Tak jak to v pátek dopadne?

Teď nemyslím kalbu v Jetřichově, která dopadne snad dobře, ale los naší skupiny pro mistrovství světa ve fotbale...

Můj tip: Španělsko, Austrálie, Česko, Írán

Připojte do pátku (cca do 20h) svůj odhad. Kdo trefí všechny naše soupeře, má u mě 5 piv!

-----------------------------------
Rekapitulace

Takže se sešlo celkem 10 tipů, ale tu hrůzu, co nás potkala, netrefil nikdo. Jednoho našeho soupeře trefili znalci Proko da Segafredo a Onevan, takže to bude tak jedno malý pivo. Ostatní bohužel trefili ono příslovečné nic. Nejvíce se sázelo na 3 soupeře: Španělsko, Austrálii a Tunisko.

Z kopce s Indies

Trafikant mi dneska zase vnutil nové číslo Rock&Popu. O něm samotném by se dala popsat kupa papíru, ale já ztratím slovo o bonusu, který byl k plátku přibalen - CD Možnosti Indies Records 2005.
Logo tohohle vydavatelství zdobí řádku disků v mojí diy polici. Jako "bigbítovej šovinista" ale musím smutně podotknout, že data vydání jsou snad jen z minulého století. Label se totiž přeorientoval už asi definitivně na folk, lidovky a všechno to, co se dá nacpat do škatule world music. K tomu si s Black Pointem tam a zpět přehazuje pár alternativců a postarších bigbíťáků.
Samozřejmě, že bych si z aktuálního katalogu něco vybral, ale zásadní záseky z minulosti budu oprašovat s větší radostí. Když si to tak zběžně nechám prolítnout hlavou (bohužel nejsem doma, abych mohl zírat na polici s CDs), musím zlatou medaili udělit královehradeckým Mad-Mouse Chicago I.R.A. za jejich opus magnum Bio-Corridor Again. S odstupem času se mě zdá jako nejlepší z toho, co tihle pánové natočili. Další příčky by patřily dalším jejich albům, pak třeba Michael's Uncle za My ale stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Pohříchu trochu zapadla deska Slut nazvaná Luftganja, kde pražáci zaznamenali svoje okuzlení taneční scénou. Samozřejmě nemůžou chybět Už jsme doma, když bych měl vybrat, tak za všechny nominuju předposlední Uši. Na kazetě mám výtečné první bezejmenné Boo, taktéž bezejmenní první Despondancing stojí i po letech za poslech. Po letech jsem koupil i album Jolly Joker & PBU Pro-tlak, vzpomínky na hitovku Graboši byly neodehnatelné. Na další jsem třeba zapomněl, ale to není důležité...
Když teď poslouchám zmíněnou reklamní placku, tak nevím, nevím... Nechci někomu křivdit, či kecat do něčeho, čemu neroumím, tak radši budu mlčet:)

P.S. A co to má propána Ambrož s hlasem?
P.S.S. Záblesky z výběru: Budoár staré dámy, FruFru, Gipsy, Minuta ticha.

OSB BIRTHDAY SESSION

Tenhle příspěvek tady vlastně mohl viset už dávno. Zároveň objasní jednu z příčin, proč sem skoro nepíšu.
Poslední dny jsem se totiž oddával kutilství. Nevykutil jsem ani ptačí budku, ani krmítko, ale vykutil jsem akci, která bude i skromnou oslavou mých narozenin. Do jetřichovského kulturáku přijedou tři soubory (jak už jsem někde psal), které mají potenciál udělat z něj kůlničku na dříví (snad se tak ale nestane).
Takže všichni jste zváni na večírek ve společnosti Esgmeq, Lewisit a Možná sdělení. Asi se hodí, abych o každé bandě ztratil pár slov...

Takže abecedně a od západu k východu (metodiku třídění jsem okoukal tady). Chebáky Esgmeq už jsem viděl nespočetněkrát. V klubech, na monstrakcích (trutnovské předskakování umrlcům Motörhead), na menších akcích a v Byšicích. Když se jim koncert povede, není co řešit. Nekompromisní rock´n´roll s drzým ksichtem, jízda, běs. A jedna osobní: Vycházím ze dveří Orionu v Táboře, v jedný ruce sodovku pro Pulce, v druhý pivo. Cestu mě zastupuje bubeník Esgmeq: "To je moje pivo". Odvahu říct, že není, jsem fakt neměl... Seveřani z Liberce a okolí, Lewisit, už jednou na naší akci zahráli - možná si někdo vzpomene na Otovice před více než 2 roky. Víc než u nás hrajou snad v Polsku. Hrubě zabalené emoce, na nějakém plakátě jsem viděl charakteristiku noisy flash. Výstižné. No a z kraje brambor přijedou Možná sdělení. Pokud máte rádi pomalejší zatěžkanou muziku, určitě si užijete. Kluci hrajou něco podobnýho jako třeba Thema 11, nechte se překvapit.

Kromě muziky dojde samozřejmě na doprovodný program, jehož vrcholem snad bude sobotní trojboj v míčových disciplínách (hody na koš, nohec, pinec). Přijeďte se mrknout! Pokud toužíte po detailech, můžete lovit na srumec[zav]centrum.cz.

Podzimní spánek

Příval povinností v kombinaci s mojí neschopností vyústil v to, co vidíte (teda spíš nevidíte). Prázdnej blog. Protože dneska zase musím jít do hospody sledovat zápas Slavie ve Stavangeru, asi se to moc nezlepší. Ale budu se snažit. Pokud se tady do několika dní opět nic nezjeví, aspoň víte proč. Zachovejte přízeň.

Jízdní řád na týden

Tak malý pokus rozhejbat trochu blog a v druhým plánu i třeba někoho z vás... Tenhle týden bude plný snad zajímavých akcí, takže se třeba někde potkáme:

Pondělí
Poprvé do pražského Abatonu, poprvé na Free Mondays. Vstup zdarma a dvě kapely, mě naprosto neznámí Sandboy a naopak už "prověření" jihočeští Landmine Spring. Důvod mise: Vedle okouknutí nových prostor zjistit, jestli se Landmine Spring nestávají obětí (snad marného) pokusu udělat ze sebe druhé domácí Sunshine. To, že ve světě momentálně frčí kytary, přináší mokré sny nejednomu byznysmenovi.

Úterý
Divadlo Archa bude hostit festival Hudba 85. Už předem je jasný, že to bude zvláštní párty. Křest DVD filmu, který v roce 1985 zachytil kapely české nové vlny. Ty, které se dožily dneška, přijdou slavit. Další už to mají za sebou, dvě z nich vysílají náhradníky. Bude jich deset, což je na jeden večer hodně velké číslo. Většina z nich, včetně těch, které se představí výjimečně (Mama Bubo, Dybbuk) dožívá vlastně jen z podstaty, tvůrčího důchodového věku se dožily jen některé (např. náhradníci Už jsme doma, polonáhradníci Schodiště). Kompletní soupiska: Dybbuk, Krásné nové stroje, Garage, Hudba Praha, Mama Bubo, Precedens, STP, Už jsme doma, Schodiště a Babalet. Důvod mise: Při návštěvě ve starobinci si zajuchat s vitálními důchodci a možná i zjistit, že některé pacienty v komatu je už lepší odpojit od přístrojů.

Středa
Gaučový odpočinek pro tělo a zřejmě šoky pro nervovou soustavu. Zbídačená Sparta jede poškádlit londýnské Kanonýry. Jak tohle může dopadnout? V případě okázalého nezájmu intelektuálů o sledování sportovních přenosů doporučuju knížku Nicka Hornbyho Fotbalová horečka.

Čtvrtek
Dilema jako hrom. Na 007 souboj titánů při benefičním koncertu pro tenhle super klub: Gnu a Balaclava. V Náchodě otevření nové Galerie Slavie a vernisáž výstavy kámošů. Tak uvidíme.

Pátek
Tak i tak - volno, regenerace, klídek.

Sobota
Jako každoročně troufalý měření vlastních sil v terénu Adršpašskýho skalního města. Po roce bez tréninku zase 9 km běhu v kopcích, písku, na shodech. Kdo zažil, příště běží zase. Loni zakončeno bujarým večírkem v místní pivnici.

Kapely, zvukař, barmani a prázdno

V titulku je popsaná situace, kterou každý z vás už určitě zažil. Vyrazíte na koncert (v horším případě ho dokonce pořádáte) a těšíte se na muziku a lidi. Kapely dorazily, se zvukařem řeší poslední detaily a vy zatím stojíte v koutě s desítkou v ruce a dumáte, jestli těch pět lidí na baru tvoří definitivní sumu návštěvnictva. Právě takové akce dovádějí některé jedince (ano, občas i mě) k trudnomyslnosti a k nikam nevedoucím úvahám. Proč lidi na koncerty nechodí?

(Ze zřejmých důvodů, které by nabořily celou tuhle úvahu, úplně vypouštím z hlavy akce s dobrou návštěvností. A stesky samozřejmě nevypouští jen promotéři koncertů. Lidi nechodí do divadla, do kina, na fotbal, na hokej, na výstavy - jak je možno slyšet všude kolem.)

Vždycky překvapí neúčast těch nejhalasnějších kritiků. Nikde se nic neděje, tohle je kraj kde chcípnul pes, v Praze, tam to je lepší. Kecy u piva jsou ale většinou jedinou aktivitou, kterou dotyčný jedinec k návštěvě koncertu vyvine. Když přijde na věc a poblíž je nějaká akce, tak jako naschvál dojdou peníze, umře tchýně, z patnácti kilometrů se stane nepřekonatelná vzdálenost, není čas, kámoš slaví narozeniny a musí se jít do hospody, ... Důležitá je i účast "dobrejch" kapel, tedy těch, které splňují werichovská kritéria "to je blbý, to se bude lidem líbit". Tyhle důvody by se daly se zavřením obou očí pochopit, když ale přijde řada na absurdní výmluvy, to je teprve něco. Na akci hraje mezi pěti ostatníma jedna kapela, kterou potencionální návštěvník nesnáší. Takže nejde. Šenkýř točí Opata (pro přespolní: pivo z Broumova, tady je odkaz). To se nedá pít, tam nejdu. A tak dále a tak podobně.

Nezbývá ale, než se přes tohle všechno přenést a zkoušet to dál. Hlavně nepropadnout skepsi, jako jeden známý, který se podle svých slov pro úplnou ignoranci lidí hodlá ponořit pod hladinu a stát se pouhým pasivním konzumentem. Protože co je lepšího, než to, když i ono minimum lidí odchází z akce spokojených.

A na závěr se ještě sluší poznamenat, že k sepsání tohohle nesmyslu mě inspirovaly tyhle dva (první, druhý) články.

Mediální hit: Broumovsko

Hned dva časopisy přišly tento týden s články o Broumovsku. Hodně zajímavý je hlavně ten v Respektu, nazvaný Konec vizionářů na Broumovsku. Jak se dalo čekat, jeho kontroverzní obsah vzbudil reakce na několika frontách. Doporučuju diskuzní fórum Respektu či totéž na stránkách Broumova. Až bude čas a chuť, možná se dočkáte i nějaké reakce ode mne. Zatím vybírám perly, které zanechali v diskuzi čtenáři Reflexu (a to jsem si o nich naivně myslel, že si vidí dál než na špičku nosu).
Jarda píše: Burani / je to jako házet perly sviním, raději si zastaví nejkrásnější místa holandskými domky a podnikatelským barokem a pozdě zjistí že do toho hnusu přestane jezdit i to množství turistů co dnes...
A Pylod dodává: Pivko,buřta,Big Brothera či vyvolené a autošťouch za úžasné účasti televize,toť realita vesnice.Je ale zajímavé, jak jsou někdy ty vymaštěné hlavy záludné a geniální při snaze někoho vypíchat ze svého okolí.To je jediné,co umí geniálně.Běda jak někdo vyčnívá a oni mají dojem, že se na ně povyšuje.

Trochu z jinýho soudku je článek Resuscitace míst v novém týdeníku A2. Rozvíjí téma, s kterým si pohrává i článek první. Tak čtěte a reagujte.

Paolo se vrací

Potom co naši borci s míčem u nohou rozmetali Finsko a otevřela se jim cesta do baráže o MS, přišel Pavel Nedvěd s konečně srozumitelným vyjádřením - rád by se vrátil do reprezentace. Velel propadáku naší reprezentace v baráži s Belgií před čtyřmi roky a teď to chce zkusit znova. No nazdar. Něco tuší i naši sousedi z Polska. Jejich pilkaři si už účast na šampionátu zajistili a tak můžou fandit nám. Snad se nám nebudou za měsíc potutelně smát.

Na fotce basák Instytut v dresu Pavla Nedvěda v sobotu 15. 10. v Jetřichově.

Minirozhovor: The Chancers

Do Jetřichova v sobotu dorazí mimojiné ska sebranka The Chancers. Na pár dotazů odpověděl jejich saxofonista Honza Vedral.

Proč je podle tebe ska v současnosti v Česku tak populární? Myslíš, že vlna zájmu brzo zmizí nebo bude trvanlivější?
Na to se ptejte nějakého sociologa. Boom ska na konci devadesátých let u nás znamenal hudebně něco nového. Něco, co je taneční, agresivní, hráčsky zajímavé a s názorem zároveň. Jako všude ve světě samozřejmě hlavní vlna po pár letech opadne, ale lidi, kterým se tahle hudba jednou dostala do srdce už se toho asi nezbaví. Protože ska není jenom hudební žánr, ale když chcete, tak hlavně životní styl. No a taky se líbí holkám, protože to jsou povětšinou hezký zpěvný písničky...


Které domácí kapely motající se kolem ska se ti líbí?
Od vydání jejich debutového CD Rude 66 mám čím dál tím víc v oblibě pankrácké 2v1, kteří sice jako spousta módních mladých amerických kapel kombinují punk se ska, ale zároveň – čímž vyčnívají - do toho dokáží dostat duši a napsat dobrý vály. Neuvěřitelně to funguje hlavně naživo. V současné době u nás funguje na slušné úrovni víc ska kapel než v celé Británii v období 2 tone, takže těžko vyjmenovat jenom pár...

Váš poslední singl se jmenuje Away From The Flock a je předzvěstí nového alba. Kdy album vyjde a hrajete už nějaké nové věci na koncertech?
Patříme mezi ty kapely, které před natočením desky testují songy naživo, takže hrajeme. V současné době máme kompletně připravených asi deset písniček a rozepsaných a rozaranžovaných přibližně dalších deset. Vydání plánujeme na první pololetí 2006, ale stát se může samozřejmě cokoliv. Chceme si dát záležet a neuspěchat to. Ještě před samotným cédéčkem si ale chceme udělat radost a tak plánujeme split 7“ vinyl single společně s výtečnou britskou partou The Big.

Koncertovali jste v klubech celé Evropy, na obřích festivalech (Sziget apod.). Hráli jste už někdy ve vesnickém kulturáku?
Ha ha, a ne jednou a ne jenom v Čechách. V Paříži to byl městský kulturák, v Německu mládežnická centra, v Británii klub skútristů a na Slovensku echt KD s hnědými potahy na sedačkách. Ruku na srdce, lepší starej dobrej kulturák než některé vybrané německé nebo rakouské squaty. Ale my hrajeme rádi všude, kde to lidi chtějí. To je myslím základ, bez kterého nemá smysl vůbec dělat muziku.

5. šrumec se blíží

Už teď, v sobotu 15. 10., bude následovat další akce z dílny Kluků z Rakety. Jetřichovem u Broumova zamává 5. šrumec. Protože do toho divnospolku taky patřím, je tady jeden propagační post.

Trochu zmatku udělalo odstoupení dvou kapel několik dní před akcí. Školní povinnosti nasměrovaly bubeníka polských Dr Fleischman do Wroclawi študovat. Sice o víkendu, ale budiž. Jiné povinnosti znemožnily vystoupení kapely Kashmir 9:41. Bubeník hraje ve více kapelách a některé mají bohužel přednost... A Arakain vystupuje toho dne v Mrákově.

Naštěstí se podařilo sehnat snad adekvátní náhradu. Hodně se těším (ač je vůbec neznám) na Instytut z Pieńsku. Pocházejí ze stejné zkušebny jako Klave babki, které u nás hrály v zimě. Navíc Gomez, který s nima tehdy hostoval, hraje právě v Instytutu. Druhou narychlo sehnanou kapelou jsou Underside, hc banda z Prahy. Kdo se těšil na Kashmir 9:41 snad nebude touhle volbou zklamán. Václavem vyvolenými pankáči se stali Zatrest z Olomouce, takže místní kohouti si snad zapogujou. "Domácí" barvy budou hájit Maze, náchodští grungeři. No a vyvrcholením celé akce budou zřejmě The Chancers. Ska je na vsi hodně populární.

K akci patří i nehudební atrakce. Moderátor Radim, pivo Primátor, Márův guláš, vegetousty, nekuřácký sál, točená limonáda, kuřivo a další vychytávky. Doražte! A nebo se aspoň koukněte.