se začínají objevovat až v poslední době. Byl podpis pro každého tak velkým traumatem, že se s ním dokáže vyrovnat až tolik let po změně režimu? Nebo se spíš všichni bojí otevírajících se archivů? Ukázkovým příkladem je Jim Čert, který svoje obavy přiznal. Nechci vůbec nikoho soudit, doba to byla hnusná, ale jako protipól Koňýkových argumentů se tady přímo nabízí jeden životní příběh.

Když už jsem u toho odkazování, tak před několika týdny přinesly Lidovky materiál o předrevolučním punku. Konkrétně to byly tyhle čtyři články:
Jak StB stíhala pankáče za fašismus
Mezi příznivci punku měla StB i svoje agenty
Velká punková jízda v Plzni
Časopis vyráběly "máničky".

Aby řeč nestála II.

Poslední týdny pro mě znamenají jedno: zoufalý pokusy seriózně a ve velkým stylu rozepsat diplomku. Čas odevzdání se nekompromisně blíží a popsanýho papíru minimum. Ta nemohoucnost něco sepsat se přenesla i sem. Takže tohle bude takovej terapeuticko-iniciační post. Pak už budu psát jenom tu diplomku, hehe.

S kumpanií máme za sebou pořádání dvou akcí. V leččems se hodně lišily, něco je naopak spojovalo. Tak nejdřív rozdíl, pro nás bohužel dost zásadní. Zatímco 8. Šrumec (Michael´s Uncle, Deverova chyba, C, Blade Loki, Masterpiece) přilákal přes 250 lidí, tak na 9. pokračování (Živé kvety, Dr Fleischman, Do řady!, Aroma lososa, 4 akordy) jsme se museli modlit, aby se počet návštěvníků překulil přes stovku. Nakonec se tak těsně stalo, ale ani to nás nezachránilo od sešupu do červených čísel. To ještě vem čert, ale míň lidí = horší atmosféra, horší nálada (aspoň u mě) a člověk tíž snáší drobný kiksy, který se na akci dějou. Jak se zachovat k týpkovi, kterej dělá permanentí bordel a provokuje? Poslední dobou se jejich počet nebezpečně množí a zatímco některý výstupy primitivů se daj přehlídnout, u něčeho bohužel už slušný upozornění nestačí... Speciální čísla: vrhání skleněných půllitrů proti zdi, metení týchž z baru, krákání do mikrofonu, lití si piva na hlavu, destrukce frťanů pěstí atd. Jasný, nalitýmu expertovi přijde vtipný vylejt si dvě piva na palici, podupat si v louži a prohlásit "to uschne". Když si ale představíte sami sebe ráno se smetákem, tak vám do skoku moc není.

Ale k tomu veselejšímu. Kromě toho, že všechny kapely byly neskutečně "lidsky" sympatický (to zní sakra blbě), tak si dovolím říct, že obě akce byly "kvalitativně" (no to zní ještě hůř) na výši. Když si pak můžete v tom mumraji v klidu poslechnout aspoň tři songy od pořádný kapely, hned vám je líp. Proto určitě ukutíme další akci.

Brzo se snad dostanu k rekapitulaci toho nákladu koncertů, kterej jsem absolvoval a v nejbližší době absolvuju, pro začátek snad skromnej Top 5 z poslední doby:
1. Part Chimp + Wollongong
2. Dÿse + Lyssa
3. Ostinato + Maserati
4. Pelican + Gnu
5. Živé kvety

A před spaním ještě dnešní diskotéka:
Part Chimp - Cup
Živé kvety - Na mojej ulici
Sonic Youth - Washing Machine
Esgmeq - s/t
Boo - s/t
The Killers - Hot Fuss

Aby řeč nestála...

Ne že by nebylo o čem psát, že. Ale znáte to...

Archiv: Slut.cz - Daemonstrational

Pražský radikální hipíci Slut poslali do světa kromě několika řadovejch alb i tenhle zvláštní sampler. Koupil jsem ho na jejich koncertě někdy v roce 1998, chvíli potom, co se vrátili z turné po USA. Aby nedošlo k mýlce, prezentovali se za velkou louží jako Slut.cz.

S téměř desetiletým odstupem jsou zajímavé informace v bookletu. Kromě sebevědomého "Slut are from Prague and they are the best band in the town" se tam dočteme o věcech, které se nakonec nestaly. Trudno pomyslet na Američana z východního pobřeží, který se na eBay marně pídí po albu Childs Play Animals z roku 1998. Slut ho nakonec nevydali, možná i proto, aby si neprznili diskografii deskou s hrubkou v názvu.

Daemonstrational na úvod nabízí 7 demoverzí písní, které se na tomhle albu měly objevit. Dvě z nich (A Trip to Marrakesh a Closer) jsou ve "vytuněných" verzích k slyšení na řadovce Luftganja, ostatní se mezi lid obecný dostaly asi právě jen na tomhle výběru. Ze stejného období je i náladovka The Walking Man s hostujícím Jonathanem Burnsidem u mikrofonu.

Druhá půle CD je výběrem z dříve vydaných počinů. Tři kousky zastupujou výtečnou desku Smell Me, dva songy jsou z EP Get Some Slut...! a poslední tři nahrávky byly k slyšení na demáči Sex Sucks.

Sympatický je, že se kapela nestyděla prezentovat i svojí nejstarší tvorbu, ze který je slyšet mnohem víc nadšení než umění. Peripetie s vydá(vá)ním Childs Play Animals nakonec vyústily do desky Luftganja, ale po ní už bohužel přišlo ticho. Vydání dalšího alba bylo na spadnutí, místo toho Dead Rasputin jen smutně krouží éterem. Teď se šušká, že by mohlo dojít k reinkarnaci týhle skvělý kapely. Drb? Fáma? Na jeden koncert? Na víc?

Deamonstrational si můžete vypůjčit tady. Nemám po ruce skener ani foťák, tak vězte, že na obalu je nakreslená kravička.

Majkláči od Adama Buchty

Do rukou se mi dostalo několik fotek ze sobotního Šrumce. Všechny vyfotil Adam Buchta, díky. Nabízím výběr pěti fotek, další (nejen od Adama a nejen M.O.) se určitě objeví na oficiálních stránkách.

Potom, co jsme museli akci na poslední chvíli přesunout z Jetřichova do Vernéřovic, jsme se obávali, jak to všechno dopadne. Nakonec Michael´s Uncle, C, Deverova chyba, Blade Loki a Masterpiece přilákali zástupy lidí na našich akcích dlouho neviděné. Všem vám moc děkujeme!

Vchod do místního svatostánku. Díky přízni místního zastupitelstva a pana šenkýře Džejára jsme tady asi 10 dní před akcí našli azyl. Bytelné dveře nad ránem odolaly i opilému nájezdníkovi, který se nám rozhodl znechutit závěr akce.

Petr Stanko

Jarda Stuchlý

Ivan Klain

Amrit Sen