sobota, října 29, 2005

Jízdní řád na týden

Tak malý pokus rozhejbat trochu blog a v druhým plánu i třeba někoho z vás... Tenhle týden bude plný snad zajímavých akcí, takže se třeba někde potkáme:

Pondělí
Poprvé do pražského Abatonu, poprvé na Free Mondays. Vstup zdarma a dvě kapely, mě naprosto neznámí Sandboy a naopak už "prověření" jihočeští Landmine Spring. Důvod mise: Vedle okouknutí nových prostor zjistit, jestli se Landmine Spring nestávají obětí (snad marného) pokusu udělat ze sebe druhé domácí Sunshine. To, že ve světě momentálně frčí kytary, přináší mokré sny nejednomu byznysmenovi.

Úterý
Divadlo Archa bude hostit festival Hudba 85. Už předem je jasný, že to bude zvláštní párty. Křest DVD filmu, který v roce 1985 zachytil kapely české nové vlny. Ty, které se dožily dneška, přijdou slavit. Další už to mají za sebou, dvě z nich vysílají náhradníky. Bude jich deset, což je na jeden večer hodně velké číslo. Většina z nich, včetně těch, které se představí výjimečně (Mama Bubo, Dybbuk) dožívá vlastně jen z podstaty, tvůrčího důchodového věku se dožily jen některé (např. náhradníci Už jsme doma, polonáhradníci Schodiště). Kompletní soupiska: Dybbuk, Krásné nové stroje, Garage, Hudba Praha, Mama Bubo, Precedens, STP, Už jsme doma, Schodiště a Babalet. Důvod mise: Při návštěvě ve starobinci si zajuchat s vitálními důchodci a možná i zjistit, že některé pacienty v komatu je už lepší odpojit od přístrojů.

Středa
Gaučový odpočinek pro tělo a zřejmě šoky pro nervovou soustavu. Zbídačená Sparta jede poškádlit londýnské Kanonýry. Jak tohle může dopadnout? V případě okázalého nezájmu intelektuálů o sledování sportovních přenosů doporučuju knížku Nicka Hornbyho Fotbalová horečka.

Čtvrtek
Dilema jako hrom. Na 007 souboj titánů při benefičním koncertu pro tenhle super klub: Gnu a Balaclava. V Náchodě otevření nové Galerie Slavie a vernisáž výstavy kámošů. Tak uvidíme.

Pátek
Tak i tak - volno, regenerace, klídek.

Sobota
Jako každoročně troufalý měření vlastních sil v terénu Adršpašskýho skalního města. Po roce bez tréninku zase 9 km běhu v kopcích, písku, na shodech. Kdo zažil, příště běží zase. Loni zakončeno bujarým večírkem v místní pivnici.

středa, října 26, 2005

Kapely, zvukař, barmani a prázdno


V titulku je popsaná situace, kterou každý z vás už určitě zažil. Vyrazíte na koncert (v horším případě ho dokonce pořádáte) a těšíte se na muziku a lidi. Kapely dorazily, se zvukařem řeší poslední detaily a vy zatím stojíte v koutě s desítkou v ruce a dumáte, jestli těch pět lidí na baru tvoří definitivní sumu návštěvnictva. Právě takové akce dovádějí některé jedince (ano, občas i mě) k trudnomyslnosti a k nikam nevedoucím úvahám. Proč lidi na koncerty nechodí?

(Ze zřejmých důvodů, které by nabořily celou tuhle úvahu, úplně vypouštím z hlavy akce s dobrou návštěvností. A stesky samozřejmě nevypouští jen promotéři koncertů. Lidi nechodí do divadla, do kina, na fotbal, na hokej, na výstavy - jak je možno slyšet všude kolem.)

Vždycky překvapí neúčast těch nejhalasnějších kritiků. Nikde se nic neděje, tohle je kraj kde chcípnul pes, v Praze, tam to je lepší. Kecy u piva jsou ale většinou jedinou aktivitou, kterou dotyčný jedinec k návštěvě koncertu vyvine. Když přijde na věc a poblíž je nějaká akce, tak jako naschvál dojdou peníze, umře tchýně, z patnácti kilometrů se stane nepřekonatelná vzdálenost, není čas, kámoš slaví narozeniny a musí se jít do hospody, ... Důležitá je i účast "dobrejch" kapel, tedy těch, které splňují werichovská kritéria "to je blbý, to se bude lidem líbit". Tyhle důvody by se daly se zavřením obou očí pochopit, když ale přijde řada na absurdní výmluvy, to je teprve něco. Na akci hraje mezi pěti ostatníma jedna kapela, kterou potencionální návštěvník nesnáší. Takže nejde. Šenkýř točí Opata (pro přespolní: pivo z Broumova, tady je odkaz). To se nedá pít, tam nejdu. A tak dále a tak podobně.

Nezbývá ale, než se přes tohle všechno přenést a zkoušet to dál. Hlavně nepropadnout skepsi, jako jeden známý, který se podle svých slov pro úplnou ignoranci lidí hodlá ponořit pod hladinu a stát se pouhým pasivním konzumentem. Protože co je lepšího, než to, když i ono minimum lidí odchází z akce spokojených.

A na závěr se ještě sluší poznamenat, že k sepsání tohohle nesmyslu mě inspirovaly tyhle dva (první, druhý) články.

středa, října 19, 2005

Mediální hit: Broumovsko



Hned dva časopisy přišly tento týden s články o Broumovsku. Hodně zajímavý je hlavně ten v Respektu, nazvaný Konec vizionářů na Broumovsku. Jak se dalo čekat, jeho kontroverzní obsah vzbudil reakce na několika frontách. Doporučuju diskuzní fórum Respektu či totéž na stránkách Broumova. Až bude čas a chuť, možná se dočkáte i nějaké reakce ode mne. Zatím vybírám perly, které zanechali v diskuzi čtenáři Reflexu (a to jsem si o nich naivně myslel, že si vidí dál než na špičku nosu).
Jarda píše: Burani / je to jako házet perly sviním, raději si zastaví nejkrásnější místa holandskými domky a podnikatelským barokem a pozdě zjistí že do toho hnusu přestane jezdit i to množství turistů co dnes...
A Pylod dodává: Pivko,buřta,Big Brothera či vyvolené a autošťouch za úžasné účasti televize,toť realita vesnice.Je ale zajímavé, jak jsou někdy ty vymaštěné hlavy záludné a geniální při snaze někoho vypíchat ze svého okolí.To je jediné,co umí geniálně.Běda jak někdo vyčnívá a oni mají dojem, že se na ně povyšuje.

Trochu z jinýho soudku je článek Resuscitace míst v novém týdeníku A2. Rozvíjí téma, s kterým si pohrává i článek první. Tak čtěte a reagujte.

Paolo se vrací


Potom co naši borci s míčem u nohou rozmetali Finsko a otevřela se jim cesta do baráže o MS, přišel Pavel Nedvěd s konečně srozumitelným vyjádřením - rád by se vrátil do reprezentace. Velel propadáku naší reprezentace v baráži s Belgií před čtyřmi roky a teď to chce zkusit znova. No nazdar. Něco tuší i naši sousedi z Polska. Jejich pilkaři si už účast na šampionátu zajistili a tak můžou fandit nám. Snad se nám nebudou za měsíc potutelně smát.

Na fotce basák Instytut v dresu Pavla Nedvěda v sobotu 15. 10. v Jetřichově.

středa, října 12, 2005

Minirozhovor: The Chancers



Do Jetřichova v sobotu dorazí mimojiné ska sebranka The Chancers. Na pár dotazů odpověděl jejich saxofonista Honza Vedral.

Proč je podle tebe ska v současnosti v Česku tak populární? Myslíš, že vlna zájmu brzo zmizí nebo bude trvanlivější?
Na to se ptejte nějakého sociologa. Boom ska na konci devadesátých let u nás znamenal hudebně něco nového. Něco, co je taneční, agresivní, hráčsky zajímavé a s názorem zároveň. Jako všude ve světě samozřejmě hlavní vlna po pár letech opadne, ale lidi, kterým se tahle hudba jednou dostala do srdce už se toho asi nezbaví. Protože ska není jenom hudební žánr, ale když chcete, tak hlavně životní styl. No a taky se líbí holkám, protože to jsou povětšinou hezký zpěvný písničky...


Které domácí kapely motající se kolem ska se ti líbí?
Od vydání jejich debutového CD Rude 66 mám čím dál tím víc v oblibě pankrácké 2v1, kteří sice jako spousta módních mladých amerických kapel kombinují punk se ska, ale zároveň – čímž vyčnívají - do toho dokáží dostat duši a napsat dobrý vály. Neuvěřitelně to funguje hlavně naživo. V současné době u nás funguje na slušné úrovni víc ska kapel než v celé Británii v období 2 tone, takže těžko vyjmenovat jenom pár...

Váš poslední singl se jmenuje Away From The Flock a je předzvěstí nového alba. Kdy album vyjde a hrajete už nějaké nové věci na koncertech?
Patříme mezi ty kapely, které před natočením desky testují songy naživo, takže hrajeme. V současné době máme kompletně připravených asi deset písniček a rozepsaných a rozaranžovaných přibližně dalších deset. Vydání plánujeme na první pololetí 2006, ale stát se může samozřejmě cokoliv. Chceme si dát záležet a neuspěchat to. Ještě před samotným cédéčkem si ale chceme udělat radost a tak plánujeme split 7“ vinyl single společně s výtečnou britskou partou The Big.

Koncertovali jste v klubech celé Evropy, na obřích festivalech (Sziget apod.). Hráli jste už někdy ve vesnickém kulturáku?
Ha ha, a ne jednou a ne jenom v Čechách. V Paříži to byl městský kulturák, v Německu mládežnická centra, v Británii klub skútristů a na Slovensku echt KD s hnědými potahy na sedačkách. Ruku na srdce, lepší starej dobrej kulturák než některé vybrané německé nebo rakouské squaty. Ale my hrajeme rádi všude, kde to lidi chtějí. To je myslím základ, bez kterého nemá smysl vůbec dělat muziku.

5. šrumec se blíží



Už teď, v sobotu 15. 10., bude následovat další akce z dílny Kluků z Rakety. Jetřichovem u Broumova zamává 5. šrumec. Protože do toho divnospolku taky patřím, je tady jeden propagační post.

Trochu zmatku udělalo odstoupení dvou kapel několik dní před akcí. Školní povinnosti nasměrovaly bubeníka polských Dr Fleischman do Wroclawi študovat. Sice o víkendu, ale budiž. Jiné povinnosti znemožnily vystoupení kapely Kashmir 9:41. Bubeník hraje ve více kapelách a některé mají bohužel přednost... A Arakain vystupuje toho dne v Mrákově.

Naštěstí se podařilo sehnat snad adekvátní náhradu. Hodně se těším (ač je vůbec neznám) na Instytut z Pieńsku. Pocházejí ze stejné zkušebny jako Klave babki, které u nás hrály v zimě. Navíc Gomez, který s nima tehdy hostoval, hraje právě v Instytutu. Druhou narychlo sehnanou kapelou jsou Underside, hc banda z Prahy. Kdo se těšil na Kashmir 9:41 snad nebude touhle volbou zklamán. Václavem vyvolenými pankáči se stali Zatrest z Olomouce, takže místní kohouti si snad zapogujou. "Domácí" barvy budou hájit Maze, náchodští grungeři. No a vyvrcholením celé akce budou zřejmě The Chancers. Ska je na vsi hodně populární.

K akci patří i nehudební atrakce. Moderátor Radim, pivo Primátor, Márův guláš, vegetousty, nekuřácký sál, točená limonáda, kuřivo a další vychytávky. Doražte! A nebo se aspoň koukněte.

Odložené důležitosti

Protože posledních pár dní bylo opravdu málo času, nahromadilo se několik restů... Na krátkou reflexi tedy čekaly následující hudební a sportovní události:


Doubický jedenáctiboj, 1. ročník
Celkem 6 odvážných sportsmanů (Proky, Chuzna, Orty, Vomuch, Pavlus a osb) se zúčastnilo víkendového klání na Prokyho chatě v Doubici. Své umění borci předvedli v následujících disciplínách: stolní fotbálek, hod oštěpem, hod na koš, sprint 60 m, petanque, ping-pong, střelba ze vzduchovky, fotbal, přespolní běh a šipky. Po první disciplíně se ujal vedení Vomuch a držel ho po celý víkend. Až závěrečná diciplína vymrštila do čela osb, tedy autora těhle řádků (kdo by se sakra nepochlubil). Vysloužil jsem si od Prokyho přezdívku atletická kurvička, což ukazuje, v kterých disiplínách se zadařilo. Naopak beznadějně poslední místo na mě zbylo ve stolním fotbálku a ping-pongu. Uznání si zaslouží všichni borci, některé výkony se zapíšou tlustým písmem do doubický kroniky. Jediným zklamáním bylo umístění Prokyho, ve svých plánech pomýšlel na vyšší příčky.

Teplickej nohec
Už kdovíkolikátý ročník turnaje v nohejbalu. Tradičně sportovně vyhecovaná atmosféra. Žádný tým nenastoupil ve své "klasické" sestavě, za teplické chyběl Ročos, toho času na studijním pobytu ve Španělsku, kvůli absenci Majkla byla rozetnuta jeho neporazitelná dvojka s Lukášem. I přesto ale Lukášův team Znouzectnost (Lukáš, Klíca, Krysa) bral první místo. Gratulace a uznání. Druhý flek patřil Teplicím (Václav, Vepřuňk, osb), třetí skončil team Nevotravuj (Radka, Jacky, Rybíz). Bramborová placka patří teamu, který přijel s jasnou ambicí - vyhrát. Místo toho ale Jetřichov C (Kamil, Týza, Pepek) předvedl blamáž. Prohru s týmem, kde nastoupila ženská, bude Kamil trávit ještě pár let. Poslední 2 příčky brali broumovští nohejbalisti - jména doplním, jen co budu mít ty složitý názvy před sebou.

Pankovačka & fotbal
Akce v Hejtmánkovicích pořádaná jako rozlučka s Laxním přístupem, který se na chvíli odmlčí, neb členové prchají do zahraničí. Viděl jsem jen 4 akordy a Destroyer, pak už bylo nutné vyrazit na fotbal. Naši nastoupili proti Oranjes, jak to dopadlo, vědí všichni. Dneska ve Finsku to snad bude lepší, MS v roce 1990 si už pomalu přestávám pamatovat!

Strahov Open Air
Studentská veselice přilákala na Strahov hordy lidí. Přestože podobný akce nemám moc rád, vyrazil jsem na kopec za muzikou na 007 (peníze na Giru do Akropole prostě nebyly, co se dá dělat). Možná se už trochu opakuju: skvělej nářez Dětí deště, ještě lepší Wollongong chystající se na svý evropský turné. Naopak Dirty Airlines nevýrazný, bez šťávy a nápadu... No a na závěr na ploše Tata Bojs z Hanspaulky. Přišli pěšky?

středa, října 05, 2005

Šílení genetici


Podzimní koncertní smršť začíná. A kam vyrazit jinam, než na strahovskou "sedmičku". Pánové ze Silver Rocket přivezli další zajímavou bandu, norimberské Genetiks. Společnost jim toho večera dělala v Silver Rocket chlívku čerstve ustájená akvizice - Děti deště.

Výkop patřil domácím. Bohužel záhy po začátku praskla struna na base, takže nekompromisní stroj se trochu zadrhl. Basák navíc nasadil špatnou strunu, takže pauza byla delší než je zdrávo. Ale jelo se dál... Kytarový dvojblok v kapele podporují klávesy a sound kapely je neuvěřitelně drtivý. Takhle by hráli neandrtálci, kdyby jste jim rozdali kytary.

Už vizáž zpěváka Genetiks byla trochu překvapující. Před několika desítkami let muselo po norimberku takhle vyfintěných blonďáků běhat hodně. Druhým překvapením byla muzika. Veselý mix rock'n'rollu a diska, energická show, výrazné melodie, němčina... Prostě zábava jak hrom a velké pozitivní překvapení na začátek sezóny!

A aby to tady nebylo jen suchopárné a neumělé popisování koncertů, stáhněte si mptrojky od obou (Nürberg und Prag) kapel a uslyšíte věci!

La revedere



Na poslední chvíli jsme v temných zákoutích internetu narazili na akci La revedere. To, že se uskuteční, nám potvrdilo několik miniplakátů, které jsme posléze zachytili v okolí. První říjnový den jsme vyrazili do kulturáku ve Žďáru na Metují. Zúčastnil se i Pulec, indikátor kvality. Na akci, kde by hrály kapely, které neuspokojí jeho vysoké požadavky, by nikdy nevyrazil. A tak je to správně.

Po příchodu do poloprázdného (spíš teda prázdného) sálu padlo oko na věci pod pódiem. Komba, kytary, stůl zavalený nepořádkem jak ponk v kutilské dílně. Čekali jsme, kdy to konečně někdo začne stěhovat, aby koncert mohl pomalu začít. Hromadu ale obstoupili 3 týpci a po krátkém testu zvuku začali hlučit. Seveřani River For Sale. Výrazná basa prostoupila prostor a monotóním opakovaním stavěla základ, který se snažila rozvrtat kytara. Do toho duněl automatický bubeník a zněly ruchy produkované týpkem u stolu. V tom všem buhužel úplně zanikal zpěv. Zvláštní napětí vznikalo ve chvíli, kdy jsem u skladeb čekal nějakou gradaci, která ale nikdy nepřišla.

Ostatní kapely už zabraly tradiční místo na pódiu. Pavilon M2 se poslední dobou stává oblíbeným soustem hledačů "moderní a progresivní" hudby. Debutová deska se povedla, s koncerty to bývá leckdy horší. Tentokrát ale před stále vypráskaným sálem předvedli Hradečáci našláplý výkon. Po počátečním zvukařově tápání šel ven solidní zvuk (kapela to měla na pódiu po celou dobu komplikovanější) a člověk si tak mohl vychutnat záseky jako Similar colour like steel či Desperate legacy.

"Hvězdný prach" se bohužel vystřílel na začátku a pak pokračovali místní a "skoromístní". Českoskaličtí punkeři Los Candelabros nebyli ani úderní, ani melodičtí, takže nijací, z machovských 9*mm až moc cítím zábavový odér a o Destroyer jsem se tady už párkrát v nedávné době zmínil, takže nemá smysl se opakovat.

Škoda jen, že na akci, která vcucla dvě hodně dobré kapely, přišlo málo lidí. Byl to důsledek odvážné dramaturgie a slabší propagace, přičemž to první bych zachoval a na tom druhém se dá máknout... Tak příště snad i s lidma.

P.S. Fotka ukradená z webu River For Sale není ze Žďáru.