...třetí hudební

Tenhle post tady mohl viset už před několika dny. Uprostřed jeho psaní ale zkolaboval počítač a všechna snaha byla zbytečná. Teď jsem posbíral síly k jeho znovusepsání. Nutno dodat, že v hodně okleštěné verzi - jen abych měl za rok přehled o tom, kde jsem byl a kde se o tom můžu dočíst. Někdy se to moc hodí, fakt.

Březen začala divnopárty v pražské Akropoli. Kosmické koláčky (barevně OK, chuťově hnus), podivné bytosti a na pódiu výborní Ememvoodoopöká a ještě lepší OTK. Dobro (reprezentované hochy ze Silver Rocket) samozřejmě zvítězilo, o čemž je možné se přesvědčit tady a tady.

Pokračoval jsem v Abatonu. Tam nejvíce bodovali Lu, na živo je to opravdu paráda a baví mě pořád víc. Folk3mail ke své škodě neskutečně dlouho zvučili a nakonec z toho nic nebylo. Vašek Havelka aka Selfbrush je sólo moc unylý a jednotvárný. Dva dny poté jsem poprvé zabrousil na Deltu, Honza mě pozval na obligátní The Prostitutes, tentokrát předskakované dámami Stillknox. Celkem divoká oslava MDŽ.

Vybočením z pravidelných tras byla cesta do Liberce. Těšil jsem se do Casta clubu, který jsem znal ještě pod jménem Golet. Rekonstrukce přinesla přemístění pódia na druhou stranu sálu (v Čechách dost typické, zdá se) a jinak žádné výrazné změny. Vykopávali místní Lewisit, s náhradním bubeníkem, ale s tahem na bránu jako nikdy jindy. Domácí prostředí zapůsobilo pozitivně. Taky domácí L*RU ke konci trochu vadli, nedostávalo se melodií a energie, ale jinak byla jejich temnější kytarovka docela solidní. Na konec Fini Downstairs. Bohužel dvakrát je přerušily technické potíže, jinak to byla splašená hc punková jízda s bezvadně chaotickýma klávesama. Sobotní pokoncertní program v Liberci se trochu protáhnul, takže jsem skončil napůl cesty domů, v Trutnově, v péči Václava. Tentokrát New End okupovali jedni z Růžičkových punkáčů, Slováci Hasiací prístroj, Václav nemohl chybět. Největší šou jako vždy prováděli mladí alko punx. Polejou si podlahu pivem a pak při pogu padaj na zem a lámou si hnáty.

Mnohem víc horko bylo 16.3. na 007. Doomriders, November Coming Fire, Rise And Fall. Trojhlavá saň. Hodně napoví perfektní fotky na Czechcore: 1, 2, 3.

Den potom a otočka o 180°. Z pekelnické 007 v plyšovém Pakulu. Mistr Lou Reed. Bohužel nebyl patřičný obnos, vypadalo to, že koncert bude bez naší účasti. Filuta P. navrhoval přijít tam na blind a koupit lístky od zkrachovalého překupníka nebo tam "nějak proklouznout". Já jsem navrhnul vyhrát lupeny v soutěži. Obeslali jsme všechny soutěže, které jsme objevili a den před koncertem přišla spásná sms - vyhráváme 2 vstupenky. Pakul mám spojený s děsuplným zážitkem z gymnaziálních let. V rámci "kulturního zájezdu" jsem tady viděl svůj první a poslední muzikál; Dracula se ta hovadina jmenovala. Tohle se naštěstí neopakovalo. Přes počáteční obavy, jestli tady vůbec přeskočí mezi pódiem a lidma nějaká jiskra, se koncert rozjel k neskutečně vygradovanému závěru. Rozcestník na fundovaná resumé a barevné obrázky nabízí Khotzillablok.

Další den další změna. Restaurant Vatikán v Náchodě a Durchfall fest. Celkem 9(!) kapel za jeden večer, to vypadalo na smrtící večírek. Po zralé úvaze jsme se usídlili ve výčepu a na zteč jsme se rozhodli vydat až později, už jsme přeci jen starší páni (je to v prdeli, ale situace, kdy se člověk motá na akci, kde je 90 % osazenstva mladší než vy, se začíná opakovat hodně často). A Durchfall se povedl. Musím říct, že nad očekávání. Z pořádajících Sulk se klube našláplá kytarovka, staří známí Pavilon M2 se před nadšeným publikem vytáhli k nejlepšímu výkonu, co jsem kdy viděl. Kolíňáci Cocoon překvapili promakaným a hodně dynamickým noise rockem. Atmosféra trošku zvadla při Kill! Kill! Kids! Těm se zaběhnul bubeník a celej set vyzněl hodně do ztracena. Večer končili Petethepiratesquid a Mr. Willis Of Ohio. V obou případech to byla exploze energie! Menší skvrnkou bylo závěrečné extempore dvou vylitých hlav, ale kapely si diváky nevyberou. Někdy bohužel. Pohled psaný za čerstva a částečně z pódia nabízí Noisewriter.

Po pauze, kdy jsem kvůli prázdné kapse nemohl vidět třeba 31 Knots či Silent Front, jsem další neděli neodolal vábení sirén a Venca mě vytáhnul na Nuit a The Ocean (zase na 007). Za poslední peníze jsem si koupil vstupenku a 1 pivo. Celkem jsem se těšil na The Ocean, které jsem kdysi viděl v Plzni spolu s Thema 11. Bohužel mě to trochu zklamalo. Když to řeknu jednoduše, byl to na mě moc metal. Nuit se na pódiu taky moc neroztrhali, takže následná hladovka moc veselá nebyla... Kuci metalový to ovšem viděli opačně a tak to má být.

Tolik březen.

P.S. To, že jsem v plzeňském Anděl café viděl koncert kapely Koudel, si radši nechávám pro sebe.

Trutnov - Vamberk Tour

V pátek vyrážíme do New Endu v Trutnově. Volant pevně svírá Spacák, řádně unaven cestou z Prahy, posádku kromě mě tvoří ještě Míša a Kamil. Přes rozryté a sněhem zasypané cesty přijíždíme do Trutnova. Tradiční místo na zaparkování je odmítnuto - přece nepůjdeme 300 metrů do klubu pěšky. Ještě 15 minut se různě motáme, popojíždíme, až je nalezeno parkoviště schůdných 100 metrů daleko. Přicházíme do klubu hodně po půl desáté, naštěstí se ještě nezačalo. Vyrážíme na bar, kde má dvě servírky na povel šéf s vizáží horského myslivce. Bohužel neschopní jsou všichni tři, takže během útrpného čekání na drink už z vedlejšího sálu slyšíme rock'n'rollové dunění. S Krakonošem v ruce hurá na Sunshine. Pánové, řádně vyimidžovaní, to rozjíždějí ve velkém stylu. Hrají z nové desky, která vyšla zatím jen v naší kotlince, kdežto za louží se čeká zřejmě pořád na správný termín. Jestli nám jen někdo nemazal pudink kolem pusy. V první půlce je o zábavu postaráno, v druhé už se jedna píseň od druhé bohužel rozpoznává obtížněji. Je to jak s kraslicema - aranžovat se můžou různě, ale pořád je to vejce. Ale i to může chutnat. Teď jen čekat, jak se situace kolem Suns vyvrbí - objíždění poloprázdných venkovských klubů kapelu, která chtěla mířit trochu jinam, asi dlouho bavit nebude.
Sedáme ke krátkému vydechnutí, jako odborníci na všechno hodnotíme podvečerní výprask našich klouzáků od Švédů a odjíždíme. Nior W. si necháváme ujít, ale hradba Marshallů za baskytaristou se nám líbila, samozřejmě.

V sobotu pilotuje Václav, na sedadle smrti zase já. Zajíždíme do Broumova pro Jackyho s Káťou. Vousáč si do auta samozřejmě koupil tři lahváče, takže jednoho musím vypít. Na Vysokově vysvobozujeme Máru a svištíme do orlického podhůří na družební Hajcuk. Zajíždíme ještě podruhé, tentokrát k Václavovi na chalupu, kde je plánován nocleh. Václav nepřijímá naši nabídku, aby nás vyložil v hospodě, nechceme mu překážet při nošení dřeva a zatápění. Místo koncertu, hostinec U Kozlů ve Vamberku - Merklovicích nás vítá žíznivými ústy místního punkáče. Jsem výročním návštěvníkem, takže získávám live CD z minulého Hajcuku, vkusný to suvenýr. Usazujeme se a po drobné přestavbě usedáme u rozbaleného distra na vyvýšeném stupínku, kde máme dokonalý přehled o dění na pódiu, v publiku i na baru. Nechybí obligátní zvukař oděný do tepláků a samozřejmě kapely. Nechci být moc jízlivý, ale metalická dechovka Venia si naše sympatie nezískala. Kvitujeme, že to je jejich poslední koncert. Našemu vytříbenému vkusu nelichotí ani Poslední konflikt. Ostřejší skladby bez nápadu se s nástupem zpěvačky na posledních pár písní mění v bezbarvé nic. Atmosféru zčeří Sicherhatesystem, jejich hardcorepunk je upřímný a nakopávající. Jacky, cestou se holedbající tím, že bude Václava při jeho těžkém řidičském údělu provázet kamarádským slovem celou cestu domů, odchází po třetí kapele spát do auta. Přichází tak o Rádio Jerevan, živý inventář Hajcuků, a o E.N.D., mladé neopunkáče. S posledním tónem se v nás probouzí elán. Otevíráme fotografické studio a tvoříme galerii postav. Někteří jedinci bohužel nechtějí naši upřímnou snahu o zdokumentování jejich účasti pochopit, nechápou, že naše cíle jsou opravdu nezištné. V přítomných punkerech vyvoláváme dokonce strach. První se bojí, aby fotka nebyla v novinách, jeho kolega nás podezřívá, že jsme od policie. Jako výraz uznání pro všechny ochotné modely a modelky je jedna fotografie připojena. Cestou na chalupu nakupujeme ještě bagety a piváče, ale ráno u maratónu na 50 km na ně už nikdo chuť nemá. Povedená práce všech z Pěčína a okolí, příště jen trochu lepší kapely a dražší a horší pivo, prosím.

...druhej hudební

Tak je tady únorové resumé. Honza mě vylákal do Rock Café na The Prostitutes (2.2.). Své dojmy ventiluje tady. Bez mučení se musím přiznat: The Prostitutes hrajou zábavnou a hybnou muziku. Zároveň mají štěstí, že jsou u nás pionýry žánru, který teď hýbe trendy v Británii. A proto jim je věnována taková pozornost... Nejvíc mě ale pobavila tisková mluvčí serveru MusicWeb (nádherná funkce), která předskakující STP označila jako "nějakou pochybnou předkapelu" a "mix Anny K. a Wanastovek". Bože.

Obden (4.2.) se noříme pod zem Starého města. V Chateau zuří Zkouška sirén a Děti deště. Fotky z večírku, kde uši dostaly řádně na prdel, se nabízí tady.

Další útok na uši (tentokrát s lepším zvukem) maj na svědomí v neděli 5.2. Kanaďani The Expectorated Sequence a Amíci An Albatross. Solidně zaplněná 007 viděla tohle a tohle.

Uklidnění přinesl v Kaštanu (9.2.) Atlantic Cable. Přiznávám, že nejvíc se mi líbily pasáže, kde Tyson Cosby (se dvěma doprovodnými hráči aka The Sleepy Brothers) hrábnul do strun ostřeji a sálkem začal poletovat duch Squall. Večer načal písničkář Tony Rose, únorové hemžení fotografů můžete ocenit tady.

Cestou domů zastavujeme 10.2. v Náchodě, po delší době navštěvujeme Vatikán. Kromě místních Maze a Sulk to tady rozbalili Ememvoodoopöká. Potom, co jsem naposlouchal Dort jak brus, je vidím poprvé. Je to trošku zklamání, hodně se na tom podepisuje atmosféra. Je vidět, že většina lidí přišla podpořit snažení spolužáků nebo kámošů z putyky a Emems je moc nezajímaj. Kupodivu se hrajou i starší věci, čert ví, jestli třeba Hřiby budou někdy k slyšení i na živo.

Po zápase našich bruslařů s Kanadou narychlo objevujeme v Paláci Akropolis koncert Pavilon M2 a kapely s hrozným jménem Hrnce z kredence. Pohled profesionála, s kouzelnými větami jako "O Pavilon M2 se již napsalo jisté množství textového materiálu s pozitivně hodnotícím charakterem" nabízejí tady.

A záverečný únorový víkend si zaslouží vlastní zápis.

#4

Jak říká nedostižný sporťák Pavel Čapek - přebírám "pomyslný štafetový kolík" a vybíhám...

překážka první, nejtěžší - čtyři zaměstnání
1. pořád ještě student, navíc s vlažným vztahem k brigádničení

překažka druhá - čtyři místa, kde jsem žil
Kromě domovských Teplic nad Metují vždy tam, kde jsem se nechal vzdělávat
1. Ústí nad Labem - Klíše
2. Liberec - Nové město
3. Plzeň - Bory
4. Praha - Holešovice

překážka třetí - čtyři oblíbené filmy
1. Dead Man
2. Lola běží o život
2. Markéta Lazarová
3. Knoflíkáři

překážka čtvrtá - čtyři knížky, které často otvírám
1. Petr Hrabalik - Viděno Sudem
2. Daniil Charms - Čtyřnohá vrána
3. ČD - Jízdní řád 2005/2006
4. Blažek, Uhlíř - Teorie regionálního rozvoje (bohužel)

překážka pátá - čtyři oblíbené tv pořady
1. Skoki Narciarskie na TVP
2. Studio Fotbal
3. Branky, body, vteřiny
4. sem tam nějaký koncert (naposledy Pixies)

překážka šestá - čtyři místa, kde jsem dovolenkoval
1. loni - Turecko
2. předloni - Rumunsko
3. předpředloni - Litva, Lotyšsko, Estonsko
4. předpředpředloni - Bulharsko, Rumunsko
...a všude možně jinde

překážka sedmá - čtyři oblíbená jídla
1. těstoviny
2. kuře
3. nakládaný hermelín
4. palačinky

překážka osmá - čtyři weby, které navštěvuji denně
1. Centrum
2. Freemusic
3. Silver Rocket
4. Broumov (oduševnělé debaty)

překážka devátá - čtyři místa, kde bych byl raději, než kde jsem teď
1. ve škole (byl bych totiž zdravej)
2. ve vatě
3. někde na horské chalupě...
4. ...ale i tady je nakonec dobře

čtyřpředávka štafetového kolíku
Z těch, o kterých vím, že sem chodí, má blog Honza. Zároveň má 3 spolupisatele, takže...

...jeden hudební

Myslel jsem si, že po každém koncertě sem napíšu pár slov... Asi tak 2 měsíce se mi to dokonce dařilo, ale narazil jsem na bariéru času a schopností a z původního plánu tak sešlo. Teď se pokusím kouknout zpět, startovní čárou budiž začátek roku 2006, konečnou pak poslední lednový den.

Po Silvestru v Jizerkách, kde jsme patřičně potrápili játra, běžky i místního hospodského, přišla chvíle oddechu. První zářez tak patří 12. ledna Kdyby psi a Fetch! v pražském Metroplisu. Měl patřit i Dr. Fleischman, ale ti cestu z Polska bohužel nenašli. Více bodů pro Fetch!, příště odstranit zvukaře a jeho ukrutné pyro a světelné efekty.

Následující víkend a Šrumec. Dopoledne se mi daří sehnat autobus na slíbenej odvoz, první klika. Začíná se po obědě vařením guláše. Přípravy, chaos. Zrovna rovnám věci na baru a přicházej první návštěvnice. Mohutně zatápěj pod kotlem, což se na nich později taky projeví. Začíná broumovská Mizérie, punkový štafetový kolík předává ostravským Aqva Silentia. Přijíždějí Houpací koně a Už jsme doma, začíná další kolo chaosu. Chvíli se motám u vstupu, konečně dorazilo pár lidí z Polska. Díky lidem v sále rozmrzá zámek u postraních dveří, takže stěhování hromady aparátu pro UJD bude jednodušší. Do toho hrají Houpací koně (hodně dobře), pod pódiem se klátí jejich věrnej fanoušek. Při UJD točím pivo, sakra zajímavá práce. Na závěr Monty Pičusův létající pes. V půlce setu je tady ale autobus, takže odjezd. Minule byl na palubě bordel, takže musím nedobrovolně dělat stevarda. Zvládám to, lidi jsou v klidu, zazní jen pár vět k řidičovi (šlápni na plyn, ať nám vlajou vlasy - oblíbená hláška opilejch cestujících). Jedu až do Náchoda, autobus pokračuje do Jaroměře, takže pro mě přijíždí Roman, díkes. Při čekání kafe a soda s Márou v nonstopu, na místo činu se vracím asi v 5 ráno. Na ochoze hrají pánové z MPLP, 2 z nich to vydrželi až do 9.30!! Poslední divák odjíždí krátce po poledni, Šrumec končí. Jak to viděli pánové z Houpacích koní, zjistíte tady. Díky všem, co dorazili.

Za týden jedu omrknout diskodoupě Ocelové město v Broumově, zdejší kulturní komise tady začala pořádat koncerty. Provařeným Fourth Face předskakují místní Destroyer. Škola volá, proto jedu brzo domů. To se vyplácí hned v úterý 24. ledna. Po zmáknuté zkoušce potřebuju vypustit plyn, proto míříme do Vagónu na Echt! Tuhle kapelu mám prostě rád, dokonce zahráli i pár nových věcí, dobrej relax.

A pokračování příště...

...jeden fotbalovej

V mediálním olympijském přítmí se rozjíždí jarní část sezóny, jejímž vyvrcholením bude mistrovství světa. Už teď jsem si proškrtal dny mezi 9. červnem a 9. červencem – v tuhle dobu se bude každý rozumný tvor věnovat fotbalovému obžerství. Ale do června pár dní zbývá, takže jak je doma?

Přestupové okénko se pomalu uzavírá. Jak už to tak bývá, nejvíce mě pobavila Slavia (a to ji nepřeju nic špatného, naopak). Angažovala ex-sudího a korupčníka Pučka, který tak s mistrem Leškou utvořil neodolatelné bafuňářské duo. Zbavila se Latky, odchodem zimy je ale angažmá fantomase Gedeona v lichtenštejnském FC Vaduz. Pamatuju si, jak jsem kdysi v Hradci přihlížel debaklu horalů v poháru UEFA, snad od té doby trochu ve fotbalovém umu pokročili. V posilách se naopak vyjímají maďarský šutér Hercegfalvi (přicházející z posledního klubu 1. ligy v Uhrách), chorvatský bek Aračič (ano Makarskou zná skoro každý, ale v souvislosti s fotbalem?) či Brazilec Rodrigo. Přejme sešívancům, aby se aspoň jedna zahraniční posila, Slováky nepočítaje, prosadila v naší lize aspoň jako Ašanin blahé paměti…

V exotických západních vodách zalovila i Sparta a v rudých teplácích po letenské pláni pobíhá Švýcar Lustrinelli. Vypadá nadějně, myslím, že bude větším přínosem než karbaník Řepka. Kam to rudoši dotáhnou? Nevypadá to z jejich pohledu špatně, protože všichni lepší borci z ostatních klubů zmizeli do Turecka. V lize tak zbývá už jen houf motáků. Jak třeba vedoucí Liberec bude dávat góly, zůstává nadále tajemstvím.

Pokud koukneme o patro níž, vidíme jak hradečtí Votroci ladí a leští stroj k jízdě do první ligy (krásná výhra 1:0 v přípravě nad divizním Letohradem). Takže zbývá položit si otázku: Kdo doprovodí Hradec při postupu do nejvyšší soutěže?

Squall kdesi kdysi

Současné hovory o Atlantic Cable se motají samozřejmě taky kolem byvších Squall. Vzpomněl jsem si na kulturní referát, který mi kdysi poslal pan Pulec. Podařilo se mi ho dohledat a tady ho máte. Myslím, že onoho květnového večera roku 2003 to byl v Brně zajímavý večírek.

Tak jsem včera viděl Squall. Naprosto nečekaně. Sedím si takhle u bráchy a rachtám se v Internetu a najednou koukám, že Squall nehrají v Sádle, jak bylo původně hlášeno, nýbrž v Yachtu. Kde se nachází ono Sádlo netuším, a ani se mi tam nechtělo lozit. Ale kde se nachází Yacht vím naprosto přesně. Už bylo tak jedenáct hodin, tak jsem myslel, že borci dávno dohráli. No ale stejně jsem musel pelášit domů, tak peláším a když jdu kolem Yachtu, tak slyšim akorát tak prd. Nicméně mi to nedalo. Tak jsem nakouk dovnitř, a ono pořád nic, tak jsem se zeptal zvukaře, zdali již Squall zahlučeli. A on povídá, že ještě ne, ale že už jsou nastoupený. A byli. Předvedli Today, Dunblaine, Ball And Chain, Sludge, Sintillate a dva kusy, co neznám. Ovšem to nebylo tentokrát to podstatný. Měli totiž problémy s kytarou (vinou zvukaře) a dále s očividnou opilostí kytaristy (vinou asi piva). Když mu to nehrálo, jak potřeboval, lišácky se uchýlil k tomu, že nechal hrát zbytek bandu a sám se věnoval rozličným vyprávěnkám. Pochytal jsem asi tolik, že jel kdesi autem, měl deset let propadlý řidičák, chytili ho fízli. Ten policajt byl údajně úplně maličkej (doslova "short", naznačoval rukou tak metr do země) a svítil mu do ksichtu baterkou. S koncem příběhu se moc nepáral, dozvěděl jsem se pouze, že ten policajt byl Bono z U2. Během výkladu používal všelijaký rozmáchlý gesta a poulil oči. Když začali zase hrát, dělal nepopsatelný psí kusy s kytarou a skončil tím, že ji vzal a hodil na zadní stěnu manéže. Pak přelezl bicí a bubencovi šeptal cosi do ouška. Ještě chvíli hráli a pak šli spát nebo ještě víc chlastat nebo co já vím. Každopádně výživné. Takže takové to bylo. Na viděnou při sobotní
kopané.

Nejlepší domácí konzervy 05

Pět domácích mňamek za rok 2005. Na věky zakonzervovaný lahůdky, po kterých můžete sáhnout i za pár let. Myslím, že nezasmrádnou.


Lyssa - Amoral (Silver Rocket)
"Vem mě basu bicí, prostě na kytaru seru vole." Jak může znít deska, která začíná přesně takhle? Přísný (ale spravedlivý) bicí, ještě přísnější basa a rezavá (divný, ale tenhle pocit z toho zvuku mám) kytara. Všechno sedí, nic není navíc. Sloganovitý texty, podivnej obal, nebezpečnej zvuk. Čekání na desku, která vycházela snad pět let se naplnilo. Kult? Jen doufám, že se dočkáme i slibovanýho vinylu...

Vytrženo odjinud:
"Taneční hudba pro bytosti s třema a více nohama."
"Některé triviální kytarové postupy lze přehlédnou už méně, nehledě na to, že to při nich sem tam nemile zaskřípe."
"Deštivý školní výlet do kovárny se skrytým půvabem. A doslova hmatatelný zvuk."

Ememvoodoopöká - Dort jak brus (Silver Rocket)
Stejná stáj, stejný studio. Úchylný a krásný písničky. Jedna z mála kapel, která je na koncertě výborná, ale z desky ještě lepší. Hitmakeři. V lecčems opak Lyssy - spousta klávesovejch zvuků a pazvuků, fintiček, hostující sbor. Souboj Baroš - Armando dopadá nerozhodně, vyhráváme my, diváci. Příště bych jen přibalil booklet i s textama.

Vytrženo odjinud:
"Správňácky divná deska, u který se jen uculujete v představě, co tomuhle řeknou nezasvěcení, kterým se inkriminované dílko (třeba jen omylem) dostane do uší."
"Ošklivost skupině není cílem, přináší silné melodie, s nimiž neučesaný sound kontrastuje a dává jim tak vyniknout."

Innoxia Corpora - K čertu (diy + Malárie)
Punk se dá dělat tak, jak to provozuje 90% "punkovejch" kapel v Česku: směšně. Ale pak se dá dělat i jinak, tak jak ho dělaj tyhle chlapíci: uvěřitelně, nezakomplexovaně a originálně. Samozřejmě nechybí rychlost a jako bonus (tady ale samozřejmost) zajímavý texty, který můžete študovat pomalu do nekonečna.

Vytrženo odjinud:
"Oproti desce předchozí je tahle věc o dost vyhranější, promakanější, ale o nic méně přímočará než její předchůdce, zkrátka ogaři zabrali a na novém matroši si dali kurewsky záležet."
"Vše zní neplánovaně, přirozeně… Texty jsou další věc, kterou na Innoxii miluju… chtěl bych vědět jak vznikaj…"

Sabot / Deverova chyba - split 7" (Free Dimension Records)
Jindy čistě insrumentální duo Sabot nechalo v songu O.M.T. zahostovat vokální Tábor Bigbít Tým a vznikla tak provzdušněná pecka s euforickou náladou. Deverova chyba skladbou Tvý tělo koleje potvrdila pozice, Devera si určitě musí rvát vlasy. A slyšet splitko dvou "bigbítových" kapel, kde nezazní ani tón na kytaru taky není věc úplně nejobvyklejší.

Vytrženo odjinud:
"Táborské trio (DCH) od té doby vybrousilo svůj výraz k dokonalosti a tak nemá pražádný důvod měnit osvědčené receptury."
" V podstatě to samé, hlavně co se konečného hodnocení týče, lze napsat o druhé straně vinylu, na kterou přispěli původem sanfranciští, nyní už drahně let táborští světoběžníci Sabot."

Tři čutory - Vlak kamarád (Nádraží records)
Kapela, která vznikla za účelem infiltrovat na Portu a rozvrátit ji zevnitř, se zavřela do studia a natočila svoje největší fláky. Pokud si dáte pár piv s kamarády a máte nutkavou potřebu si zazpívat a zaskákat, zvolte tuhle desku. Funguje to. Polovic fotek v bookletu je z Broumoumovských stěn.

Vytrženo odjinud:
Nic k vytrhnutí jsem nenašel.

Takže tak. Zahraniční desky vynechávám, ty se ke mě dostanou většinou s opožděním. A omlouvám se autorům vět, které jsem tak chaoticky napasoval do textu.

Live statistika 2005

Na konci roku jsem přemítal: co jsem vlastně viděl za koncerty? Začal jsem si to psát na papír a postupně jsem z hlubin mozku a internetu tahal vzpomínky na další a další akce. Seznam se zastavil na 57 položkách, což je při třech vícedenních festivalech dohromady 63 koncertních dní, takže víc jak koncert týdně. Nebo 2 měsíce v kuse s koncertem každej večer. Nemusí to být všechno, hlava je děravá, jen kolik piva jsem u toho musel vypít.

Nejvíc koncertů jsem navštívil v Praze (27), potom následovalo 20 dalších měst a vesnic. Jenom jeden koncert jsem viděl "za kopečkama" - v létě v Rumunsku. Mezi kluby vyhrála strahovská 007, byly tam ale i další příjemný místa. Celej maratón odstartovali Laxans v Rock Café a uzavřeli Lvmen na 007. Trošku míň jsem si užil akce, které jsem (spolu-)pořádal. Bylo jich pět. Nejvíc akcí se urodilo v květnu (9), nejmíň naopak v červenci, kdy jsem byl na cestách (2).

A na závěr 5 nejlepších:
1. The Paper Chase na 007
2. Killing Joke na Flédě
3. Nitro Mahalia na Freedimu
4. Wollongong s projekcí v Polici n. M.
5. Medications na 007

6. Šrumec na dohled

Je to blbý, ale zase jenom propagační post. Tu máte další z řady nabídek, pro mnohé určitě na první koncert letošního roku.

Kulturní svatostánek v Jetřichově u Broumova, kolos z dob budování socialismu, uvítá 5 kapel. Když budeme hrát hru na hvězdy a rozdávat metály za zásluhy, tak v první řadě musí dojít na Už jsme doma. Kapela, jejíž vliv musí přiznat i jejich největší nepřítel. Středobodem kapely je Miroslav Wanek, kolem kterého oscilují ostatní muzikanti. Někdo je zavrhnul potom, co Jindra Dolanský natrvalo zabalil svůj saxofon, hodně lidí má výhrady k poslední desce Rybí tuk. Přesto si myslím, že omrknout jejich formu stojí za námahu - jejich koncerty v Trutnově a na Hudbě 85 v Arše mě o tom rozhodně přesvědčily. Pokud rádi čtete, tak zkuste rozhovor Ondřeje Bezra nebo políček od Inkvizice.

Možná ještě o trochu víc se těším na Houpací koně. Ústečáci, kteří hrají už taky několik pátků, umí napsat dobrou písničku, kterou když po ránu slyšíte, tak víte, že si ji budete broukat celej den. Škoda jen, že o nich není víc slyšet. Na jejich místa se tlačej ty, který na to bohužel nemaj...

Peloton doplněj punkáči Aqva Silentia, domácí Mizerie (s krátkým "e" po "z", opravdu) a šraml banda Monty Pičusův létající pes. Jestli to máte do Jetřichova kousek, tak se snad uvidíme.

Tady odkaz na oficiální stránky, tady je pozvánka na Freemusic.