Letní přemítání

Pár útržků k letnímu hudebnímu běsnění. Něco bylo rozepsaný už dřív, něco jsou vousatý vzpomínky... Od obskurních záležitostí po nejlepší koncerty a akce nejen tohohle léta.

Broumovská kytara


Když pominu samotnou podivnou podstatu akce, totiž soutěž kapel o ceny, zůstanou na stole dva trumfy, proč na Kytaru zase zajít: 1. Lokace na dvoře pivovaru a vynikající pivo za lidovou cenu. 2. Každoroční rozprodej CD Universalu za ceny ještě lidovější. Letos byla várka za 100,- a k tomu další kousek zdarma. Ty za peníze koupit nešly. Takže jsem si musel pořídit Kaye and The Sunshines za kilo a k tomu jsem zdarma dostal požadované dEUS. No neberte to.

Letos vítězství u odborníků urvali HC 3, u diváctva místní Štafle. Zahostovaly spolky Buty (to už jsem jel na kole domů), UDG (to jsem vyjížděl) a Imodium. Těm už pomalu tesají v Broumově sochy, málokterá venkovská kapela přece vydá dvě desky u bratrů Warnerů. Mě se ale bohužel zdá, že se pomalu začínaj točit uprostřed vlastní bezradnosti. Inspirace spolkama typu Cocotte Minute budiž vytknuta před závorku s dalšíma vykřičníkama.

Rock for People


Jezdíval jsem tam často. Po pauze, kterou jsem si naordinoval kvůli dramatické bezradnosti festivalového mamuta (mj. Manu Chao, kterého se bojím jako čert kříže, headlinerem loňského ročníku), jsem letos zase vyrazil do "Brodu". Původně jsem to v plánu neměl, chystal jsem se do Trenčína na Pohodu, která se vytasila s oblíbenými The Hives. Potom, co je o několik týdnů později ohlásil i do Hradce Králové přesunutý Rock for People, rozhodla úspora několika stovek kilometrů pro naše krajské město. Přidalo se i několik dalších zajímavých jmen, zbývalo teda jen zabalit stan, ponožky a žracák a hurá na královehradecké letiště.

K areálu jsem byl před vypuknutím akce trochu skeptický, teď už vím, že neprávem. Letiště bylo lokalitou naprosto ideální. Drobný výkyvy počasí z něj neudělaly megabahniště a koncert v hangáru jsem absolvoval opravdu poprvý.

Letošní srážka progresivních frikulínů slétnuvších se na zahraniční hvězdy a davu, jehož přítomnost je pro zafinancování akce nezbytná (a který si žádá svoje Wohnouty, Billy a Sestry), vedla k několika komickým roztržkám. Jako nejvíce imbecilní bych citoval zřejmě původní myšlenku plagiátora Kuliga, že "pivní obec s nízkou inteligencí a trojkou v žíle zamířila na hospodskou kapelu Divokej Bill, více inteligentní publikum šlo na O2 Stage, kde se ke svému vystoupení chystal Kryštof". Netuším, kde se pohybuje moje inteligence, protože nemusím ani jeden z výše jmenovaných souborů, ale podobná jednoduchá a zlá slůvka bych rozhodně nečekal na serveru, který se snaží tvářit seriózně. Další perly k dohledání na rozličných diskuzních fórech.

Když už jsem vyrazil, tak nemá cenu žehrat na dramaturgii celýho cirkusu. To, že podobný akce rezignují aspoň na snahu představit něco neokoukanýho, škoda komentovat. Přesto se dalo mezi všema běsama najít i něco zajímavýho.

Tak třeba Landmine Spring, u kterých se mi znovu potvrdilo, že je mám zařazený mezi tím minimem kapel, který si mnohem radši poslechnu doma z desky, než někde na koncertě. Tam mi to přijde v jejich případě docela nečitelný a vlažný. Nebo Insania a Polyho svérázná poetika a ještě svéraznější mečivej vokál. Na rozdíl od kumpánů se mi docela líbili i The Killers. Přehráli "hiťasy" z obou desek, ukázali, jak se chovaj hvězdy a zmizeli za těžkým rudým závěsem. Čekat nějakou hudební extázi mohli snad jen nejortodoxnější fanoušci nebo blbci, pro který velký písmo na plakátu znamená automatický doporučení. Otázka, jestli se ty tři miliony nedaly investovat líp.

Ze zahraničních neznámých spolků mě celkem zaujali Švýcaři Navel, reinkarnace Nirvany v období Bleach, švédský rock´n´roláci The Bones, nebo hodně nabitá úderka Walls of Jericho. Bohužel nedojeli Gogol Bordello, takže moje osobní hvězdy celýho maratonu byly dvě: NoMeansNo a The Hives. Hlavně kluci švédský mě rozkmitali jak Travoltu v nejlepších filmech.

No a taky nějaký propadáky, že. Ze zvědavosti jsem zašel na Electrick Mann a to je teda průser, další vesnická crossoverovanka. Tahle má tu přednost, že její členové jsou asi pěkný hovada, ale víc nabídnout nedokáže.

Resumé? Když se příští rok objeví zajímavý jméno, vím, že areálu hradeckého letiště se nemusím bát. To že jde v první řadě o byznys, mi nijak nevadí. Pořadatelé se to nesnaží blbě maskovat, takže s tím problém nemám.

Rock Trencle Opat Fest


Na hřiště v Hejtmánkovicích jsme dorazili čistě ze sentimentu, neb hitovka Törru Seru krev zazněla na závěr mnoha minulých večírku. Metalové matadory jsem navíc živě neviděl.

Předskok zformovaly rozličné kapely rozličných žánrů, od celkem dobrých a poslouchatelných (Psycho Radio, Live Evil), přes špatné (Sputnik) až po příšerné (Hyperion). Největší ohlas mělo Totální nasazení, to se každý mladý punker točil kolem své lahve vína jak tornádo. Headlineři přišli na řadu za tmy a začalo peklo. Tedy ne metalové peklo, ale peklo obecné. Vidět Otu Hereše, zoceleného léty v Alkeholu, jak se mu na pupku houpe kytara a on vyřvává slogany o inkvizitorech, to si žádalo výkon. Však se publikum rozdělilo záhy na dvě půlky: hroziče pod pódiem a příznivce černého humoru v povzdálí. Ale pobavili jsme se dobře. Ani ty Heebie-Jeebies jsme nedokoukali.

Pokračování příště. Tentokrát i s těma nejlepšíma akcema léta.