Catalunia Is Not Spain

Minulej týden jsme zdárně zvládli expedici do Katalánska. Potěšili jsme svou návštěvou a vlídným slovem Ročose a jeho družinu, sídlící toho času v Gironě, příjemným univerzitním městě severovýchodně od Barcelony. Samozřejmě došlo i na nějakou tu kultůru, že.

Ve čtvrtek večer hostil univerzitní areál studentskou fiestu. Příležitost poslechnout si živě místní kapely. Celej večer splnil obě moje očekávání. Zaprvé, že se silně opijeme plechovkovým pivem, které jsme za tímto bohulibým účelem nesli s sebou. A za druhé - většina místních kapel (šlo to vytušit už z názvů) bude hrát nějakou variaci ska či jiné "horkokrevné" muziky. To se taky vyplnilo. Jedna banda byla variací na Manu Chaa, další si troufla namontovat mezi trumpety i metalové postupy a tak dále a tak podobně. Při normálním průběhu večera bych nedůvěřivě koukal z povzdálí, ale kombinace cervezy Steinberg, středomořského vzduchu a rozjuchané atmosféry mě donutila poskakovat jak nadmutýho kozla. To se mi taky stalo osudným, protože jsem vytrousil peněženku, kde jsem měl všechny doklady... Už jsem plánoval cestu pro náhradní cestovní průkazku, ska jsem proklel a zapřísáhl se, že ho už nikdy nebudu poslouchat, když v tom se (jo, happy end) peněženka našla... Zbývalo jen najít a posbírat dočasně invalidní část výpravy a vydat se na cestu domů. A jaké z celého večera plyne poučení? Pokud vypijete hodně vína a pak se chcete trochu vyspat, nedávejte si na vystřízlivění 3 plechovky Red Bulla (že, Zbyňo).

To bylo z hudebního nadělení všechno. Ještě jsem zabrousil v Barceloně do míst, kde se koncentrují obchody s deskama. Speciálky, od hardcore punku, přes ska až po techno, ale i megaobchody s mainstreamem. Bohužel jsem měl málo času, takže jsem se nemohl pořádně ponořit, ale určitě by to stálo za hřích. Jo a taky jsem si dal jedno pivo Estrella Damm. Tenhle pivovar sponzoruje akci Primavera Sound, která za měsíc v Barceloně přivíta třeba Killing Joke, Lou Reeda, The Robocop Kraus, French Toast, Shellac, Yeah Yeah Yeahs a kupu dalších... Existuje na světě nějaká spravedlnost?

Kromě hudby jsme se pod odborným dohledem Máry věnovali i výtvarnu. Navštívili jsme jsme muzea Joana Miróa a Salvadora Dalího a samozřejmě okoukli Gaudího stavby. Hlavně v případě Dalího muzea ale zůstává rozum stát nad chováním asi 90 % návštěvníků. Bus je vyklopí před barákem, bez absolutního zájmu a cokoliv probíhaj chodbama, vřískaj a dělaj bordel. Hlavně, že viděli toho malíře, co namaloval ty rozteklý hodiny.

Tak ještě jednou díky Ročosovi a Lucošovi za azyl!