Čtverec ještě

Dolní Poustevna je městečko v nejsevernějších Čechách. Lisuje se tady pěnovej polystyren a veškerý služby jsou přizpůsobený Němcům - děvky, chlast a trpaslíci. Jednou za rok pročistí vzduch hudební festival. Nese jméno podle výletiště a střelnice v nádherným lesním prostředí kousek nad městem. Čtverec.

Letos (4.-5.8.) jsme tady byli podruhý, první návštěva byla předloni. Kromě příjemnýho prostředí nás sem nalákala dramaturgie, která se docela liší od dalších festivalů. Za každou cenu nesází na provařený jména a je hodně pestrá.

Letos už se hrálo na dvou pódiích. To menší na návěsu kamionu těsně přiléhalo k venkovní části restaurace, takže i celej prostor pro diváky byl pod střechou. To se ukázalo jako výhoda, protože skoro celou sobotu pršelo. Nevýhodou bylo hodně tragický ozvučení, který z několika koncertů udělalo zvukovej guláš - Děti deště za všechny. Při koncertu Těch syčáků vypadnul dokonce proud úplně a na dlouho. Z počátečního problému se ale vyklubala neuvěřitelná akce. Váša a jeho kumpáni si vystačili pouze se svýma hlasama a z pódia lítaly perly, od hříčky Lokomotivám se motají kola až po skladbu od The Who. Na "Návěs stage" stáli rozhodně za pozornost noiserockoví TYK u mikrofonu s Jobem (ex-L´Point), hodně čerpající třeba ze Sonic Youth. Mrazivou atmosféru jejich setu "doladili" ještě kluci z nedalekýho ústavu se svýma tanečníma kreacema. Pražáci nahradili původně avizovaný Poláky Instytut, kteří nemohli dorazit. Inu dovolená u moře je dovolená u moře. Povedla se i Labasheeda, syrově upřímná kytarovka. Návěs málem uvedli do pohybu Dr. Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal. Tečku na návěsu pak udělali rock´n´rolloví Flaming Cocks, ale pro výkon zvukaře a únavu (konec se protáhl před pátou raní) jsem odešel chrápat. Mezi tím návěs okupovala ještě kupa dalších, ale ne všem jsem věnoval tolik pozornosti, protože jsem je poslední dobou viděl několikrát (třeba Selfbrush) nebo jsem nevydržel víc jak 2 songy (Xavier Baumaxa). Speciální zmínku si zaslouží ještě Lidoví léčitelé. Podomácku vyrobené škopky s šíleným bubeníkem a zkušební hit Návštěva, to bylo to nejveselejší na celý akci.

Větší pódium, světácky jinak Freemusic stage, nabídlo:
a) starší prověřený tutovky jako Už jsme doba, Echt! či Garage, u posledních dvou jmenovaných navíc s absencí a nucenými zásahy do repertoáru (doma zůstali pánové Schilla a Macháček)
b) neskutečnej opruz v podobě Hypnotix, kteří donekonečna přidávali, i když jim tleskaly asi jedny ruce
c) příjemné Swordfishtrombones, které ale sráží do kolen salónní vystupování a zlá angličtina
d) energické FruFru s líbezným zvukem Bartošova steel drumu
e) drážďanské The Roosters!, kteří měli být odpovědí na The Hives, ale zoufale jim chyběly melodie (aspoň, že bylo nasazení)
f) a řádku dalších souborů, vždy uvedených dvojicí pošahaných moderátorů.

Ortel? Přátelská akce v příjemným prostředí, která nemá přehnané ambice ale o to fajnověji působí. Příští rok asi zase na viděnou!

Fotka je vypůjčená z webu maudCAFFE.net, kde najdete i další obrázky.

3 šestky a 7 jedniček

Věnováno Pulcovi, který ten večer roztáčel kola českýho kapitalismu na brigádě v mamutí sodovkárně. Až se napijete Tomy Natury, věnujte mu tichou vzpomínku. Bernard by mu určitě chutnal a i ty kapely by se mu líbily.

Výlet na Točník nezačal slavně. Jako vyplašený zajíci jsme vyskočili z vlaku o stanici dřív, v jakémsi Stašově. Naštěstí jsme v liduprázdné vsi narazili na ceduli "Žebrák 4 km". Po letmém výpočtu, kde jsme zohlednili hlavně kvalitu domácího silničního značení, jsme usoudili, že to nebude víc jak 10 km a vyrazili jsme na pochod. Za obzorem za chvíli stará dobrá Chlustina a za mostkem přes dálnici Žebrák. Nakonec jsme si to protáhli tak o pouhopouhý kilák a jako bonus jsme poznali další z koutů našeho malebného venkova.

Po nezbytném občerstvení v zřejmě nové pivnici U žebráka a kafi v kiosku u místního všesportovního stadionu stoupáme na hrad. V lese přečkáváme poslední dešťovou přeháňku toho dne, loňská ruská zima se tentokrát naštěstí neopakuje. U vchodu fasujeme razítko (krásná blbost), samolepku a notičky. Show může začít.

Kačkala. Řeklo by se přesnej protipól toho, co provozuje Hilary Binder v Sabot. Tam bicí a basa, žádnej zpěv, tady 4 hlasy a žádnej inštrument. Přesto to má hodně společnýho - oboje je svojský a upřímný. Stylizace do cowgirls u Kačkaly nemaskuje nějakou bezradnost nebo nemohoucnost, ale naopak. Ukazuje, že holky jsou si svým výtvorem tak jistý, že můžou přidat i tuhle ironockou rovinu. Rozhodně to byl zajímavej koncert, určitě se ještě někdy zajdu mrknout. S A Spoon Called Phranc přišly na pódium kytary a bicí z automatu s občasným záskokem ex-bubeníka L'Point (což jsem se dozvěděl tady). Musím přiznat, že takhle s odstupem pár dní ve mě zůstal jen neurčitej pocit a vzpomínky na celkem příjemný songy. Nic víc, nic míň.

Dámská jízda skončila a na pódium se přihnali Fetch! Možná budu jen opakovat to, co říkají jiní, ale koncert od koncertu se mně líbí víc a víc. Když jsem je kdysi slyšel v Rock Café, málem jsem to nevydržel do konce a zmizel společně s nesmlouvavým kritikem Ambrem ("To je mrdka ty vole"). Tentokrát jsem to už vydržel hodně rád. A navíc, ani nevím proč, fandím muzikantům, který držej svůj nástroj opačně. Po třech kapelách přišel čas na občerstvení, dal jsem si kuřecí plátek a ještě na začátku koncertu Balaclavy jsem si trošku hříšně olizoval prsty. Tady tleskám kolektivu dramaturgů, zařadit Balaclavu doprostřed startovního pole bylo prozíravý. Agresivní hc sypačky řádně rozčísly atmosféru. Banán je tahounem k pohledání a moment, kdy se zjevil na zdi proti pódiu, byl magickej. Bohužel jsem neskousnul některý jeho politický moudra, ale to by bylo na delší povídání.

A pak zlatej triumvirát. Nový album Anyway mě moc nesebralo, ale naživo je to jiný kafe (ještě lepší než to v hospodě u stadionu). Medvídek má spíš víc nadání k frontmanství než ke zpěvu, ale funguje to! Vas Szuszanne jsem si pochvaloval už po Free Dimu a teď nemůžu jinak. Přidal se k tomu ještě čitelnější zvuk, takže každá šleha bolela jinak. Na závěr trochu "matematiky". Přesně takovýhle pocity někdo může mít při poslechu Deverovy chyby. Pánové začali novejma kouskama a reakce lidí byly trochu chladnější, přestože nový skladby jsou esencí toho nejlepšího z Deverovky. Pak ale přišly na řadu záseky Francie - Švýcarsko 2:0, Tvý tělo koleje nebo Spěje a lidi zobali Táborákům z ruky. Kruh se uzavřel při Jeď na Miláno! s výpomocí Kačkaly. Krása, krása, krása.

Zaslouženej spánek v konírně byl přerušovanej výkřikama pivních skautů, ale komu by to vadilo. Snad se na Točníku uvidíme i příští rok.