Dolní Poustevna, malebná prdel ve Šluknovským výběžku. Pán na ubytovně už zná naše nacionále, my zase trefíme do jeho útulku i v nejhlubší tmě. Čtverec počtvrté.
Pořadatelé naprosto rezignovali na provařená jména a postavili dvoudenní festival zase na "nových" kapelách. Je to docela odvaha, protože když do čela akce strčíte Živé kvety nebo OTK, tak nemůžete čekat, že se vám budou hrnout masy - a pořadatelé to asi ani nečekají. Návštěva byla sympatická, žádný fronty na pochutiny a za deště se všichni vešli pod střechu. Na měkký trávě vystlaný zbytky nábojnic a asfaltových holubů se proháněly smečky vořechů, borci pod vlivem předváděli neuvěřitelně vtipný taneční kreace, počasí rozumný... Co víc si přát?
Třeba lepší zvuk v šapitó. Vedlejší scéna na Čtverci vždycky trpěla horším zvukem a letos se tohle do nebe volající trápení opakovalo. Pro většinu kapel škoda, protože komunikace se zvukařem pro ně byla jen směsicí beznaděje a rezignace. RUiNU se neslyšeli na pódiu, my jsme neslyšeli jejich saxofonistu, OTK dokázali požádat o konkrétní vylepšení, ale realizace se nedočkali... S těmahle polníma podmínkama se podle mě nejlíp vypořádali Elektročas, který sestoupili z pódia na zem mezi lid a všechno smetli intenzivní zvukovou vlnou, prostě paráda. Na jejich výkon u mě osobně doplatili i po nich hrající Živé kvety (na velký scéně), protože mozek vytočenej na nejvyšší obrátky se nedokázal minimálně první polovinu jejich koncertu naladit na jinou vlnu. V šapitó zabodoval ještě Unkilled Worker, líbila se i Zkouška sirén. Na velký scéně stáli za pozornost exhibicionisti Tres Hombres, příjemným zpestřením byla uklidňující Koa. Naopak Destroyself i Samochotijo působili na větším pódiu bezradně, Cémur Šámur byli akurátní kulisou k popíjení piva ve specializovaném stanu. Uraggan Andrew & Reggae Orthodox nebo přeplácaný Marracash Orchestra se vytasili s muzikou, která už je trochu mimo můj šálek čaje. Poslední slovo měli (k nelibosti Pičuse a jeho kumpánů, jejichž akustickej set před čajovnou byl nemilosrdně válcovanej lavinou reprodukovanýho hluku) DJ´s. Brada se vytasil s ostrýma kytarama a efektním pádem z pódia, Grzegorz Brzenkrzekrzeszieszewicz pak korunoval večírek něčím, co se dá těžko popsat. Kdo neviděl neuvěří...
Když to časově vyjde a najde se ještě dost "nevytěžených" kapel, není důvod příští rok na hranici s Německem zase nevyrazit.
4 komentáře:
Ja bych řek že Elektočas a OTK meli nejlepší zvuk. Už dlouho sem nezařil takhle podařenej koncert "bez barier":-)
Elektročas měli zvuk v cajku, u OTK se mi to líbilo už míň. Sestup na zem byl dobrej nápad.
ted zpetne me jen napadlo o tom "nehrnutí lidí" vs. Živé kvety. Nevim jak jinde, ale vždycky když hrajou v Praze, choděj na ně řádově stovky lidí. A když vloni hráli v Boskovicích na menší scéně (= pro cca 300 lidí) tak mi všichni nadávali, že měli být v amfiteátru na hlavní...
To já zase zažil akce, kde na nic bylo lidí opravdu jen pár. Pořád mi přijde, že je to v kontextu československý scény spíš míň známá kapela a proto oceňuju odvahu "postavit je do čela" akce...
Okomentovat