V pátek vyrážíme do New Endu v Trutnově. Volant pevně svírá Spacák, řádně unaven cestou z Prahy, posádku kromě mě tvoří ještě Míša a Kamil. Přes rozryté a sněhem zasypané cesty přijíždíme do Trutnova. Tradiční místo na zaparkování je odmítnuto - přece nepůjdeme 300 metrů do klubu pěšky. Ještě 15 minut se různě motáme, popojíždíme, až je nalezeno parkoviště schůdných 100 metrů daleko. Přicházíme do klubu hodně po půl desáté, naštěstí se ještě nezačalo. Vyrážíme na bar, kde má dvě servírky na povel šéf s vizáží horského myslivce. Bohužel neschopní jsou všichni tři, takže během útrpného čekání na drink už z vedlejšího sálu slyšíme rock'n'rollové dunění. S Krakonošem v ruce hurá na Sunshine. Pánové, řádně vyimidžovaní, to rozjíždějí ve velkém stylu. Hrají z nové desky, která vyšla zatím jen v naší kotlince, kdežto za louží se čeká zřejmě pořád na správný termín. Jestli nám jen někdo nemazal pudink kolem pusy. V první půlce je o zábavu postaráno, v druhé už se jedna píseň od druhé bohužel rozpoznává obtížněji. Je to jak s kraslicema - aranžovat se můžou různě, ale pořád je to vejce. Ale i to může chutnat. Teď jen čekat, jak se situace kolem Suns vyvrbí - objíždění poloprázdných venkovských klubů kapelu, která chtěla mířit trochu jinam, asi dlouho bavit nebude.
Sedáme ke krátkému vydechnutí, jako odborníci na všechno hodnotíme podvečerní výprask našich klouzáků od Švédů a odjíždíme. Nior W. si necháváme ujít, ale hradba Marshallů za baskytaristou se nám líbila, samozřejmě.
V sobotu pilotuje Václav, na sedadle smrti zase já. Zajíždíme do Broumova pro Jackyho s Káťou. Vousáč si do auta samozřejmě koupil tři lahváče, takže jednoho musím vypít. Na Vysokově vysvobozujeme Máru a svištíme do orlického podhůří na družební Hajcuk. Zajíždíme ještě podruhé, tentokrát k Václavovi na chalupu, kde je plánován nocleh. Václav nepřijímá naši nabídku, aby nás vyložil v hospodě, nechceme mu překážet při nošení dřeva a zatápění. Místo koncertu, hostinec U Kozlů ve Vamberku - Merklovicích nás vítá žíznivými ústy místního punkáče. Jsem výročním návštěvníkem, takže získávám live CD z minulého Hajcuku, vkusný to suvenýr. Usazujeme se a po drobné přestavbě usedáme u rozbaleného distra na vyvýšeném stupínku, kde máme dokonalý přehled o dění na pódiu, v publiku i na baru. Nechybí obligátní zvukař oděný do tepláků a samozřejmě kapely. Nechci být moc jízlivý, ale metalická dechovka Venia si naše sympatie nezískala. Kvitujeme, že to je jejich poslední koncert. Našemu vytříbenému vkusu nelichotí ani Poslední konflikt. Ostřejší skladby bez nápadu se s nástupem zpěvačky na posledních pár písní mění v bezbarvé nic. Atmosféru zčeří Sicherhatesystem, jejich hardcorepunk je upřímný a nakopávající. Jacky, cestou se holedbající tím, že bude Václava při jeho těžkém řidičském údělu provázet kamarádským slovem celou cestu domů, odchází po třetí kapele spát do auta. Přichází tak o Rádio Jerevan, živý inventář Hajcuků, a o E.N.D., mladé neopunkáče. S posledním tónem se v nás probouzí elán. Otevíráme fotografické studio a tvoříme galerii postav. Někteří jedinci bohužel nechtějí naši upřímnou snahu o zdokumentování jejich účasti pochopit, nechápou, že naše cíle jsou opravdu nezištné. V přítomných punkerech vyvoláváme dokonce strach. První se bojí, aby fotka nebyla v novinách, jeho kolega nás podezřívá, že jsme od policie. Jako výraz uznání pro všechny ochotné modely a modelky je jedna fotografie připojena. Cestou na chalupu nakupujeme ještě bagety a piváče, ale ráno u maratónu na 50 km na ně už nikdo chuť nemá. Povedená práce všech z Pěčína a okolí, příště jen trochu lepší kapely a dražší a horší pivo, prosím.
Žádné komentáře:
Okomentovat