Jaro = Free Dim Fest. Letos teda jaro hnusný, ale i tak to stálo za to. Vyrážíme v poněkud okleštěný sestavě, já, M. a strejda Dlouhán. Ještě ve vlaku se mi nechce věřit, že by se mohla vyplnit předpověď a mělo by trvale pršet. Dobržďujeme v Táboře a začíná krápat. Jsem nalomenej. Ale přesvědčeněj, že to bude dobrý.
Cestou do parku Pintovka dáváme pauzu Na Bečvárně. Strejda Dlouhán se vrátil po asi 9 měsících z Asie a Oceánie a jeho jediným přáním (nakonec nesplněným) je dát si někde (nejlíp tady a teď) knedlo-zelo-vepřo. Čekáme ještě pana Pulce od Brna, kterej přichází už promoklej jak pes. Vzhůru do deště. V lesoparku je příjemně, za normálního počasí by tady bylo krásně. Trošku se sušíme ve výletní restauraci s mile neschopnou obsluhou, bohužel nám tak unikají Some Other Place.
Do prostoru ohraničeného igelitou páskou přicházíme před setem Francouzů z Barcelony - Loser Superhero. Týpek s notebookem na klíně, chic kytarista a chic basák se na velkém pódiu trošku ztrácejí. Samplované podklady, do toho výrazná basová linka a kytarista střídavě vybrnkává nebo riffuje. Místama to zní dost bezradně, navíc opakování skladeb taky nesvědčí o velký potenci. Ale budiž, něco zachrání i projekce, tvořená zřejmě živě oním notebookařem. Punková vsuvka - klasici Wollongong (dva nový songy v repertoáru) a pro mě první setkání s Dezinfekcí. Jasný kořeny v domácím punku, připomene mi to třeba FPB, k tomu dvojnásobná rychlost a nasazení. I tyhle kapely mají na Free Dimu svoje místo, aspoň se provětrá vzduch a Pulec si může dojít pro pivo. Pátek zakončují Volt. Přinášej kovovej zvuk, skladby jsou natlakovaný energií. Když už jsem u těch příměrů, tak bych třeba sáhnul po Ministry. Jasnej vrchol večera. Ke konci jejich setu už voda protéká střechou na pódium a chčije a chčije...
Sucho hledáme v Red Baru. DJ sází pecky od Fugazi, The Clash ale třeba i HNF. Zvuk je ale tichej a špatnej. Kolem ženský části naší výpravy kroužej podnapilí motýli, jeden s trikem Chinaski. Na dotaz "Ty jo, ty hraješ v týhle kapele?" odpovídá "To ne, jsem jenom bedňák. Ale to nic není, jezdil jsem i s Kabátama!" Je čas jít spát a šetřit síly na zítra.
Hned ráno se dozvídáme novinu, sobotní program se přesouvá na Cestu. Dorážej posily - Ambro a jeho humpolecká posádka a Venca z HB. Pod střechou začíná místní dorost Ladies Swim. Je na nich znát trošku nervozita, k tomu se přidávaj technický potíže. Určitě se ale třeba C klubou zdárný následovníci. Vas Szuszanne jsou intenzivní, krátký a dobrý. Ze zpěváka vyzařuje zvláštní energie, tím jak ho koncert baví, to baví víc a víc i vás, celý vás to pohlcuje, cloumá to s váma... a najednou je konec. Don Vito na to jdou trochu jinak. Technicky, komplikovaně, vlastně docela podobně jako domácí (tentokrát s absolutním významem) Sabot. Přesto to má u obou šťávu a nadšená stodola bouří. Největší očekávání provází Lvmen. Hned po koncertě jsem říkal, že tomu ale něco chybělo, že tam toho večera byly lepší kapely. Teď bych to popsal takhle: bylo to málo autentický. Místama až takový "umění pro umění".
Dumání nad uměním ale končí v Orionu - diRRRty tRRRinity VOE DJs. Smutnej noční návrat na Cestu je pak spravedlivým potrestáním hříchů, kterých jsme se na afterparty dopustili...
Tak příští rok zase na viděnou. Tentokrát snad opět za pěknýho počasí a na dvorečku Café Baru 7.
Žádné komentáře:
Okomentovat