Strahovský dvojboj

Stačí týden bez počítače a jeden kouká, co se za tu dobu semele. Přijedete domů a hle - Liberec fotbalovým mistrem (gratulace), do skvělého line-upu Free Dim Festu přibyl Wollongong a už aby byl konec května, hvězdou domácí politiky se stal komunista Dolejš, na Czechcore a jiných diskuzních fórech zase září majitelé jediné a zaručené pravdy, ...

Ještě před "odpojením" jsem ale stihnul zajít na 007 na dva koncerty.

V sobotu 22.4. zahrál Chris Brokaw Band a spolu s ním OTK. Každá sobota na sedmičce patří hip hopu. Začíná se ale až po desáté, takže předtím si ještě můžou vrznout podivíni s kytarama. Na baru se prodává dražší pivo (pak ať někdo tvrdí, že hip hop je umění ulice) a pro urychlení přestavby zahajují OTK na pódiu zastavěném aparátem jejich následovníků. Bubeník sedí netradičně bokem v čele pódia, takže je možný si vychutnat jeho precizní hru. Za mikrofonem s kytarou sám mistr Ježek, čemuž se trochu divím, protože poslední dobou má prsty snad v každý desce, co u nás vyjde, času nemůže mít nazbyt. Hrajou se jak nový věci, tak v přídavku vytleskanej Vlčák z předposlední desky. OTK se mi líbili moc, dokonce i víc, než "hlavní" band večera. Chris Brokaw a jeho dva spoluhráči nastoupili v nejzákladnější sestavě - kytara, basa, bicí. Kapela se otřela o country, jižanskej rock (při jednom songu jsem sám sebe viděl na show mých starých lásek ZZ Top), došlo i na indierockové krasosmutnění, přesto mě nálada koncertu přišla lehce stereotypní. Konec přišel v pravou chvíli, stejně už nastupoval, jak Chris vtipně poznamenal, hih hop nation.

Neděle měla patřit That Fucking Tank a C. Bohužel Anglánům That Fucking Tank onemocněl bubeník, což je u dua hodně citelná ztráta. Nicméně kuloáry hovořily o záskoku basisty z This Aint Vegas, takže nebyl důvod na koncert nevyrazit. Zasedli jsme na židle v zadní části podniku a pokukovali jsme po ladícím kytaristovi. Časem se z domnělého ladění vyklubalo hudební experimentování, týpek si svoji muziku různě zasmyčkovával a do toho přidával další a další vrstvy. Ani jsme se ale nestihli rozkoukat a byl konec. Nastoupili "Céčka". Jejich instrumentální muzika má naživo neskutečnou šťávu a to se potvrdilo i teď. Nové songy se mi zdáli trochu ostřejší, správná cesta.

Povedený dvojden a potvrzení toho, že domácí kapely v poklidu udrží krok s "hvězdama" z venku a když na to přijde, dokážou je i předběhnout...

Večer na vsi - Jetřichov 16/4/06

Tak ať je čistej stůl, nejdřív sfouknu to nepříjemný. Opilecký přehmaty se maj řešit pokud možno rovnou na místě a třeba i ručně, ale "vocaď pocaď". Navíc to nebylo poprvý. Ve větších sálech při společenských akcích asistují hasičské hlídky. Hlídkující hasič by měl podle mě splňovat aspoň dvě věci - mohl by být trochu slušnej a úplně střizlivej. Bohužel jeden z místních požárníků byl negativem tohohle ideálního předobrazu - neslušnej a ožralej. Kdyby začalo hořet a pánové by měli konat, obávám se, že právě tenhle zachránce by se zamotal do záclony a uhořel by jako první. To by byla jeho chyba. Jestliže je ale po svým celovečerním "výkonu" ještě schopnej vyžadovat vyšší gáži, vyhrožovat fakturama a otravovat lidem život, to už mi jedno není. Na to by možná mohli přijít i jeho souputníci a příště nasadit údernější sílu. I když diváci by přišli o "rudýho krocana" (jedna ze slušnějších přezdívek, kterou si večer vysloužil).
A teď už z vesela. Jak se taky dá jednat s lidma ukázal pan řidič nočního autobusu. Jeho klid a ochota si zaslouží maximální dík a respekt!
Autobus ale akci zavíral, začínalo se jinde. Kapely se vystřídaly v pořadí Štafle - Sulk - Eye For An Eye - Znouzectnost - Veso. Já sám jsem bohužel skoro nic neviděl, ale naštěstí se tentokrát našlo pár takových, co o akci ztratili slovo. Ty hůře dostupné postřehy vyzobávám celé, z těch lépe dostupných jen ty nejlepší špeky. A bez komentáře...

Nuže, tady jest:
Ing. Milan Svatoš: "Znouzectnost byla skvělá. Co mělo nohy, nahrnulo se na parket. Koukám, a koho nevidím? Petr Čepelák, kandidát do parlamentu za SNK-ED. No, jestli to v politice rozjede tak, jak při muzice, tak se máme na co těšit". Více tady.

xBbx: "Hahaha hahaha a ještě jednou hahaha. Jestli se někdy budete chtít pobavit, znechutit a zároveň udělat malou sociologickou expedici, jeďte se podívat na jetřichovskej Šrumec". Pokračování zde.

EFAE: "Včera, tedy netradičně v neděli, jsme si zahráli na dosti povedeném festiválku u polských hranic v Jetřichově. Na pódiu se vystřídalo 5 kapel, největším tahounem byla plzeňská punková legenda Znouzectnost. Jo jo, kde jsou ty časy, kdy jsme si zpívali Banánovou republiku či Krysaře. Nám se hrálo velice dobře, pan zvukař dělal co bylo v jeho silách, za což mu patří velké dík, jelikož zvučit tyto sály není zrovna jednoduché". A fotky jako bonus.

Veso: "Prostor kulturního domu se pyšnil mnoha neoddiskutovatelnými atributy víceúčelovosti. Ze stropu visely gymnastické kruhy, ke zdem byly připevněny žebřiny,... Každopádně architekt s rockovými koncerty jako možností využití sálu nejspíš tolik nepočítal, protože akustika byla děsivá". Více na stránkách kapely, v sekci Koncerty kliknout na abc u koncertu.

A několik fotek od Václava návdavkem:

Korn + Sepultura + Franz Ferdinand = Sulk

Oko za oko

Přece jen se to někomu líbilo...

Znouzectnost z kumbálu

The Yellow Emems

Zatím největší nátěr letošní zimy a začátku jara. The Yellow Press a Ememvoodoopöká na 007.
Je to už pár dní, ale teď se na Krásným objevil report, takže je čas vzpomenout. Fotka nahoře je z Freemusic - je jich tam samozřejmě víc.
Nezbejvá než těšit se na nadcházející víkend, na 007 to totiž bude vřít možná ještě víc...

7. Šrumec

V neděli 16. dubna vtrhne na prkna jetřichovského kulturáku další Šrumec. Proč byste měli přijít?

1. Kuloárové informace hovoří o totální rekonstrukci sálu těsně po akci. Jak se nám už několikrát stalo, nové parkety bývají dobrou záminkou pro vypuzení koncertů. Snad se to nestane, ale možné je všechno... Takže pro jistotu, co když je to poslední akce v Jetřichově?

2. Starší si můžou přijít zavzpomínat. Na fotce je zachycená Znouzectnost l.p. 1999 v Otovicích. Tedy před 7 lety, v době, kdy jsme s pořádáním různých akcí začínali. Pamatujete FestDelay vol. 2? Totální mišmaš, od death metalu přes punk po reggae, legendární otovický sál, připojování vagónu v Meziměstí, aby se dav jedoucí na akci vešel do vlaku. Nemůžu vás přesvědčovat o hudebních kvalitách Znouzectnosti, protože bohužel žádné nevidím a vždycky mě bylo záhadou, co se na ní lidem líbí. Co se ale líbí mě, je jejich přístup. Desky si v klídku vydávají sami na labelu Sisyfos a z kapely se stala v podstatě "instituce". Ale naštěstí všemi respektovaná.

3. Samozřejmě přijedou i další kapely. Pro seznámení můžete mrknout na jejich weby: Eye For An Eye, Sulk, Veso a Štafle.

4. Kromě muziky je připravená spousta dalších atrakcí, třeba, slovy Houpacích koní, "ukrajinskej bar, kde maj jenom asi pět lahví tvrdýho alkoholu, a kde se mohutně nasává".

V neděli čau. Info.

...třetí hudební

Tenhle post tady mohl viset už před několika dny. Uprostřed jeho psaní ale zkolaboval počítač a všechna snaha byla zbytečná. Teď jsem posbíral síly k jeho znovusepsání. Nutno dodat, že v hodně okleštěné verzi - jen abych měl za rok přehled o tom, kde jsem byl a kde se o tom můžu dočíst. Někdy se to moc hodí, fakt.

Březen začala divnopárty v pražské Akropoli. Kosmické koláčky (barevně OK, chuťově hnus), podivné bytosti a na pódiu výborní Ememvoodoopöká a ještě lepší OTK. Dobro (reprezentované hochy ze Silver Rocket) samozřejmě zvítězilo, o čemž je možné se přesvědčit tady a tady.

Pokračoval jsem v Abatonu. Tam nejvíce bodovali Lu, na živo je to opravdu paráda a baví mě pořád víc. Folk3mail ke své škodě neskutečně dlouho zvučili a nakonec z toho nic nebylo. Vašek Havelka aka Selfbrush je sólo moc unylý a jednotvárný. Dva dny poté jsem poprvé zabrousil na Deltu, Honza mě pozval na obligátní The Prostitutes, tentokrát předskakované dámami Stillknox. Celkem divoká oslava MDŽ.

Vybočením z pravidelných tras byla cesta do Liberce. Těšil jsem se do Casta clubu, který jsem znal ještě pod jménem Golet. Rekonstrukce přinesla přemístění pódia na druhou stranu sálu (v Čechách dost typické, zdá se) a jinak žádné výrazné změny. Vykopávali místní Lewisit, s náhradním bubeníkem, ale s tahem na bránu jako nikdy jindy. Domácí prostředí zapůsobilo pozitivně. Taky domácí L*RU ke konci trochu vadli, nedostávalo se melodií a energie, ale jinak byla jejich temnější kytarovka docela solidní. Na konec Fini Downstairs. Bohužel dvakrát je přerušily technické potíže, jinak to byla splašená hc punková jízda s bezvadně chaotickýma klávesama. Sobotní pokoncertní program v Liberci se trochu protáhnul, takže jsem skončil napůl cesty domů, v Trutnově, v péči Václava. Tentokrát New End okupovali jedni z Růžičkových punkáčů, Slováci Hasiací prístroj, Václav nemohl chybět. Největší šou jako vždy prováděli mladí alko punx. Polejou si podlahu pivem a pak při pogu padaj na zem a lámou si hnáty.

Mnohem víc horko bylo 16.3. na 007. Doomriders, November Coming Fire, Rise And Fall. Trojhlavá saň. Hodně napoví perfektní fotky na Czechcore: 1, 2, 3.

Den potom a otočka o 180°. Z pekelnické 007 v plyšovém Pakulu. Mistr Lou Reed. Bohužel nebyl patřičný obnos, vypadalo to, že koncert bude bez naší účasti. Filuta P. navrhoval přijít tam na blind a koupit lístky od zkrachovalého překupníka nebo tam "nějak proklouznout". Já jsem navrhnul vyhrát lupeny v soutěži. Obeslali jsme všechny soutěže, které jsme objevili a den před koncertem přišla spásná sms - vyhráváme 2 vstupenky. Pakul mám spojený s děsuplným zážitkem z gymnaziálních let. V rámci "kulturního zájezdu" jsem tady viděl svůj první a poslední muzikál; Dracula se ta hovadina jmenovala. Tohle se naštěstí neopakovalo. Přes počáteční obavy, jestli tady vůbec přeskočí mezi pódiem a lidma nějaká jiskra, se koncert rozjel k neskutečně vygradovanému závěru. Rozcestník na fundovaná resumé a barevné obrázky nabízí Khotzillablok.

Další den další změna. Restaurant Vatikán v Náchodě a Durchfall fest. Celkem 9(!) kapel za jeden večer, to vypadalo na smrtící večírek. Po zralé úvaze jsme se usídlili ve výčepu a na zteč jsme se rozhodli vydat až později, už jsme přeci jen starší páni (je to v prdeli, ale situace, kdy se člověk motá na akci, kde je 90 % osazenstva mladší než vy, se začíná opakovat hodně často). A Durchfall se povedl. Musím říct, že nad očekávání. Z pořádajících Sulk se klube našláplá kytarovka, staří známí Pavilon M2 se před nadšeným publikem vytáhli k nejlepšímu výkonu, co jsem kdy viděl. Kolíňáci Cocoon překvapili promakaným a hodně dynamickým noise rockem. Atmosféra trošku zvadla při Kill! Kill! Kids! Těm se zaběhnul bubeník a celej set vyzněl hodně do ztracena. Večer končili Petethepiratesquid a Mr. Willis Of Ohio. V obou případech to byla exploze energie! Menší skvrnkou bylo závěrečné extempore dvou vylitých hlav, ale kapely si diváky nevyberou. Někdy bohužel. Pohled psaný za čerstva a částečně z pódia nabízí Noisewriter.

Po pauze, kdy jsem kvůli prázdné kapse nemohl vidět třeba 31 Knots či Silent Front, jsem další neděli neodolal vábení sirén a Venca mě vytáhnul na Nuit a The Ocean (zase na 007). Za poslední peníze jsem si koupil vstupenku a 1 pivo. Celkem jsem se těšil na The Ocean, které jsem kdysi viděl v Plzni spolu s Thema 11. Bohužel mě to trochu zklamalo. Když to řeknu jednoduše, byl to na mě moc metal. Nuit se na pódiu taky moc neroztrhali, takže následná hladovka moc veselá nebyla... Kuci metalový to ovšem viděli opačně a tak to má být.

Tolik březen.

P.S. To, že jsem v plzeňském Anděl café viděl koncert kapely Koudel, si radši nechávám pro sebe.

Trutnov - Vamberk Tour

V pátek vyrážíme do New Endu v Trutnově. Volant pevně svírá Spacák, řádně unaven cestou z Prahy, posádku kromě mě tvoří ještě Míša a Kamil. Přes rozryté a sněhem zasypané cesty přijíždíme do Trutnova. Tradiční místo na zaparkování je odmítnuto - přece nepůjdeme 300 metrů do klubu pěšky. Ještě 15 minut se různě motáme, popojíždíme, až je nalezeno parkoviště schůdných 100 metrů daleko. Přicházíme do klubu hodně po půl desáté, naštěstí se ještě nezačalo. Vyrážíme na bar, kde má dvě servírky na povel šéf s vizáží horského myslivce. Bohužel neschopní jsou všichni tři, takže během útrpného čekání na drink už z vedlejšího sálu slyšíme rock'n'rollové dunění. S Krakonošem v ruce hurá na Sunshine. Pánové, řádně vyimidžovaní, to rozjíždějí ve velkém stylu. Hrají z nové desky, která vyšla zatím jen v naší kotlince, kdežto za louží se čeká zřejmě pořád na správný termín. Jestli nám jen někdo nemazal pudink kolem pusy. V první půlce je o zábavu postaráno, v druhé už se jedna píseň od druhé bohužel rozpoznává obtížněji. Je to jak s kraslicema - aranžovat se můžou různě, ale pořád je to vejce. Ale i to může chutnat. Teď jen čekat, jak se situace kolem Suns vyvrbí - objíždění poloprázdných venkovských klubů kapelu, která chtěla mířit trochu jinam, asi dlouho bavit nebude.
Sedáme ke krátkému vydechnutí, jako odborníci na všechno hodnotíme podvečerní výprask našich klouzáků od Švédů a odjíždíme. Nior W. si necháváme ujít, ale hradba Marshallů za baskytaristou se nám líbila, samozřejmě.

V sobotu pilotuje Václav, na sedadle smrti zase já. Zajíždíme do Broumova pro Jackyho s Káťou. Vousáč si do auta samozřejmě koupil tři lahváče, takže jednoho musím vypít. Na Vysokově vysvobozujeme Máru a svištíme do orlického podhůří na družební Hajcuk. Zajíždíme ještě podruhé, tentokrát k Václavovi na chalupu, kde je plánován nocleh. Václav nepřijímá naši nabídku, aby nás vyložil v hospodě, nechceme mu překážet při nošení dřeva a zatápění. Místo koncertu, hostinec U Kozlů ve Vamberku - Merklovicích nás vítá žíznivými ústy místního punkáče. Jsem výročním návštěvníkem, takže získávám live CD z minulého Hajcuku, vkusný to suvenýr. Usazujeme se a po drobné přestavbě usedáme u rozbaleného distra na vyvýšeném stupínku, kde máme dokonalý přehled o dění na pódiu, v publiku i na baru. Nechybí obligátní zvukař oděný do tepláků a samozřejmě kapely. Nechci být moc jízlivý, ale metalická dechovka Venia si naše sympatie nezískala. Kvitujeme, že to je jejich poslední koncert. Našemu vytříbenému vkusu nelichotí ani Poslední konflikt. Ostřejší skladby bez nápadu se s nástupem zpěvačky na posledních pár písní mění v bezbarvé nic. Atmosféru zčeří Sicherhatesystem, jejich hardcorepunk je upřímný a nakopávající. Jacky, cestou se holedbající tím, že bude Václava při jeho těžkém řidičském údělu provázet kamarádským slovem celou cestu domů, odchází po třetí kapele spát do auta. Přichází tak o Rádio Jerevan, živý inventář Hajcuků, a o E.N.D., mladé neopunkáče. S posledním tónem se v nás probouzí elán. Otevíráme fotografické studio a tvoříme galerii postav. Někteří jedinci bohužel nechtějí naši upřímnou snahu o zdokumentování jejich účasti pochopit, nechápou, že naše cíle jsou opravdu nezištné. V přítomných punkerech vyvoláváme dokonce strach. První se bojí, aby fotka nebyla v novinách, jeho kolega nás podezřívá, že jsme od policie. Jako výraz uznání pro všechny ochotné modely a modelky je jedna fotografie připojena. Cestou na chalupu nakupujeme ještě bagety a piváče, ale ráno u maratónu na 50 km na ně už nikdo chuť nemá. Povedená práce všech z Pěčína a okolí, příště jen trochu lepší kapely a dražší a horší pivo, prosím.

...druhej hudební

Tak je tady únorové resumé. Honza mě vylákal do Rock Café na The Prostitutes (2.2.). Své dojmy ventiluje tady. Bez mučení se musím přiznat: The Prostitutes hrajou zábavnou a hybnou muziku. Zároveň mají štěstí, že jsou u nás pionýry žánru, který teď hýbe trendy v Británii. A proto jim je věnována taková pozornost... Nejvíc mě ale pobavila tisková mluvčí serveru MusicWeb (nádherná funkce), která předskakující STP označila jako "nějakou pochybnou předkapelu" a "mix Anny K. a Wanastovek". Bože.

Obden (4.2.) se noříme pod zem Starého města. V Chateau zuří Zkouška sirén a Děti deště. Fotky z večírku, kde uši dostaly řádně na prdel, se nabízí tady.

Další útok na uši (tentokrát s lepším zvukem) maj na svědomí v neděli 5.2. Kanaďani The Expectorated Sequence a Amíci An Albatross. Solidně zaplněná 007 viděla tohle a tohle.

Uklidnění přinesl v Kaštanu (9.2.) Atlantic Cable. Přiznávám, že nejvíc se mi líbily pasáže, kde Tyson Cosby (se dvěma doprovodnými hráči aka The Sleepy Brothers) hrábnul do strun ostřeji a sálkem začal poletovat duch Squall. Večer načal písničkář Tony Rose, únorové hemžení fotografů můžete ocenit tady.

Cestou domů zastavujeme 10.2. v Náchodě, po delší době navštěvujeme Vatikán. Kromě místních Maze a Sulk to tady rozbalili Ememvoodoopöká. Potom, co jsem naposlouchal Dort jak brus, je vidím poprvé. Je to trošku zklamání, hodně se na tom podepisuje atmosféra. Je vidět, že většina lidí přišla podpořit snažení spolužáků nebo kámošů z putyky a Emems je moc nezajímaj. Kupodivu se hrajou i starší věci, čert ví, jestli třeba Hřiby budou někdy k slyšení i na živo.

Po zápase našich bruslařů s Kanadou narychlo objevujeme v Paláci Akropolis koncert Pavilon M2 a kapely s hrozným jménem Hrnce z kredence. Pohled profesionála, s kouzelnými větami jako "O Pavilon M2 se již napsalo jisté množství textového materiálu s pozitivně hodnotícím charakterem" nabízejí tady.

A záverečný únorový víkend si zaslouží vlastní zápis.

#4

Jak říká nedostižný sporťák Pavel Čapek - přebírám "pomyslný štafetový kolík" a vybíhám...

překážka první, nejtěžší - čtyři zaměstnání
1. pořád ještě student, navíc s vlažným vztahem k brigádničení

překažka druhá - čtyři místa, kde jsem žil
Kromě domovských Teplic nad Metují vždy tam, kde jsem se nechal vzdělávat
1. Ústí nad Labem - Klíše
2. Liberec - Nové město
3. Plzeň - Bory
4. Praha - Holešovice

překážka třetí - čtyři oblíbené filmy
1. Dead Man
2. Lola běží o život
2. Markéta Lazarová
3. Knoflíkáři

překážka čtvrtá - čtyři knížky, které často otvírám
1. Petr Hrabalik - Viděno Sudem
2. Daniil Charms - Čtyřnohá vrána
3. ČD - Jízdní řád 2005/2006
4. Blažek, Uhlíř - Teorie regionálního rozvoje (bohužel)

překážka pátá - čtyři oblíbené tv pořady
1. Skoki Narciarskie na TVP
2. Studio Fotbal
3. Branky, body, vteřiny
4. sem tam nějaký koncert (naposledy Pixies)

překážka šestá - čtyři místa, kde jsem dovolenkoval
1. loni - Turecko
2. předloni - Rumunsko
3. předpředloni - Litva, Lotyšsko, Estonsko
4. předpředpředloni - Bulharsko, Rumunsko
...a všude možně jinde

překážka sedmá - čtyři oblíbená jídla
1. těstoviny
2. kuře
3. nakládaný hermelín
4. palačinky

překážka osmá - čtyři weby, které navštěvuji denně
1. Centrum
2. Freemusic
3. Silver Rocket
4. Broumov (oduševnělé debaty)

překážka devátá - čtyři místa, kde bych byl raději, než kde jsem teď
1. ve škole (byl bych totiž zdravej)
2. ve vatě
3. někde na horské chalupě...
4. ...ale i tady je nakonec dobře

čtyřpředávka štafetového kolíku
Z těch, o kterých vím, že sem chodí, má blog Honza. Zároveň má 3 spolupisatele, takže...

...jeden hudební

Myslel jsem si, že po každém koncertě sem napíšu pár slov... Asi tak 2 měsíce se mi to dokonce dařilo, ale narazil jsem na bariéru času a schopností a z původního plánu tak sešlo. Teď se pokusím kouknout zpět, startovní čárou budiž začátek roku 2006, konečnou pak poslední lednový den.

Po Silvestru v Jizerkách, kde jsme patřičně potrápili játra, běžky i místního hospodského, přišla chvíle oddechu. První zářez tak patří 12. ledna Kdyby psi a Fetch! v pražském Metroplisu. Měl patřit i Dr. Fleischman, ale ti cestu z Polska bohužel nenašli. Více bodů pro Fetch!, příště odstranit zvukaře a jeho ukrutné pyro a světelné efekty.

Následující víkend a Šrumec. Dopoledne se mi daří sehnat autobus na slíbenej odvoz, první klika. Začíná se po obědě vařením guláše. Přípravy, chaos. Zrovna rovnám věci na baru a přicházej první návštěvnice. Mohutně zatápěj pod kotlem, což se na nich později taky projeví. Začíná broumovská Mizérie, punkový štafetový kolík předává ostravským Aqva Silentia. Přijíždějí Houpací koně a Už jsme doma, začíná další kolo chaosu. Chvíli se motám u vstupu, konečně dorazilo pár lidí z Polska. Díky lidem v sále rozmrzá zámek u postraních dveří, takže stěhování hromady aparátu pro UJD bude jednodušší. Do toho hrají Houpací koně (hodně dobře), pod pódiem se klátí jejich věrnej fanoušek. Při UJD točím pivo, sakra zajímavá práce. Na závěr Monty Pičusův létající pes. V půlce setu je tady ale autobus, takže odjezd. Minule byl na palubě bordel, takže musím nedobrovolně dělat stevarda. Zvládám to, lidi jsou v klidu, zazní jen pár vět k řidičovi (šlápni na plyn, ať nám vlajou vlasy - oblíbená hláška opilejch cestujících). Jedu až do Náchoda, autobus pokračuje do Jaroměře, takže pro mě přijíždí Roman, díkes. Při čekání kafe a soda s Márou v nonstopu, na místo činu se vracím asi v 5 ráno. Na ochoze hrají pánové z MPLP, 2 z nich to vydrželi až do 9.30!! Poslední divák odjíždí krátce po poledni, Šrumec končí. Jak to viděli pánové z Houpacích koní, zjistíte tady. Díky všem, co dorazili.

Za týden jedu omrknout diskodoupě Ocelové město v Broumově, zdejší kulturní komise tady začala pořádat koncerty. Provařeným Fourth Face předskakují místní Destroyer. Škola volá, proto jedu brzo domů. To se vyplácí hned v úterý 24. ledna. Po zmáknuté zkoušce potřebuju vypustit plyn, proto míříme do Vagónu na Echt! Tuhle kapelu mám prostě rád, dokonce zahráli i pár nových věcí, dobrej relax.

A pokračování příště...

...jeden fotbalovej

V mediálním olympijském přítmí se rozjíždí jarní část sezóny, jejímž vyvrcholením bude mistrovství světa. Už teď jsem si proškrtal dny mezi 9. červnem a 9. červencem – v tuhle dobu se bude každý rozumný tvor věnovat fotbalovému obžerství. Ale do června pár dní zbývá, takže jak je doma?

Přestupové okénko se pomalu uzavírá. Jak už to tak bývá, nejvíce mě pobavila Slavia (a to ji nepřeju nic špatného, naopak). Angažovala ex-sudího a korupčníka Pučka, který tak s mistrem Leškou utvořil neodolatelné bafuňářské duo. Zbavila se Latky, odchodem zimy je ale angažmá fantomase Gedeona v lichtenštejnském FC Vaduz. Pamatuju si, jak jsem kdysi v Hradci přihlížel debaklu horalů v poháru UEFA, snad od té doby trochu ve fotbalovém umu pokročili. V posilách se naopak vyjímají maďarský šutér Hercegfalvi (přicházející z posledního klubu 1. ligy v Uhrách), chorvatský bek Aračič (ano Makarskou zná skoro každý, ale v souvislosti s fotbalem?) či Brazilec Rodrigo. Přejme sešívancům, aby se aspoň jedna zahraniční posila, Slováky nepočítaje, prosadila v naší lize aspoň jako Ašanin blahé paměti…

V exotických západních vodách zalovila i Sparta a v rudých teplácích po letenské pláni pobíhá Švýcar Lustrinelli. Vypadá nadějně, myslím, že bude větším přínosem než karbaník Řepka. Kam to rudoši dotáhnou? Nevypadá to z jejich pohledu špatně, protože všichni lepší borci z ostatních klubů zmizeli do Turecka. V lize tak zbývá už jen houf motáků. Jak třeba vedoucí Liberec bude dávat góly, zůstává nadále tajemstvím.

Pokud koukneme o patro níž, vidíme jak hradečtí Votroci ladí a leští stroj k jízdě do první ligy (krásná výhra 1:0 v přípravě nad divizním Letohradem). Takže zbývá položit si otázku: Kdo doprovodí Hradec při postupu do nejvyšší soutěže?