Hned po dopsání předchozího postu jsem vyrazil na vlak a s Golemem Sr. a Golemem Jr. jsme vyrazili do Štětí. Na nádraží jsme vyčkali příjezdu Dlouhána a mise mohla začít. Na štětským náměstí jsme si odkroutili první i poslední nepříjemnost, kdy pod koly našeho samohybu málem skončila místní občanka. Severní Čechy jsme ještě poznali skrze Dubí, kde jsme si v podniku označeném stroze Imbiss dali gulášek z mikrovlnky a minerálku. Trošku jsme se báli, aby stropem multifunkčního baráku nepropadla nějaká místní holka v objetí dvousetkilovýho Němce a pokračovali jsme dál. Nemohoucnost / neschopnost místních dělat něco s prostitucí je smutná a atmosféra městečka je pravzláštní.
Trošku jsme zabloudili v okolí Drážďan, dvakrát jsem musel oprášit svoje relikty němčiny. (Na pumpě: Guten tág, fáren vir hír nach Lajpsich? Ja, geráde aus. Danke. Bite. Vídrzén.) Po dálnici za pomoci starých kazet od Hanze (Therapy? - Troublegum, Soundgarden - Superunknown a tak) jsme nakonec do Lipska dorazili včas. Zbývalo vyzvednout lupeny, které jsem u všemocné FIFA objednával asi půl roku předem a nasávat atmosféru.
A ta byla perfektní, až jsem byl sám překvapenej. Skupinky Korejců pochodovaly městem, vždycky organizovaný jako jeden muž. Do toho zával tretek - pokud už dlouho nemůžete sehnat zahradnickou lopatku s logem FIFA nebo kalhotky s Franzem Beckenbauerem, tak ještě rychle vyražte do Německa, stihnete to.
No a nakonec bitva Francie - Korea. Fenomenální (i když momentálně trochu povadlej) Henry vsítil hned na začátku, takže jistotu, že uvidíme gól, jsme měli. Krásu zápasu jsme si spíš namlouvali, ale v kombinaci s atmosférou a s tím pocitem, že JSTE na mistrovství světa, to prostě fungovalo. K závěru navíc Korejci haluzně vyrovnali, takže došlo i na spravedlnost. Pěknej den.
Fotka Golema sr. zachycuje kotel korejských kibiců.
