úterý, října 28, 2008

Need Of Activity: Zítřky budou nejlepší



Jednou z kapel na 11. Šrumci budou Need Of Activity. Na scéně se pohybují už dlouhou řádku let, prezentují se vyhraněným názorem. To je už dost důvodů, proč položit zpěvákovi Přemkovi "Brohemu" Brožovi (na fotce úplně vlevo) pár otázek. "Hovořit" po meilu jde trošku krkolomně, ale snad vás něco zaujme... Pro zachování autenticity jsem do textu zasahoval minimálně, ale několik smajlíků jsem vyhodil. Za to se omlouvám, zejména Brohemu. Snad vám odpovědi nebudou připadat smutný a ironii odhalíte.

Když jsem si četl historii tvojí kapely, tak na mě zapůsobila jako velkej personální kolotoč. Čím si to vysvětluješ? Jsou za tím třeba ambice bývalých členů víc se „prosadit“ a být na očích, hrát přístupnější nebo masově oblíbenou muziku (pro ilustraci – muzikanti od vás odešli třeba k Ready Kirken nebo k Joe Satriani revivalu)?

Asi bych měl úplně na začátku jako správný levičák :-) opravit mou kapelu na naši. Potřebu Činnosti založil Fráňa Klacek a Adam Jánošík. Fráňa chtěl hrát něco jako Dinosaur Jr. a Adam zase Red Hot Chilli Peppers. Já do tý doby drnkal na kytáru u táboráku a PA, mikrofon, kabely a jiný věci mi nic neříkaly. Takže tři úplně jiný lidi a k nim se přidali další, co zase chtěli něco jinýho. Vidím to tak, že si každej zahrál, a když kapela vyčerpala jeho možnosti, nebo on její, pak šel o dům dál. Jedinej Adam od začátku říkal, že půjde za lepším, hlavně profesně. Zbytek šel prostě za jiným hudebním / životním stylem.Všichni co tedy Potřebou Činnosti a pak Need Of Activity prošli, jsou vlastně kámoši, co se stavili na kafíčko :-) a samozřejmě přinesli nějakej zákusek. Kapela tedy hudebně za těch 13 let pěkně ztloustla. I když už se žádný starý věci nehrajou i tak je s sebou nesou i nejnovější členové. Všechny nahrávky se dají stáhnout na našem webu a celkem jasně o všem vypovídají.

Ty jsi v kapele jako jediný od jejího založení až do dnešních dnů. Na který období vzpomínáš nejradši a proč?

Jó, hárdkorovej dědek mi tu říkaj všechny ty bejvalý postavy z NOA :-) Nejlepší to bylo, když mi bylo o deset míň přece... ovšem před těma deseti lety to bylo trošku jiný a to nadšení bylo jiný. Třeba v '96 jsme měli i deset koncertů za měsíc. V okolí bylo celkem dost klubů a hospod, kde se něco pořádalo a to bylo příjemný. Druhá stránka je, že tenkrát nebyla kapela tam, kde je dnes. Dnes má jasný směr. Všichni jsme kámoši, i když třeba teď odchází basák, pořád to je tak nějak s úsměvem a na pivko půjdem zase. A to i s bejvalým basákem nebo i s prvním basákem. Vlastně ten první basák ani ne tak dávno zaskakoval na pár koncertech za toho, co dnes odchází. A bylo to výborný ve všech směrech. Rád mám teda NOA od začátku až do teď... No asi tak kolem roku 1998-2003 to bylo nejzajímavější. To byl underground :-) Safra... Prostě se těším na zářivé zítřky a ty budou nejlepší.

Vaše současná tvorba mě připadá hodně inspirovaná Rage Against The Machine, a to jak hudebně, tak „ideově“. Je to tak? Nebo jsou ty vlivy úplně jiný?

RATM jsou mrtvý. Jen ten náš bubeník to pořád poslouchá jak blázen. Ale bylo období, kdy jsme chtěli bejt jako oni, ale taky jako RHCP a Downset, Incubus, nebo jiny profláklý kapely. Možná to někomu, kdo RATM poslouchá, připadá jako RATM. Je fakt, že frázování Zacka je pro mě zajímavý, ale ne víc než Chuck D, Erick B, Sifon z WWW a jiný hip hop ikonky. No a ideově? Tak to je na hodně dlouhý povídání. Ale s RATM to nemá nic. Oni bojují za jiné věci a myslím, že teď spíš bojují marketingově. Nás ideově beru jako velký boj. Práva zvířat, světovláda, EU, USA, zbrojení...

V textech nebo v sekci Revolver na vašich stránkách prezentujete vyhraněný politický názory. Jsou to názory celý kapely? Myslíš si, že můžete svýma kritickýma myšlenkama ve spojení s hudbou něčím pohnout, někoho ovlivnit?

Nooo. Názory celý kapely. Na demonstraci se mnou nikdo nepůjde, ale stojej za tím, o čem povídáme. Možná to je kontraproduktivní, že masožravec stojí za myšlenkama a výkřikama vegetariána, ale jako kapela jsme jedna ruka, co svírá jeden kvér. A to že někoho ovlivníme, že něčemu pomůžeme, něco ovlivníme, to má být výsledek. Věřím, že minimálně předáme dál spoustu informací a maximálně najdeme jednoho člověka, který změní víc než sebe. Však Einstein, Lenin, Edison, Křižík a další jsou jednotlivci, kteří vypovídají o tom, že pouze jedinec zahýbe stádem. No a i oni museli někde dostat ten prvotní impulz. Doufám, že budeme impulz alespoň pro jednoho takového.

Spolu s Lewisit tvoříte českou část imaginární česko-polský koalice – od severních sousedů bych tam zařadil třeba kapely Dr Fleischman nebo Amanita Muscaria – v rámci který si pomáháte například s pořádáním koncertů. Mě ty vztahy přijdou, byť jen v rámci HC scény, docela nadstandardní. Vidíš to podobně? Jak tahle spolupráce vznikla?

Já bych řekl, že znát Miguela z Lewisit je nadstandardní :-) To je ten motor. Jestli je tahle naše polsko-česká družba nadstandard nevím. Ale myslím, že když se člověk nechová jako trumpeta, tak to může taky zpunktovat. Ano, stojí to peníze a hodně úsilí... Některý akce v Polsku jsou víc než underground, ale bez toho undergroundu prostě nejsou přátelé jako jsou Dr Fleischman a Amanita Muscaria. Jsou to kámoši a já se nechci holedbat jak hrajeme v Polsku, ale chci je potkávat, poznávat jejich kulturu a muziku a klidně na to i doplatit z vlastní kapsy. Na to možná dojíždí jiný kapely - něco chtěj, ale chtěj to zdarma a ještě nějakej bakšiš. Takže náš frojndšaft je hlavně o kamarádství. A najít kámoše není přeci tak těžký, co? Každej si je někdy hledal a našel...

A jak to celý začalo?

Do roku 2006 se o běh-management NOA vždycky spíš staral někdo jinej, takže mi dost věcí uteklo. Skoro nikoho neznám a i když mám chuť spolupracovat, není moc s kým. A najednou se vyloupne Miguel, kterej pro nás udělal a dělá hodně. Ono to bylo tak, že v době kdy jsem byl v kapele sám, jsem začal dávat dohromady nový osazení kapely a při tom mi bejvalej manažér dal dopis od nějakýho Miguela, že mu asi před rokem nebo dvěma zapomněl odpovědět. Heh, a s tím jsem začínal. Napsal jsem Miguelovi omluvnej dopis a popsal mu situaci a on se kupodivu nezlobil a podal ruku. Někdy nám přímo domluvil hraní, ale často jen nadhodí, co mám dělat a tím mě nutí starat se a někam volat. Za to jsem mu vděčnej... Vlastně mě naučil starat se o kapelu a ne vidět jen poslání zpěváka co sklapne pusu a tím to končí. Takže to, že se starám o to, aby bylo kde hrát a zkoušet, web, texty, občas nějakej výměnnej koncert, udělat akci, to všechno je hodně zásluha Miguela.

Jste z krkonošskýho podhůří. Vidíš ve vašem okolí nějaký zajímavý kapely, který bys mohl doporučit?
No to nevím. Všechno to jsou kámoši. Ale zajímavý jsou CémurŠámur. Skapollo je kapela co je teď „in“, taková, no... skáčková komerce? Ale muzikantsky jsou dobrý a jejich koncert mě neurazí. Ale můžu doporučit Lewisit, Dr Fleischman a Amanitu. Ty jsou košer, hehe.

Den po koncertu v Jetřichově hrajete v Berlíně. Z českýho venkova se během víkendu přesunete do jedný z evropských metropolí, najedete 400 km, moc se asi nevyspíte. Těšíš se na to vůbec?
Určitě se těším. Na každej koncert se těším. I když tenhle a vlastně celej listopad bude o něco náročnější, protože odchází basák a je to zatím takový neurčitý. Sice se vehementně připravuju na alternativu novej basák a zkoušíme s novým basákem, ale věřím, že listopad ještě odjede starej basák. Nevím jaká atmosféra by byla v autě, když by jeli oba basáci.
No bude to zajímavý :-) Rozhodně žádnej koncert nechceme ošidit a chceme, aby to mělo pořádný koule a smysl. Takže na pódiu musí stát jen ti „pravověrní“ :-)

pondělí, října 27, 2008

Budoucnost národa. No ty vole...


Poslední dobou se urodilo. Na trapně okázalým funusu mafiána, kterýho jeho kamarád zastřelil jak psa, defiluje pod ochranou policajtů stádo "celebrit" včetně několika "umělců". Další vocas, obchodník s nacionalistickým kýčem Dan Landa, dostal prostor v brněnským Národním divadle a na podzim se uvolil ke dvěma koncertům. Ty proběhnou stylově - 28. října a 17. listopadu. Jako jahůdku k tomu všemu přidává další spikleneckou organizaci, Klub Tajemství Zlatého Draka, o který prohlásil: "Máme na mysli vytváření národních hodnot a chceme o nich nastolit diskusi, nedejbůh aby šlo o nějakou rasovou otázku." No to jsem hned sakra klidnější, že se bude diskutovat a nebudou se pořádat hony na Nečechy.

Co se mnou ale zamávalo ještě víc, je záznam ze schůze Rady Českýho rozhlasu. Sbor moudrých hlav kromě jiného hodnotil vysílání Rádia Wave. Jednání samo o sobě působí jako velká sranda (tady doporučuju poslechnout, tady možno přečíst) - totální dezinterpretace poselství písničky Primal Scream na základě analýzy inženýra Vogla, strach o duševní vývoj mládeže a další pikošky. Ze všech indicií je jasný, že jde o likvidaci rádia, boj o prachy, křesla a korýtka. Je ale příšerný, že se tak děje za pomoci překroucených pseudoargumentů, v zajetí maloměšťáckýho myšlení a používáním urážek. To co na jednání prohlásil programový ředitel ČRo Medek, by se mělo tesat do kamene: "Tato menšinová skupina (posluchači ne-mainstreamové hudby, potažmo Rádia Wave) podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle." Kámen by se měl i s Medkem vystavit před budovu rozhlasu, aby se k monumentu tohohle duševního velikána mohli sjíždět zástupci elit s průkazkou středoškoláka či vysokoškoláka v kapse.

Když si to tak sečtu, tak je snad i dobře, že vím, že budoucností národa, který reprezentují Kočkové, Landové a Medkové, nejsem. To bych si totiž připadal jako kokot.

P.S. Pokud je vám tohle jednání protivný, podpořte třeba otevřený dopis / petici Petra Viziny (info tady) nebo si přečtěte, co si o téhle věci myslí další (odkazy na některý názory nabízí Karl Muzzik Lab, ale výroky radních zřejmě nadzvedly tolik lidí, že v tuhle chvíli najdete na webu ohlasů hromady). A podotek na závěr - je smutný, na jaký jazykový a argumentační úrovni je zpracovaná zpráva na webu Rocku&Popu - časopisu, kterej láká čtenáře obálkou s Landou. Ale o tom třeba jindy...

úterý, října 14, 2008

11. Šrumec


Nic jednoduššího, než pověsit sem leták na naši další akci už asi nevymyslím. Nuže tady je:



Aby to nebylo tak úplně suchý, tak přidám pár odkazů: naše profláklý oficiální stránky, profil na Myspace, neb jsme světáci a nebojíme se Murdocha, profil na Bandzone, kam jsme pronikli v zoufalý snaze oslovit lidi o polovinu mladší, než jsme my sami, stránky na Rajčeti, kam doplňujeme fotky z dějin populární kultury na Broumovsku a nebo konečně anonce na Last.fm, kde můžete vyjevit, že se 7. a 8. listopadu v Jetřichově potkáme.

úterý, srpna 05, 2008

Čtverec 2008


Dolní Poustevna, malebná prdel ve Šluknovským výběžku. Pán na ubytovně už zná naše nacionále, my zase trefíme do jeho útulku i v nejhlubší tmě. Čtverec počtvrté.

Pořadatelé naprosto rezignovali na provařená jména a postavili dvoudenní festival zase na "nových" kapelách. Je to docela odvaha, protože když do čela akce strčíte Živé kvety nebo OTK, tak nemůžete čekat, že se vám budou hrnout masy - a pořadatelé to asi ani nečekají. Návštěva byla sympatická, žádný fronty na pochutiny a za deště se všichni vešli pod střechu. Na měkký trávě vystlaný zbytky nábojnic a asfaltových holubů se proháněly smečky vořechů, borci pod vlivem předváděli neuvěřitelně vtipný taneční kreace, počasí rozumný... Co víc si přát?

Třeba lepší zvuk v šapitó. Vedlejší scéna na Čtverci vždycky trpěla horším zvukem a letos se tohle do nebe volající trápení opakovalo. Pro většinu kapel škoda, protože komunikace se zvukařem pro ně byla jen směsicí beznaděje a rezignace. RUiNU se neslyšeli na pódiu, my jsme neslyšeli jejich saxofonistu, OTK dokázali požádat o konkrétní vylepšení, ale realizace se nedočkali... S těmahle polníma podmínkama se podle mě nejlíp vypořádali Elektročas, který sestoupili z pódia na zem mezi lid a všechno smetli intenzivní zvukovou vlnou, prostě paráda. Na jejich výkon u mě osobně doplatili i po nich hrající Živé kvety (na velký scéně), protože mozek vytočenej na nejvyšší obrátky se nedokázal minimálně první polovinu jejich koncertu naladit na jinou vlnu. V šapitó zabodoval ještě Unkilled Worker, líbila se i Zkouška sirén. Na velký scéně stáli za pozornost exhibicionisti Tres Hombres, příjemným zpestřením byla uklidňující Koa. Naopak Destroyself i Samochotijo působili na větším pódiu bezradně, Cémur Šámur byli akurátní kulisou k popíjení piva ve specializovaném stanu. Uraggan Andrew & Reggae Orthodox nebo přeplácaný Marracash Orchestra se vytasili s muzikou, která už je trochu mimo můj šálek čaje. Poslední slovo měli (k nelibosti Pičuse a jeho kumpánů, jejichž akustickej set před čajovnou byl nemilosrdně válcovanej lavinou reprodukovanýho hluku) DJ´s. Brada se vytasil s ostrýma kytarama a efektním pádem z pódia, Grzegorz Brzenkrzekrzeszieszewicz pak korunoval večírek něčím, co se dá těžko popsat. Kdo neviděl neuvěří...

Když to časově vyjde a najde se ještě dost "nevytěžených" kapel, není důvod příští rok na hranici s Německem zase nevyrazit.

pondělí, července 07, 2008

Sumář období hibernace


Ha, čtyři měsíce pauza. Skoro to vypadá, že čekám na to, jak dopadne akce Happy Days, o který jsem psal v posledním postu v únoru. Ale není tomu tak, důvody nečinnosti byly jinde... Každopádně pominuly, tak se mi snad podaří občas sem něco plácnout, podnětů je neúrekom. A na letišti přeju všem fajnovou zábavu...

První půlrok 2008 si říká o krátký resumé. I přes přísnější režim jsem vyrazil na několik koncertů a rozhodně nemůžu litovat. Koncert Shellac se tluče o první příčky v žebříčku "nejlepší koncert života", taková to byla paráda, na konci jsem byl dojatej jak malej kluk. V těsným závěsu ale hrdě stojej Earth, následujou (tak jak mi teď v rychlosti napadá) Mike Patton a Zu, Paramount Styles, The Hives, Gallon Drunk, Valina, ... Bylo toho hodně a mohlo to být ještě lepší, ale situace mi nedovolila vyrazit třeba na The Paper Chase, který mám fakt moc rád a jejichž dva předchozí koncerty na 007 byly vynikající. Tenhle "smutnej" příběh bude mít pokračování v září, kdy neuvidím Lyssu a Qui nebo tatíka Iggyho. Na druhou stranu nemůžu chtít ve svý rozežranosti vidět úplně všechno - a takový Dub Trio nebo Dälek v druhý půlce roku jsou příslibem jako hrom...

Tak se těším.

úterý, února 26, 2008

Všichni budou happy


Cestou po městě jsem zahlídnul na kandelábru plakát s povědomým symbolem (krišnácký obličej, každý rok k vidění např. na plakátech trutnovského festivalu) a nápisem Happy Days. Nevěnoval jsem tomu pozornost, myslel jsem si, že se jedná o nějaké tradiční mytí mozků spojené s náborem do sekty Hare Krišna. Piju kafe, čokoláda mi taky chutná, dokonce i do Fortuny jsem nedávno zašel, takže jsem bez zastavení kráčel dál. Večer jsem hledal nějaká data koncertů a na Bandzone.cz jsem si všimnul, že podezřele moc kapel vystupuje na začátku léta na Happy Days festivalu. Pokusil jsem se vyhledat nějaké info a ejhle.

Příští stanice Hradec Králové hl. n.

Na královehradeckém letišti se ve dnech 17.-27. července uskuteční "největší prázdninová párty v Čechách v historii", kde kromě jiného "vystoupí 555 kapel či 55 divadelních souborů". Víc dalších smysluplnějších informací oficiální stránka zatím nenabízí. Hledal jsem něco dalšího a na nějakém starším diskuzním fóru jsem našel překopírovaný dopis, kterým organizátoři oslovovali amatérské kapely. A to je docela čoud.

Nejzajímavější pasáže:

Vaše hudba se nám libí a byli bychom rádi, kdybyste vystoupili s Vaší skupinou na festivalu, který připravujeme. Tento festival je novinkou na české festivalové scéně a vzhledem k dobré dramaturgii, obrovské propagaci a jeho výjimečnosti předpokládáme, že bude největším festivalem v Čechách s návštěvnosti okolo 15 - 25 000 lidí. Byli bychom rádi, kdybyste se svou skupinou na festivalu vystoupili a využili možnosti prezentovat se velkému množství lidí. Vzhledem k vysokým nákladům na propagaci a realizaci festivalu je potřeba, aby hudební skupiny zaplatili “startovné”. Toto startovné je normalním standardem na velkých festivalech pro mediálně ne tak znamé skupiny. Abychom ale zpřístupnili každému možnost vystoupit na HAPPY DAYS open air music festivalu, zminimalizovali jsme toto startovné na 240 Kč za každého jednoho člena skupiny. Toto startovné je zároveň vstupným na celý festival. Pokud se tedy na festival přihlásíte a zaplatíte startovné, můžete kromě vašeho koncertu být na šestnáctidenním festivalu, který jinak bude stát 700 Kč. Po obdržení dvou kopií smluv je prosím podepište a zašlete jednu kopii na naši adresu. Smlouva je pro Vás pravní zárukou, že vaše hudební skupina na festivalu vystoupí. Smlouva nabývá platnosti poté, co na náš festivalový účet obdržíme startovní přispěvek za všechny členy Vaší skupiny. (Prosíme poslat příspěvek za celou skupinu najednou, ne jednotlivě za každého člena zvlášť.) Nabízíme Vám také možnost prodávat „fans vstupenky” pro vaše fanoušky, kamarády, spolužáky, sousedy, kolegy v práci a podobně. “Fans vstupenka” na celých 16 dní festivalu stojí 280 Kč. Získat tuto vstupenku je velice vyhodné. Normalní cena vstupenky je 700 Kč. Za každou prodanou vstupenku vám take nabízíme provizi 50 Kč. Např. prodejem 10 vstupenek můžete získat 500 Kč na libovolné účely. Provizi z vámi prodaných vstupenek budeme vyplácet při akreditaci. Doufáme, že vás naše nabídka zaujala a rozhodnete se na HAPPY DAYS festivalu vystoupit. Take doufáme, že na festival přijde hodně vašich přátel, kteří Vaše vystoupeni podpoří. MUSIC FOR ALL!!

To je prostě čirá krása a úplně z toho sálá ta festivalová pohodička. Najde se víc jak 500 naivních a přehnaně ambiciózních kapel, který budou ochotný zaplatit 240 na hlavu, aby si mohli zahrát na akci, která se nejasně rýsuje někde na začátku léta? Je vůbec reálný, aby festival postavenej na "zelený louce" přilákal
v Česku odhadovanou masu lidí? Další hromady otázek napadnou každýho...

Nechci být negativní, hodně zdaru přeju každý akci, ale... Prostě něco cejtím ve vzduchu. (A člověčina to není.) Nedej bože, aby se se přihlásilo 500 písničkářů a všechny ska orchestry zrovna měly dovolenou.

pondělí, ledna 21, 2008

Žebříčky 07


Definitivní odškrtnutí předchozího roku - rekapitulační žebříčky na webu SR. Oblíbená taškařice, který jsem se nemohl nezúčastnit. Moje verze je tady. A letmý zhodnocení všech žebříčků bez počítání - vypadá to, že loňskýmu roku vládli Unsane.


neděle, ledna 06, 2008

2007: Živě


Během minulýho roku jsem se zřídkakdy dostal k zaznamenání toho, co jsem zahlídnul na rozličných koncertních pódiích. Nebylo toho málo, nebylo toho možná už ani akorát (jak si sem tam někdo rád přisadí), ale bylo toho dost. Vrátanie vícedenních festivalů jsem si koncertem obohatil 68 dní roku 2007. Provětral jsem několik klubů: nejvíckrát jsem se šplhal do svahů Strahova, abych po devatenáct večerů poslouchal nálož muziky v nejlepším klubu na světě. Navštívil jsem několik festivalů, od těch obřích a bezradných po ty malé a bezvadné. Tady je krátké resumé.

Top ten

1. Part Chimp, Wollongong - 007 Strahov
Neurvalá energie musela třískat dveřma po celejch kolejích. Dvě kytary s tím krásně chraplavým zvukem, špatně oholený obtloustlý maníci a smršť riffů. Od poloviny dubna jsem přestal mít problémy s krční páteří.

2. Qui, Gnu - Rock Café
Cca 23:30: David Yow dává lekce nespoutanýho chování, bubeník s kytaristou blbě maskujou svoji genialitu a nejlepší koncert Gnu za poslední léta je v tu chvíli už za náma.

3. Unsane, Wollongong - Rock Café
Newyorský lamači kostí uhranuli pražský podzemí na prý nejlepším koncertě svojí šňůry. Je náhoda, že u toho zase asistovali Wollongong?

4. The Paper Chase, OTK - 007 Strahov
Nechtěl bych účinkovat ve snu Johna Congletona. Tenhle chlapík nemůže mít lehký spaní. Je to ale naše štěstí, protože jeho písničky jsou vynikající.

5. The Ex - Palác Akropolis
Ještě na konci léta jsem o týhle kapele věděl úplný hovno. V Akropoli jsem si doplnil základní vzdělání a 2 hodiny jsem čuměl s otevřenou pusou.

6. Sonic Youth, Carsick Cars - Divadlo Archa
Další matadoři. Když nastartovali Teen Age Riot, bylo vymalováno. A jako bonus zjištění, že i za Velkou zeď proniknul rock'n'roll.

7. WWW, Sdružení rodičů a přátel ropy - Střelecký ostrov
Takhle to vypadá, když vystrčím palici z bigbítovýho křoví. Hiphopeři (?!) WWW mě i živě přesvědčili, že jejich muzika je geniální.

8. Red Sparowes, Thema Eleven - Palác Akropolis
V pelotonu instrumentálů jasný vítězství vrabčáků. Snový, se zajímavým konceptem a podpořený projekcí, na kterou byla radost koukat.

9. The Hives - Rock for People
Nejlepší koncert k tanci.

10. A hromady dalších (vynechávám domácí konstanty): Jesu, This Aint Vegas, Boris, NoMeansNo, Dÿse, Bee and Flower, Enon, Akimbo, Cinemechanica, Awesome Color, Familea Miranda, Die Princess Die, Ostinato, Maserati, The Jai-Alai Savant, ...

Promotér roku

Valnou většinu koncertů z první desítky upekli pánové ze Silver Rocket. Díky.

Opruz roku

Pražský výběr - tu kapelu jsem vždycky měl moc rád. Loni, po vyhazovu Pavlíčka a Čoka, se na scéně objevila nová inkarnace souboru: Pražský výběr II. Novýho alba Vymlácený rockový palice jsem se pro jeho název a příšernej obal bál vůbec dotknout (a recenze jen posílily pocit, že by to bylo opravdu zbytečný) a tak jsem si počkal na živý vyvedení. A to bylo nadělení. Přeplácaná show, křečovitá choreografie a samej tělocvik, rekvizity jak v bulharským filmu. To všechno korunoval kytarovej onanista Proudfoot. Technicky možná na úrovni Pavlíčka, citem ale naprosto mimo - každá skladba se zvrhla do naprosto zbytečnýho sóla, ve kterým se utopila a šla ke dnu. Musel jsem vzít nohy na ramena... O Vánocích jsem se přes odkaz dostal k článku, který i pro jeho noblesní styl vyhlašuju vtipem roku. Shodou okolností jsem letos viděl i v textu vyzdvihovaný Hyperion a zapsal jsem si, že to bylo příšerný. To s odstupem času potvrzuju. Aby byly stupně poražených kompletní, dodávám, že třetí místo obsazuje Xavier Baumaxa.

Absence roku

Dva koncerty, který jsem bohužel neviděl - Dälek a The Young Gods. V prvním případě to mrzí proto, že jejich dvě poslední desky nemůžu dostat z přehrávače. V druhým proto, že jsem byl tak blízko... a viděl jsem jen přídavek.