Během minulýho roku jsem se zřídkakdy dostal k zaznamenání toho, co jsem zahlídnul na rozličných koncertních pódiích. Nebylo toho málo, nebylo toho možná už ani akorát (jak si sem tam někdo rád přisadí), ale bylo toho dost. Vrátanie vícedenních festivalů jsem si koncertem obohatil 68 dní roku 2007. Provětral jsem několik klubů: nejvíckrát jsem se šplhal do svahů Strahova, abych po devatenáct večerů poslouchal nálož muziky v nejlepším klubu na světě. Navštívil jsem několik festivalů, od těch obřích a bezradných po ty malé a bezvadné. Tady je krátké resumé.
Top ten
1. Part Chimp, Wollongong - 007 Strahov
Neurvalá energie musela třískat dveřma po celejch kolejích. Dvě kytary s tím krásně chraplavým zvukem, špatně oholený obtloustlý maníci a smršť riffů. Od poloviny dubna jsem přestal mít problémy s krční páteří.
2. Qui, Gnu - Rock CaféCca 23:30: David Yow dává lekce nespoutanýho chování, bubeník s kytaristou blbě maskujou svoji genialitu a nejlepší koncert Gnu za poslední léta je v tu chvíli už za náma.
3. Unsane, Wollongong - Rock Café
Newyorský lamači kostí uhranuli pražský podzemí na prý nejlepším koncertě svojí šňůry. Je náhoda, že u toho zase asistovali Wollongong?
4. The Paper Chase, OTK - 007 Strahov
Nechtěl bych účinkovat ve snu Johna Congletona. Tenhle chlapík nemůže mít lehký spaní. Je to ale naše štěstí, protože jeho písničky jsou vynikající.
5. The Ex - Palác Akropolis
Ještě na konci léta jsem o týhle kapele věděl úplný hovno. V Akropoli jsem si doplnil základní vzdělání a 2 hodiny jsem čuměl s otevřenou pusou.
6. Sonic Youth, Carsick Cars - Divadlo Archa
Další matadoři. Když nastartovali Teen Age Riot, bylo vymalováno. A jako bonus zjištění, že i za Velkou zeď proniknul rock'n'roll.
7. WWW, Sdružení rodičů a přátel ropy - Střelecký ostrov
Takhle to vypadá, když vystrčím palici z bigbítovýho křoví. Hiphopeři (?!) WWW mě i živě přesvědčili, že jejich muzika je geniální.
8. Red Sparowes, Thema Eleven - Palác Akropolis
V pelotonu instrumentálů jasný vítězství vrabčáků. Snový, se zajímavým konceptem a podpořený projekcí, na kterou byla radost koukat.
9. The Hives - Rock for People
Nejlepší koncert k tanci.
10. A hromady dalších (vynechávám domácí konstanty): Jesu, This Aint Vegas, Boris, NoMeansNo, Dÿse, Bee and Flower, Enon, Akimbo, Cinemechanica, Awesome Color, Familea Miranda, Die Princess Die, Ostinato, Maserati, The Jai-Alai Savant, ...
Promotér roku
Valnou většinu koncertů z první desítky upekli pánové ze Silver Rocket. Díky.
Opruz roku
Pražský výběr - tu kapelu jsem vždycky měl moc rád. Loni, po vyhazovu Pavlíčka a Čoka, se na scéně objevila nová inkarnace souboru: Pražský výběr II. Novýho alba Vymlácený rockový palice jsem se pro jeho název a příšernej obal bál vůbec dotknout (a recenze jen posílily pocit, že by to bylo opravdu zbytečný) a tak jsem si počkal na živý vyvedení. A to bylo nadělení. Přeplácaná show, křečovitá choreografie a samej tělocvik, rekvizity jak v bulharským filmu. To všechno korunoval kytarovej onanista Proudfoot. Technicky možná na úrovni Pavlíčka, citem ale naprosto mimo - každá skladba se zvrhla do naprosto zbytečnýho sóla, ve kterým se utopila a šla ke dnu. Musel jsem vzít nohy na ramena... O Vánocích jsem se přes odkaz dostal k článku, který i pro jeho noblesní styl vyhlašuju vtipem roku. Shodou okolností jsem letos viděl i v textu vyzdvihovaný Hyperion a zapsal jsem si, že to bylo příšerný. To s odstupem času potvrzuju. Aby byly stupně poražených kompletní, dodávám, že třetí místo obsazuje Xavier Baumaxa.
Absence roku
Dva koncerty, který jsem bohužel neviděl - Dälek a The Young Gods. V prvním případě to mrzí proto, že jejich dvě poslední desky nemůžu dostat z přehrávače. V druhým proto, že jsem byl tak blízko... a viděl jsem jen přídavek.
Žádné komentáře:
Okomentovat