neděle, srpna 07, 2005

Točník dobyt



Největší pohoda? Když se vám 7 z 10 nejlepších domácích kapel sjede na jedno místo. Pak nezbývá než nasednout na vlak a vyrazit světlu vstříc...

My nasedáme už ráno, protože od Točníku nás dělí celkem vysokej počet kilometrů. Po 6 hodinkách jízdy vyskakujeme v Praskolesech a necháváme se strhnout dezorientovaným davem, kterej evidentně míří na stejnou akci. To, že vybraná cesta není určitě nejsprávnější, se potvrzuje ve chvíli, kdy stojíme na kraji dálnice a hrad vidíme před sebou na obzoru. Pácháme přestupek, překonáváme asfaltovou překážku a pokračujeme dál. V Žebráku se necháváme pohostit v místní restauračce. Kromě jinýho přesvědčujeme šenkýře, že určitě nejdem na koncert Divokýho Billa, kterej zrovna dneska straší ve vedlejší vesnici, ale FAKT na Točník. Šéf má po ruce program ("Dneska na Točníku nic není"), ale my víme svoje.

Jako zkušený turisti zabloudíme ještě jednou, přesto dorážíme včas. Starej mlejn je pro letošek nahrazen ještě starším hradem a na první pohled je vidět, že prostředí je to důstojný. U ohromný hradní zdi pódium rozměru "tak akorát" ze dřeva a s rákosovou střechou, žádná hliníková náhražka nebo experiment z lešenářskejch trubek. Finišujou přípravný práce a mejdan může začít...

Po měsíci koncertní abstinence (když si dovolím nezapočítat pochybnou kapelu z rumunskýho plážovýho baru) bych asi sežral cokoliv. Jako první jsou hladovýmu davu předhozený Děti deště. Ostrý, hrubý soustružníci, který musej mít plechový skříňky v šatně svý fabriky polepený plakátama Ministry nebo Black Sabbath. Rozjezd jak víno. Jako druhý přicházej Esgmeq, kapela, která tyhle apokalyptický večírky většinou zakončuje. Za nasazení body k dobru, za podivně zrychlenou verzi 3 generací nějaký ty desetinky dolů.

Začátek Wollongong slyším přes zeď, nechal jsem se pohltit frontou na pivo. Jestli jsem nějakou kapelu v poslední době slyšel fakt hodněkrát, tak to byla právě tahle. A můžu ji slyšet zas a zas a to i v zakonzervovaný podobě - Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism je prostě majstrštyk. Pro slavnostní chvíli pánové secvičili i Highway To Hell. Nebudu nic tajit - byl jsem překvapenej fakt hodně. Pro změnu z fronty na kořalku mě vytahujou Gnu. Set postavenej teď už z valný většiny na novejch věcech. Dobrejch novejch věcech. Výbornejch. Předloňskej koncert v Byšicích budiž zapomenut, loňská neúčast tamtéž budiž odpuštěna.

Jistý zklidnění přináší Ememvoodoopöká. Taky nový věci a mezi nima jedna velká perla: Akélá. Vlezlá, ale dokonalá. Přestavba pódia a Lyssa. Novou deskou nabuzená jak Diego tím nejlepším koksem. Může to bejt způsobený mou náladou povznesenou alkoholem, ale tahle kapela je pro mě dneska nejlepší. Všechnu tu krásu završujou OTK, po delší době zase s trubkou. Natrvalo nebo výjimečně?

Teď už jen boj o nejlepší místa v konírně. Ráno se ukazuje, že tenhle zápas nečekaně vyhráli Pulec, Ambro, Chuzna, Fiškus a Hanz, který strávili noc v předhradí v chlívu s kozlem.

Na závěr se sluší poděkovat za výbornou slezinu a vysmeknout poklonu. Kolikrát jste navštívili akci, kde by vám kapely kromě hraní prodávaly lístky, točily pivo nebo grilovaly jídlo? Všechna čest

3 komentáře:

T. řekl(a)...

Tyyy voe! Člověk, co má rád srr i houpací koně je můj člověk. Hned si tě bejbi přidávám do odkazů... A točník byl pochopitelně epochal...

Cyp :D řekl(a)...

Yo ! Fšechna čest !

osobic řekl(a)...

OK, Khotzillablok taktez v odkazech...