Labutí píseň. Poslední slovo. Královehradečtí chameleóni, pro tento okamžik schovaní pod názvem Dead House Chicago I.R.A., vydali v roce 1998 bezejmenné album. Po předchozím opusu Bio - Corridor Again (jako Mad-Mouse Chicago I.R.A.) se od nich možná čekalo trochu víc, ale i tak je tohle temný album artefaktem, kterej si i po téměř deseti letech od svýho vzniku zaslouží kupu pozornosti.Pamatuju se na to přesně. Distributor / pedagog Spacák tenkrát na gymplu udal několik kousků. S kapelou se znal, její starší nahrávky duněly třídou při našem čmárání v rámci výtvarný výchovy. Navíc I.R.A. zahrála na jaře 98 na jeho narozeninách (spolu s OTK, Třema čutorama a Boguna Yes) a pro nás bylo založeno na kult.
Ta deska má oproti svým předchůdkyním z dílny Hradečáků jednu velkou výhodu - má ZVUK. Masitá kytara i basa, pronikavý bicí a všudypřítomný šustění sampleru. Tvorba kapely byla vždycky soubojem dvou světů. Na jedný straně živelnej hardcore, na druhý straně intelektuálský výtvarno a texty Milana Langera. Na poslední nahrávce už často vítězí strana druhá. Některý pokusy o Umění bych si klidně odpustil - třeba variace na Havrana od E. A. Poea už trochu zavání kýčem. Naopak zpracování bookletu (a s ním i v oněch dobách populárního CD-romu) potvrzuje svéráznost a originalitu kapely. Málokdo takhle dbal o vizuální prezentaci.
Největší sílu má první půlka alba. Punkrocková vypalovačka The Day Of Rabblement s neodolatelným sloganem "Nikoliv pane, narvu ti do roznoží kulečníkové tágo! Snad objevím u tebe záblesk inteligence, když rozsvítím tvé koule!" přechází do pomalejší Sleeping Fly. Na tempu ubírá i následující Mouse - Driver Dracula, která vás rozebere svojí dekadentní atmosférou. Basic Instinct celou dobu uhání až k závěrečnému refrénu. Nemá cenu vyjmenovávat všechny skladby, snad ještě s výjimkou posledního bonusu, kterým je jazzové vydechnutí podkreslené praskáním vinylové desky.
Pokud chcete ochutnat, můžete tady (je to trochu větší). Jestli si chcete desku opravdu užít, tak klikněte sem. CD je k mání opravdu za lidovku (79 kaček). Je škoda, aby zapadalo prachem někde ve skladu Indies.
6 komentářů:
To je fakt geniální deska. Naprostej souhlas!!! Ale i alba před tím jsou jedinečný...
pro mne nejlepsi deska chicagistu - ackoliv je to hodne kolaz starsich napadu - je neuveritelna... ja je objevil az temer pred poslednim koncertem a o to vic mne to sere, ze sem nemel prilezitost vice nez 1x - o to vetsi kult to mozna pro mne je... bubenik, kterej ma 3 brady a hraje v ponozkach, basak kterej se nehne ani o pid na koncerte a pritom je neuveritelne tvrdej, kytarista soptici na 2 mikrofony (1 zkresluje) a to cely drzi strasne dobre pohromade... takhle si je budu pamatovat asi uz porad...
to bola kapela...uff, skoda, ze sa rozpadli...
Pro mě je I.R.A. úplně zásadní - žel jsem se k ní dostal v době, když už na živo nehráli..... tahle poslední věc je dokonalá o tom není sporu. Výborná je pro mě i první deska Steak! dokonalý texty!! Vážně nerozumím tomu, že se kapela víc neprosadila - ale o to větší kult :-) a je hrozně příjemný potkat někoho kdo I.R.U. zná - je v tom kus spiklenectví :-))
No neprosadila - já myslím, že měli pořádnej vliv na spoustu kapel a ve svý době byli hodně "populární" (myšleno v mantinelech scény, na který se pohybovali)
Prosím - dejte se ještě dohromady !!!!!!!!!!!!!
HARD CORE / NOISE FOREVER !!!!!!!!!!
Okomentovat