bOZI

Továrna na zábavu, libeňský Abaton, hostil ve středu 10. 5. belgické dEUS. Kromě toho, že Belgie vyváží čokoládu a špatnej fotbal, nabízí světu i tuhle časem otřískanou kytarovku.
Dorážíme do ex-továrních prostor akorát včas, už je příjemně naplněno. Ač nehlášen na plakátech ani jinde, vyskakuje jako první na pódium Vašek Havelka - Selfbrush. Tentokrát vyzbrojen elektrickou kytarou zní trochu vzdušněji, ale přesto mi to víc než co jiného připomíná zaříkávání hadů. Ale což, pět songů je akorát a atmosféra v sále vyskočila do sfér napjatého očekávání. Jak už to tak bývá, ještě ji vyšponovali bedňáci a po trojím přeladění kytar konečně přichází čas pro umění.
Nebudu zapírat, před koncertem jsem znal důkladně a důvěrně desku The Ideal Crash (a považoval jsem ji proto za vrchol tvorby těhle pánů) a nedůkladně novinku Pocket Revolution. Nakonec to ale bylo jedno, dávkovalo se celkem rovnoměrně a přišlo i na hity, které jsem neznal a o to příjemnější to bylo překvapení (týpek vedle pořád řval Roses, říkal jsem si, to bude ale asi chujovina - ale nebyla, sorry chlape). V živým provedení bych ještě vyzdvihnul Put The Freaks Up Front nebo Theme From Turnpike se zlověstným deklamováním v závěru. Naopak k vzteku bylo osvětlení. Většina světel svítila zpoza kapely divákům do ksichtu, takhle příště ne.
dEUS se úplně přesvědčivě dokázali vypořádat se všema náladama, kterýma září jejich muzika. Byli sladký, ale nevypadali u toho jako malý dítě s čokoládou kolem pusy, byli draví, ale nepůsobili jako adolescent s rozladěnou kytarou. Byli fajn.
A samozřejmě uznání pro kytaristu Maura Pawlowskiho, hrát s rukou v sádře... Porce fotek tady.