Mimo obyvklý trasy

16 máj - Kashmir 9:41, Underside - Rock Café. Klub v rekonstrukci, vzduchotechnika mimo provoz, nedýchatelno. Když je něco zadarmo, tak to má většinou solidní ohlas - těžko tipnout, kolik by přišlo lidí, kdyby se vybíralo vstupný. Na gymplu kolovala žlutá kazeta Kashmir z roku 95 z ruky do ruky, ve svý době to byl opravdu kult. Teda u nás, dvě sta kilometrů od epicentra. Po dalších více než deseti letech existence / neexistence vydali pánové novou placku sri guru vandana (jestli se nepletu, tak čtvrtou) a pěkně po křesťansku ji právě tenhle večer pokřtili. Neustále projevují sympatie k hnutí Hare Krišna, což mě nechává celkem chladným, ač si jinak o tomhle spolku myslím svoje. Trošku míň už rozumím jejich humoru, kterým obšťastňují lidi mezi songama, ale budiž. Muzika má pořád šťávu, i když jede vlastně ve stejný lajně - hutný pasáže, postavený na jednoduchým a úderným rifu a k tomu klenutej refrén. Došlo i na cover od Kritické situace, která je podle jejich vlastních slov neskutečně ovlivnila. Jen jsem nepochopil samotnej křest. Proč je nutný tam přitáhnout Petra Vachlera, kterej ocení jenom to, že většina kapely jsou vegetariáni? Trapnost ale vyskočila na pódium až se zpěvákem Underside. Jeho neustávající proslovy Ahoooj Praho, Jak se bavíte, Praho?, Pojďte blíž, Praho nebo Díky, super koncert Praho mě úplně drásaly. Pochopil bych, kdyby přijeli aspoň z Kolína a chtěli Pražákům udělat dobře, že vědí, kde vlastně ten večer hrajou... Muzika moc šťávy nenasákla, hodně se na tom podepsal i přebuzenej zvuk. Zajímavější byla rozhodně první půlka večera.

18 máj - Ghost Mice, Austin Lucas - Cross Club. První co mě dostalo, byl výbornej exteriér i interiér klubu. Industriální serepetičky, mechanický i světelný efekty, perfektně dotažená idea. Akusticky začali Ghost Mice, kluk a holka odkudsi z americkýho venkova, doprovázený ještě jedním kamarádem. Hráli bez mikrofonů a zesilovačů, pod pódiem a mezi lidma. Právě pro tuhle upřímnost to mělo velkou sílu. Dokázali, že rokec se dá hrát v sestavě španělka, housle a tahací harmonika. Po nich Austin Lucas. Zdá se, že přichází módní vlna indie písničkářů (dá se jim tak říkat?) do našich zemí a právě Austin jede na svým surfu na její špičce. S kytarou brázdil zdejší kluby ještě dřív, než o tom ostatní kolegové jen začli přemýšlet a je to znát. Působí na pódiu moc jistě, troufne si zpívat klidně a capella a musíte mu věřit. Rád si poslechnu celou novou desku.

19 máj - Thema Eleven, !Úl.. - Black Pes. Na hranici Prahy, v lese u nádraží v Klánovicích je schovanej malej klub, kde pořádaj svoje sabaty hlavně hoši vlasatý metalový. A metal v podstatě kroutily i tyhle dvě smečky. O !Úl.. jsem zatím jen slyšel a trochu se bál, že muzika bude utopená v proudu kázání. Ale to jsem se naštěstí hodně seknul. Na proslovy sice došlo, ale s mírou a navíc to bylo hodně sympatický. Po přídělu nasraný a místama trošku klišovitý muziky jsem byl nabitej pozitivní energií jak novej monočlánek. A to ještě čekala Thema 11. Bohužel byly velký problémy se zvukem samplu, kterej se tak redukoval jen na nesrozumitelný chrčení a huhlání. Hradečáci pomalu opouštěj model, kdy po pomalejších pasážích přijde intenzivní nářez a zůstavají právě jen u toho nářezu. I tak se jim muzika daří udržet čitelná a všechno se nesleje do jedný skladby. Mňam.