Jeden by tomu nevěřil, ale letos jsem už pošestý za sebou trávil poslední víkend v květnu v Táboře. Důvod? Free Dim. Letos zase na dvorečku za Café barem Sedm, oproti loňsku za přívětivýho počasí. A jak to celý dopadlo? Kurva dobře! Už sbírám síly na další rok. Díky!
Popořadě tedy (a nejen hudbou živ je člověk).
Stravování. Z vlaku jsme se překlopili do restaurantu, který loni ještě pod názvem Haiti (nepletu-li se) nabízel solidní hotovky. Letos se už špeluňka jmenovala Země zaslíbená a jídlo nikde. Mimochodem, úchylnější název pro hospodu snad už vymyslet nejde. Náš hlad vyléčila opět zahrádka hospody Na Bečvárně, i když gastronomický zážitek to byl popravdě otřesný. Chuť jsme si porychtovali následující den ve strategicky umístěném Švejkově restaurantu. Objevem letošního roku budiž hospoda U ještěrky. Zaslouží si to za Regenta i za bystrou obsluhu, která dokázala vyhovět i (jemně řečeno) lehce neokázalým přáním spolustolovníků.
Turistika a suvenýry. Letos po kostelní věži, Hýlačce (rozhledna bez rozhledu), Lužnici, Jordánu a jiných zajímavostech došlo na historické sklepení pod náměstím. Celkem zajímavé, najzajímavější pak východ přímo na místě konání koncertu. Kardinální úlovek se mi ale podařil v místním antikvariátu. Vinyl ZZ Top musel stranou, na poličce nad ním jsem totiž objevil Excentriky v přízemí. Knížka o kapelách nové vlny se starým obsahem, ze které jsem si v dávných dobách opisoval kapitoly na stroji, je ve vynikající kondici - nová a netknutá. Velká radost.
Rámus I. Rozjezd obstarala bohužel asi zatím nejslabší kapela, kterou jsem na Free Dimu kdy zaslechnul, domorodci Take Death. Při předskoku The Jai-Alai Savant na 007 jsem je nestihnul a podle referencí, který jsem onehdá dostal, jsem prý nemusel litovat. V pátek se vyřčené bohužel potvrdilo. Sluší se dodat, že nejslabší kapela na Free Dimu se nerovná špatná kapela, ale myslím, že stačí, když nám tady pobíhají jen jedny Lety mimo. Děti deště se napřáhli k ohromnýmu výkonu, jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem slyšel. Tornádo, rock´n´roll. Rychle desku, protože nasazení týhle party nemá obdoby. Aby se nepropásnul správnej moment... Atmosféru zkultivovala Kačkala. Je příjemný jednou za čas zbourat hranice v sobě a pustit si k tělu něco jinýho než kytarový běsnění. Zvlášť, když je to takhle neodolatelně podaný. Pak Climatizado se svým dekadentním cyber cowboy punkem (nebo jak se to škatulkujou) nakypřili půdu pro Kusumam. A to jsem čuměl. V hlavě jsem je měl uložený jako nějakou atmosférickou ptákovinu, která vydala první album u Indies, od kterých čekám už jen hromadu právě takovejch pseudointelektuálních ptákovin. To byl ale omyl. Než abych se tady pokoušel vyšpekulovat nějakou rádoby definici jejich muziky, dám do placu to, co se mi na nich líbilo nejvíc - nadšení pro věc, zápal, radost. Sledovat křepčího basáka, kterej snad ani nehraje, ale spíš přijímá signály někde z éteru, to byla libůstka. Pravda, trošku jsem se bál, aby si v těch pantoflích nevymknul kotníky, ale všechno dobře dopadlo. Zakoupený LP snad kvality potvrdí. To byl konec prvního večera. Zakončili jsme ho v poklidu u kiosku na náměstí, nakoukli jsme do Orionu, kde obsluhoval gramofony smrťák a spořádaně vyrazili na Cestu.
Rámus II. V sobotu odpadla Thema 11 a nedošlo tak ke křížení mečů s Goro, který mnozí čtenáři internetových diskuzí se zvědavostí očekávali. Samotný Goro mě moc neuchvátili. Stejně tak Diario, oproti minulýmu táborskýmu výsadku chudší o trumpetistu. Bylo to vlažný, oběma kapelám chybělo to "něco", co neumím popsat, ale vždycky je to strašně důležitý... Rozjezd dne obstarali Fetch!, čerstvá posila Silver Rocket. Perly ale přišly až na závěr. Esgmeq jsem viděl prvně od doby, kdy jsem do sebe narval jejich novou desku a byla to jízda. Sisi s pekelným šklebem předával mikrofon kolegům z publika a kapela vyučovala. Neuvěřitelný byli i Dÿse, pošahaný duo, který vydá víc energie než dvacet bigbandů dohromady. Pak jsme se zase pomalu přesunuli do Orionu. Mezi ovocnou dekorací už řádili DJ´s Klátič, Jebák a Vošoust. Trošku to vypadá, že si budu vypouštět vlastní rybník, protože jsem se při jejich produkci mrskal jako kapr ve vodě, ale po třetím opakování se už vytratil ten původní fór. Ale dobrý. Nakonec jsme stejně zase přetáhli večerku a na Cestu jsme museli oknem...
Epilog. "Čistím si zuby nehtem, přestože mám doma na polici v koupelně dentální nit." Sisi, Cesta, neděle v 9 ráno.
