Začínám v pátek v Broumově. Kulturní komise města Broumova (sic!) uspořádala Rockový konec prázdnin. Za dumpingovou cenu 40 korun jsem proklouznul do areálu dětského hřiště, abych se tady cítil pomalu jako důchodce. Starších dvaceti let aby tady člověk pohledal. Začátek patřil začínajícím kapelám (OVRS - neslyšel jsem, Mizérie, Štafle, 4 akordy a spousta zábavy), které mají na pažbě jen několik málo koncertních záseků, což je chtě nechtě slyšet i vidět. Když vydrží nadšení a nasazení, s kterým do toho všechni jdou, tak je v Broumově do budoucna vystaráno. Více odehráno už mají Masterpiece, Imodium a Destroyer. U těch prvně jmenovaných to bylo určitě znát, jen ty hlášky mezi písněma... Imodium jsem neslyšel, neb nás přemohl hlad a druhý souboj s nabízenou klobásou nepřipadal v úvahu. No a Destroyer by se měl pokusit napřít energii do sevřenějšího bloku, několik coverů za sebou taky nesvědčí o jistotě, co chce kapela vlastně hrát. Večer končili hosté z vnitrozemí. Kytarovka Nil, podle plakátů přítomná zřejmě kvůli tomu, že uspěla v soutěži s bublinkovou limonádou a celkem humorní Cocotte Minute. Pak už jen skočit na kolo a v mraze jak v ruským filmu došlapat do postele...
Sobota a hurá na Zděřinu. Tohle zábavní zařízení je zajímavý ze dvou důvodů. Víc svým umístěním v hlubokým lese, míň už pak svojí příšernou dramaturgií. Jednou za čas se tady objeví i něco zajímavějšího. Dorážíme brzo, má se začínat v 18 hodin. Když ale zjistíme jízdní řád večera, rozhodujeme se pro radikální řez. Místo Take it easy bandu a Transfusion dáváme přednost televizní zábavě. Naši gladiátoři bojují v Rumunsku o body do kvalifikace pro mistrovství světa. Televizi a točený pivo nalézáme v maringotce kousek od Zděřiny, boj může začít. Co to ale vidíme? Celkovou neschopnost našeho mančaftu převálcovat Rumuny, kterým už v týhle kvalifikaci o nic nejde. Jako maják vyniká svou bojovností a uměním Jenda Koller, nechť mu patří titul "muž zápasu". V publiku v maringotce probíhaj neustálý půtky, jestli za prohru můžou (ex)sparťani nebo (ex)slávisti. Bohužel to nezvládli všichni, doufám, že mistrovství nebude bez naší účasti... Zpět k muzice. Po návratu šteluje nástroje Blue Effect po injekci mládí. Z uctivé vzdálenosti sledujeme probírku starých hitovek, bohužel doplněných několika songy od Walk-Choc-Ice. Pak to přichází. Peklo na zemi, divočina v divočině, Wollongong. Propadáme divokýmu tanci a vycházíme naprosto zpocený a spokojený. Tahle muzika udolala i tohle diskotékový doupě neřesti. Zakončuje Sepultura revival - čas dát si poslední pivo na baru a vyrazit domů. Taxikářovi naštěstí nevadí náš nadpočet, ani moje rozbitý brejle, který při Wollongong dostaly ránu z milosti...
Všechny rány se dohojily při nedělní cestě vlakem do Prahy. Bohužel není kumpán, takže výstup na strahovskej kopec musím absolvovat sám. Večírek začíná Lyssa v nejlepších letech. Pomalu, precizně, zabijácky. Do hlavy vám vtlouká svý slogany a nemůžete než jen cloumat hlavou do rytmu. Pak se vynořují Unsane. Už podle vzhledu je jasný, že chlápci nebudou hrát jemnou muziku. V rychlosti nazvučí a začíná inferno. Kapela je hecovaná kořalečníkem od sousedů a jeho výkřiky Slovakiáá, přede mnou změť rukou a nohou, z davu se vynořujou a zase mizej postavy v záchvatech blaženosti. Koncert jen trošku brzdí ladění mezi písněma a bubeníkova sólíčka. Jinak ale neskutečný zakončení víkendu a čelní místa v žebříčku "Koncert roku" se hejbou. Ale sesadit The Paper Chase z první příčky nebude asi snadný...
Žádné komentáře:
Okomentovat