chyba

Polsko I: Jak se to tady vlastně jmenuje?

2012-02-19T01:11:00.000+01:00

"Ty seš ve Vratislavi, jo? Já jsem si celou dobu myslel, že seš ve Wroclawi."

Je to tak, hezký český exonymum Vratislav je na ústupu. V našem jazyce ho vytlačuje polská varianta téhož – Wrocław. Navíc ještě v podobě psané jako Wroclaw, což je podle mě, jestli teda můžu fušovat do spisovný češtiny, nesmysl. Úplně stranou nechávám variantu Vroclav, kterou jsem už taky párkrát viděl.

Střed Evropy, kde ještě v docela nedávný minulosti žili zástupci mnoha národů rozptýleně v několika státech, je na výskyt různých jmen bohatý. Norman Davies v knížce Mikrokosmos píše, že pro Vratislav existuje více než padesát různých označení. Třeba Němci pořád užívají svůj název Breslau. Stejně tak jako rádi používají vlastní pojmenování pro všechna další města v zahraničí – němčina je na exonyma obecně hodně bohatá.

To platí ale i pro češtinu. Jméno Vratislav je teď tak na půl cesty mezi obecnou známostí a zapomněním. Do první skupiny patří třeba Drážďany nebo Vídeň. Naopak do Solnohradu nebo Celovce by se dneska nejspíš nevydal ani váš devadesátiletý děda.

Já považuju variantu Vratislav za životaschopnou, proto budu používat tenhle název. Bude zajímavý sledovat, jak používání tohohle slova ovlivní blížící se Euro: naše reprezentace sehraje všechny svoje zápasy v základní skupině právě tady. Většina webů (např. Idnes.cz, Lidovky.cz, Sport.cz, Česká televize) používá českou variantu, na polský straně barikády stojí jenom Deník Sport (isport.cz).

Tolik chytračení na začátek. Příště už o pivu a blondýnách.

Therapy oslovuje dívku

2009-10-29T22:24:00.003+01:00

Mám v plánu vyrazit na Therapy? do malý Lucerny. Kontroloval jsem si, jestli ještě seženu lístek - i když tuším, že na kapelu, která to má už pár let za sebou, se davy asi nepohrnou. Na Ticketstreamu jsem narazil na tak zprasenou pozvánku, že mi nedá, abych se o ní nepodělil. Kdo tohle píše? Nebo to překládá automat? Ale odkud? Tolik nesmyslů ve třech odstavcích a pekelná čeština jako nádavek...

Nuže:

Therapy je heavy metalovou rockovou kapelou ze Severního Irska. V V roce 1989 kapelu založili zpěvák a kytarista Andy Cairns a bubeník Fyfe Ewing. Později se k nim přidal baskytarista Michael McKeegan. Ewinga za bicími vystřídal v roce 1996 Graham Hopkins a ke skupině se přidal i violončelista a doprovodný kytarista Martin McCarrick. Oba však skupinu opustili v roce 2004 a dnes za bicími sedí Neil Cooper.

Tuzemské publikum vždy několikrát přivedli do ohromného varu svou údernou hudbou. Vzpomeňme si například na krásnou melodickou skladbu Diane,velmi kultovní song, kde Therapy oslovuje dívku Diane aby se šla projet autem ... a dál už to všichni příznivci Therapy znáte.

Představíme si některá jejich alba. Když to vezmeme od začátku, dostaneme se zpět do roku 1991 kdy vydali album Babyteeth, které obsahovalo pouhých 7 singlů, o rok později přišlo na svět album Pleasure Feath. Roku 1993 to bylo album Nurse, další rok Infernal Love a přesunem se trochu dál, do roku 2000 kdy přišlo na svět album So Much For The Ten, kde se objevují songy, které jsou známější mezi fanoušky, na tomto albu se objevuje již zmíněná Diane.

A když se podíváme jak je to s nimi teď, v květnu 2009 vydali singl Crooked Timber.

Tolik neznámý tvůrce propagačních materiálů. Ve spojení se slabým letošním albem Crooked Timber to pomalu stačí na to, aby si člověk účast na koncertě rozmyslel. Jenže za to, co tahle kapela vytvořila během devadesátek, ji prostě miluju.

A nejvíc ze všeho tuhle skaldbu:

Uvidíme se v Lucerně.

Teheran 2009

2009-10-03T16:04:00.003+02:00

Poprve v Iranu jsme se dostali k netu. Bohuzel vsechny aspon trochu uzitecny stranky pouzitelny ke komunikaci jsou blokovany a tady, v kavarne kdesi v centru Teheranu, nefungujou [Centrum, Myspace, Facebook]. Google ale maka, tak aspon par vet tady... Omluva tem, kterym jsem slibil poslat mail, ale to pujde nejdriv z Turecka, spis to ale necham az na doma.

Krome cenzury netu jsme omezeni ze strany mistniho rezimu pocitili i jinak, i kdyz spise symbolicky. Ja jsem musel vymazat z fotaku 2 fotky, na kterych byli videt policajti. Pri foceni provozu na jedne z teheranskych ulic me chytil policajt a obvinil me, ze fotim policejni stanici. Chtel mi vzit fotak, nakonec se spokojil s prohlidkou vsech fotek a dvakrat naridil "delete" [na jedny fotce byli zada dopravaka, na druhy fotce byly postavy velikosti asi jednoho pixelu, ale taky musely pryc]. Jacky malem neprosel na fotbal, protoze mel na sobe zeleny tricko [barva opozicniku pri protestech po nedavnych prezidentskych volbach]. Potom, co se vysvetlilo, ze jsme "turist" nas pustili dovnitr.

Onen zapas byl vubec mazec. Bylo to derby dvou nejlepsich iranskych a zaroven teheranskych klubu [Persepolis a Esteghlal]. Na stadionu Azadi prihlizelo priblizne 100 tisic divaku [pul na pul cerveny a modry], takze to byl celkem kotlik. I Vanous, kterej ma uz nekolik sezon permanentku do Dolicku, docela cumel. Nasi samozvani pruvodci nam jeste pred zapasem rekli, ze posledni sezony to konci remizou. Pry je to politicke rozhodnuti. Skoncilo to 1:1, stejne jako poslednich sest minulych zapasu. Je pravda, ze mistama, kdyz se mic dostal do sestnactky, tam chybel tah na branu. Ale lidi fandili, vecer toho byla plna televize a dneska noviny pretejkaj fotkama a clankama. Ze by se ty lidi takhle nechali vodit za cumak? Asi jo, ale byl to zajimavej zazitek. Nejdriv odehrali zapas mancafty zakrnelych chlapiku, ti chlapici pak nastupovali na travnik s hlavnima jedenactkama - tak jak treba pri lize mistru chodi na travnik deti. Pak byla pisen pro veterany z iracko-iransky valky. Potom par desitek veteranu [vetsinou na vozicku] obkrouzilo za velkyho potlesku stadion a mohlo se zacit. Na vsechno dohlizela hromada policajtu. Ti se tady vyskytuji asi v deseti variantach. Proste krasny spojeni fotbalu a politicky propagandy.

Civilove jsou jinak celkem mily, cast z nich se strasne rada pousti do diskusi. Nektery se snazej bejt i napomocny, ale to casto vede k tragediim. Zavezli nas treba do hotelu, kterej mel asi o deset hvezdicek vic, nez si muzeme dovolit. Nemohli pochopit, ze i kdyz umluvili cenu hodne nizko, tak tam spat nemuzeme [i kdyz ja jsem chtel]. Typek si myslel, ze jsme v nouzi a uz chtel kontaktovat nasi ambasabu, aby nam pomohli. My jsme pritom chteli jen levnejsi hotel.

Zitra vyjedem asi do hor a pak pokracujeme dal po okruhu Persii. Mejte se.

SRSS: meteorologicko-hudební report

2009-07-22T22:36:00.000+02:00

Sobotní ráno vypadá přijatelně, dokonce trošku prosvítá slunce. Sunu se na ranní motorák a kurva, začíná lehce pršet. Mžení a občasný větší kapky padaj v podstatě celou cestu, ale muzika ve sluchátkách a příjemný kolíbání vlaku přidávaj realitě veselejší tóny. Kdyby se chmurná předpověď vyplnila takhle, tak budu spokojenej. Turnov, poslední přestup, Mnichovo Hradiště je už za obzorem. Březina, zastávka, kterou mám spojenou s dávným čundrem s tátou přes Českej ráj, tady už prší houšť. Vystupuju v Hradišti a prší tak, že se dvacet minut musím schovávat v nádražní hale. Místo srazu, pizzerie na náměstí, je promenádou pro místní plejboje a kočičky, ale pizzu a kafe tady uměj docela dobře.

Po chvíli je jasný, že do Dolní Bukoviny určitě pěšky vyrazit nemůžeme, byli bysme úplně skrznaskrz. Bereme taxi a vyrážíme na koupaliště. Když přijíždíme, tak prší s intenzitou vietnamskýho monzunu. Jsem trošku zaskočenej, protože od stříšky u kiosků není vidět žádnej stan, kam by se mohlo vejít víc než deset lidí. Několik povědomejch obličejů sedících u piva ale signalizuje, že bysme tady nemuseli bejt špatně. Šapitó, obklopený stánkama s pivem Klášter a dalšíma pochutinama, nakonec stojí schovaný pěkně u potoka.

Vcházíme už za tónů Bone Machine. Už jsem měl kdysi tu čest, ale jsem příjemně překvapenej. V písničkách (jo, je to trochu divný, ale většina věcí co v sobotu zazněly z pódia se dá nejlíp označit právě tímhle slovem) se střídaly nálady, osvěžující mně přišla práce s hlasem, i když občas to sklouzlo k trošku nepříjemnýmu pitvoření. Po prvním koncertě se lehce rozestoupily mraky, proto jsme si šli s vidinou noci prožitý v suchu postavit stan. Z mon insomnie jsme tak slyšeli jen přídavek, kterej byl stylově ukončenej precizním šlápnutím na kabel. Následoval Havana klub. Přestože hráli jenom ve dvou, zahlídli jsme na pódiu kluky z kapel Point, Lvmen, A Spoon Called Phranc, Phoenix II nebo třeba Sporto (jestli jsme dobře počítali). Já osobně jsem ocenil hlavně odvahu a vtipný průpovídky mezi skladbama, ale Bone Machine byl přesvědčivější, nic naplat.

Pak se ale začaly dít věci – pokračovala trojjediná hydra Bonus / Lyrik / Aran Epochal mocně dopovaná materiálem od Sporta. Bourek jako Bonus vysolil asi pět pecek. Těm vládla Zlá doba, která je fakt hodně přesvědčivá. Pak se na pódium vyšvihnul brat Lyrik, aby si za doprovodu (nejen?) Bourkových beatů suverénně podmanil celej stan. Za chvíli už tam nenápadně vplul i Aran a všichni tři spojili síly v Pandemii Sympatico, jedný z největších pecek desky More od Sporta. Zážitek jako hrom, stan sborově vyřval refrén (kterej mě při prvních posleších desky trochu vadil, abych se přiznal) a přes Trop Ten ještě s Lyrikem se najelo na repertoár Aran Epochal.

To všechno už pod pódiem zdánlivě vyplašeně sledoval Troy von Balthazar. Chvíli trvalo, než připravil svoje věci, v klidu jsme tak doplnili zásoby jedenáctky a slabých kořalek a poťapali si v blátě. Troy je elegán a vtipálek a navíc dělá dobrou muziku. Křehkou a přitom nevlezlou. Dokonce vypustil dvě věci od Chokebore (Days of Nothing - jestli se nepletu - a druhou už si nepamatuju), co víc si přát. A tahle skvělá kapela údajně zase začala zkoušet!

Unkilled Worker s doprovodem OTK, vlastně s The Nesbitts s kapelníkem Willym Wonkou, pořádně přidal na intenzitě. Místy jsem už nevěděl, jestli náhodou nekoukám na Wollongong – třeba při 2 Steps Back. Vzduchem lítaly mokrý těla, sloupy stanu držely na dobrý slovo a euforie nadzvedávala plachty. Yes! Poslední občerstvení, vyčurat a rychle zpátky na Paramount Styles. Co dodat? Já se ani nedivím, že se ten Scott těm holkám tak líbí. Suverén, i s vypůjčenou kytarou a lakýrkama od bláta.

Cestou zpátky, za příjemnýho slunnýho počasí, jsem ve vlaku přemejšlel nad několika věcma. Štěkaj vlci? Měl jsem vážný pochybnosti a ty se bohužel po zalovení ve studnici moudrosti potvrdily: Vlci štěkají málokdy a většinou to bývá jen tiché "haf". Ale ta písnička je stejně parádní. Byl Troy von Balthazar, kterej na pódiu tančil s maskou zajíčka, a zpěvák Chokebore, kterej do sebe kdysi při koncertě na Žižkově pořád lil absinth, jedna a tatáž figura? Zřejmě jo, musel. Kdy zase zažiju takhle skvělou akci? Čím dřív, tím líp!

10 let

2009-01-09T21:00:00.004+01:00

Dneska je to přesně deset let od chvíle, kdy jsme v tandemu s Golemem (a s pomocí dalších kámošů) ukutili naši první akci. Tady je malá vzpomínka.

Základ plakátu jsme vyrobili u Ročose na počítači a Ročosem nakreslené figury jsme pečlivě vystříhli a nalepili na mustr. Koupili jsme barevný papíry a šli jsme kopírovat. Název jsme vymysleli jednoduše - v roztrženým anglickým slovníku bylo slovo delay na první stránce a znělo dostatečně světově - přesně tak, aby každýho omráčilo ještě před tím, než otevře dveře kulturáku v Hejtmánkovicích. Jak je vidět, tak ještě při výrobě plakátu jsme neměli uzavřenou sestavu kapel. Ta byla definitivně potvrzená až na místě, protože ke koncertu se přímo na sále ještě přihlásila kapela Belmondo band. Kromě ní ještě zahrály soubory Krby & kamna, Kanál, THPC Swingers a Laxní přístup.

Na akci dorazili i žurnalisté. V našem archívu ze dochovala vzácná zpráva, která neotřelým básnickým stylem popisuje zejména peripetie kolem Belmondo bandu (viz poslední odstavec).

V historických análech dále možno vyčíst: "Vybrali jsme termín 9.1. a doufali jsme, že se na poslední chvíli neobjeví myslivci, kteří zde každoročně pořádají tradiční mysliveckou merendu. Naštěstí se neobjevili a tak jsme po pěti výletech na místní obecní úřad získali povolení k uspořádání akce." To ale nebyly všechny zádrhele. "Dalším problémem byl zvukař. Toho si vzal na starost Golem a nakonec sehnal p. Andršta z broumovských PP. Ještě bylo nutno sehnat nějaký aparát. Poslední kombo se přivezlo třičtvrtě hodiny po začátku akce od Bohouše Hofmana." Konečně začal drhnout Belmondo band (předělávky, hlavně nesměl chybět Traktor od Visáčů). Po něm Kanál, Laxní přístup, THPC Swingers, Krby & kamna a konec. "Sestra umyla popelníky, utřela stoly... Sál se pomalu vylidňoval a tak jsme se asi v pět hodin, poté co jsme rozdali finance (zvukař 1 000,-, Kanál 300,-, Krby & kamna 300,-, THPC Swingers 200,-, účet za pivo u kapel 1000,-), rozhodli jít spát. Ráno nás čekal úklid." Jak jednuduché...

Kanál, punk až z Českého Meziříčí

Laxáči hoblujou

Podzim, ten krásný čas: THPC Swingers

Spokojené obecenstvo

Potom následoval FestDelay vol. II. v Otovicích - celkem se jich nastřádalo deset. Pak jedenáct Šrumců. Mezitím Nedvěd Fest - oslava zisku Zlatého míče, Šonovské housle, koncerty v Teplicích, Broumově, ... Hromady vynikajících, průměrnejch i příšernejch kapel. Akce, na který přišlo i 400 lidí (pro nás momentálně návštěva z oblasti vlhkých snů). Spousta zajímavejch a příjemnejch lidí (a samozřejmě i pár vocasů).

A co z toho všeho vyplývá? Asi hlavně tohle:

už jsme starý kokoti
dělat akce nás ale pořád baví

Něco snad pochystáme na jaře.

Need Of Activity: Zítřky budou nejlepší

2008-10-28T23:42:00.002+01:00

Jednou z kapel na 11. Šrumci budou Need Of Activity. Na scéně se pohybují už dlouhou řádku let, prezentují se vyhraněným názorem. To je už dost důvodů, proč položit zpěvákovi Přemkovi "Brohemu" Brožovi (na fotce úplně vlevo) pár otázek. "Hovořit" po meilu jde trošku krkolomně, ale snad vás něco zaujme... Pro zachování autenticity jsem do textu zasahoval minimálně, ale několik smajlíků jsem vyhodil. Za to se omlouvám, zejména Brohemu. Snad vám odpovědi nebudou připadat smutný a ironii odhalíte.

Když jsem si četl historii tvojí kapely, tak na mě zapůsobila jako velkej personální kolotoč. Čím si to vysvětluješ? Jsou za tím třeba ambice bývalých členů víc se „prosadit“ a být na očích, hrát přístupnější nebo masově oblíbenou muziku (pro ilustraci – muzikanti od vás odešli třeba k Ready Kirken nebo k Joe Satriani revivalu)?

Asi bych měl úplně na začátku jako správný levičák :-) opravit mou kapelu na naši. Potřebu Činnosti založil Fráňa Klacek a Adam Jánošík. Fráňa chtěl hrát něco jako Dinosaur Jr. a Adam zase Red Hot Chilli Peppers. Já do tý doby drnkal na kytáru u táboráku a PA, mikrofon, kabely a jiný věci mi nic neříkaly. Takže tři úplně jiný lidi a k nim se přidali další, co zase chtěli něco jinýho. Vidím to tak, že si každej zahrál, a když kapela vyčerpala jeho možnosti, nebo on její, pak šel o dům dál. Jedinej Adam od začátku říkal, že půjde za lepším, hlavně profesně. Zbytek šel prostě za jiným hudebním / životním stylem.Všichni co tedy Potřebou Činnosti a pak Need Of Activity prošli, jsou vlastně kámoši, co se stavili na kafíčko :-) a samozřejmě přinesli nějakej zákusek. Kapela tedy hudebně za těch 13 let pěkně ztloustla. I když už se žádný starý věci nehrajou i tak je s sebou nesou i nejnovější členové. Všechny nahrávky se dají stáhnout na našem webu a celkem jasně o všem vypovídají.

Ty jsi v kapele jako jediný od jejího založení až do dnešních dnů. Na který období vzpomínáš nejradši a proč?

Jó, hárdkorovej dědek mi tu říkaj všechny ty bejvalý postavy z NOA :-) Nejlepší to bylo, když mi bylo o deset míň přece... ovšem před těma deseti lety to bylo trošku jiný a to nadšení bylo jiný. Třeba v '96 jsme měli i deset koncertů za měsíc. V okolí bylo celkem dost klubů a hospod, kde se něco pořádalo a to bylo příjemný. Druhá stránka je, že tenkrát nebyla kapela tam, kde je dnes. Dnes má jasný směr. Všichni jsme kámoši, i když třeba teď odchází basák, pořád to je tak nějak s úsměvem a na pivko půjdem zase. A to i s bejvalým basákem nebo i s prvním basákem. Vlastně ten první basák ani ne tak dávno zaskakoval na pár koncertech za toho, co dnes odchází. A bylo to výborný ve všech směrech. Rád mám teda NOA od začátku až do teď... No asi tak kolem roku 1998-2003 to bylo nejzajímavější. To byl underground :-) Safra... Prostě se těším na zářivé zítřky a ty budou nejlepší.

Vaše současná tvorba mě připadá hodně inspirovaná Rage Against The Machine, a to jak hudebně, tak „ideově“. Je to tak? Nebo jsou ty vlivy úplně jiný?

RATM jsou mrtvý. Jen ten náš bubeník to pořád poslouchá jak blázen. Ale bylo období, kdy jsme chtěli bejt jako oni, ale taky jako RHCP a Downset, Incubus, nebo jiny profláklý kapely. Možná to někomu, kdo RATM poslouchá, připadá jako RATM. Je fakt, že frázování Zacka je pro mě zajímavý, ale ne víc než Chuck D, Erick B, Sifon z WWW a jiný hip hop ikonky. No a ideově? Tak to je na hodně dlouhý povídání. Ale s RATM to nemá nic. Oni bojují za jiné věci a myslím, že teď spíš bojují marketingově. Nás ideově beru jako velký boj. Práva zvířat, světovláda, EU, USA, zbrojení...

V textech nebo v sekci Revolver na vašich stránkách prezentujete vyhraněný politický názory. Jsou to názory celý kapely? Myslíš si, že můžete svýma kritickýma myšlenkama ve spojení s hudbou něčím pohnout, někoho ovlivnit?

Nooo. Názory celý kapely. Na demonstraci se mnou nikdo nepůjde, ale stojej za tím, o čem povídáme. Možná to je kontraproduktivní, že masožravec stojí za myšlenkama a výkřikama vegetariána, ale jako kapela jsme jedna ruka, co svírá jeden kvér. A to že někoho ovlivníme, že něčemu pomůžeme, něco ovlivníme, to má být výsledek. Věřím, že minimálně předáme dál spoustu informací a maximálně najdeme jednoho člověka, který změní víc než sebe. Však Einstein, Lenin, Edison, Křižík a další jsou jednotlivci, kteří vypovídají o tom, že pouze jedinec zahýbe stádem. No a i oni museli někde dostat ten prvotní impulz. Doufám, že budeme impulz alespoň pro jednoho takového.

Spolu s Lewisit tvoříte českou část imaginární česko-polský koalice – od severních sousedů bych tam zařadil třeba kapely Dr Fleischman nebo Amanita Muscaria – v rámci který si pomáháte například s pořádáním koncertů. Mě ty vztahy přijdou, byť jen v rámci HC scény, docela nadstandardní. Vidíš to podobně? Jak tahle spolupráce vznikla?

Já bych řekl, že znát Miguela z Lewisit je nadstandardní :-) To je ten motor. Jestli je tahle naše polsko-česká družba nadstandard nevím. Ale myslím, že když se člověk nechová jako trumpeta, tak to může taky zpunktovat. Ano, stojí to peníze a hodně úsilí... Některý akce v Polsku jsou víc než underground, ale bez toho undergroundu prostě nejsou přátelé jako jsou Dr Fleischman a Amanita Muscaria. Jsou to kámoši a já se nechci holedbat jak hrajeme v Polsku, ale chci je potkávat, poznávat jejich kulturu a muziku a klidně na to i doplatit z vlastní kapsy. Na to možná dojíždí jiný kapely - něco chtěj, ale chtěj to zdarma a ještě nějakej bakšiš. Takže náš frojndšaft je hlavně o kamarádství. A najít kámoše není přeci tak těžký, co? Každej si je někdy hledal a našel...

A jak to celý začalo?

Do roku 2006 se o běh-management NOA vždycky spíš staral někdo jinej, takže mi dost věcí uteklo. Skoro nikoho neznám a i když mám chuť spolupracovat, není moc s kým. A najednou se vyloupne Miguel, kterej pro nás udělal a dělá hodně. Ono to bylo tak, že v době kdy jsem byl v kapele sám, jsem začal dávat dohromady nový osazení kapely a při tom mi bejvalej manažér dal dopis od nějakýho Miguela, že mu asi před rokem nebo dvěma zapomněl odpovědět. Heh, a s tím jsem začínal. Napsal jsem Miguelovi omluvnej dopis a popsal mu situaci a on se kupodivu nezlobil a podal ruku. Někdy nám přímo domluvil hraní, ale často jen nadhodí, co mám dělat a tím mě nutí starat se a někam volat. Za to jsem mu vděčnej... Vlastně mě naučil starat se o kapelu a ne vidět jen poslání zpěváka co sklapne pusu a tím to končí. Takže to, že se starám o to, aby bylo kde hrát a zkoušet, web, texty, občas nějakej výměnnej koncert, udělat akci, to všechno je hodně zásluha Miguela.

Jste z krkonošskýho podhůří. Vidíš ve vašem okolí nějaký zajímavý kapely, který bys mohl doporučit?
No to nevím. Všechno to jsou kámoši. Ale zajímavý jsou CémurŠámur. Skapollo je kapela co je teď „in“, taková, no... skáčková komerce? Ale muzikantsky jsou dobrý a jejich koncert mě neurazí. Ale můžu doporučit Lewisit, Dr Fleischman a Amanitu. Ty jsou košer, hehe.

Den po koncertu v Jetřichově hrajete v Berlíně. Z českýho venkova se během víkendu přesunete do jedný z evropských metropolí, najedete 400 km, moc se asi nevyspíte. Těšíš se na to vůbec?
Určitě se těším. Na každej koncert se těším. I když tenhle a vlastně celej listopad bude o něco náročnější, protože odchází basák a je to zatím takový neurčitý. Sice se vehementně připravuju na alternativu novej basák a zkoušíme s novým basákem, ale věřím, že listopad ještě odjede starej basák. Nevím jaká atmosféra by byla v autě, když by jeli oba basáci.
No bude to zajímavý :-) Rozhodně žádnej koncert nechceme ošidit a chceme, aby to mělo pořádný koule a smysl. Takže na pódiu musí stát jen ti „pravověrní“ :-)

Budoucnost národa. No ty vole...

2008-10-27T15:43:00.000+01:00

Poslední dobou se urodilo. Na trapně okázalým funusu mafiána, kterýho jeho kamarád zastřelil jak psa, defiluje pod ochranou policajtů stádo "celebrit" včetně několika "umělců". Další vocas, obchodník s nacionalistickým kýčem Dan Landa, dostal prostor v brněnským Národním divadle a na podzim se uvolil ke dvěma koncertům. Ty proběhnou stylově - 28. října a 17. listopadu. Jako jahůdku k tomu všemu přidává další spikleneckou organizaci, Klub Tajemství Zlatého Draka, o který prohlásil: "Máme na mysli vytváření národních hodnot a chceme o nich nastolit diskusi, nedejbůh aby šlo o nějakou rasovou otázku." No to jsem hned sakra klidnější, že se bude diskutovat a nebudou se pořádat hony na Nečechy.

Co se mnou ale zamávalo ještě víc, je záznam ze schůze Rady Českýho rozhlasu. Sbor moudrých hlav kromě jiného hodnotil vysílání Rádia Wave. Jednání samo o sobě působí jako velká sranda (tady doporučuju poslechnout, tady možno přečíst) - totální dezinterpretace poselství písničky Primal Scream na základě analýzy inženýra Vogla, strach o duševní vývoj mládeže a další pikošky. Ze všech indicií je jasný, že jde o likvidaci rádia, boj o prachy, křesla a korýtka. Je ale příšerný, že se tak děje za pomoci překroucených pseudoargumentů, v zajetí maloměšťáckýho myšlení a používáním urážek. To co na jednání prohlásil programový ředitel ČRo Medek, by se mělo tesat do kamene: "Tato menšinová skupina (posluchači ne-mainstreamové hudby, potažmo Rádia Wave) podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle." Kámen by se měl i s Medkem vystavit před budovu rozhlasu, aby se k monumentu tohohle duševního velikána mohli sjíždět zástupci elit s průkazkou středoškoláka či vysokoškoláka v kapse.

Když si to tak sečtu, tak je snad i dobře, že vím, že budoucností národa, který reprezentují Kočkové, Landové a Medkové, nejsem. To bych si totiž připadal jako kokot.

P.S. Pokud je vám tohle jednání protivný, podpořte třeba otevřený dopis / petici Petra Viziny (info tady) nebo si přečtěte, co si o téhle věci myslí další (odkazy na některý názory nabízí Karl Muzzik Lab, ale výroky radních zřejmě nadzvedly tolik lidí, že v tuhle chvíli najdete na webu ohlasů hromady). A podotek na závěr - je smutný, na jaký jazykový a argumentační úrovni je zpracovaná zpráva na webu Rocku&Popu - časopisu, kterej láká čtenáře obálkou s Landou. Ale o tom třeba jindy...

11. Šrumec

2008-10-14T23:00:00.004+02:00

Nic jednoduššího, než pověsit sem leták na naši další akci už asi nevymyslím. Nuže tady je:

Aby to nebylo tak úplně suchý, tak přidám pár odkazů: naše profláklý oficiální stránky, profil na Myspace, neb jsme světáci a nebojíme se Murdocha, profil na Bandzone, kam jsme pronikli v zoufalý snaze oslovit lidi o polovinu mladší, než jsme my sami, stránky na Rajčeti, kam doplňujeme fotky z dějin populární kultury na Broumovsku a nebo konečně anonce na Last.fm, kde můžete vyjevit, že se 7. a 8. listopadu v Jetřichově potkáme.

Čtverec 2008

2008-08-05T22:01:00.003+02:00

Dolní Poustevna, malebná prdel ve Šluknovským výběžku. Pán na ubytovně už zná naše nacionále, my zase trefíme do jeho útulku i v nejhlubší tmě. Čtverec počtvrté.

Pořadatelé naprosto rezignovali na provařená jména a postavili dvoudenní festival zase na "nových" kapelách. Je to docela odvaha, protože když do čela akce strčíte Živé kvety nebo OTK, tak nemůžete čekat, že se vám budou hrnout masy - a pořadatelé to asi ani nečekají. Návštěva byla sympatická, žádný fronty na pochutiny a za deště se všichni vešli pod střechu. Na měkký trávě vystlaný zbytky nábojnic a asfaltových holubů se proháněly smečky vořechů, borci pod vlivem předváděli neuvěřitelně vtipný taneční kreace, počasí rozumný... Co víc si přát?

Třeba lepší zvuk v šapitó. Vedlejší scéna na Čtverci vždycky trpěla horším zvukem a letos se tohle do nebe volající trápení opakovalo. Pro většinu kapel škoda, protože komunikace se zvukařem pro ně byla jen směsicí beznaděje a rezignace. RUiNU se neslyšeli na pódiu, my jsme neslyšeli jejich saxofonistu, OTK dokázali požádat o konkrétní vylepšení, ale realizace se nedočkali... S těmahle polníma podmínkama se podle mě nejlíp vypořádali Elektročas, který sestoupili z pódia na zem mezi lid a všechno smetli intenzivní zvukovou vlnou, prostě paráda. Na jejich výkon u mě osobně doplatili i po nich hrající Živé kvety (na velký scéně), protože mozek vytočenej na nejvyšší obrátky se nedokázal minimálně první polovinu jejich koncertu naladit na jinou vlnu. V šapitó zabodoval ještě Unkilled Worker, líbila se i Zkouška sirén. Na velký scéně stáli za pozornost exhibicionisti Tres Hombres, příjemným zpestřením byla uklidňující Koa. Naopak Destroyself i Samochotijo působili na větším pódiu bezradně, Cémur Šámur byli akurátní kulisou k popíjení piva ve specializovaném stanu. Uraggan Andrew & Reggae Orthodox nebo přeplácaný Marracash Orchestra se vytasili s muzikou, která už je trochu mimo můj šálek čaje. Poslední slovo měli (k nelibosti Pičuse a jeho kumpánů, jejichž akustickej set před čajovnou byl nemilosrdně válcovanej lavinou reprodukovanýho hluku) DJ´s. Brada se vytasil s ostrýma kytarama a efektním pádem z pódia, Grzegorz Brzenkrzekrzeszieszewicz pak korunoval večírek něčím, co se dá těžko popsat. Kdo neviděl neuvěří...

Když to časově vyjde a najde se ještě dost "nevytěžených" kapel, není důvod příští rok na hranici s Německem zase nevyrazit.

Sumář období hibernace

2008-07-07T22:46:00.004+02:00

Ha, čtyři měsíce pauza. Skoro to vypadá, že čekám na to, jak dopadne akce Happy Days, o který jsem psal v posledním postu v únoru. Ale není tomu tak, důvody nečinnosti byly jinde... Každopádně pominuly, tak se mi snad podaří občas sem něco plácnout, podnětů je neúrekom. A na letišti přeju všem fajnovou zábavu...

První půlrok 2008 si říká o krátký resumé. I přes přísnější režim jsem vyrazil na několik koncertů a rozhodně nemůžu litovat. Koncert Shellac se tluče o první příčky v žebříčku "nejlepší koncert života", taková to byla paráda, na konci jsem byl dojatej jak malej kluk. V těsným závěsu ale hrdě stojej Earth, následujou (tak jak mi teď v rychlosti napadá) Mike Patton a Zu, Paramount Styles, The Hives, Gallon Drunk, Valina, ... Bylo toho hodně a mohlo to být ještě lepší, ale situace mi nedovolila vyrazit třeba na The Paper Chase, který mám fakt moc rád a jejichž dva předchozí koncerty na 007 byly vynikající. Tenhle "smutnej" příběh bude mít pokračování v září, kdy neuvidím Lyssu a Qui nebo tatíka Iggyho. Na druhou stranu nemůžu chtít ve svý rozežranosti vidět úplně všechno - a takový Dub Trio nebo Dälek v druhý půlce roku jsou příslibem jako hrom...

Tak se těším.

Všichni budou happy

2008-02-26T22:44:00.006+01:00

Cestou po městě jsem zahlídnul na kandelábru plakát s povědomým symbolem (krišnácký obličej, každý rok k vidění např. na plakátech trutnovského festivalu) a nápisem Happy Days. Nevěnoval jsem tomu pozornost, myslel jsem si, že se jedná o nějaké tradiční mytí mozků spojené s náborem do sekty Hare Krišna. Piju kafe, čokoláda mi taky chutná, dokonce i do Fortuny jsem nedávno zašel, takže jsem bez zastavení kráčel dál. Večer jsem hledal nějaká data koncertů a na Bandzone.cz jsem si všimnul, že podezřele moc kapel vystupuje na začátku léta na Happy Days festivalu. Pokusil jsem se vyhledat nějaké info a ejhle.

Příští stanice Hradec Králové hl. n.

Na královehradeckém letišti se ve dnech 17.-27. července uskuteční "největší prázdninová párty v Čechách v historii", kde kromě jiného "vystoupí 555 kapel či 55 divadelních souborů". Víc dalších smysluplnějších informací oficiální stránka zatím nenabízí. Hledal jsem něco dalšího a na nějakém starším diskuzním fóru jsem našel překopírovaný dopis, kterým organizátoři oslovovali amatérské kapely. A to je docela čoud.

Nejzajímavější pasáže:

Vaše hudba se nám libí a byli bychom rádi, kdybyste vystoupili s Vaší skupinou na festivalu, který připravujeme. Tento festival je novinkou na české festivalové scéně a vzhledem k dobré dramaturgii, obrovské propagaci a jeho výjimečnosti předpokládáme, že bude největším festivalem v Čechách s návštěvnosti okolo 15 - 25 000 lidí. Byli bychom rádi, kdybyste se svou skupinou na festivalu vystoupili a využili možnosti prezentovat se velkému množství lidí. Vzhledem k vysokým nákladům na propagaci a realizaci festivalu je potřeba, aby hudební skupiny zaplatili “startovné”. Toto startovné je normalním standardem na velkých festivalech pro mediálně ne tak znamé skupiny. Abychom ale zpřístupnili každému možnost vystoupit na HAPPY DAYS open air music festivalu, zminimalizovali jsme toto startovné na 240 Kč za každého jednoho člena skupiny. Toto startovné je zároveň vstupným na celý festival. Pokud se tedy na festival přihlásíte a zaplatíte startovné, můžete kromě vašeho koncertu být na šestnáctidenním festivalu, který jinak bude stát 700 Kč. Po obdržení dvou kopií smluv je prosím podepište a zašlete jednu kopii na naši adresu. Smlouva je pro Vás pravní zárukou, že vaše hudební skupina na festivalu vystoupí. Smlouva nabývá platnosti poté, co na náš festivalový účet obdržíme startovní přispěvek za všechny členy Vaší skupiny. (Prosíme poslat příspěvek za celou skupinu najednou, ne jednotlivě za každého člena zvlášť.) Nabízíme Vám také možnost prodávat „fans vstupenky” pro vaše fanoušky, kamarády, spolužáky, sousedy, kolegy v práci a podobně. “Fans vstupenka” na celých 16 dní festivalu stojí 280 Kč. Získat tuto vstupenku je velice vyhodné. Normalní cena vstupenky je 700 Kč. Za každou prodanou vstupenku vám take nabízíme provizi 50 Kč. Např. prodejem 10 vstupenek můžete získat 500 Kč na libovolné účely. Provizi z vámi prodaných vstupenek budeme vyplácet při akreditaci. Doufáme, že vás naše nabídka zaujala a rozhodnete se na HAPPY DAYS festivalu vystoupit. Take doufáme, že na festival přijde hodně vašich přátel, kteří Vaše vystoupeni podpoří. MUSIC FOR ALL!!

To je prostě čirá krása a úplně z toho sálá ta festivalová pohodička. Najde se víc jak 500 naivních a přehnaně ambiciózních kapel, který budou ochotný zaplatit 240 na hlavu, aby si mohli zahrát na akci, která se nejasně rýsuje někde na začátku léta? Je vůbec reálný, aby festival postavenej na "zelený louce" přilákal v Česku odhadovanou masu lidí? Další hromady otázek napadnou každýho...

Nechci být negativní, hodně zdaru přeju každý akci, ale... Prostě něco cejtím ve vzduchu. (A člověčina to není.) Nedej bože, aby se se přihlásilo 500 písničkářů a všechny ska orchestry zrovna měly dovolenou.

Žebříčky 07

2008-01-21T21:19:00.000+01:00

Definitivní odškrtnutí předchozího roku - rekapitulační žebříčky na webu SR. Oblíbená taškařice, který jsem se nemohl nezúčastnit. Moje verze je tady. A letmý zhodnocení všech žebříčků bez počítání - vypadá to, že loňskýmu roku vládli Unsane.

2007: Živě

2008-01-06T01:00:00.000+01:00

Během minulýho roku jsem se zřídkakdy dostal k zaznamenání toho, co jsem zahlídnul na rozličných koncertních pódiích. Nebylo toho málo, nebylo toho možná už ani akorát (jak si sem tam někdo rád přisadí), ale bylo toho dost. Vrátanie vícedenních festivalů jsem si koncertem obohatil 68 dní roku 2007. Provětral jsem několik klubů: nejvíckrát jsem se šplhal do svahů Strahova, abych po devatenáct večerů poslouchal nálož muziky v nejlepším klubu na světě. Navštívil jsem několik festivalů, od těch obřích a bezradných po ty malé a bezvadné. Tady je krátké resumé.

Top ten

1. Part Chimp, Wollongong - 007 Strahov
Neurvalá energie musela třískat dveřma po celejch kolejích. Dvě kytary s tím krásně chraplavým zvukem, špatně oholený obtloustlý maníci a smršť riffů. Od poloviny dubna jsem přestal mít problémy s krční páteří.

2. Qui, Gnu - Rock Café
Cca 23:30: David Yow dává lekce nespoutanýho chování, bubeník s kytaristou blbě maskujou svoji genialitu a nejlepší koncert Gnu za poslední léta je v tu chvíli už za náma.

3. Unsane, Wollongong - Rock Café
Newyorský lamači kostí uhranuli pražský podzemí na prý nejlepším koncertě svojí šňůry. Je náhoda, že u toho zase asistovali Wollongong?

4. The Paper Chase, OTK - 007 Strahov
Nechtěl bych účinkovat ve snu Johna Congletona. Tenhle chlapík nemůže mít lehký spaní. Je to ale naše štěstí, protože jeho písničky jsou vynikající.

5. The Ex - Palác Akropolis
Ještě na konci léta jsem o týhle kapele věděl úplný hovno. V Akropoli jsem si doplnil základní vzdělání a 2 hodiny jsem čuměl s otevřenou pusou.

6. Sonic Youth, Carsick Cars - Divadlo Archa
Další matadoři. Když nastartovali Teen Age Riot, bylo vymalováno. A jako bonus zjištění, že i za Velkou zeď proniknul rock'n'roll.

7. WWW, Sdružení rodičů a přátel ropy - Střelecký ostrov
Takhle to vypadá, když vystrčím palici z bigbítovýho křoví. Hiphopeři (?!) WWW mě i živě přesvědčili, že jejich muzika je geniální.

8. Red Sparowes, Thema Eleven - Palác Akropolis
V pelotonu instrumentálů jasný vítězství vrabčáků. Snový, se zajímavým konceptem a podpořený projekcí, na kterou byla radost koukat.

9. The Hives - Rock for People
Nejlepší koncert k tanci.

10. A hromady dalších (vynechávám domácí konstanty): Jesu, This Aint Vegas, Boris, NoMeansNo, Dÿse, Bee and Flower, Enon, Akimbo, Cinemechanica, Awesome Color, Familea Miranda, Die Princess Die, Ostinato, Maserati, The Jai-Alai Savant, ...

Promotér roku

Valnou většinu koncertů z první desítky upekli pánové ze Silver Rocket. Díky.

Opruz roku

Pražský výběr - tu kapelu jsem vždycky měl moc rád. Loni, po vyhazovu Pavlíčka a Čoka, se na scéně objevila nová inkarnace souboru: Pražský výběr II. Novýho alba Vymlácený rockový palice jsem se pro jeho název a příšernej obal bál vůbec dotknout (a recenze jen posílily pocit, že by to bylo opravdu zbytečný) a tak jsem si počkal na živý vyvedení. A to bylo nadělení. Přeplácaná show, křečovitá choreografie a samej tělocvik, rekvizity jak v bulharským filmu. To všechno korunoval kytarovej onanista Proudfoot. Technicky možná na úrovni Pavlíčka, citem ale naprosto mimo - každá skladba se zvrhla do naprosto zbytečnýho sóla, ve kterým se utopila a šla ke dnu. Musel jsem vzít nohy na ramena... O Vánocích jsem se přes odkaz dostal k článku, který i pro jeho noblesní styl vyhlašuju vtipem roku. Shodou okolností jsem letos viděl i v textu vyzdvihovaný Hyperion a zapsal jsem si, že to bylo příšerný. To s odstupem času potvrzuju. Aby byly stupně poražených kompletní, dodávám, že třetí místo obsazuje Xavier Baumaxa.

Absence roku

Dva koncerty, který jsem bohužel neviděl - Dälek a The Young Gods. V prvním případě to mrzí proto, že jejich dvě poslední desky nemůžu dostat z přehrávače. V druhým proto, že jsem byl tak blízko... a viděl jsem jen přídavek.

Třikrát TAV

2007-11-28T20:39:00.000+01:00

Minulej (teď už předminulej) týden mi, i díky několika náhodám, přihrál třikrát do cesty This Aint Vegas. Nevyužít příležitost vidět je? To bych si vyčítal ještě pěkně dlouho. Byly to tři relativně odlišný koncerty a i ten nejhorší z nich byl perfektní.

První příležitost byla na strahovský Sedmičce. Ta byla příjemně zaplněná a bylo poznat, že většina lidí nejde naslepo. Není se co divit, TAV tady předtím zahráli už dvakrát (pamatuju první koncert v doprovodu Kill Yourself) a pokaždý se vyrojily pozitivní ohlasy, takže slabá návštěva se ani nedala čekat. Těšil jsem se hlavně na skladby z desky The Night Don Benito Saved My Life, která je jejich posledním dlouhohrajícím zásekem a marný čekání to nebylo. Největší hiťasy sklízely aplaus a nadšený reakce lidí už při svým začátku. Při porovnání kousků ještě starších a třeba novýho singlu Short Term, Long Term je vidět, že kluci se přestávaj bát sladších melodií a "měknou". To je ale dobře, protože jim to jde od ruky a příště na ně přijde aspoň víc holek. Suma sumárum, další z perfektních koncertů na 007. K tomu přispěli svojí nadupanou půlhodinovou smrští předskakující Elektročas. Mluvil tady někdo o objevu roku?

Na druhej den v Liberci to bylo o něco horší. Návštěva v Casta Clubu nevylezla ani na 50 hlav a začátek pocuchalo lehce nešťastný vystoupení Need Of Activity, kteří protáhli svůj set na celou hodinu a to bylo fakt moc. This Aint Vegas šli do koncertu na tři čtvrtě plynu, oproti Sedmičce mnohem míň komunikovali s lidma (snad pocit, že na "venkově" nebudou rozumět anglicky?), ale nakonec se koncert solidně rozjel až k přídavku.

Neplánovaný vyvrcholení série ale přišlo v sobotu. This Aint Vegas neplánovaně přišli o koncerty kdesi v zahraničí a místo nich se narychlo uskutečnilo ještě pár koncertů po celým Česku. Já jsem plánovaně vegetil na kamarádově chalupě v severních Čechách. A co rokenrolovej čert nechtěl, zrovna jen pár kilometrů od Dolního Podluží. Po hodince chůze a dvou zastávkách ve vlaku jsem se už motal kolem avizovanýho místa koncertu, ale furt nic. Až jsem si všimnul, jak dvě postavy mizí v chaloupce pod cestou. A byl jsem doma. Klasická venkovská světnice, bicí, aparáty, kamna, gauč a improvizovanej výčep. Na pódiu se už štelovali Bugmen a musím přiznat, že se mi líbili mnohem víc, než při předskoku Awesome Color - tam působili nervózně jak maturanti. Tady to bylo ideální přivítaní. This Aint Vegas ale vytáhli ještě těžší kalibr a celou chaloupku dostali na kolena. Ve vydupaným přídavku přišel i nejlepší moment celýho trojkoncertu. Jeden z kámošů kapely stojících vzadu u merchandise zařval Are you ready? a odstartovaná pecka Been Party mě učinila spokojeným a šťastným. Škoda jen, že jsem hned po koncertě musel kvůli sjednanýmu odvozu zmizet - tuším, že po TAKOVÝM koncertě musela zákonitě přijít pořádná afterparty.

Fragmenty k desátýmu Šrumci

2007-11-05T18:36:00.001+01:00

Vzhledem k časovýmu odstupu už nejsem schopnej dát do kupy víc, než tyhle čtyři fragmenty. Aspoň něco ať tedy zbude po tomhle dvoudenním večírku...

1. Byznys

Velký díky všem návštěvníkům! Musíme se přiznat, že jsme čekali menší návštěvu, zejména pak v pátek. Po týhle stránce dopadlo všechno dobře, tentokrát jsme nemuseli sahat do vlastních peněženek. Rozpočet se vyšplhal po záhadný spirále strašně vysoko, pro nás ponaučení pro příště. Kromě těch, kterým patří tohle poděkování, se ale objevilo (jako vždy) pár exotů, pro který je několik pětek za vstupný nepřekonatelným problémem. Sotva otevřu boční dveře pro stěhování aparátu, už se mezi bednama proplejtá zástup ubožáků, čekajících na svoji chvíli. K tomu další neandrtálci, který si nevšimnou, že se u dveří platí vstupný (zajímavý, že některý to nedokážou postřehnout opakovaně).

2. "Hvězdy vs. underground"

Občas se to stává: na akci přijede kapela, která už od první chvíle dává najevo, že je tady jaksi nepatřičně. Nejhorší jsou zneuznaný mladý ambiciózní kapely, který to chtěj "někam dotáhnout" (mít klip v televizi, rozhovor v časopise a podobný nesmysly). Takový už naštěstí nezveme, dostali jsme rozum. Pak tady jsou kapely, který strašně překvapí prostředí venkovskýho kulturáku (na baru nemáme whisky ani metaxu, 90 % publika není oblečeno modle módního žurnálu). A to jste fakt čekali? Samozřejmě, takovýhle prostředí je jejich umění nakloněný nepřátelsky. Poslední sortou z vrhu těhle kapel jsou "hvězdy", teda kapely, který se honosej známým "jménem", nechaj si zaplatit mastnou gáži a pruděj a pruděj. Výstupy pánů z Visacího zámku na akci před několika lety už zřejmě nikdo nepřekoná, ale i tentokrát tady byla jedna méně příjemná zkušenost - Švihadlo. Týkalo se to sice jednotlivců, ale... Cituju zvukaře z jeho fóra: ono v podstatě ani nešlo o zvuk jako takový, ten byl v rámci možností díky na švihadlo hojnému počtu diváků v pohodě. A dvorní zvukař švihadla - je šikovný. Celá groteska vznikla tak, že si po první skladbě frontman vytrhl kabel z konetoru zpěvového mikr.(není divu, na pódiu nebylo kam šlápnout). Ten jsem během minutky vyměnil, jenže díky špatné komunikaci mezi zvukařem a zpěvákem jsem ten kabel měnil třikrát a přitom jsem po akci zjistil, že vadný byl pouze ten jeden. Zvukař ten vstup zamutoval a zpěvák myslel, že ten mic nejde a takhle pořád dokola. Mikrofon již dávno fungoval, ale dotyčnému se moc nechtělo. O chvíli poté se začal rozčilovat klávesák, že mu nejdou klávesy. Nešli proto, že měl vytaženej kabel z DI - boxu:-) Když se daří, tak se daří. V žádném případě však nebylo nutné dělat takové dusno. Na pódiu byly celkem 4 mikrofony jenom pro zpěv. Jak málo stačilo. Každopádně Šrumec dopadl v globálu dobře a bylo krásně vidět, kdo muziku dělá pro muziku a kdo je hvězda. Ostatně, nebýt této hvězdy i v sobotu se mohlo hrát dole. Pro mne z toho vyplývá jedno ponaučení. DI boxy umisťujeme zásadně mimo dosah jakých-koli končetin.

Naštěstí jsou tady ale kapely, který pozvete vždycky rádi - příjemný, nenáročný a hlavně DOBRÝ.

3. Kanec

Chybělo málo a v pátek kromě Themy 11 chyběli i Elektročas. Cestou na Broumov trefili kance, vracejícího se z pole do lesa. Štětináč prorazil chladič a auto vyřadil z provozu. Naštěstí se nám náhodou podařilo rychle sehnat odtahovku a náhradní dodávku. Nikomu se nic nestalo (i prase uteklo) a Elektročas mohli zahrát. Pro hodně lidí byl ten koncert vrcholem pátečního večera..

Ukradeno z příslušného profilu.

4. Reflexe

Přivítali jsme několik protřelých komentátorů. Někteří svým mlčením zklamali, jiní se o svoje postřehy podělili. Těm díky, jsme rádi, že někomu naše akce stojí za to, aby o ní utrousil pár slov.

Takže: Jan Hamerský převážně o pátku s fotkama od Muchtarky z obou dní na Našem Broumovsku a Kateřina Ostradecká převážně o sobotě v Novinách Náchodska (včetně fotek). Obrazem pak Radio Jerevan na Rajčeti, mistr zvuku na svých stránkách a na závěr Radio Jerevan na pohyblivých obrázcích (další dva songy lehce k dohledání).

Pokud se ještě něco objeví, tak doplním. Jestli máte něco vy, podělte se o odkaz v diskuzi. Díky.

Nově doplněno: blog Eli's dorm... a videa Ondara87: Instrumentální marmeláda, Hříšný tanec I a Hříšný tanec II.

Přijďte. Uvidíte a uslyšíte tohle

2007-10-21T19:28:00.000+02:00

Příští víkend se sejdem v jetřichovským kulturáku, abysme si vychutnali koncerty deseti kapel na 10. Šrumci. Ne každej je asi všechny zná, ne každýmu se všechny budou líbit. Krátký seznámení tak nemůže uškodit.

Pokusil jsem se zalovit na YouTube a podobnejch serverech a najít videa zúčastněných. Vyfiltroval jsem nahrávky mobilem z pětapadesátý řady festivalu, nahotinky, který se na vás sypou po zadání hesla "slut" i desetivteřinový umělecký díla. Kvalita ve všech případech přesto není optimální, ale posuďte sami... Řazeno od pátku k sobotě.

Pátek

Pokud mě pamět nešálí, nahráli Slut po vydání desky Smell Me několik klipů. Ty se mně bohužel vypátrat nepodařilo, ale k dispozici je živák z letošního jara, kdy se Slut po pauze objevili znovu na scéně. Lyžařská bouda v Krkonoších tak mohla vidět následující zpracování songu Metal Meditation.

Bez problémů se dá najít několik živáků Themy Eleven. Kdesi u Hrochova Týnce loni zahrála i skladbu Private Vision Of Hell. Ta se nachází na aktuální desce, takže se dá čekat, že na ní dojde řada i v Jetřichově. Teď si můžete vychutnat černobílý, i když trochu statický záběry.

Jedno jediný video nabízej kluci ze Sulk. Má to trošku utlumenej zvuk a chybí tam jeden kytarista. Přesto mrkněte, jak to rozbalili letos v červnu v trutnovským New Endu.

Naopak Radio Jerevan na YouTube nahráli několik válů z akce v Potštejně, která proběhla v září. Nejaktuálnější videa v celý nabídce tak může reprezentovat třeba píseň s poetickým názvem Zmrtvělé čekání. Opět trošku horší zvuk.

Možná jsem nemehlo, ale Elektročas se mně vypátrat nepodařilo.

Sobota

Největší porce videí se týká Švihadla. První je videoklip Oči otevřený, kde podivná obluda porostlá trávou a disponující hlasem Petra Šturmy provádí osvětu v trolejbuse.

Zajímavější se mi zdá dokument stručně mapující historii kapely. Sice je to trochu jako přehlídka fotbalovýho mančaftu před sezónou - přišli, odešli - ale i tak stojí za shlédnutí. Z kapacitních důvodů je to rozdělený na dva díly.

Na podobný vlně jako Švihadlo jsou naladěný Ska'n'daal. Trošku chaotický záběry z koncertu na Svátek práce neznámo kde bohužel nedovolily vyslovit závěrečnou pointu, ale asi není těžký si ji domyslet.

Úplně netradičním formátem se prezentuje Kapitán Kajman. Shlédněte hudební pohlednici na skladbu Černá vlajka volá.

Obrázky na net dodala i Instrumentální marmeláda. Z Broumova do Prahy bylo vždycky daleko, takže výsadek v klubu Matrix se musí zaznamenat. Skladba Nad hlavou.

Los Candelabros taky bez videostopy.

Tolik hudební nadílka a na závěr něco z takříkajíc jiného soudku. Jako vždy, aby bylo vyhověno předpisům, budou o bezpečnost všech účastníků Šrumce dbát místní hasiči. Jejich šikovnost můžete posoudit z následující koláže od neznámého autora. Video jednoduše nazvané "požár sena SDH Jetřichov" je takovou pěknou třešinkou na dortu. Vychutnejte si ji.

10. Šrumec
pátek a sobota 26. a 27. října 2007
kulturák v Jetřichově u Broumova

Slut, Thema Eleven, Elektročas, Sulk, Radio Jerevan

Švihadlo, Ska'n'daal, Kapitán Kajman, Los Candelabros, Instrumentální marmeláda

Detailní info.

Masáž začíná / update

2007-09-04T23:27:00.000+02:00

Loni jsme se k uspořádání podzimní akce ani nedostali. Letos se to sešlo i s desátým "výročím", proto přichází dvoudenní oslava. Těším se obzvlášť na páteční večer. A na vás, co si přijedete užít trochu srandy tam, "kde ani lišky nedávají dobrou noc".

Update: Nový leták, jehož autorem je Mára. Speciální akce si žádá perfektní grafiku!

Letní přemítání

2007-08-24T14:49:00.001+02:00

Pár útržků k letnímu hudebnímu běsnění. Něco bylo rozepsaný už dřív, něco jsou vousatý vzpomínky... Od obskurních záležitostí po nejlepší koncerty a akce nejen tohohle léta.

Broumovská kytara

Když pominu samotnou podivnou podstatu akce, totiž soutěž kapel o ceny, zůstanou na stole dva trumfy, proč na Kytaru zase zajít: 1. Lokace na dvoře pivovaru a vynikající pivo za lidovou cenu. 2. Každoroční rozprodej CD Universalu za ceny ještě lidovější. Letos byla várka za 100,- a k tomu další kousek zdarma. Ty za peníze koupit nešly. Takže jsem si musel pořídit Kaye and The Sunshines za kilo a k tomu jsem zdarma dostal požadované dEUS. No neberte to.

Letos vítězství u odborníků urvali HC 3, u diváctva místní Štafle. Zahostovaly spolky Buty (to už jsem jel na kole domů), UDG (to jsem vyjížděl) a Imodium. Těm už pomalu tesají v Broumově sochy, málokterá venkovská kapela přece vydá dvě desky u bratrů Warnerů. Mě se ale bohužel zdá, že se pomalu začínaj točit uprostřed vlastní bezradnosti. Inspirace spolkama typu Cocotte Minute budiž vytknuta před závorku s dalšíma vykřičníkama.

Rock for People

Jezdíval jsem tam často. Po pauze, kterou jsem si naordinoval kvůli dramatické bezradnosti festivalového mamuta (mj. Manu Chao, kterého se bojím jako čert kříže, headlinerem loňského ročníku), jsem letos zase vyrazil do "Brodu". Původně jsem to v plánu neměl, chystal jsem se do Trenčína na Pohodu, která se vytasila s oblíbenými The Hives. Potom, co je o několik týdnů později ohlásil i do Hradce Králové přesunutý Rock for People, rozhodla úspora několika stovek kilometrů pro naše krajské město. Přidalo se i několik dalších zajímavých jmen, zbývalo teda jen zabalit stan, ponožky a žracák a hurá na královehradecké letiště.

K areálu jsem byl před vypuknutím akce trochu skeptický, teď už vím, že neprávem. Letiště bylo lokalitou naprosto ideální. Drobný výkyvy počasí z něj neudělaly megabahniště a koncert v hangáru jsem absolvoval opravdu poprvý.

Letošní srážka progresivních frikulínů slétnuvších se na zahraniční hvězdy a davu, jehož přítomnost je pro zafinancování akce nezbytná (a který si žádá svoje Wohnouty, Billy a Sestry), vedla k několika komickým roztržkám. Jako nejvíce imbecilní bych citoval zřejmě původní myšlenku plagiátora Kuliga, že "pivní obec s nízkou inteligencí a trojkou v žíle zamířila na hospodskou kapelu Divokej Bill, více inteligentní publikum šlo na O2 Stage, kde se ke svému vystoupení chystal Kryštof". Netuším, kde se pohybuje moje inteligence, protože nemusím ani jeden z výše jmenovaných souborů, ale podobná jednoduchá a zlá slůvka bych rozhodně nečekal na serveru, který se snaží tvářit seriózně. Další perly k dohledání na rozličných diskuzních fórech.

Když už jsem vyrazil, tak nemá cenu žehrat na dramaturgii celýho cirkusu. To, že podobný akce rezignují aspoň na snahu představit něco neokoukanýho, škoda komentovat. Přesto se dalo mezi všema běsama najít i něco zajímavýho.

Tak třeba Landmine Spring, u kterých se mi znovu potvrdilo, že je mám zařazený mezi tím minimem kapel, který si mnohem radši poslechnu doma z desky, než někde na koncertě. Tam mi to přijde v jejich případě docela nečitelný a vlažný. Nebo Insania a Polyho svérázná poetika a ještě svéraznější mečivej vokál. Na rozdíl od kumpánů se mi docela líbili i The Killers. Přehráli "hiťasy" z obou desek, ukázali, jak se chovaj hvězdy a zmizeli za těžkým rudým závěsem. Čekat nějakou hudební extázi mohli snad jen nejortodoxnější fanoušci nebo blbci, pro který velký písmo na plakátu znamená automatický doporučení. Otázka, jestli se ty tři miliony nedaly investovat líp.

Ze zahraničních neznámých spolků mě celkem zaujali Švýcaři Navel, reinkarnace Nirvany v období Bleach, švédský rock´n´roláci The Bones, nebo hodně nabitá úderka Walls of Jericho. Bohužel nedojeli Gogol Bordello, takže moje osobní hvězdy celýho maratonu byly dvě: NoMeansNo a The Hives. Hlavně kluci švédský mě rozkmitali jak Travoltu v nejlepších filmech.

No a taky nějaký propadáky, že. Ze zvědavosti jsem zašel na Electrick Mann a to je teda průser, další vesnická crossoverovanka. Tahle má tu přednost, že její členové jsou asi pěkný hovada, ale víc nabídnout nedokáže.

Resumé? Když se příští rok objeví zajímavý jméno, vím, že areálu hradeckého letiště se nemusím bát. To že jde v první řadě o byznys, mi nijak nevadí. Pořadatelé se to nesnaží blbě maskovat, takže s tím problém nemám.

Rock Trencle Opat Fest

Na hřiště v Hejtmánkovicích jsme dorazili čistě ze sentimentu, neb hitovka Törru Seru krev zazněla na závěr mnoha minulých večírku. Metalové matadory jsem navíc živě neviděl.

Předskok zformovaly rozličné kapely rozličných žánrů, od celkem dobrých a poslouchatelných (Psycho Radio, Live Evil), přes špatné (Sputnik) až po příšerné (Hyperion). Největší ohlas mělo Totální nasazení, to se každý mladý punker točil kolem své lahve vína jak tornádo. Headlineři přišli na řadu za tmy a začalo peklo. Tedy ne metalové peklo, ale peklo obecné. Vidět Otu Hereše, zoceleného léty v Alkeholu, jak se mu na pupku houpe kytara a on vyřvává slogany o inkvizitorech, to si žádalo výkon. Však se publikum rozdělilo záhy na dvě půlky: hroziče pod pódiem a příznivce černého humoru v povzdálí. Ale pobavili jsme se dobře. Ani ty Heebie-Jeebies jsme nedokoukali.

Pokračování příště. Tentokrát i s těma nejlepšíma akcema léta.

Vzhůru do světa

2007-08-02T12:59:00.000+02:00

Letošní rok, kterej zatím přinesl několik koncertních perel (tak třeba Part Chimp, The Paper Chase, Red Sparowes, The Hives, Boris, NoMeansNo, Dÿse a hromady dalších!), se přehoupnul do druhý poloviny a smršť neustává. Srpen nabídne Sonic Youth v Arše, do Trutnova bohužel nedorazí Peeping Tom, neb Patton zrušil celou evropskou šňůru, ale i tak to bude stát za to (Young Gods a další).

Tomu všemu ale bude předcházet putovní cirkus oblíbenýho labelu Silver Rocket. Nakonec asi nebude v našich silách objet všechny štace, ale v tuhle chvíli vypadá nadějně "varianta Čechy". Konečný rozhřešení ale padne první den v Hradci Králové, kam pojedu určitě. Mám to tam totiž nejblíž.

Všechny důležitý informace samozřejmě tady.

Čistit si zuby nehtem

2007-05-28T10:32:00.000+02:00

Jeden by tomu nevěřil, ale letos jsem už pošestý za sebou trávil poslední víkend v květnu v Táboře. Důvod? Free Dim. Letos zase na dvorečku za Café barem Sedm, oproti loňsku za přívětivýho počasí. A jak to celý dopadlo? Kurva dobře! Už sbírám síly na další rok. Díky!

Popořadě tedy (a nejen hudbou živ je člověk).

Stravování. Z vlaku jsme se překlopili do restaurantu, který loni ještě pod názvem Haiti (nepletu-li se) nabízel solidní hotovky. Letos se už špeluňka jmenovala Země zaslíbená a jídlo nikde. Mimochodem, úchylnější název pro hospodu snad už vymyslet nejde. Náš hlad vyléčila opět zahrádka hospody Na Bečvárně, i když gastronomický zážitek to byl popravdě otřesný. Chuť jsme si porychtovali následující den ve strategicky umístěném Švejkově restaurantu. Objevem letošního roku budiž hospoda U ještěrky. Zaslouží si to za Regenta i za bystrou obsluhu, která dokázala vyhovět i (jemně řečeno) lehce neokázalým přáním spolustolovníků.

Turistika a suvenýry. Letos po kostelní věži, Hýlačce (rozhledna bez rozhledu), Lužnici, Jordánu a jiných zajímavostech došlo na historické sklepení pod náměstím. Celkem zajímavé, najzajímavější pak východ přímo na místě konání koncertu. Kardinální úlovek se mi ale podařil v místním antikvariátu. Vinyl ZZ Top musel stranou, na poličce nad ním jsem totiž objevil Excentriky v přízemí. Knížka o kapelách nové vlny se starým obsahem, ze které jsem si v dávných dobách opisoval kapitoly na stroji, je ve vynikající kondici - nová a netknutá. Velká radost.

Rámus I. Rozjezd obstarala bohužel asi zatím nejslabší kapela, kterou jsem na Free Dimu kdy zaslechnul, domorodci Take Death. Při předskoku The Jai-Alai Savant na 007 jsem je nestihnul a podle referencí, který jsem onehdá dostal, jsem prý nemusel litovat. V pátek se vyřčené bohužel potvrdilo. Sluší se dodat, že nejslabší kapela na Free Dimu se nerovná špatná kapela, ale myslím, že stačí, když nám tady pobíhají jen jedny Lety mimo. Děti deště se napřáhli k ohromnýmu výkonu, jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem slyšel. Tornádo, rock´n´roll. Rychle desku, protože nasazení týhle party nemá obdoby. Aby se nepropásnul správnej moment... Atmosféru zkultivovala Kačkala. Je příjemný jednou za čas zbourat hranice v sobě a pustit si k tělu něco jinýho než kytarový běsnění. Zvlášť, když je to takhle neodolatelně podaný. Pak Climatizado se svým dekadentním cyber cowboy punkem (nebo jak se to škatulkujou) nakypřili půdu pro Kusumam. A to jsem čuměl. V hlavě jsem je měl uložený jako nějakou atmosférickou ptákovinu, která vydala první album u Indies, od kterých čekám už jen hromadu právě takovejch pseudointelektuálních ptákovin. To byl ale omyl. Než abych se tady pokoušel vyšpekulovat nějakou rádoby definici jejich muziky, dám do placu to, co se mi na nich líbilo nejvíc - nadšení pro věc, zápal, radost. Sledovat křepčího basáka, kterej snad ani nehraje, ale spíš přijímá signály někde z éteru, to byla libůstka. Pravda, trošku jsem se bál, aby si v těch pantoflích nevymknul kotníky, ale všechno dobře dopadlo. Zakoupený LP snad kvality potvrdí. To byl konec prvního večera. Zakončili jsme ho v poklidu u kiosku na náměstí, nakoukli jsme do Orionu, kde obsluhoval gramofony smrťák a spořádaně vyrazili na Cestu.

Rámus II. V sobotu odpadla Thema 11 a nedošlo tak ke křížení mečů s Goro, který mnozí čtenáři internetových diskuzí se zvědavostí očekávali. Samotný Goro mě moc neuchvátili. Stejně tak Diario, oproti minulýmu táborskýmu výsadku chudší o trumpetistu. Bylo to vlažný, oběma kapelám chybělo to "něco", co neumím popsat, ale vždycky je to strašně důležitý... Rozjezd dne obstarali Fetch!, čerstvá posila Silver Rocket. Perly ale přišly až na závěr. Esgmeq jsem viděl prvně od doby, kdy jsem do sebe narval jejich novou desku a byla to jízda. Sisi s pekelným šklebem předával mikrofon kolegům z publika a kapela vyučovala. Neuvěřitelný byli i Dÿse, pošahaný duo, který vydá víc energie než dvacet bigbandů dohromady. Pak jsme se zase pomalu přesunuli do Orionu. Mezi ovocnou dekorací už řádili DJ´s Klátič, Jebák a Vošoust. Trošku to vypadá, že si budu vypouštět vlastní rybník, protože jsem se při jejich produkci mrskal jako kapr ve vodě, ale po třetím opakování se už vytratil ten původní fór. Ale dobrý. Nakonec jsme stejně zase přetáhli večerku a na Cestu jsme museli oknem...

Epilog. "Čistím si zuby nehtem, přestože mám doma na polici v koupelně dentální nit." Sisi, Cesta, neděle v 9 ráno.

Len žiadne obavy

2007-05-02T20:41:00.000+02:00

Proklikal jsem se na stránky slovenských veteránů Zóna A. Pánové mají web docela naditý informacemi a zajímavým čtením. Podle data tam už dva roky visí článek, ve kterém se Koňýk vyjadřuje ke spolupráci s Štb. Pokud znáte pasáž z knížky Kytary a řev, kde se píše: "Měsíc po téhle velkolepé policejní akci (rozehnání koncertu na vysokoškolských kolejích, 34 zatčených - pozn.) Zóna A bez problémů vystupuje na velké bratislavské přehlídce alternativních kapel nazvané Čertovo kolo. Přístup slovenských státních orgánů k punku byl tedy poněkud schizofrenní...", najdete v Koňýkově článku vysvětlení, proč tomu tak asi bylo. Koňýk dál popisuje peripetie bratislavského předrevolučního pankáče až k okamžiku, kdy podepsal spolupráci.

Zajímavé je, že takováhle doznání se začínají objevovat až v poslední době. Byl podpis pro každého tak velkým traumatem, že se s ním dokáže vyrovnat až tolik let po změně režimu? Nebo se spíš všichni bojí otevírajících se archivů? Ukázkovým příkladem je Jim Čert, který svoje obavy přiznal. Nechci vůbec nikoho soudit, doba to byla hnusná, ale jako protipól Koňýkových argumentů se tady přímo nabízí jeden životní příběh.

Když už jsem u toho odkazování, tak před několika týdny přinesly Lidovky materiál o předrevolučním punku. Konkrétně to byly tyhle čtyři články:
Jak StB stíhala pankáče za fašismus
Mezi příznivci punku měla StB i svoje agenty
Velká punková jízda v Plzni
Časopis vyráběly "máničky".

Aby řeč nestála II.

2007-04-20T21:16:00.000+02:00

Poslední týdny pro mě znamenají jedno: zoufalý pokusy seriózně a ve velkým stylu rozepsat diplomku. Čas odevzdání se nekompromisně blíží a popsanýho papíru minimum. Ta nemohoucnost něco sepsat se přenesla i sem. Takže tohle bude takovej terapeuticko-iniciační post. Pak už budu psát jenom tu diplomku, hehe.

S kumpanií máme za sebou pořádání dvou akcí. V leččems se hodně lišily, něco je naopak spojovalo. Tak nejdřív rozdíl, pro nás bohužel dost zásadní. Zatímco 8. Šrumec (Michael´s Uncle, Deverova chyba, C, Blade Loki, Masterpiece) přilákal přes 250 lidí, tak na 9. pokračování (Živé kvety, Dr Fleischman, Do řady!, Aroma lososa, 4 akordy) jsme se museli modlit, aby se počet návštěvníků překulil přes stovku. Nakonec se tak těsně stalo, ale ani to nás nezachránilo od sešupu do červených čísel. To ještě vem čert, ale míň lidí = horší atmosféra, horší nálada (aspoň u mě) a člověk tíž snáší drobný kiksy, který se na akci dějou. Jak se zachovat k týpkovi, kterej dělá permanentí bordel a provokuje? Poslední dobou se jejich počet nebezpečně množí a zatímco některý výstupy primitivů se daj přehlídnout, u něčeho bohužel už slušný upozornění nestačí... Speciální čísla: vrhání skleněných půllitrů proti zdi, metení týchž z baru, krákání do mikrofonu, lití si piva na hlavu, destrukce frťanů pěstí atd. Jasný, nalitýmu expertovi přijde vtipný vylejt si dvě piva na palici, podupat si v louži a prohlásit "to uschne". Když si ale představíte sami sebe ráno se smetákem, tak vám do skoku moc není.

Ale k tomu veselejšímu. Kromě toho, že všechny kapely byly neskutečně "lidsky" sympatický (to zní sakra blbě), tak si dovolím říct, že obě akce byly "kvalitativně" (no to zní ještě hůř) na výši. Když si pak můžete v tom mumraji v klidu poslechnout aspoň tři songy od pořádný kapely, hned vám je líp. Proto určitě ukutíme další akci.

Brzo se snad dostanu k rekapitulaci toho nákladu koncertů, kterej jsem absolvoval a v nejbližší době absolvuju, pro začátek snad skromnej Top 5 z poslední doby:
1. Part Chimp + Wollongong
2. Dÿse + Lyssa
3. Ostinato + Maserati
4. Pelican + Gnu
5. Živé kvety

A před spaním ještě dnešní diskotéka:
Part Chimp - Cup
Živé kvety - Na mojej ulici
Sonic Youth - Washing Machine
Esgmeq - s/t
Boo - s/t
The Killers - Hot Fuss

Aby řeč nestála...

2007-02-28T13:55:00.000+01:00

Ne že by nebylo o čem psát, že. Ale znáte to...

Archiv: Slut.cz - Daemonstrational

2007-01-25T21:55:00.000+01:00

Pražský radikální hipíci Slut poslali do světa kromě několika řadovejch alb i tenhle zvláštní sampler. Koupil jsem ho na jejich koncertě někdy v roce 1998, chvíli potom, co se vrátili z turné po USA. Aby nedošlo k mýlce, prezentovali se za velkou louží jako Slut.cz.

S téměř desetiletým odstupem jsou zajímavé informace v bookletu. Kromě sebevědomého "Slut are from Prague and they are the best band in the town" se tam dočteme o věcech, které se nakonec nestaly. Trudno pomyslet na Američana z východního pobřeží, který se na eBay marně pídí po albu Childs Play Animals z roku 1998. Slut ho nakonec nevydali, možná i proto, aby si neprznili diskografii deskou s hrubkou v názvu.

Daemonstrational na úvod nabízí 7 demoverzí písní, které se na tomhle albu měly objevit. Dvě z nich (A Trip to Marrakesh a Closer) jsou ve "vytuněných" verzích k slyšení na řadovce Luftganja, ostatní se mezi lid obecný dostaly asi právě jen na tomhle výběru. Ze stejného období je i náladovka The Walking Man s hostujícím Jonathanem Burnsidem u mikrofonu.

Druhá půle CD je výběrem z dříve vydaných počinů. Tři kousky zastupujou výtečnou desku Smell Me, dva songy jsou z EP Get Some Slut...! a poslední tři nahrávky byly k slyšení na demáči Sex Sucks.

Sympatický je, že se kapela nestyděla prezentovat i svojí nejstarší tvorbu, ze který je slyšet mnohem víc nadšení než umění. Peripetie s vydá(vá)ním Childs Play Animals nakonec vyústily do desky Luftganja, ale po ní už bohužel přišlo ticho. Vydání dalšího alba bylo na spadnutí, místo toho Dead Rasputin jen smutně krouží éterem. Teď se šušká, že by mohlo dojít k reinkarnaci týhle skvělý kapely. Drb? Fáma? Na jeden koncert? Na víc?

Deamonstrational si můžete vypůjčit tady. Nemám po ruce skener ani foťák, tak vězte, že na obalu je nakreslená kravička.

Majkláči od Adama Buchty

2007-01-24T21:44:00.000+01:00

Do rukou se mi dostalo několik fotek ze sobotního Šrumce. Všechny vyfotil Adam Buchta, díky. Nabízím výběr pěti fotek, další (nejen od Adama a nejen M.O.) se určitě objeví na oficiálních stránkách.

Potom, co jsme museli akci na poslední chvíli přesunout z Jetřichova do Vernéřovic, jsme se obávali, jak to všechno dopadne. Nakonec Michael´s Uncle, C, Deverova chyba, Blade Loki a Masterpiece přilákali zástupy lidí na našich akcích dlouho neviděné. Všem vám moc děkujeme!

Vchod do místního svatostánku. Díky přízni místního zastupitelstva a pana šenkýře Džejára jsme tady asi 10 dní před akcí našli azyl. Bytelné dveře nad ránem odolaly i opilému nájezdníkovi, který se nám rozhodl znechutit závěr akce.

Petr Stanko

Jarda Stuchlý

Ivan Klain

Amrit Sen

Dražba sedmičky

2007-01-05T23:57:00.000+01:00

Příští týden se v klubu 007 na Strahově vystřídá celkem 11 kapel na benefičních koncertech. Tentokrát nepůjde o děti v ústavech ani v subsaharské Africe, ale důvod koncertů je prozaický: záchrana tohohle skvělýho podniku (čtěte tady). Kvůli hlučnosti se musí pořídit nová drahá izolace.

Protože jsou už některý koncerty vyprodaný (konkrétně Gnu s Lvmen a Tatabojs s Ectasy of St. Theresa) a ne každý se může do Prahy dostat a na záchranu tak přispět, nabízíme další možnost, jak pro letošek splnit bobříka dobroty.

V sobotu 20. ledna 2007 se ve Vernéřovicích u Broumova uskuteční dražba ušlechtilých tekutin. Můžete přispět dvěma způsoby. Pokud jste z bližšího okolí, přijeďte na koncert (zahrají Michael´s Uncle, Deverova chyba, C, Blade Loki a Masterpiece) a zapojte se do dražby. Pokud jste z větší dálky, ideálně z jižní Moravy nebo třeba z Valašska, věnujte do dražby láhev. Nemůže to být láhev ledajaká. Musí to být sedmička (0,7 l), jejíž náplní je (v ideálním případě) domácí špiritus nebo víno. Vítáme i originální obal, který potenciálního pijáka přesvědčí, aby místo pěti rumů u baru investoval do kultury.

Dobré by bylo, kdyby se sešlo nejméně 7 lahví. Vyvolávací cena bude určena na základě kvality každého nápoje, minimálně to ale bude 77 kaček. Všechny peníze odešleme na konto klubu 007.

Díky za případný hmotný příspěvky.

------------------------------
Tak potom, co se tady převalila vlna ze SR fóra, dávám do placu změny. Z Jetřichova se celá sranda stěhuje do Vernéřovic u Broumova. Bohužel nezahraje smečka Do řady! Ostatní se nemění. Sorry a stavte se!

Povinnost!

2007-01-03T22:09:00.000+01:00

Uvidíme se minimálně na dvou akcích. Pokud můžete, zajděte!

Jinak jen to lepší v roce 2007 a více času pro všechny. Moje stručný hodnocení roku 2006 tady.

Za Ambru voňavější

2006-12-11T15:48:00.000+01:00

V minulým postu jsem si pochvaloval proměnu broumovskýho klubu Ambra. Naše dravá promotérská skupina se chopila příležitosti a poprvé v dějinách hudby pořádáme akci na žhavé broumovské půdě.

Ambra. Největší dravé zvíře světa, vorvaň, si vytváří v trávicím traktu právě tuhle látku. Důvod je prostý, s její pomocí tohle až 65 tun vážící monstrum lépe tráví nebohé krakatice. Bylo by to divný, pojmenovat svůj podnik po střevním produktu živočicha (Disko Trus třeba). Ambra ale, na neštěstí pro vorvaně, voní. Využívá se ve voňavkářství a tady už je laciná paralela s názvem klubu jasná.

Dr Fleischman. Vydávají se na třídenní piditurné po bývalém mocnářství. Vyrážejí z polského Pieńsku, kousíček od Zhořelce. Ve čtvrtek zahrají v Praze, v pátek v rakouském Linci a v sobotu v Broumově. Naposled jsem je viděl v létě a vzpomínám rád. Napsal jsem si: "Dr Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal". Na podzim navíc proniknul do jejich sestavy další basák, takže se dá čekat, že koncert bude dvakrát tak strhující. Pro mě dál vytváří příjemný napětí polština v textech, zní mi libozvučně. Ale dost keců. Koukněte na fotky nebo texty na jejich stránky. Odkazy na mp3 nefungujou, proto jsem 2 songy uložil provizorně tady.

Sulk. Náchodskou kytarovku si můžete oťuknout tady, pokud si rádi něco poslechnete, tak mrkněte na jejich profil na Myspace.com.

Destroyer. Pánové ještě bohužel do houštiny internetu nepronikli, vály z jejich prvního dema si budete muset poslechnout až na místě.

Celá tahle sranda vás vyjde na 50 korun. Klub najdete kousíček od vlakové zastávky Broumov-Olivětín. Začínáme ve 20 hodin, večer končí DJ Pan Továrník. Jestli máte rádi smraďochy jako jsou Iggy, Beck, Beastie Boys, Eels, Fugazi, Piráti, Božský Tony, Emems, Tři čutory, Strokes, Gorillaz, Džudas nebo Depeš, tak to vydržíte určitě dlouho.

Různosti

2006-11-24T11:41:00.000+01:00

The Robocop Kraus, Tokyo Sex Destruction

Koncert vzbudil vášně ještě dřív, než vůbec začal. Kde jinde než na Czechcore. Pár týpků mělo problém s velikostí strahovské Sedmičky. Nakonec si myslím, že kritickej počet 280 návštěvníků se ani nenaplnil a 007 by ještě pár desítek lidí v klidu spolkla. Naplnilo se tak proroctví těch, co vědí, že návštěvnost koncertů se nedá odhadnout z nějaké křišťálové koule, a že umístit koncert do větších prostor je risk, při kterém jde nejen o promotérovu peněženku, ale i o atmosféru, která by v poloprázdném větším klubu byla poloviční.

Po měření hygieniků se Sedmička přidala k čím dál tím delší řadě klubů, kde musí živá produkce končit s úderem desáté hodiny. Starost o duševní zdraví studentů ČVUT je obdivuhodná, mě se ale víc a víc líbí nápad nekuřáckých koncertů. V kotli se můžete v klidu nadechnout a nehrozí, že vám někdo vypálí špačkem cejch na čelo. Počet lidí, který tuhle dohodu akceptujou, podle mě pořád stoupá, i když pár rádoby volnomyšlenkářů, který si pod cedulí Nekuřte rádi zapálí, se najde vždycky.

Výkop měli Španěláci Tokyo Sex Destruction. Bohužel po nástupu druhé kapely už z nich v hlavě nezbylo vůbec nic. Možná tak křečovitej frontman, jehož roztleskávání diváků mě spolehlivě odehnalo na bar. Jejich rock´n´roll neměl tah, melodie, ani přesvědčivost.

The Robocop Kraus byli úplným opakem. Když chcete dělat show, musíte mít materiál. A toho mají Němci na poslední desce They Think They Are Robocop Kraus pekelnou zásobu. K tomu ještě přimíchali hitovky z přechozích alb a bylo vymalováno. Ideální koncert na relax. Nemusíte nad ničím přemýšlet, prostě jen stojíte a tancujete.

Nagy a Vondráčková

Před odletem volejbalové reprezentace na MS do Japonska sehráli naši borci v Sazka Aréně přátelák s Ruskem, před kterým proběhla slavnost k 85. letům českého volejbalu. Jako pinkal okresního formátu a člen svazu jsem měl vstup zdarma a tak jsem vyrazil do Hušákova létajícího talíře. Už po několikáté jsem se pobavil jeho vzkazem u vchodu, musí to být exot neskutečného formátu. Ani se nedivím Rejžkovi, že by ho nejraději pokousal. To tentokrát ale nebyla sranda jediná.

Při defilé bývalých mistrů světa přišel i čas na kulturu. Po dvou písních zapěli Peter Nagy a Lucka Vondráčková. Z hrůzou jsem zjistil, že to je asi poprvé, co se potkávám s klapáním huby na playback. Seděl jsem shodou okolností několik řad nad improvizovaným pódiem, "umělce" jsem tak měl přímo na talíři. Antikoncert roku, jasná volba.

Volt, Fetch!, Bumfrang3

Poprvý jsem dorazil na Harfu, podivný (ale v tom kladným smyslu) místo ve Vysočanech (nebo je to Libeň?). Kupy nepořádku, chaos na baru a do toho celkem velká porce diváctva. Večer začali Bumfrang3 někde ze vsi od Byšic. Upřímnej, jednoduchej punk / bigboš a k tomu projekce starejch instruktážních filmů. Zajímavým dokladem kutilství byla kytaristova konstrukce na efekty. Fajn rozjezd.

Druhý Fetch! Netradičně jsem je viděl z boku, mohl jsem si tak užívat detailního pohledu pod ruce bubeníka. Hraje možná trochu splašeně, místama bych úderama trochu šetřil. Byly problémy se zvukem, což možná způsobilo, že tentokrát se mi zdál koncert o trochu slabší.

Přesunuju se před pódium, protože po zážitku z Freedimu čekám smršť. A je to tady. V Táboře na Freedimu nepomohla ani izolace v podobě provazů deště, na Harfě vás nezachrání nic. Na fyziku jsem byl vždycky tupej, takže nevím, jestli je Volt jednotka proudu nebo napětí, ale tady už by byly nějaký ampéry stejně zbytečný. Smrtící lázeň. (Dvoj)koncert roku?

Konec Barakudy?

Jako motorizovaná jednotka jsme zase překonali více než 50 kiláků, abysme v královedvorské Barakudě okoukli trojku Gnu, Lewisit a Sulk. Moc nepřekvapí, že člověk na koncertě vidí stejný obličeje, jako o 100 km jinde. Zato místní nějak nechodí a Barakuda se tak ocitá nad propastí. Tohohle klubu bude velká škoda, zvlášť poslední koncerty na malý scéně byly výborný. Stejně tak, jako tenhle sobotní.

Začátek Ambry...
Ledy se možná hnuly v Broumově. Zaběhlá Ambra, dříve diskodoupě nejhrubšího zrna, začala sázet na bohatší nabídku. Rozjezd je zajímavej, tak to snad pár měsíců / let vydrží. Prostor je to příjemnej, na klubový hraní vynikající. Místní úderka Destroyer křtila svoje první CD a pozvala si několik hostů. Překvapením pro mě byli českoskaličáci Los Candelabros a jejich punk alá Valašsko. Doplnili je ještě punkýši Mizerie a dvě grind smečky - Say Why? a Needful Things.

... a ještě
Úplně jsem zapomněl na Hunting Lodge a Humans The Size Of Microphones na 007. K tomu ještě můžu přilepit AIDS Wolf a Gospel Of The Future. U některých kapel stejně nevím, co bych o nich napsal. To se prostě musí vidět...

Archiv: Dead House Chicago I.R.A. - s/t

2006-10-24T23:45:00.000+02:00

Labutí píseň. Poslední slovo. Královehradečtí chameleóni, pro tento okamžik schovaní pod názvem Dead House Chicago I.R.A., vydali v roce 1998 bezejmenné album. Po předchozím opusu Bio - Corridor Again (jako Mad-Mouse Chicago I.R.A.) se od nich možná čekalo trochu víc, ale i tak je tohle temný album artefaktem, kterej si i po téměř deseti letech od svýho vzniku zaslouží kupu pozornosti.

Pamatuju se na to přesně. Distributor / pedagog Spacák tenkrát na gymplu udal několik kousků. S kapelou se znal, její starší nahrávky duněly třídou při našem čmárání v rámci výtvarný výchovy. Navíc I.R.A. zahrála na jaře 98 na jeho narozeninách (spolu s OTK, Třema čutorama a Boguna Yes) a pro nás bylo založeno na kult.

Ta deska má oproti svým předchůdkyním z dílny Hradečáků jednu velkou výhodu - má ZVUK. Masitá kytara i basa, pronikavý bicí a všudypřítomný šustění sampleru. Tvorba kapely byla vždycky soubojem dvou světů. Na jedný straně živelnej hardcore, na druhý straně intelektuálský výtvarno a texty Milana Langera. Na poslední nahrávce už často vítězí strana druhá. Některý pokusy o Umění bych si klidně odpustil - třeba variace na Havrana od E. A. Poea už trochu zavání kýčem. Naopak zpracování bookletu (a s ním i v oněch dobách populárního CD-romu) potvrzuje svéráznost a originalitu kapely. Málokdo takhle dbal o vizuální prezentaci.

Největší sílu má první půlka alba. Punkrocková vypalovačka The Day Of Rabblement s neodolatelným sloganem "Nikoliv pane, narvu ti do roznoží kulečníkové tágo! Snad objevím u tebe záblesk inteligence, když rozsvítím tvé koule!" přechází do pomalejší Sleeping Fly. Na tempu ubírá i následující Mouse - Driver Dracula, která vás rozebere svojí dekadentní atmosférou. Basic Instinct celou dobu uhání až k závěrečnému refrénu. Nemá cenu vyjmenovávat všechny skladby, snad ještě s výjimkou posledního bonusu, kterým je jazzové vydechnutí podkreslené praskáním vinylové desky.

Pokud chcete ochutnat, můžete tady (je to trochu větší). Jestli si chcete desku opravdu užít, tak klikněte sem. CD je k mání opravdu za lidovku (79 kaček). Je škoda, aby zapadalo prachem někde ve skladu Indies.

Drobky

2006-10-10T13:05:00.000+02:00

V záříjnu třeba... Nedokončený myšlenky ve zkratce...

Jednou za čas není na škodu vykročit z kruhu a vyrazit na neobvyklou akci. V kostele v Šonově u Broumova zahrál Marian Varga. Barokní kostel, nádherně zasazený v krajině patří spolu s dalšími k unikátní skupině "Broumovských kostelů". Po válce nebylo v pohraničí oveček a pokrokové síly o něco takového, jako je kostel, neměly zájem. Jeho stav tomu odpovídá. Pod vybrakovaným oltářem zasednul Varga a začal se stejným programem jako v srpnu v Trutnově. Jenže tady to fungovalo. Nikdo nekalil, neřval, všichni dřepěli v zaprášených lavicích a poslouchali. Mělo to sílu. Mohutný tóny se nesly prostorem a trochu jsem se bál, aby to statika budovy vydržela.

(...)

Dá se to vůbec přežít ve zdraví? V šesti dnech tři akce, síla všech zúčastněných je pekelná. Začínáme na 007 - Torche a Baroness. Pódium Sedmičky je tentokrát ještě trochu níž, prohejbá se pod tíhou několika metráků Marshallů. Už předem je jasný, že to bude hodně, hodně nahlas. První nastupujou Baroness, po dlouhý době kapela s neodolatelným zjevem rock´n´rollovejch chuligánů. A je to nápor. Torche, se vzhledem yuppies, už mě tolik nevzali.

Páteční siesta na chalupě hluboko v Orlickejch horách. V rohu místnosti zapomenutej kotoučák a igelitová taška plná pásek. Nepopsanejch, tajemnejch. Nasazujeme první a Michal Tučný vypráví o Mexiku. A dál přesně to, co byste na páskách čekali – Deep Purple, Olympic, Hana Zagorová a debilita debilit, Holky z naší školky. Další pátrání odkládáme a na řadu přichází Kačkala. Ráno se procházkou sunu na bus a cíl je zřejmej – východočeská metropole.

Do Hradce Králové jsme nikdy moc nejezdili. U Cikána ani v El Diablu není poslední dobou o co stát. Uvidíme, co nabídne Pivovarská flošna. Nachází se v křoví nedaleko magickýho svatostánku pod lízátkama. Mimochodem - Votroci v letošní sezóně moc neválej, pro body si sem jezděj třeba i Blšany. Nedělní zápas proti Bohemians tak bude soubojem dvou týmů ze dna druholigový tabulky. Snad uvidíme zpráskaný Klokany ku Praze táhnout. (Teď už je jasný, že to dopadlo přesně naopak, sakra.) Ale zpátky do flošny. Prostor je to rozhodně zajímavej. Zřejmě část pevnosti, hlavní část byla v minulosti asi konírnou. V současnosti je objekt porostlej náletem břízek a trávou, vypadávaj z něj cihly, místo oken a dveří vidíte jen díry rozličnejch velikostí. Čepuje se nejlepší domácí pivo, náchodskej Primátor. Undergroundová poezie.

Děti deště s fyzicky nepřítomným kytaristou a duševně nepřítomným basákem. Uštěkaný Karl Marx. Neskutečnej triumvirát C - Gnu - Deverova chyba. A na Zkoušku sirén už síly nezbyly. Více Koci.

007. Young Widows - poprvé na koncertě se špuntama v uších. Akimbo - špunty musej (a můžou) pryč. Maso!

(...)

Vagón. Léčba klidem, to jsou Houpací koně. Tentokrát jako předkapela The Prostitutes, který jim bohužel stačej tak po kolena.

(...)

Broumov. Celkem zábavná M&Ž a bezradný Imodium.

(...)

Věty rozvité zase někdy příště.

Průjem č. 5

2006-09-24T21:23:00.000+02:00

Trošku jsme váhali, kam se v sobotu vydat. V zapadlé šonovské hospodě měl vystupovat Petr Váša, v náchodském Vatikánu se chystal další díl Durchfall Festu. Pár dní předem jsme se rozhodli pro Náchod. To jsme ale ještě netušili, že nakonec nezahrajou Děti deště a že na celý Durchfall sedne o trochu víc much, než by mohlo. Bystřejší z nás zpozorovali Vášu aspoň při cestě do Náchoda v protijedoucím vlaku.

Koncertuje se přesně v tom sále, který vidíte na obrázku. Sametové obložení stěn, jen místo přednášejícího pána (mimochodem zajímavé téma - Racionalizace chovu včel) si dosaďte kapelu. Publikum dodržuje zasedací pořádek stejně tak jako přátelé včelaři. Prostředí nic moc, ale když se sál zalidní, je tam nakonec celkem útulno. Podnik se chystá na rekonstrukci, takže akce byla využita k dopití zásob. Bohužel strašně brzo došlo pivo, což vyústilo až v emigraci několika návštěvníků. Restauratér přeci jen mohl počítat s přítomností desítek vyprahlých mládežníků a přikulit nějaký ten soudek navíc.

Trojicí želízek v ohni byly kapely Vincent Vega, Sulk a Elektročas, orchestry Veso, Jo!Ska a Vyxlaj Want jsem si nechal jenom proplout kolem hlavy. Pánové pojmenovaní podle nějaké filmové postavy, jak jsem byl kumpány dovzdělán, trošku doplatili na podivnej zvuk. Strašně byla slyšet basa a podivně pleskavej zvuk kopáku, kdežto kytar šlo dopředu málo. I tak mě ale přišlo, že kluci sice věděj co chtěj hrát, jen ještě nevědí, jak na to. Věřím tomu, že časem si to sedne a po Česku bude běhat další zajímavá indie kytarovka. Tou už mi přišli být domácí Sulk. Sobotu ale odehráli jen jako duo kytara - bicí. Oproti "plné" sestavě to bylo nervnější a temnější, taky ale bohužel hodně monotónní. Nejvíc mě vzali Hradečáci Elektročas. Intenzivní nátlakovej noiserock, to mají mazlíčci rádi. Možná to je kravina, ale připadlo mi to, že konečně někdo pozvednul prapor, pod kterým válčili pánové z Dead House Chicago I.R.A.

Tváře, které jsou pouhými kusy masa, hvězdy jsou bezpochyb andělé na baterky...

A Trutnov ještě...

2006-09-04T23:15:00.000+02:00

Nejen geografií živ je člověk, takže se musím ještě ohlídnout za letošním Trutnovem. Ten jako vždy měl pro mě dvě části - společenskou a hudební.

Z té první kategorie zmíním snad jen katalyzátory zábavy. Zdviženým prstem musím pokárat plzeňské pivovary, protože Gambrinus je močálem první kategorie. Budu se mu vyhýbat, jak to jen bude možné. Naopak musím pochválit krkonošské včelky, letos nasbíraly fajnové ingredience. Medovina byla neodolatelná.

Dramaturgické opratě letos převzala nová agentura a bohužel to byl trochu krok stranou. Samozřejmě nemůžu jenom dštít síru, našly se i pozitivní překvápka. Z kapel z výprodeje kroužících po okolí Česka uvízli letos v sítích The Presidents of the USA a svým odlehčeným přístupem mi padli do nálady. Při hitovkách Peaches a hlavně Dune Buggy jsem se zmítal v kotli jak za mlada (viz včelky). Killing Joke vydali další výbornou desku a formu potvrdili i na živo. Před rokem v Brně to bylo sice ještě o fousek lepší, ale i tak to stačilo na jeden z nejlepších koncertů festivalu. Docela mě potěšily i Kurtizány z 25. avenue s loučícím se Simonem. Hrálo se ze starších desek a byla to síla. Wollongong štelovali formu do Ruska, hráli taky jen starší kousky a stálo to za to (má cenu se pořád opakovat?). Esgmeq - čím hubenější, tím lepší. Pak ještě Ty syčáci (tentokrát na elektrický způsob), Chiki Liki Tu-a a Jolly Joker...

...mezitím pár záblesků a pak tma. Umělohmotná panenka Iva Frühlingová, neskutečně trapní Cocotte Minute, nudně sólující Living Colour.

Není nad stručnost.

Čtverec ještě

2006-08-23T19:26:00.000+02:00

Dolní Poustevna je městečko v nejsevernějších Čechách. Lisuje se tady pěnovej polystyren a veškerý služby jsou přizpůsobený Němcům - děvky, chlast a trpaslíci. Jednou za rok pročistí vzduch hudební festival. Nese jméno podle výletiště a střelnice v nádherným lesním prostředí kousek nad městem. Čtverec.

Letos (4.-5.8.) jsme tady byli podruhý, první návštěva byla předloni. Kromě příjemnýho prostředí nás sem nalákala dramaturgie, která se docela liší od dalších festivalů. Za každou cenu nesází na provařený jména a je hodně pestrá.

Letos už se hrálo na dvou pódiích. To menší na návěsu kamionu těsně přiléhalo k venkovní části restaurace, takže i celej prostor pro diváky byl pod střechou. To se ukázalo jako výhoda, protože skoro celou sobotu pršelo. Nevýhodou bylo hodně tragický ozvučení, který z několika koncertů udělalo zvukovej guláš - Děti deště za všechny. Při koncertu Těch syčáků vypadnul dokonce proud úplně a na dlouho. Z počátečního problému se ale vyklubala neuvěřitelná akce. Váša a jeho kumpáni si vystačili pouze se svýma hlasama a z pódia lítaly perly, od hříčky Lokomotivám se motají kola až po skladbu od The Who. Na "Návěs stage" stáli rozhodně za pozornost noiserockoví TYK u mikrofonu s Jobem (ex-L´Point), hodně čerpající třeba ze Sonic Youth. Mrazivou atmosféru jejich setu "doladili" ještě kluci z nedalekýho ústavu se svýma tanečníma kreacema. Pražáci nahradili původně avizovaný Poláky Instytut, kteří nemohli dorazit. Inu dovolená u moře je dovolená u moře. Povedla se i Labasheeda, syrově upřímná kytarovka. Návěs málem uvedli do pohybu Dr. Fleischman, taková to byla jízda. Popisky u kapel málokdy sedí, ale tady bych ona dvě slova - jazz core - dvakrát podtrhnul a bez rozpaků podepsal. Tečku na návěsu pak udělali rock´n´rolloví Flaming Cocks, ale pro výkon zvukaře a únavu (konec se protáhl před pátou raní) jsem odešel chrápat. Mezi tím návěs okupovala ještě kupa dalších, ale ne všem jsem věnoval tolik pozornosti, protože jsem je poslední dobou viděl několikrát (třeba Selfbrush) nebo jsem nevydržel víc jak 2 songy (Xavier Baumaxa). Speciální zmínku si zaslouží ještě Lidoví léčitelé. Podomácku vyrobené škopky s šíleným bubeníkem a zkušební hit Návštěva, to bylo to nejveselejší na celý akci.

Větší pódium, světácky jinak Freemusic stage, nabídlo:
a) starší prověřený tutovky jako Už jsme doba, Echt! či Garage, u posledních dvou jmenovaných navíc s absencí a nucenými zásahy do repertoáru (doma zůstali pánové Schilla a Macháček)
b) neskutečnej opruz v podobě Hypnotix, kteří donekonečna přidávali, i když jim tleskaly asi jedny ruce
c) příjemné Swordfishtrombones, které ale sráží do kolen salónní vystupování a zlá angličtina
d) energické FruFru s líbezným zvukem Bartošova steel drumu
e) drážďanské The Roosters!, kteří měli být odpovědí na The Hives, ale zoufale jim chyběly melodie (aspoň, že bylo nasazení)
f) a řádku dalších souborů, vždy uvedených dvojicí pošahaných moderátorů.

Ortel? Přátelská akce v příjemným prostředí, která nemá přehnané ambice ale o to fajnověji působí. Příští rok asi zase na viděnou!

Fotka je vypůjčená z webu maudCAFFE.net, kde najdete i další obrázky.

3 šestky a 7 jedniček

2006-08-01T21:04:00.000+02:00

Věnováno Pulcovi, který ten večer roztáčel kola českýho kapitalismu na brigádě v mamutí sodovkárně. Až se napijete Tomy Natury, věnujte mu tichou vzpomínku. Bernard by mu určitě chutnal a i ty kapely by se mu líbily.

Výlet na Točník nezačal slavně. Jako vyplašený zajíci jsme vyskočili z vlaku o stanici dřív, v jakémsi Stašově. Naštěstí jsme v liduprázdné vsi narazili na ceduli "Žebrák 4 km". Po letmém výpočtu, kde jsme zohlednili hlavně kvalitu domácího silničního značení, jsme usoudili, že to nebude víc jak 10 km a vyrazili jsme na pochod. Za obzorem za chvíli stará dobrá Chlustina a za mostkem přes dálnici Žebrák. Nakonec jsme si to protáhli tak o pouhopouhý kilák a jako bonus jsme poznali další z koutů našeho malebného venkova.

Po nezbytném občerstvení v zřejmě nové pivnici U žebráka a kafi v kiosku u místního všesportovního stadionu stoupáme na hrad. V lese přečkáváme poslední dešťovou přeháňku toho dne, loňská ruská zima se tentokrát naštěstí neopakuje. U vchodu fasujeme razítko (krásná blbost), samolepku a notičky. Show může začít.

Kačkala. Řeklo by se přesnej protipól toho, co provozuje Hilary Binder v Sabot. Tam bicí a basa, žádnej zpěv, tady 4 hlasy a žádnej inštrument. Přesto to má hodně společnýho - oboje je svojský a upřímný. Stylizace do cowgirls u Kačkaly nemaskuje nějakou bezradnost nebo nemohoucnost, ale naopak. Ukazuje, že holky jsou si svým výtvorem tak jistý, že můžou přidat i tuhle ironockou rovinu. Rozhodně to byl zajímavej koncert, určitě se ještě někdy zajdu mrknout. S A Spoon Called Phranc přišly na pódium kytary a bicí z automatu s občasným záskokem ex-bubeníka L'Point (což jsem se dozvěděl tady). Musím přiznat, že takhle s odstupem pár dní ve mě zůstal jen neurčitej pocit a vzpomínky na celkem příjemný songy. Nic víc, nic míň.

Dámská jízda skončila a na pódium se přihnali Fetch! Možná budu jen opakovat to, co říkají jiní, ale koncert od koncertu se mně líbí víc a víc. Když jsem je kdysi slyšel v Rock Café, málem jsem to nevydržel do konce a zmizel společně s nesmlouvavým kritikem Ambrem ("To je mrdka ty vole"). Tentokrát jsem to už vydržel hodně rád. A navíc, ani nevím proč, fandím muzikantům, který držej svůj nástroj opačně. Po třech kapelách přišel čas na občerstvení, dal jsem si kuřecí plátek a ještě na začátku koncertu Balaclavy jsem si trošku hříšně olizoval prsty. Tady tleskám kolektivu dramaturgů, zařadit Balaclavu doprostřed startovního pole bylo prozíravý. Agresivní hc sypačky řádně rozčísly atmosféru. Banán je tahounem k pohledání a moment, kdy se zjevil na zdi proti pódiu, byl magickej. Bohužel jsem neskousnul některý jeho politický moudra, ale to by bylo na delší povídání.

A pak zlatej triumvirát. Nový album Anyway mě moc nesebralo, ale naživo je to jiný kafe (ještě lepší než to v hospodě u stadionu). Medvídek má spíš víc nadání k frontmanství než ke zpěvu, ale funguje to! Vas Szuszanne jsem si pochvaloval už po Free Dimu a teď nemůžu jinak. Přidal se k tomu ještě čitelnější zvuk, takže každá šleha bolela jinak. Na závěr trochu "matematiky". Přesně takovýhle pocity někdo může mít při poslechu Deverovy chyby. Pánové začali novejma kouskama a reakce lidí byly trochu chladnější, přestože nový skladby jsou esencí toho nejlepšího z Deverovky. Pak ale přišly na řadu záseky Francie - Švýcarsko 2:0, Tvý tělo koleje nebo Spěje a lidi zobali Táborákům z ruky. Kruh se uzavřel při Jeď na Miláno! s výpomocí Kačkaly. Krása, krása, krása.

Zaslouženej spánek v konírně byl přerušovanej výkřikama pivních skautů, ale komu by to vadilo. Snad se na Točníku uvidíme i příští rok.

Masy l'udu v Trenčíně

2006-07-31T13:16:00.000+02:00

Několik let jsme na začátku léta jezdili do Brodu. To, co vám vyhovuje, když máte v kapse čerstvě občanku, vás časem může omrzet. Letos nešlo jinak, než na dramaturgickou bezradnost RfP reagovat neúčastí (i když 20 000 lidí, kteří přispěli k rekordní účasti, si myslelo evidentně opak). Náhrada byla jasná - festival Pohoda v Trenčíně.

Akce, kterou vymyslel a dodnes táhne Michal Kaščák, je žánrově neskutečně rozkročená. Vybere si snad každý, takže heslo "udělej si svůj festival" by se hodilo právě tady. Můžete se 2 dny topit ve world music, stejně tak si můžete vydunět palici v tanečních stanech. Já osobně jsem si to rozdělil do dvou částí. Užít si "moje" kapely a ve zbylém čase okukovat koncerty, na který bych, pokud by byly samostatně, stěží kdy zabloudil.

Proč to nepřiznat, přijeli jsme hlavně kvůli Pixies. Časy, kdy dobývali vrcholy indie hitparád jsem sice zažil, ale moje zájmy byly v tu dobu úplně jiný. Jejich návrat jsem proto přivítal, vidět je živě byla velká výzva. Čtyřka zfotrovatělých (nevím, jestli tohle slovo má nějakej ekvivalent v ženským rodě) Američanů vylezla na pódium a bez proslovů začíná hrát. Kim Deal v kostýmku a s krátkým sestřihem vypadá jako učitelka z katolický školy, jen kdyby během koncertu neodpalovala jednu za druhou. Při koncertě vyniká, že Pixies měli obrovský množství silnýho materiálu a jejich koncert tak není čekáním na jeden hit. Přesto musím uznat, že když přišel dvojblok songů Monkey Gone To Heaven a Debaser, neznalo nadšení davu (i moje) mezí. A co teprve závěr. Kapela odchází, nechává se vytleskat, Frank Black bere do rukou akustickou kytaru a vy víte, že to přijde - v "přídavku" zazní i Where Is My Mind. Před koncertem se ve mně mísily obavy a velký očekávání. Po něm jsem byl nadšenej. Teď už bych "Skřítkům" jen přál, aby buď začali skládat nový věci nebo se odebrali na věčnost.

Velikost festivalu se transformovala do jednoho problému. V klidu jsem si chtěl vychutnat The (International) Noise Conspiracy, stejně tak jako Bez ladu a skladu a Živé kvety. Jejich koncerty se ale bohužel částečně kryly, prostě smůla. Začínám na angažovaných Švédech. Z alb mě nijak moc neberou, ale naživo to bude asi jiná, říkal jsem si. Vydržel jsem 3 songy, pak jsem dostal nutkání vyrazit dál. Venca, kterej vydržel až do konce, potom hlásil, že to byla chyba. Seveřani se rozjeli a libůstkou prý bylo závěrečné proklínání kapitalismu. To už jsem ale poslouchal Bez ladu a skladu. Na domácí kapelu v čele s hlavním pořadatelem se seběhlo snad nejvíc lidí. Bohužel Kaščák působil na první pohled trochu unaveně, což jsem si nějak blbě vsugeroval a pak to odvádělo moji pozornost od koncertu. Zazněly záseky jako Mäkkýše nebo Píšte všetci modrým perom a schylovalo se ke křtu DVD mapujícího celou dráhu týhle vyjímečný kapely. Bohužel pódium se začalo zaplňovat desítkama hostů pro děkovačku, což mi dalo signál k tomu, abych se začal sunout davem k další scéně. Rozhodnul jsem se, že další koncert si užiju celej. Živé kvety si údajně vyvzdorovaly vystoupení na scéně ve stanu. Atmosféra tady byla víceméně klubová, což atmosféře koncertu jen přidalo. Bratislaváci hrajou v podstatě prachobyčejnej bigbít, jenže jenže jenže - má to neskutečnou sílu a hlavně přesvědčivost. Desítky kapel se snažej bejt autentický a syrový, ale většinou zůstává u pokusů. Ze ŽK tohle všechno prýští.

Tohle byla základní čtyřka. Pak samozřejmě mraky dalších, pro mě známých méně, více a nebo i vůbec. Potěšili The Frames, nenucená kytarovka, ideální na dojezd po Pixies. Překvapili mě Gogol Bordello hrající halekačky s punkovým gruntem nebo electroclashové trio Chicks On Speed, o kterém tak poeticky referoval sobotní deník Sme ("Vyspídované bábenky"). Zajímavým úkazem byl Danko Jones, šéf stejnojmenný kapely. Přestřelená image rokera - tvrďáka plná póz, slepecká páska přes oko, neskutečně trapný kecy mezi písněma. Muzika ale docela odsejpala, Motörhead nebo Doomriders by se stydět nemuseli. Z domácích zklamali Hex s křečovitou hrou na kytarovou pohodu nebo Zóna A s neskutečně slabým zvukem, což připisuju neumětelství kytaristů poštelovat aparáty. Zkusil jsem i Bratry Orffy, ale jejich intelektuálský písničkaření a vyvolávání snových nálad, který ne a ne přijít, mě nechytlo. Ostatní kapely / projekty / individua jsem okouknul jenom zběžně, takže žádný převratný závěry dělat nebudu (Marián Varga, Gipsy, Cathead, Karpatské chrbáty, Ohm Square, ...).

Pokud srovnám Pohodu (ten název je opravdu divnej) a větší festivaly, který jsem měl tu čest navštívit v Česku, vedou Trenčíňáci v organizační preciznosti a servisu pro diváky. Zároveň zajímavá dramaturgie, kde se dá slyšet hodně novýho (i s tím rizikem, že polovinu prostě nestihnete a velká část koncertů vás neosloví, protože posloucháte úplně něco jinýho), dělá z Pohody akci, která od teď bude v mým hledáčku.

Summer Summary I.

2006-07-10T19:46:00.000+02:00

Mladý & starý
Zkouškový mě trošku vyřadilo z běžnýho provozu, takže červen byl na koncíky chudej... Jedna klasická Sedmička - volcano!, River for Sale a Climatizado. Vyrazili jsme v podstatě na slepo, z trojice kapel jsem znal jenom River for Sale. Nabasovaný Seveřani začali a jejich hypnotická valivá muzika musela rozvibrovat celej panelák. Velkým pozitivním překvapením pro mě byli Climatizado se správně švihlým rock´n´rollem. Naopak volcano! mě moc neoslovili - zbytečně komplikovaný, artistní, taková aleternativní muzikantská onanie. No a pak jsme ještě zašli na Garage a božskýho Tonyho. Ani nevím, co mě na týhle kapele tak láká. Už jsem viděl hodně jejich koncertů, který nebyly nic jinýho než průser, pánové jsou v tvůrčím ohledu už několik let impotentní (nepočítám další jejich projekty), ale stejně tam zajdete... Pak se naštěstí může stát i jiná věc - bezstarostnej koncert v plným Vagónu, Tony září jak sluníčko, tanečníci na pódiu, prostě relax.

Vítězové & poražení
Jo jo, jednou to přijít muselo. Borová Cup 06 je za náma a zlatý medaile jsou doma. Letos se 5 teamů srovnalo v následujícím pořadí:

1. Golem Teplice n. M.
2. Popelnice Roudnice n. L.
3. Zbytek světa
4. Jetřichov
5. Rudej balet Plzeň

...a dál
Bažant Pohoda -> UA -> Silver Rocket Summer Six Six Six

Fussball / Leipzig

2006-06-28T18:10:00.000+02:00

Hned po dopsání předchozího postu jsem vyrazil na vlak a s Golemem Sr. a Golemem Jr. jsme vyrazili do Štětí. Na nádraží jsme vyčkali příjezdu Dlouhána a mise mohla začít. Na štětským náměstí jsme si odkroutili první i poslední nepříjemnost, kdy pod koly našeho samohybu málem skončila místní občanka. Severní Čechy jsme ještě poznali skrze Dubí, kde jsme si v podniku označeném stroze Imbiss dali gulášek z mikrovlnky a minerálku. Trošku jsme se báli, aby stropem multifunkčního baráku nepropadla nějaká místní holka v objetí dvousetkilovýho Němce a pokračovali jsme dál. Nemohoucnost / neschopnost místních dělat něco s prostitucí je smutná a atmosféra městečka je pravzláštní.
Trošku jsme zabloudili v okolí Drážďan, dvakrát jsem musel oprášit svoje relikty němčiny. (Na pumpě: Guten tág, fáren vir hír nach Lajpsich? Ja, geráde aus. Danke. Bite. Vídrzén.) Po dálnici za pomoci starých kazet od Hanze (Therapy? - Troublegum, Soundgarden - Superunknown a tak) jsme nakonec do Lipska dorazili včas. Zbývalo vyzvednout lupeny, které jsem u všemocné FIFA objednával asi půl roku předem a nasávat atmosféru.
A ta byla perfektní, až jsem byl sám překvapenej. Skupinky Korejců pochodovaly městem, vždycky organizovaný jako jeden muž. Do toho zával tretek - pokud už dlouho nemůžete sehnat zahradnickou lopatku s logem FIFA nebo kalhotky s Franzem Beckenbauerem, tak ještě rychle vyražte do Německa, stihnete to.
No a nakonec bitva Francie - Korea. Fenomenální (i když momentálně trochu povadlej) Henry vsítil hned na začátku, takže jistotu, že uvidíme gól, jsme měli. Krásu zápasu jsme si spíš namlouvali, ale v kombinaci s atmosférou a s tím pocitem, že JSTE na mistrovství světa, to prostě fungovalo. K závěru navíc Korejci haluzně vyrovnali, takže došlo i na spravedlnost. Pěknej den.

Fotka Golema sr. zachycuje kotel korejských kibiců.

Právě jsem se vrátil z pivovaru...

2006-06-18T03:34:00.000+02:00

...a fotbalisti moji náladu nepodpořili. Desátá Broumovská kytara si na věky věků ponese vroubek - 2 góly v Čechově síti.

Právě důležitost mače Ghana - Česko mi nedovolila omrknout všechny kapely soutěžního maratónu. Něco jsem ale viděl a v něčem jsem se utvrdil. Soutěžit v muzice je blbost.

Diváckou cenu urvala Instrumentální marmeláda, která zněla přesně tak, jako každá jiná začínající kapela na svým čtvrtým koncertě. Odborníky zaujali Rhodian. Hostovali Hypnotix a VF.

Doufejme, že Koller se do čtvrtka uzdraví.

Weltmeisterschaft

2006-06-08T22:25:00.001+02:00

Zejtra to vypukne. Po šestnácti letech s naší účastí.

Pro začátek 3 tipy:

Česko - USA 2:0
Česko - Ghana 3:1
Česko - Itálie 1:0

Free Dim Fest 06

2006-05-30T13:59:00.000+02:00

Jaro = Free Dim Fest. Letos teda jaro hnusný, ale i tak to stálo za to. Vyrážíme v poněkud okleštěný sestavě, já, M. a strejda Dlouhán. Ještě ve vlaku se mi nechce věřit, že by se mohla vyplnit předpověď a mělo by trvale pršet. Dobržďujeme v Táboře a začíná krápat. Jsem nalomenej. Ale přesvědčeněj, že to bude dobrý.
Cestou do parku Pintovka dáváme pauzu Na Bečvárně. Strejda Dlouhán se vrátil po asi 9 měsících z Asie a Oceánie a jeho jediným přáním (nakonec nesplněným) je dát si někde (nejlíp tady a teď) knedlo-zelo-vepřo. Čekáme ještě pana Pulce od Brna, kterej přichází už promoklej jak pes. Vzhůru do deště. V lesoparku je příjemně, za normálního počasí by tady bylo krásně. Trošku se sušíme ve výletní restauraci s mile neschopnou obsluhou, bohužel nám tak unikají Some Other Place.
Do prostoru ohraničeného igelitou páskou přicházíme před setem Francouzů z Barcelony - Loser Superhero. Týpek s notebookem na klíně, chic kytarista a chic basák se na velkém pódiu trošku ztrácejí. Samplované podklady, do toho výrazná basová linka a kytarista střídavě vybrnkává nebo riffuje. Místama to zní dost bezradně, navíc opakování skladeb taky nesvědčí o velký potenci. Ale budiž, něco zachrání i projekce, tvořená zřejmě živě oním notebookařem. Punková vsuvka - klasici Wollongong (dva nový songy v repertoáru) a pro mě první setkání s Dezinfekcí. Jasný kořeny v domácím punku, připomene mi to třeba FPB, k tomu dvojnásobná rychlost a nasazení. I tyhle kapely mají na Free Dimu svoje místo, aspoň se provětrá vzduch a Pulec si může dojít pro pivo. Pátek zakončují Volt. Přinášej kovovej zvuk, skladby jsou natlakovaný energií. Když už jsem u těch příměrů, tak bych třeba sáhnul po Ministry. Jasnej vrchol večera. Ke konci jejich setu už voda protéká střechou na pódium a chčije a chčije...
Sucho hledáme v Red Baru. DJ sází pecky od Fugazi, The Clash ale třeba i HNF. Zvuk je ale tichej a špatnej. Kolem ženský části naší výpravy kroužej podnapilí motýli, jeden s trikem Chinaski. Na dotaz "Ty jo, ty hraješ v týhle kapele?" odpovídá "To ne, jsem jenom bedňák. Ale to nic není, jezdil jsem i s Kabátama!" Je čas jít spát a šetřit síly na zítra.

Hned ráno se dozvídáme novinu, sobotní program se přesouvá na Cestu. Dorážej posily - Ambro a jeho humpolecká posádka a Venca z HB. Pod střechou začíná místní dorost Ladies Swim. Je na nich znát trošku nervozita, k tomu se přidávaj technický potíže. Určitě se ale třeba C klubou zdárný následovníci. Vas Szuszanne jsou intenzivní, krátký a dobrý. Ze zpěváka vyzařuje zvláštní energie, tím jak ho koncert baví, to baví víc a víc i vás, celý vás to pohlcuje, cloumá to s váma... a najednou je konec. Don Vito na to jdou trochu jinak. Technicky, komplikovaně, vlastně docela podobně jako domácí (tentokrát s absolutním významem) Sabot. Přesto to má u obou šťávu a nadšená stodola bouří. Největší očekávání provází Lvmen. Hned po koncertě jsem říkal, že tomu ale něco chybělo, že tam toho večera byly lepší kapely. Teď bych to popsal takhle: bylo to málo autentický. Místama až takový "umění pro umění".
Dumání nad uměním ale končí v Orionu - diRRRty tRRRinity VOE DJs. Smutnej noční návrat na Cestu je pak spravedlivým potrestáním hříchů, kterých jsme se na afterparty dopustili...

Tak příští rok zase na viděnou. Tentokrát snad opět za pěknýho počasí a na dvorečku Café Baru 7.

Kozy a indiáni do parlamentu

2006-05-23T22:00:00.000+02:00

Předvolebnímu hemžení asi unikne málokdo. Všemožní "talenti" slibují ochranu před islamizací, jízdné v MHD pro důchodce zdarma, anexi Maroka nebo více hřišť a méně fetování. Když jsem si prolistoval hlasovací lístky v našem kraji, narazil jsem na jednom z nich na dvě známá jména: za Stranu zelených na Královehradecku táhnou do boje Stanislav Penc a Martin Věchet.

Stanislav Penc, už asi navždy označený nicneříkající (nebo spíš hodně výmluvnou?) nálepkou "aktivista", se dokonce vymrštil do čela kandidátky. Mě osobně se při zmínce o něm vybaví Kozí mejdan, který pořádá každoročně na usedlosti v Milkovicích. Už je to pár let zpátky, co jsem tuhle akci navštívil. Panovala tam specifická atmosféra, všechno frčelo jakýmsi organizačním samospádem. Stal jsem se článkem řetězu, který přemisťoval cihly z provalené zdi stodoly. Po práci měla přijít zábava. Kapely se ale smrskly na jeden obskurní soubor, který tady zřejmě trávil celý týden a zkoušet začal maximálně před měsícem. No nic, pivo bylo (půllitry ani kelímky ale ne), kámarádi taky, takže zábavu si člověk nějak zařídil. Po akci jsem ale zachytil rozhořčené reakce kapel. Zadarmo si přijely zahrát, ale na místě je čekaly jenom problémy s elektřinou a nekonečné hádky o to, kdo kdy vystoupí. Jestli se zelení do parlamentu dostanou, bude mít Penc prostor dokázat, jestli byl milkovický chaos chtěný a "organizovaný" nebo "klasický", totiž neřízený. Média mu budou určitě věnovat dost pozornosti.

Šance na zvolení Martina Věcheta je jasná - nulová. V Podkrkonoší běhají fámy, že letos se nebude věnovat pořádání tradičního Trutnov Open Air Music festivalu, což nahrává různým konspiračním teoriím. "Trutnov" se vždycky trošku otíral o politiku: programový bulletin byl poslední dobou plný politických textů, jezdil sem prezident Havel, loni Penc telefonoval rovnou z pódia Paroubkovi. I Věchetův přístup k politice byl vždycky jasný - směska někdy i trošku naivního aktivismu a následování Václava z Hrádečku.

Obě "máničky" si umím v poslanecké sněmovně představit těžko, už jejich zvolení by pro ně bylo asi dostatečným trestem. Představa, že všichni, kteří chtějí mluvit do věcí veřejných, musí sedět na Malé Straně, mě celkem děsí. Silné hlasy z venku jsou taky potřeba...

Mimo obyvklý trasy

2006-05-21T22:32:00.000+02:00

16 máj - Kashmir 9:41, Underside - Rock Café. Klub v rekonstrukci, vzduchotechnika mimo provoz, nedýchatelno. Když je něco zadarmo, tak to má většinou solidní ohlas - těžko tipnout, kolik by přišlo lidí, kdyby se vybíralo vstupný. Na gymplu kolovala žlutá kazeta Kashmir z roku 95 z ruky do ruky, ve svý době to byl opravdu kult. Teda u nás, dvě sta kilometrů od epicentra. Po dalších více než deseti letech existence / neexistence vydali pánové novou placku sri guru vandana (jestli se nepletu, tak čtvrtou) a pěkně po křesťansku ji právě tenhle večer pokřtili. Neustále projevují sympatie k hnutí Hare Krišna, což mě nechává celkem chladným, ač si jinak o tomhle spolku myslím svoje. Trošku míň už rozumím jejich humoru, kterým obšťastňují lidi mezi songama, ale budiž. Muzika má pořád šťávu, i když jede vlastně ve stejný lajně - hutný pasáže, postavený na jednoduchým a úderným rifu a k tomu klenutej refrén. Došlo i na cover od Kritické situace, která je podle jejich vlastních slov neskutečně ovlivnila. Jen jsem nepochopil samotnej křest. Proč je nutný tam přitáhnout Petra Vachlera, kterej ocení jenom to, že většina kapely jsou vegetariáni? Trapnost ale vyskočila na pódium až se zpěvákem Underside. Jeho neustávající proslovy Ahoooj Praho, Jak se bavíte, Praho?, Pojďte blíž, Praho nebo Díky, super koncert Praho mě úplně drásaly. Pochopil bych, kdyby přijeli aspoň z Kolína a chtěli Pražákům udělat dobře, že vědí, kde vlastně ten večer hrajou... Muzika moc šťávy nenasákla, hodně se na tom podepsal i přebuzenej zvuk. Zajímavější byla rozhodně první půlka večera.

18 máj - Ghost Mice, Austin Lucas - Cross Club. První co mě dostalo, byl výbornej exteriér i interiér klubu. Industriální serepetičky, mechanický i světelný efekty, perfektně dotažená idea. Akusticky začali Ghost Mice, kluk a holka odkudsi z americkýho venkova, doprovázený ještě jedním kamarádem. Hráli bez mikrofonů a zesilovačů, pod pódiem a mezi lidma. Právě pro tuhle upřímnost to mělo velkou sílu. Dokázali, že rokec se dá hrát v sestavě španělka, housle a tahací harmonika. Po nich Austin Lucas. Zdá se, že přichází módní vlna indie písničkářů (dá se jim tak říkat?) do našich zemí a právě Austin jede na svým surfu na její špičce. S kytarou brázdil zdejší kluby ještě dřív, než o tom ostatní kolegové jen začli přemýšlet a je to znát. Působí na pódiu moc jistě, troufne si zpívat klidně a capella a musíte mu věřit. Rád si poslechnu celou novou desku.

19 máj - Thema Eleven, !Úl.. - Black Pes. Na hranici Prahy, v lese u nádraží v Klánovicích je schovanej malej klub, kde pořádaj svoje sabaty hlavně hoši vlasatý metalový. A metal v podstatě kroutily i tyhle dvě smečky. O !Úl.. jsem zatím jen slyšel a trochu se bál, že muzika bude utopená v proudu kázání. Ale to jsem se naštěstí hodně seknul. Na proslovy sice došlo, ale s mírou a navíc to bylo hodně sympatický. Po přídělu nasraný a místama trošku klišovitý muziky jsem byl nabitej pozitivní energií jak novej monočlánek. A to ještě čekala Thema 11. Bohužel byly velký problémy se zvukem samplu, kterej se tak redukoval jen na nesrozumitelný chrčení a huhlání. Hradečáci pomalu opouštěj model, kdy po pomalejších pasážích přijde intenzivní nářez a zůstavají právě jen u toho nářezu. I tak se jim muzika daří udržet čitelná a všechno se nesleje do jedný skladby. Mňam.

bOZI

2006-05-12T20:30:00.000+02:00

Továrna na zábavu, libeňský Abaton, hostil ve středu 10. 5. belgické dEUS. Kromě toho, že Belgie vyváží čokoládu a špatnej fotbal, nabízí světu i tuhle časem otřískanou kytarovku.
Dorážíme do ex-továrních prostor akorát včas, už je příjemně naplněno. Ač nehlášen na plakátech ani jinde, vyskakuje jako první na pódium Vašek Havelka - Selfbrush. Tentokrát vyzbrojen elektrickou kytarou zní trochu vzdušněji, ale přesto mi to víc než co jiného připomíná zaříkávání hadů. Ale což, pět songů je akorát a atmosféra v sále vyskočila do sfér napjatého očekávání. Jak už to tak bývá, ještě ji vyšponovali bedňáci a po trojím přeladění kytar konečně přichází čas pro umění.
Nebudu zapírat, před koncertem jsem znal důkladně a důvěrně desku The Ideal Crash (a považoval jsem ji proto za vrchol tvorby těhle pánů) a nedůkladně novinku Pocket Revolution. Nakonec to ale bylo jedno, dávkovalo se celkem rovnoměrně a přišlo i na hity, které jsem neznal a o to příjemnější to bylo překvapení (týpek vedle pořád řval Roses, říkal jsem si, to bude ale asi chujovina - ale nebyla, sorry chlape). V živým provedení bych ještě vyzdvihnul Put The Freaks Up Front nebo Theme From Turnpike se zlověstným deklamováním v závěru. Naopak k vzteku bylo osvětlení. Většina světel svítila zpoza kapely divákům do ksichtu, takhle příště ne.
dEUS se úplně přesvědčivě dokázali vypořádat se všema náladama, kterýma září jejich muzika. Byli sladký, ale nevypadali u toho jako malý dítě s čokoládou kolem pusy, byli draví, ale nepůsobili jako adolescent s rozladěnou kytarou. Byli fajn.
A samozřejmě uznání pro kytaristu Maura Pawlowskiho, hrát s rukou v sádře... Porce fotek tady.

Benefiční vaječňák

2006-05-11T22:53:00.001+02:00

Po kratší době zase na Strahově, po delší době zase benefičně, tentokrát na Czechcore, hlásnou troubu domácích hárdkóristů, vypečenou diskuzní platformu a jinak fajn stránky.
Před menší návštěvou, než jsem čekal, vykopává Unkilled Worker aka Torr z Wollongong. Z mojí strany směs očekávání a obav, jak to bez basy a bicích bude fungovat. Rozjezd je klidnější, v duchu songů, které jsem před koncertem ochutnal. Závěr ale graduje - řev, pot, nasazení, kytara kvílí a vazbí. Se svojí angličtinou bohužel nejsem schopnej pořádně odchytávat slova, což je v tomhle případě asi hodně důležitý. Takže abych to shrnul: jo, ale komplet Wollongong třikrát jo. Asi je to blbý takhle srovnávat, ale nemůžu jinak. Následuje Lyssa. Tasí 2 nový songy a zase jim to žeru. Všichni házej hlavama tak, jak to jde snad jenom právě na ně. Po nich další dáma, Ambrosia. Slyším je prvně a možná i naposled, tahle kombinace hc a metalu mě neoslovuje. Navíc nemám rád bubeníky, který to sice maj v paži, ale jen seděj, žádnej pohyb tělem, žádná euforie. Je to sice úplně mimo mísu, ale prostě se mi to nelíbí, ani nevím proč. No a Gnu na závěr, co bysme si povídali... Masakr!
A ještě úplnej závěr - vaječný likér po 7 kačkách za prcka...

Catalunia Is Not Spain

2006-05-01T16:11:00.000+02:00

Minulej týden jsme zdárně zvládli expedici do Katalánska. Potěšili jsme svou návštěvou a vlídným slovem Ročose a jeho družinu, sídlící toho času v Gironě, příjemným univerzitním městě severovýchodně od Barcelony. Samozřejmě došlo i na nějakou tu kultůru, že.

Ve čtvrtek večer hostil univerzitní areál studentskou fiestu. Příležitost poslechnout si živě místní kapely. Celej večer splnil obě moje očekávání. Zaprvé, že se silně opijeme plechovkovým pivem, které jsme za tímto bohulibým účelem nesli s sebou. A za druhé - většina místních kapel (šlo to vytušit už z názvů) bude hrát nějakou variaci ska či jiné "horkokrevné" muziky. To se taky vyplnilo. Jedna banda byla variací na Manu Chaa, další si troufla namontovat mezi trumpety i metalové postupy a tak dále a tak podobně. Při normálním průběhu večera bych nedůvěřivě koukal z povzdálí, ale kombinace cervezy Steinberg, středomořského vzduchu a rozjuchané atmosféry mě donutila poskakovat jak nadmutýho kozla. To se mi taky stalo osudným, protože jsem vytrousil peněženku, kde jsem měl všechny doklady... Už jsem plánoval cestu pro náhradní cestovní průkazku, ska jsem proklel a zapřísáhl se, že ho už nikdy nebudu poslouchat, když v tom se (jo, happy end) peněženka našla... Zbývalo jen najít a posbírat dočasně invalidní část výpravy a vydat se na cestu domů. A jaké z celého večera plyne poučení? Pokud vypijete hodně vína a pak se chcete trochu vyspat, nedávejte si na vystřízlivění 3 plechovky Red Bulla (že, Zbyňo).

To bylo z hudebního nadělení všechno. Ještě jsem zabrousil v Barceloně do míst, kde se koncentrují obchody s deskama. Speciálky, od hardcore punku, přes ska až po techno, ale i megaobchody s mainstreamem. Bohužel jsem měl málo času, takže jsem se nemohl pořádně ponořit, ale určitě by to stálo za hřích. Jo a taky jsem si dal jedno pivo Estrella Damm. Tenhle pivovar sponzoruje akci Primavera Sound, která za měsíc v Barceloně přivíta třeba Killing Joke, Lou Reeda, The Robocop Kraus, French Toast, Shellac, Yeah Yeah Yeahs a kupu dalších... Existuje na světě nějaká spravedlnost?

Kromě hudby jsme se pod odborným dohledem Máry věnovali i výtvarnu. Navštívili jsme jsme muzea Joana Miróa a Salvadora Dalího a samozřejmě okoukli Gaudího stavby. Hlavně v případě Dalího muzea ale zůstává rozum stát nad chováním asi 90 % návštěvníků. Bus je vyklopí před barákem, bez absolutního zájmu a cokoliv probíhaj chodbama, vřískaj a dělaj bordel. Hlavně, že viděli toho malíře, co namaloval ty rozteklý hodiny.

Tak ještě jednou díky Ročosovi a Lucošovi za azyl!

Strahovský dvojboj

2006-04-30T15:53:00.000+02:00

Stačí týden bez počítače a jeden kouká, co se za tu dobu semele. Přijedete domů a hle - Liberec fotbalovým mistrem (gratulace), do skvělého line-upu Free Dim Festu přibyl Wollongong a už aby byl konec května, hvězdou domácí politiky se stal komunista Dolejš, na Czechcore a jiných diskuzních fórech zase září majitelé jediné a zaručené pravdy, ...

Ještě před "odpojením" jsem ale stihnul zajít na 007 na dva koncerty.

V sobotu 22.4. zahrál Chris Brokaw Band a spolu s ním OTK. Každá sobota na sedmičce patří hip hopu. Začíná se ale až po desáté, takže předtím si ještě můžou vrznout podivíni s kytarama. Na baru se prodává dražší pivo (pak ať někdo tvrdí, že hip hop je umění ulice) a pro urychlení přestavby zahajují OTK na pódiu zastavěném aparátem jejich následovníků. Bubeník sedí netradičně bokem v čele pódia, takže je možný si vychutnat jeho precizní hru. Za mikrofonem s kytarou sám mistr Ježek, čemuž se trochu divím, protože poslední dobou má prsty snad v každý desce, co u nás vyjde, času nemůže mít nazbyt. Hrajou se jak nový věci, tak v přídavku vytleskanej Vlčák z předposlední desky. OTK se mi líbili moc, dokonce i víc, než "hlavní" band večera. Chris Brokaw a jeho dva spoluhráči nastoupili v nejzákladnější sestavě - kytara, basa, bicí. Kapela se otřela o country, jižanskej rock (při jednom songu jsem sám sebe viděl na show mých starých lásek ZZ Top), došlo i na indierockové krasosmutnění, přesto mě nálada koncertu přišla lehce stereotypní. Konec přišel v pravou chvíli, stejně už nastupoval, jak Chris vtipně poznamenal, hih hop nation.

Neděle měla patřit That Fucking Tank a C. Bohužel Anglánům That Fucking Tank onemocněl bubeník, což je u dua hodně citelná ztráta. Nicméně kuloáry hovořily o záskoku basisty z This Aint Vegas, takže nebyl důvod na koncert nevyrazit. Zasedli jsme na židle v zadní části podniku a pokukovali jsme po ladícím kytaristovi. Časem se z domnělého ladění vyklubalo hudební experimentování, týpek si svoji muziku různě zasmyčkovával a do toho přidával další a další vrstvy. Ani jsme se ale nestihli rozkoukat a byl konec. Nastoupili "Céčka". Jejich instrumentální muzika má naživo neskutečnou šťávu a to se potvrdilo i teď. Nové songy se mi zdáli trochu ostřejší, správná cesta.

Povedený dvojden a potvrzení toho, že domácí kapely v poklidu udrží krok s "hvězdama" z venku a když na to přijde, dokážou je i předběhnout...

Večer na vsi - Jetřichov 16/4/06

2006-04-20T21:34:00.000+02:00

Tak ať je čistej stůl, nejdřív sfouknu to nepříjemný. Opilecký přehmaty se maj řešit pokud možno rovnou na místě a třeba i ručně, ale "vocaď pocaď". Navíc to nebylo poprvý. Ve větších sálech při společenských akcích asistují hasičské hlídky. Hlídkující hasič by měl podle mě splňovat aspoň dvě věci - mohl by být trochu slušnej a úplně střizlivej. Bohužel jeden z místních požárníků byl negativem tohohle ideálního předobrazu - neslušnej a ožralej. Kdyby začalo hořet a pánové by měli konat, obávám se, že právě tenhle zachránce by se zamotal do záclony a uhořel by jako první. To by byla jeho chyba. Jestliže je ale po svým celovečerním "výkonu" ještě schopnej vyžadovat vyšší gáži, vyhrožovat fakturama a otravovat lidem život, to už mi jedno není. Na to by možná mohli přijít i jeho souputníci a příště nasadit údernější sílu. I když diváci by přišli o "rudýho krocana" (jedna ze slušnějších přezdívek, kterou si večer vysloužil).
A teď už z vesela. Jak se taky dá jednat s lidma ukázal pan řidič nočního autobusu. Jeho klid a ochota si zaslouží maximální dík a respekt!
Autobus ale akci zavíral, začínalo se jinde. Kapely se vystřídaly v pořadí Štafle - Sulk - Eye For An Eye - Znouzectnost - Veso. Já sám jsem bohužel skoro nic neviděl, ale naštěstí se tentokrát našlo pár takových, co o akci ztratili slovo. Ty hůře dostupné postřehy vyzobávám celé, z těch lépe dostupných jen ty nejlepší špeky. A bez komentáře...

Nuže, tady jest:
Ing. Milan Svatoš: "Znouzectnost byla skvělá. Co mělo nohy, nahrnulo se na parket. Koukám, a koho nevidím? Petr Čepelák, kandidát do parlamentu za SNK-ED. No, jestli to v politice rozjede tak, jak při muzice, tak se máme na co těšit". Více tady.

xBbx: "Hahaha hahaha a ještě jednou hahaha. Jestli se někdy budete chtít pobavit, znechutit a zároveň udělat malou sociologickou expedici, jeďte se podívat na jetřichovskej Šrumec". Pokračování zde.

EFAE: "Včera, tedy netradičně v neděli, jsme si zahráli na dosti povedeném festiválku u polských hranic v Jetřichově. Na pódiu se vystřídalo 5 kapel, největším tahounem byla plzeňská punková legenda Znouzectnost. Jo jo, kde jsou ty časy, kdy jsme si zpívali Banánovou republiku či Krysaře. Nám se hrálo velice dobře, pan zvukař dělal co bylo v jeho silách, za což mu patří velké dík, jelikož zvučit tyto sály není zrovna jednoduché". A fotky jako bonus.

Veso: "Prostor kulturního domu se pyšnil mnoha neoddiskutovatelnými atributy víceúčelovosti. Ze stropu visely gymnastické kruhy, ke zdem byly připevněny žebřiny,... Každopádně architekt s rockovými koncerty jako možností využití sálu nejspíš tolik nepočítal, protože akustika byla děsivá". Více na stránkách kapely, v sekci Koncerty kliknout na abc u koncertu.

A několik fotek od Václava návdavkem:

Korn + Sepultura + Franz Ferdinand = Sulk

Oko za oko

Přece jen se to někomu líbilo...

Znouzectnost z kumbálu

The Yellow Emems

2006-04-18T16:38:00.000+02:00

Zatím největší nátěr letošní zimy a začátku jara. The Yellow Press a Ememvoodoopöká na 007.
Je to už pár dní, ale teď se na Krásným objevil report, takže je čas vzpomenout. Fotka nahoře je z Freemusic - je jich tam samozřejmě víc.
Nezbejvá než těšit se na nadcházející víkend, na 007 to totiž bude vřít možná ještě víc...

7. Šrumec

2006-04-12T11:13:00.000+02:00

V neděli 16. dubna vtrhne na prkna jetřichovského kulturáku další Šrumec. Proč byste měli přijít?

1. Kuloárové informace hovoří o totální rekonstrukci sálu těsně po akci. Jak se nám už několikrát stalo, nové parkety bývají dobrou záminkou pro vypuzení koncertů. Snad se to nestane, ale možné je všechno... Takže pro jistotu, co když je to poslední akce v Jetřichově?

2. Starší si můžou přijít zavzpomínat. Na fotce je zachycená Znouzectnost l.p. 1999 v Otovicích. Tedy před 7 lety, v době, kdy jsme s pořádáním různých akcí začínali. Pamatujete FestDelay vol. 2? Totální mišmaš, od death metalu přes punk po reggae, legendární otovický sál, připojování vagónu v Meziměstí, aby se dav jedoucí na akci vešel do vlaku. Nemůžu vás přesvědčovat o hudebních kvalitách Znouzectnosti, protože bohužel žádné nevidím a vždycky mě bylo záhadou, co se na ní lidem líbí. Co se ale líbí mě, je jejich přístup. Desky si v klídku vydávají sami na labelu Sisyfos a z kapely se stala v podstatě "instituce". Ale naštěstí všemi respektovaná.

3. Samozřejmě přijedou i další kapely. Pro seznámení můžete mrknout na jejich weby: Eye For An Eye, Sulk, Veso a Štafle.

4. Kromě muziky je připravená spousta dalších atrakcí, třeba, slovy Houpacích koní, "ukrajinskej bar, kde maj jenom asi pět lahví tvrdýho alkoholu, a kde se mohutně nasává".

V neděli čau. Info.

...třetí hudební

2006-04-01T18:14:00.000+02:00

Tenhle post tady mohl viset už před několika dny. Uprostřed jeho psaní ale zkolaboval počítač a všechna snaha byla zbytečná. Teď jsem posbíral síly k jeho znovusepsání. Nutno dodat, že v hodně okleštěné verzi - jen abych měl za rok přehled o tom, kde jsem byl a kde se o tom můžu dočíst. Někdy se to moc hodí, fakt.

Březen začala divnopárty v pražské Akropoli. Kosmické koláčky (barevně OK, chuťově hnus), podivné bytosti a na pódiu výborní Ememvoodoopöká a ještě lepší OTK. Dobro (reprezentované hochy ze Silver Rocket) samozřejmě zvítězilo, o čemž je možné se přesvědčit tady a tady.

Pokračoval jsem v Abatonu. Tam nejvíce bodovali Lu, na živo je to opravdu paráda a baví mě pořád víc. Folk3mail ke své škodě neskutečně dlouho zvučili a nakonec z toho nic nebylo. Vašek Havelka aka Selfbrush je sólo moc unylý a jednotvárný. Dva dny poté jsem poprvé zabrousil na Deltu, Honza mě pozval na obligátní The Prostitutes, tentokrát předskakované dámami Stillknox. Celkem divoká oslava MDŽ.

Vybočením z pravidelných tras byla cesta do Liberce. Těšil jsem se do Casta clubu, který jsem znal ještě pod jménem Golet. Rekonstrukce přinesla přemístění pódia na druhou stranu sálu (v Čechách dost typické, zdá se) a jinak žádné výrazné změny. Vykopávali místní Lewisit, s náhradním bubeníkem, ale s tahem na bránu jako nikdy jindy. Domácí prostředí zapůsobilo pozitivně. Taky domácí L*RU ke konci trochu vadli, nedostávalo se melodií a energie, ale jinak byla jejich temnější kytarovka docela solidní. Na konec Fini Downstairs. Bohužel dvakrát je přerušily technické potíže, jinak to byla splašená hc punková jízda s bezvadně chaotickýma klávesama. Sobotní pokoncertní program v Liberci se trochu protáhnul, takže jsem skončil napůl cesty domů, v Trutnově, v péči Václava. Tentokrát New End okupovali jedni z Růžičkových punkáčů, Slováci Hasiací prístroj, Václav nemohl chybět. Největší šou jako vždy prováděli mladí alko punx. Polejou si podlahu pivem a pak při pogu padaj na zem a lámou si hnáty.

Mnohem víc horko bylo 16.3. na 007. Doomriders, November Coming Fire, Rise And Fall. Trojhlavá saň. Hodně napoví perfektní fotky na Czechcore: 1, 2, 3.

Den potom a otočka o 180°. Z pekelnické 007 v plyšovém Pakulu. Mistr Lou Reed. Bohužel nebyl patřičný obnos, vypadalo to, že koncert bude bez naší účasti. Filuta P. navrhoval přijít tam na blind a koupit lístky od zkrachovalého překupníka nebo tam "nějak proklouznout". Já jsem navrhnul vyhrát lupeny v soutěži. Obeslali jsme všechny soutěže, které jsme objevili a den před koncertem přišla spásná sms - vyhráváme 2 vstupenky. Pakul mám spojený s děsuplným zážitkem z gymnaziálních let. V rámci "kulturního zájezdu" jsem tady viděl svůj první a poslední muzikál; Dracula se ta hovadina jmenovala. Tohle se naštěstí neopakovalo. Přes počáteční obavy, jestli tady vůbec přeskočí mezi pódiem a lidma nějaká jiskra, se koncert rozjel k neskutečně vygradovanému závěru. Rozcestník na fundovaná resumé a barevné obrázky nabízí Khotzillablok.

Další den další změna. Restaurant Vatikán v Náchodě a Durchfall fest. Celkem 9(!) kapel za jeden večer, to vypadalo na smrtící večírek. Po zralé úvaze jsme se usídlili ve výčepu a na zteč jsme se rozhodli vydat až později, už jsme přeci jen starší páni (je to v prdeli, ale situace, kdy se člověk motá na akci, kde je 90 % osazenstva mladší než vy, se začíná opakovat hodně často). A Durchfall se povedl. Musím říct, že nad očekávání. Z pořádajících Sulk se klube našláplá kytarovka, staří známí Pavilon M2 se před nadšeným publikem vytáhli k nejlepšímu výkonu, co jsem kdy viděl. Kolíňáci Cocoon překvapili promakaným a hodně dynamickým noise rockem. Atmosféra trošku zvadla při Kill! Kill! Kids! Těm se zaběhnul bubeník a celej set vyzněl hodně do ztracena. Večer končili Petethepiratesquid a Mr. Willis Of Ohio. V obou případech to byla exploze energie! Menší skvrnkou bylo závěrečné extempore dvou vylitých hlav, ale kapely si diváky nevyberou. Někdy bohužel. Pohled psaný za čerstva a částečně z pódia nabízí Noisewriter.

Po pauze, kdy jsem kvůli prázdné kapse nemohl vidět třeba 31 Knots či Silent Front, jsem další neděli neodolal vábení sirén a Venca mě vytáhnul na Nuit a The Ocean (zase na 007). Za poslední peníze jsem si koupil vstupenku a 1 pivo. Celkem jsem se těšil na The Ocean, které jsem kdysi viděl v Plzni spolu s Thema 11. Bohužel mě to trochu zklamalo. Když to řeknu jednoduše, byl to na mě moc metal. Nuit se na pódiu taky moc neroztrhali, takže následná hladovka moc veselá nebyla... Kuci metalový to ovšem viděli opačně a tak to má být.

Tolik březen.

P.S. To, že jsem v plzeňském Anděl café viděl koncert kapely Koudel, si radši nechávám pro sebe.

Trutnov - Vamberk Tour

2006-03-02T21:59:00.000+01:00

V pátek vyrážíme do New Endu v Trutnově. Volant pevně svírá Spacák, řádně unaven cestou z Prahy, posádku kromě mě tvoří ještě Míša a Kamil. Přes rozryté a sněhem zasypané cesty přijíždíme do Trutnova. Tradiční místo na zaparkování je odmítnuto - přece nepůjdeme 300 metrů do klubu pěšky. Ještě 15 minut se různě motáme, popojíždíme, až je nalezeno parkoviště schůdných 100 metrů daleko. Přicházíme do klubu hodně po půl desáté, naštěstí se ještě nezačalo. Vyrážíme na bar, kde má dvě servírky na povel šéf s vizáží horského myslivce. Bohužel neschopní jsou všichni tři, takže během útrpného čekání na drink už z vedlejšího sálu slyšíme rock'n'rollové dunění. S Krakonošem v ruce hurá na Sunshine. Pánové, řádně vyimidžovaní, to rozjíždějí ve velkém stylu. Hrají z nové desky, která vyšla zatím jen v naší kotlince, kdežto za louží se čeká zřejmě pořád na správný termín. Jestli nám jen někdo nemazal pudink kolem pusy. V první půlce je o zábavu postaráno, v druhé už se jedna píseň od druhé bohužel rozpoznává obtížněji. Je to jak s kraslicema - aranžovat se můžou různě, ale pořád je to vejce. Ale i to může chutnat. Teď jen čekat, jak se situace kolem Suns vyvrbí - objíždění poloprázdných venkovských klubů kapelu, která chtěla mířit trochu jinam, asi dlouho bavit nebude.
Sedáme ke krátkému vydechnutí, jako odborníci na všechno hodnotíme podvečerní výprask našich klouzáků od Švédů a odjíždíme. Nior W. si necháváme ujít, ale hradba Marshallů za baskytaristou se nám líbila, samozřejmě.

V sobotu pilotuje Václav, na sedadle smrti zase já. Zajíždíme do Broumova pro Jackyho s Káťou. Vousáč si do auta samozřejmě koupil tři lahváče, takže jednoho musím vypít. Na Vysokově vysvobozujeme Máru a svištíme do orlického podhůří na družební Hajcuk. Zajíždíme ještě podruhé, tentokrát k Václavovi na chalupu, kde je plánován nocleh. Václav nepřijímá naši nabídku, aby nás vyložil v hospodě, nechceme mu překážet při nošení dřeva a zatápění. Místo koncertu, hostinec U Kozlů ve Vamberku - Merklovicích nás vítá žíznivými ústy místního punkáče. Jsem výročním návštěvníkem, takže získávám live CD z minulého Hajcuku, vkusný to suvenýr. Usazujeme se a po drobné přestavbě usedáme u rozbaleného distra na vyvýšeném stupínku, kde máme dokonalý přehled o dění na pódiu, v publiku i na baru. Nechybí obligátní zvukař oděný do tepláků a samozřejmě kapely. Nechci být moc jízlivý, ale metalická dechovka Venia si naše sympatie nezískala. Kvitujeme, že to je jejich poslední koncert. Našemu vytříbenému vkusu nelichotí ani Poslední konflikt. Ostřejší skladby bez nápadu se s nástupem zpěvačky na posledních pár písní mění v bezbarvé nic. Atmosféru zčeří Sicherhatesystem, jejich hardcorepunk je upřímný a nakopávající. Jacky, cestou se holedbající tím, že bude Václava při jeho těžkém řidičském údělu provázet kamarádským slovem celou cestu domů, odchází po třetí kapele spát do auta. Přichází tak o Rádio Jerevan, živý inventář Hajcuků, a o E.N.D., mladé neopunkáče. S posledním tónem se v nás probouzí elán. Otevíráme fotografické studio a tvoříme galerii postav. Někteří jedinci bohužel nechtějí naši upřímnou snahu o zdokumentování jejich účasti pochopit, nechápou, že naše cíle jsou opravdu nezištné. V přítomných punkerech vyvoláváme dokonce strach. První se bojí, aby fotka nebyla v novinách, jeho kolega nás podezřívá, že jsme od policie. Jako výraz uznání pro všechny ochotné modely a modelky je jedna fotografie připojena. Cestou na chalupu nakupujeme ještě bagety a piváče, ale ráno u maratónu na 50 km na ně už nikdo chuť nemá. Povedená práce všech z Pěčína a okolí, příště jen trochu lepší kapely a dražší a horší pivo, prosím.

...druhej hudební

2006-03-01T12:01:00.000+01:00

Tak je tady únorové resumé. Honza mě vylákal do Rock Café na The Prostitutes (2.2.). Své dojmy ventiluje tady. Bez mučení se musím přiznat: The Prostitutes hrajou zábavnou a hybnou muziku. Zároveň mají štěstí, že jsou u nás pionýry žánru, který teď hýbe trendy v Británii. A proto jim je věnována taková pozornost... Nejvíc mě ale pobavila tisková mluvčí serveru MusicWeb (nádherná funkce), která předskakující STP označila jako "nějakou pochybnou předkapelu" a "mix Anny K. a Wanastovek". Bože.

Obden (4.2.) se noříme pod zem Starého města. V Chateau zuří Zkouška sirén a Děti deště. Fotky z večírku, kde uši dostaly řádně na prdel, se nabízí tady.

Další útok na uši (tentokrát s lepším zvukem) maj na svědomí v neděli 5.2. Kanaďani The Expectorated Sequence a Amíci An Albatross. Solidně zaplněná 007 viděla tohle a tohle.

Uklidnění přinesl v Kaštanu (9.2.) Atlantic Cable. Přiznávám, že nejvíc se mi líbily pasáže, kde Tyson Cosby (se dvěma doprovodnými hráči aka The Sleepy Brothers) hrábnul do strun ostřeji a sálkem začal poletovat duch Squall. Večer načal písničkář Tony Rose, únorové hemžení fotografů můžete ocenit tady.

Cestou domů zastavujeme 10.2. v Náchodě, po delší době navštěvujeme Vatikán. Kromě místních Maze a Sulk to tady rozbalili Ememvoodoopöká. Potom, co jsem naposlouchal Dort jak brus, je vidím poprvé. Je to trošku zklamání, hodně se na tom podepisuje atmosféra. Je vidět, že většina lidí přišla podpořit snažení spolužáků nebo kámošů z putyky a Emems je moc nezajímaj. Kupodivu se hrajou i starší věci, čert ví, jestli třeba Hřiby budou někdy k slyšení i na živo.

Po zápase našich bruslařů s Kanadou narychlo objevujeme v Paláci Akropolis koncert Pavilon M2 a kapely s hrozným jménem Hrnce z kredence. Pohled profesionála, s kouzelnými větami jako "O Pavilon M2 se již napsalo jisté množství textového materiálu s pozitivně hodnotícím charakterem" nabízejí tady.

A záverečný únorový víkend si zaslouží vlastní zápis.

#4

2006-02-27T23:19:00.000+01:00

Jak říká nedostižný sporťák Pavel Čapek - přebírám "pomyslný štafetový kolík" a vybíhám...

překážka první, nejtěžší - čtyři zaměstnání
1. pořád ještě student, navíc s vlažným vztahem k brigádničení

překažka druhá - čtyři místa, kde jsem žil
Kromě domovských Teplic nad Metují vždy tam, kde jsem se nechal vzdělávat
1. Ústí nad Labem - Klíše
2. Liberec - Nové město
3. Plzeň - Bory
4. Praha - Holešovice

překážka třetí - čtyři oblíbené filmy
1. Dead Man
2. Lola běží o život
2. Markéta Lazarová
3. Knoflíkáři

překážka čtvrtá - čtyři knížky, které často otvírám
1. Petr Hrabalik - Viděno Sudem
2. Daniil Charms - Čtyřnohá vrána
3. ČD - Jízdní řád 2005/2006
4. Blažek, Uhlíř - Teorie regionálního rozvoje (bohužel)

překážka pátá - čtyři oblíbené tv pořady
1. Skoki Narciarskie na TVP
2. Studio Fotbal
3. Branky, body, vteřiny
4. sem tam nějaký koncert (naposledy Pixies)

překážka šestá - čtyři místa, kde jsem dovolenkoval
1. loni - Turecko
2. předloni - Rumunsko
3. předpředloni - Litva, Lotyšsko, Estonsko
4. předpředpředloni - Bulharsko, Rumunsko
...a všude možně jinde

překážka sedmá - čtyři oblíbená jídla
1. těstoviny
2. kuře
3. nakládaný hermelín
4. palačinky

překážka osmá - čtyři weby, které navštěvuji denně
1. Centrum
2. Freemusic
3. Silver Rocket
4. Broumov (oduševnělé debaty)

překážka devátá - čtyři místa, kde bych byl raději, než kde jsem teď
1. ve škole (byl bych totiž zdravej)
2. ve vatě
3. někde na horské chalupě...
4. ...ale i tady je nakonec dobře

čtyřpředávka štafetového kolíku
Z těch, o kterých vím, že sem chodí, má blog Honza. Zároveň má 3 spolupisatele, takže...

...jeden hudební

2006-02-16T21:27:00.000+01:00

Myslel jsem si, že po každém koncertě sem napíšu pár slov... Asi tak 2 měsíce se mi to dokonce dařilo, ale narazil jsem na bariéru času a schopností a z původního plánu tak sešlo. Teď se pokusím kouknout zpět, startovní čárou budiž začátek roku 2006, konečnou pak poslední lednový den.

Po Silvestru v Jizerkách, kde jsme patřičně potrápili játra, běžky i místního hospodského, přišla chvíle oddechu. První zářez tak patří 12. ledna Kdyby psi a Fetch! v pražském Metroplisu. Měl patřit i Dr. Fleischman, ale ti cestu z Polska bohužel nenašli. Více bodů pro Fetch!, příště odstranit zvukaře a jeho ukrutné pyro a světelné efekty.

Následující víkend a Šrumec. Dopoledne se mi daří sehnat autobus na slíbenej odvoz, první klika. Začíná se po obědě vařením guláše. Přípravy, chaos. Zrovna rovnám věci na baru a přicházej první návštěvnice. Mohutně zatápěj pod kotlem, což se na nich později taky projeví. Začíná broumovská Mizérie, punkový štafetový kolík předává ostravským Aqva Silentia. Přijíždějí Houpací koně a Už jsme doma, začíná další kolo chaosu. Chvíli se motám u vstupu, konečně dorazilo pár lidí z Polska. Díky lidem v sále rozmrzá zámek u postraních dveří, takže stěhování hromady aparátu pro UJD bude jednodušší. Do toho hrají Houpací koně (hodně dobře), pod pódiem se klátí jejich věrnej fanoušek. Při UJD točím pivo, sakra zajímavá práce. Na závěr Monty Pičusův létající pes. V půlce setu je tady ale autobus, takže odjezd. Minule byl na palubě bordel, takže musím nedobrovolně dělat stevarda. Zvládám to, lidi jsou v klidu, zazní jen pár vět k řidičovi (šlápni na plyn, ať nám vlajou vlasy - oblíbená hláška opilejch cestujících). Jedu až do Náchoda, autobus pokračuje do Jaroměře, takže pro mě přijíždí Roman, díkes. Při čekání kafe a soda s Márou v nonstopu, na místo činu se vracím asi v 5 ráno. Na ochoze hrají pánové z MPLP, 2 z nich to vydrželi až do 9.30!! Poslední divák odjíždí krátce po poledni, Šrumec končí. Jak to viděli pánové z Houpacích koní, zjistíte tady. Díky všem, co dorazili.

Za týden jedu omrknout diskodoupě Ocelové město v Broumově, zdejší kulturní komise tady začala pořádat koncerty. Provařeným Fourth Face předskakují místní Destroyer. Škola volá, proto jedu brzo domů. To se vyplácí hned v úterý 24. ledna. Po zmáknuté zkoušce potřebuju vypustit plyn, proto míříme do Vagónu na Echt! Tuhle kapelu mám prostě rád, dokonce zahráli i pár nových věcí, dobrej relax.

A pokračování příště...

...jeden fotbalovej

2006-02-15T23:02:00.000+01:00

V mediálním olympijském přítmí se rozjíždí jarní část sezóny, jejímž vyvrcholením bude mistrovství světa. Už teď jsem si proškrtal dny mezi 9. červnem a 9. červencem – v tuhle dobu se bude každý rozumný tvor věnovat fotbalovému obžerství. Ale do června pár dní zbývá, takže jak je doma?

Přestupové okénko se pomalu uzavírá. Jak už to tak bývá, nejvíce mě pobavila Slavia (a to ji nepřeju nic špatného, naopak). Angažovala ex-sudího a korupčníka Pučka, který tak s mistrem Leškou utvořil neodolatelné bafuňářské duo. Zbavila se Latky, odchodem zimy je ale angažmá fantomase Gedeona v lichtenštejnském FC Vaduz. Pamatuju si, jak jsem kdysi v Hradci přihlížel debaklu horalů v poháru UEFA, snad od té doby trochu ve fotbalovém umu pokročili. V posilách se naopak vyjímají maďarský šutér Hercegfalvi (přicházející z posledního klubu 1. ligy v Uhrách), chorvatský bek Aračič (ano Makarskou zná skoro každý, ale v souvislosti s fotbalem?) či Brazilec Rodrigo. Přejme sešívancům, aby se aspoň jedna zahraniční posila, Slováky nepočítaje, prosadila v naší lize aspoň jako Ašanin blahé paměti…

V exotických západních vodách zalovila i Sparta a v rudých teplácích po letenské pláni pobíhá Švýcar Lustrinelli. Vypadá nadějně, myslím, že bude větším přínosem než karbaník Řepka. Kam to rudoši dotáhnou? Nevypadá to z jejich pohledu špatně, protože všichni lepší borci z ostatních klubů zmizeli do Turecka. V lize tak zbývá už jen houf motáků. Jak třeba vedoucí Liberec bude dávat góly, zůstává nadále tajemstvím.

Pokud koukneme o patro níž, vidíme jak hradečtí Votroci ladí a leští stroj k jízdě do první ligy (krásná výhra 1:0 v přípravě nad divizním Letohradem). Takže zbývá položit si otázku: Kdo doprovodí Hradec při postupu do nejvyšší soutěže?

Squall kdesi kdysi

2006-01-30T10:12:00.000+01:00

Současné hovory o Atlantic Cable se motají samozřejmě taky kolem byvších Squall. Vzpomněl jsem si na kulturní referát, který mi kdysi poslal pan Pulec. Podařilo se mi ho dohledat a tady ho máte. Myslím, že onoho květnového večera roku 2003 to byl v Brně zajímavý večírek.

Tak jsem včera viděl Squall. Naprosto nečekaně. Sedím si takhle u bráchy a rachtám se v Internetu a najednou koukám, že Squall nehrají v Sádle, jak bylo původně hlášeno, nýbrž v Yachtu. Kde se nachází ono Sádlo netuším, a ani se mi tam nechtělo lozit. Ale kde se nachází Yacht vím naprosto přesně. Už bylo tak jedenáct hodin, tak jsem myslel, že borci dávno dohráli. No ale stejně jsem musel pelášit domů, tak peláším a když jdu kolem Yachtu, tak slyšim akorát tak prd. Nicméně mi to nedalo. Tak jsem nakouk dovnitř, a ono pořád nic, tak jsem se zeptal zvukaře, zdali již Squall zahlučeli. A on povídá, že ještě ne, ale že už jsou nastoupený. A byli. Předvedli Today, Dunblaine, Ball And Chain, Sludge, Sintillate a dva kusy, co neznám. Ovšem to nebylo tentokrát to podstatný. Měli totiž problémy s kytarou (vinou zvukaře) a dále s očividnou opilostí kytaristy (vinou asi piva). Když mu to nehrálo, jak potřeboval, lišácky se uchýlil k tomu, že nechal hrát zbytek bandu a sám se věnoval rozličným vyprávěnkám. Pochytal jsem asi tolik, že jel kdesi autem, měl deset let propadlý řidičák, chytili ho fízli. Ten policajt byl údajně úplně maličkej (doslova "short", naznačoval rukou tak metr do země) a svítil mu do ksichtu baterkou. S koncem příběhu se moc nepáral, dozvěděl jsem se pouze, že ten policajt byl Bono z U2. Během výkladu používal všelijaký rozmáchlý gesta a poulil oči. Když začali zase hrát, dělal nepopsatelný psí kusy s kytarou a skončil tím, že ji vzal a hodil na zadní stěnu manéže. Pak přelezl bicí a bubencovi šeptal cosi do ouška. Ještě chvíli hráli a pak šli spát nebo ještě víc chlastat nebo co já vím. Každopádně výživné. Takže takové to bylo. Na viděnou při sobotní
kopané.

Nejlepší domácí konzervy 05

2006-01-27T10:03:00.000+01:00

Pět domácích mňamek za rok 2005. Na věky zakonzervovaný lahůdky, po kterých můžete sáhnout i za pár let. Myslím, že nezasmrádnou.

Lyssa - Amoral (Silver Rocket)
"Vem mě basu bicí, prostě na kytaru seru vole." Jak může znít deska, která začíná přesně takhle? Přísný (ale spravedlivý) bicí, ještě přísnější basa a rezavá (divný, ale tenhle pocit z toho zvuku mám) kytara. Všechno sedí, nic není navíc. Sloganovitý texty, podivnej obal, nebezpečnej zvuk. Čekání na desku, která vycházela snad pět let se naplnilo. Kult? Jen doufám, že se dočkáme i slibovanýho vinylu...

Vytrženo odjinud:
"Taneční hudba pro bytosti s třema a více nohama."
"Některé triviální kytarové postupy lze přehlédnou už méně, nehledě na to, že to při nich sem tam nemile zaskřípe."
"Deštivý školní výlet do kovárny se skrytým půvabem. A doslova hmatatelný zvuk."

Ememvoodoopöká - Dort jak brus (Silver Rocket)
Stejná stáj, stejný studio. Úchylný a krásný písničky. Jedna z mála kapel, která je na koncertě výborná, ale z desky ještě lepší. Hitmakeři. V lecčems opak Lyssy - spousta klávesovejch zvuků a pazvuků, fintiček, hostující sbor. Souboj Baroš - Armando dopadá nerozhodně, vyhráváme my, diváci. Příště bych jen přibalil booklet i s textama.

Vytrženo odjinud:
"Správňácky divná deska, u který se jen uculujete v představě, co tomuhle řeknou nezasvěcení, kterým se inkriminované dílko (třeba jen omylem) dostane do uší."
"Ošklivost skupině není cílem, přináší silné melodie, s nimiž neučesaný sound kontrastuje a dává jim tak vyniknout."

Innoxia Corpora - K čertu (diy + Malárie)
Punk se dá dělat tak, jak to provozuje 90% "punkovejch" kapel v Česku: směšně. Ale pak se dá dělat i jinak, tak jak ho dělaj tyhle chlapíci: uvěřitelně, nezakomplexovaně a originálně. Samozřejmě nechybí rychlost a jako bonus (tady ale samozřejmost) zajímavý texty, který můžete študovat pomalu do nekonečna.

Vytrženo odjinud:
"Oproti desce předchozí je tahle věc o dost vyhranější, promakanější, ale o nic méně přímočará než její předchůdce, zkrátka ogaři zabrali a na novém matroši si dali kurewsky záležet."
"Vše zní neplánovaně, přirozeně… Texty jsou další věc, kterou na Innoxii miluju… chtěl bych vědět jak vznikaj…"

Sabot / Deverova chyba - split 7" (Free Dimension Records)
Jindy čistě insrumentální duo Sabot nechalo v songu O.M.T. zahostovat vokální Tábor Bigbít Tým a vznikla tak provzdušněná pecka s euforickou náladou. Deverova chyba skladbou Tvý tělo koleje potvrdila pozice, Devera si určitě musí rvát vlasy. A slyšet splitko dvou "bigbítových" kapel, kde nezazní ani tón na kytaru taky není věc úplně nejobvyklejší.

Vytrženo odjinud:
"Táborské trio (DCH) od té doby vybrousilo svůj výraz k dokonalosti a tak nemá pražádný důvod měnit osvědčené receptury."
" V podstatě to samé, hlavně co se konečného hodnocení týče, lze napsat o druhé straně vinylu, na kterou přispěli původem sanfranciští, nyní už drahně let táborští světoběžníci Sabot."

Tři čutory - Vlak kamarád (Nádraží records)
Kapela, která vznikla za účelem infiltrovat na Portu a rozvrátit ji zevnitř, se zavřela do studia a natočila svoje největší fláky. Pokud si dáte pár piv s kamarády a máte nutkavou potřebu si zazpívat a zaskákat, zvolte tuhle desku. Funguje to. Polovic fotek v bookletu je z Broumoumovských stěn.

Vytrženo odjinud:
Nic k vytrhnutí jsem nenašel.

Takže tak. Zahraniční desky vynechávám, ty se ke mě dostanou většinou s opožděním. A omlouvám se autorům vět, které jsem tak chaoticky napasoval do textu.

Live statistika 2005

2006-01-18T11:43:00.000+01:00

Na konci roku jsem přemítal: co jsem vlastně viděl za koncerty? Začal jsem si to psát na papír a postupně jsem z hlubin mozku a internetu tahal vzpomínky na další a další akce. Seznam se zastavil na 57 položkách, což je při třech vícedenních festivalech dohromady 63 koncertních dní, takže víc jak koncert týdně. Nebo 2 měsíce v kuse s koncertem každej večer. Nemusí to být všechno, hlava je děravá, jen kolik piva jsem u toho musel vypít.

Nejvíc koncertů jsem navštívil v Praze (27), potom následovalo 20 dalších měst a vesnic. Jenom jeden koncert jsem viděl "za kopečkama" - v létě v Rumunsku. Mezi kluby vyhrála strahovská 007, byly tam ale i další příjemný místa. Celej maratón odstartovali Laxans v Rock Café a uzavřeli Lvmen na 007. Trošku míň jsem si užil akce, které jsem (spolu-)pořádal. Bylo jich pět. Nejvíc akcí se urodilo v květnu (9), nejmíň naopak v červenci, kdy jsem byl na cestách (2).

A na závěr 5 nejlepších:
1. The Paper Chase na 007
2. Killing Joke na Flédě
3. Nitro Mahalia na Freedimu
4. Wollongong s projekcí v Polici n. M.
5. Medications na 007

6. Šrumec na dohled

2006-01-08T14:39:00.000+01:00

Je to blbý, ale zase jenom propagační post. Tu máte další z řady nabídek, pro mnohé určitě na první koncert letošního roku.

Kulturní svatostánek v Jetřichově u Broumova, kolos z dob budování socialismu, uvítá 5 kapel. Když budeme hrát hru na hvězdy a rozdávat metály za zásluhy, tak v první řadě musí dojít na Už jsme doma. Kapela, jejíž vliv musí přiznat i jejich největší nepřítel. Středobodem kapely je Miroslav Wanek, kolem kterého oscilují ostatní muzikanti. Někdo je zavrhnul potom, co Jindra Dolanský natrvalo zabalil svůj saxofon, hodně lidí má výhrady k poslední desce Rybí tuk. Přesto si myslím, že omrknout jejich formu stojí za námahu - jejich koncerty v Trutnově a na Hudbě 85 v Arše mě o tom rozhodně přesvědčily. Pokud rádi čtete, tak zkuste rozhovor Ondřeje Bezra nebo políček od Inkvizice.

Možná ještě o trochu víc se těším na Houpací koně. Ústečáci, kteří hrají už taky několik pátků, umí napsat dobrou písničku, kterou když po ránu slyšíte, tak víte, že si ji budete broukat celej den. Škoda jen, že o nich není víc slyšet. Na jejich místa se tlačej ty, který na to bohužel nemaj...

Peloton doplněj punkáči Aqva Silentia, domácí Mizerie (s krátkým "e" po "z", opravdu) a šraml banda Monty Pičusův létající pes. Jestli to máte do Jetřichova kousek, tak se snad uvidíme.

Tady odkaz na oficiální stránky, tady je pozvánka na Freemusic.

Tak jak to v pátek dopadne?

2005-12-08T12:42:00.000+01:00

Teď nemyslím kalbu v Jetřichově, která dopadne snad dobře, ale los naší skupiny pro mistrovství světa ve fotbale...

Můj tip: Španělsko, Austrálie, Česko, Írán

Připojte do pátku (cca do 20h) svůj odhad. Kdo trefí všechny naše soupeře, má u mě 5 piv!

-----------------------------------
Rekapitulace

Takže se sešlo celkem 10 tipů, ale tu hrůzu, co nás potkala, netrefil nikdo. Jednoho našeho soupeře trefili znalci Proko da Segafredo a Onevan, takže to bude tak jedno malý pivo. Ostatní bohužel trefili ono příslovečné nic. Nejvíce se sázelo na 3 soupeře: Španělsko, Austrálii a Tunisko.

Z kopce s Indies

2005-12-01T17:29:00.000+01:00

Trafikant mi dneska zase vnutil nové číslo Rock&Popu. O něm samotném by se dala popsat kupa papíru, ale já ztratím slovo o bonusu, který byl k plátku přibalen - CD Možnosti Indies Records 2005.
Logo tohohle vydavatelství zdobí řádku disků v mojí diy polici. Jako "bigbítovej šovinista" ale musím smutně podotknout, že data vydání jsou snad jen z minulého století. Label se totiž přeorientoval už asi definitivně na folk, lidovky a všechno to, co se dá nacpat do škatule world music. K tomu si s Black Pointem tam a zpět přehazuje pár alternativců a postarších bigbíťáků.
Samozřejmě, že bych si z aktuálního katalogu něco vybral, ale zásadní záseky z minulosti budu oprašovat s větší radostí. Když si to tak zběžně nechám prolítnout hlavou (bohužel nejsem doma, abych mohl zírat na polici s CDs), musím zlatou medaili udělit královehradeckým Mad-Mouse Chicago I.R.A. za jejich opus magnum Bio-Corridor Again. S odstupem času se mě zdá jako nejlepší z toho, co tihle pánové natočili. Další příčky by patřily dalším jejich albům, pak třeba Michael's Uncle za My ale stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev. Pohříchu trochu zapadla deska Slut nazvaná Luftganja, kde pražáci zaznamenali svoje okuzlení taneční scénou. Samozřejmě nemůžou chybět Už jsme doma, když bych měl vybrat, tak za všechny nominuju předposlední Uši. Na kazetě mám výtečné první bezejmenné Boo, taktéž bezejmenní první Despondancing stojí i po letech za poslech. Po letech jsem koupil i album Jolly Joker & PBU Pro-tlak, vzpomínky na hitovku Graboši byly neodehnatelné. Na další jsem třeba zapomněl, ale to není důležité...
Když teď poslouchám zmíněnou reklamní placku, tak nevím, nevím... Nechci někomu křivdit, či kecat do něčeho, čemu neroumím, tak radši budu mlčet:)

P.S. A co to má propána Ambrož s hlasem?
P.S.S. Záblesky z výběru: Budoár staré dámy, FruFru, Gipsy, Minuta ticha.

OSB BIRTHDAY SESSION

2005-11-29T22:53:00.000+01:00

Tenhle příspěvek tady vlastně mohl viset už dávno. Zároveň objasní jednu z příčin, proč sem skoro nepíšu.
Poslední dny jsem se totiž oddával kutilství. Nevykutil jsem ani ptačí budku, ani krmítko, ale vykutil jsem akci, která bude i skromnou oslavou mých narozenin. Do jetřichovského kulturáku přijedou tři soubory (jak už jsem někde psal), které mají potenciál udělat z něj kůlničku na dříví (snad se tak ale nestane).
Takže všichni jste zváni na večírek ve společnosti Esgmeq, Lewisit a Možná sdělení. Asi se hodí, abych o každé bandě ztratil pár slov...

Takže abecedně a od západu k východu (metodiku třídění jsem okoukal tady). Chebáky Esgmeq už jsem viděl nespočetněkrát. V klubech, na monstrakcích (trutnovské předskakování umrlcům Motörhead), na menších akcích a v Byšicích. Když se jim koncert povede, není co řešit. Nekompromisní rock´n´roll s drzým ksichtem, jízda, běs. A jedna osobní: Vycházím ze dveří Orionu v Táboře, v jedný ruce sodovku pro Pulce, v druhý pivo. Cestu mě zastupuje bubeník Esgmeq: "To je moje pivo". Odvahu říct, že není, jsem fakt neměl... Seveřani z Liberce a okolí, Lewisit, už jednou na naší akci zahráli - možná si někdo vzpomene na Otovice před více než 2 roky. Víc než u nás hrajou snad v Polsku. Hrubě zabalené emoce, na nějakém plakátě jsem viděl charakteristiku noisy flash. Výstižné. No a z kraje brambor přijedou Možná sdělení. Pokud máte rádi pomalejší zatěžkanou muziku, určitě si užijete. Kluci hrajou něco podobnýho jako třeba Thema 11, nechte se překvapit.

Kromě muziky dojde samozřejmě na doprovodný program, jehož vrcholem snad bude sobotní trojboj v míčových disciplínách (hody na koš, nohec, pinec). Přijeďte se mrknout! Pokud toužíte po detailech, můžete lovit na srumec[zav]centrum.cz.

Podzimní spánek

2005-11-24T15:23:00.000+01:00

Příval povinností v kombinaci s mojí neschopností vyústil v to, co vidíte (teda spíš nevidíte). Prázdnej blog. Protože dneska zase musím jít do hospody sledovat zápas Slavie ve Stavangeru, asi se to moc nezlepší. Ale budu se snažit. Pokud se tady do několika dní opět nic nezjeví, aspoň víte proč. Zachovejte přízeň.

Jízdní řád na týden

2005-10-29T21:36:00.000+02:00

Tak malý pokus rozhejbat trochu blog a v druhým plánu i třeba někoho z vás... Tenhle týden bude plný snad zajímavých akcí, takže se třeba někde potkáme:

Pondělí
Poprvé do pražského Abatonu, poprvé na Free Mondays. Vstup zdarma a dvě kapely, mě naprosto neznámí Sandboy a naopak už "prověření" jihočeští Landmine Spring. Důvod mise: Vedle okouknutí nových prostor zjistit, jestli se Landmine Spring nestávají obětí (snad marného) pokusu udělat ze sebe druhé domácí Sunshine. To, že ve světě momentálně frčí kytary, přináší mokré sny nejednomu byznysmenovi.

Úterý
Divadlo Archa bude hostit festival Hudba 85. Už předem je jasný, že to bude zvláštní párty. Křest DVD filmu, který v roce 1985 zachytil kapely české nové vlny. Ty, které se dožily dneška, přijdou slavit. Další už to mají za sebou, dvě z nich vysílají náhradníky. Bude jich deset, což je na jeden večer hodně velké číslo. Většina z nich, včetně těch, které se představí výjimečně (Mama Bubo, Dybbuk) dožívá vlastně jen z podstaty, tvůrčího důchodového věku se dožily jen některé (např. náhradníci Už jsme doma, polonáhradníci Schodiště). Kompletní soupiska: Dybbuk, Krásné nové stroje, Garage, Hudba Praha, Mama Bubo, Precedens, STP, Už jsme doma, Schodiště a Babalet. Důvod mise: Při návštěvě ve starobinci si zajuchat s vitálními důchodci a možná i zjistit, že některé pacienty v komatu je už lepší odpojit od přístrojů.

Středa
Gaučový odpočinek pro tělo a zřejmě šoky pro nervovou soustavu. Zbídačená Sparta jede poškádlit londýnské Kanonýry. Jak tohle může dopadnout? V případě okázalého nezájmu intelektuálů o sledování sportovních přenosů doporučuju knížku Nicka Hornbyho Fotbalová horečka.

Čtvrtek
Dilema jako hrom. Na 007 souboj titánů při benefičním koncertu pro tenhle super klub: Gnu a Balaclava. V Náchodě otevření nové Galerie Slavie a vernisáž výstavy kámošů. Tak uvidíme.

Pátek
Tak i tak - volno, regenerace, klídek.

Sobota
Jako každoročně troufalý měření vlastních sil v terénu Adršpašskýho skalního města. Po roce bez tréninku zase 9 km běhu v kopcích, písku, na shodech. Kdo zažil, příště běží zase. Loni zakončeno bujarým večírkem v místní pivnici.

Kapely, zvukař, barmani a prázdno

2005-10-26T14:52:00.000+02:00

V titulku je popsaná situace, kterou každý z vás už určitě zažil. Vyrazíte na koncert (v horším případě ho dokonce pořádáte) a těšíte se na muziku a lidi. Kapely dorazily, se zvukařem řeší poslední detaily a vy zatím stojíte v koutě s desítkou v ruce a dumáte, jestli těch pět lidí na baru tvoří definitivní sumu návštěvnictva. Právě takové akce dovádějí některé jedince (ano, občas i mě) k trudnomyslnosti a k nikam nevedoucím úvahám. Proč lidi na koncerty nechodí?

(Ze zřejmých důvodů, které by nabořily celou tuhle úvahu, úplně vypouštím z hlavy akce s dobrou návštěvností. A stesky samozřejmě nevypouští jen promotéři koncertů. Lidi nechodí do divadla, do kina, na fotbal, na hokej, na výstavy - jak je možno slyšet všude kolem.)

Vždycky překvapí neúčast těch nejhalasnějších kritiků. Nikde se nic neděje, tohle je kraj kde chcípnul pes, v Praze, tam to je lepší. Kecy u piva jsou ale většinou jedinou aktivitou, kterou dotyčný jedinec k návštěvě koncertu vyvine. Když přijde na věc a poblíž je nějaká akce, tak jako naschvál dojdou peníze, umře tchýně, z patnácti kilometrů se stane nepřekonatelná vzdálenost, není čas, kámoš slaví narozeniny a musí se jít do hospody, ... Důležitá je i účast "dobrejch" kapel, tedy těch, které splňují werichovská kritéria "to je blbý, to se bude lidem líbit". Tyhle důvody by se daly se zavřením obou očí pochopit, když ale přijde řada na absurdní výmluvy, to je teprve něco. Na akci hraje mezi pěti ostatníma jedna kapela, kterou potencionální návštěvník nesnáší. Takže nejde. Šenkýř točí Opata (pro přespolní: pivo z Broumova, tady je odkaz). To se nedá pít, tam nejdu. A tak dále a tak podobně.

Nezbývá ale, než se přes tohle všechno přenést a zkoušet to dál. Hlavně nepropadnout skepsi, jako jeden známý, který se podle svých slov pro úplnou ignoranci lidí hodlá ponořit pod hladinu a stát se pouhým pasivním konzumentem. Protože co je lepšího, než to, když i ono minimum lidí odchází z akce spokojených.

A na závěr se ještě sluší poznamenat, že k sepsání tohohle nesmyslu mě inspirovaly tyhle dva (první, druhý) články.

Mediální hit: Broumovsko

2005-10-19T23:17:00.000+02:00

Hned dva časopisy přišly tento týden s články o Broumovsku. Hodně zajímavý je hlavně ten v Respektu, nazvaný Konec vizionářů na Broumovsku. Jak se dalo čekat, jeho kontroverzní obsah vzbudil reakce na několika frontách. Doporučuju diskuzní fórum Respektu či totéž na stránkách Broumova. Až bude čas a chuť, možná se dočkáte i nějaké reakce ode mne. Zatím vybírám perly, které zanechali v diskuzi čtenáři Reflexu (a to jsem si o nich naivně myslel, že si vidí dál než na špičku nosu).
Jarda píše: Burani / je to jako házet perly sviním, raději si zastaví nejkrásnější místa holandskými domky a podnikatelským barokem a pozdě zjistí že do toho hnusu přestane jezdit i to množství turistů co dnes...
A Pylod dodává: Pivko,buřta,Big Brothera či vyvolené a autošťouch za úžasné účasti televize,toť realita vesnice.Je ale zajímavé, jak jsou někdy ty vymaštěné hlavy záludné a geniální při snaze někoho vypíchat ze svého okolí.To je jediné,co umí geniálně.Běda jak někdo vyčnívá a oni mají dojem, že se na ně povyšuje.

Trochu z jinýho soudku je článek Resuscitace míst v novém týdeníku A2. Rozvíjí téma, s kterým si pohrává i článek první. Tak čtěte a reagujte.

Paolo se vrací

2005-10-19T15:41:00.000+02:00

Potom co naši borci s míčem u nohou rozmetali Finsko a otevřela se jim cesta do baráže o MS, přišel Pavel Nedvěd s konečně srozumitelným vyjádřením - rád by se vrátil do reprezentace. Velel propadáku naší reprezentace v baráži s Belgií před čtyřmi roky a teď to chce zkusit znova. No nazdar. Něco tuší i naši sousedi z Polska. Jejich pilkaři si už účast na šampionátu zajistili a tak můžou fandit nám. Snad se nám nebudou za měsíc potutelně smát.

Na fotce basák Instytut v dresu Pavla Nedvěda v sobotu 15. 10. v Jetřichově.

Minirozhovor: The Chancers

2005-10-12T13:15:00.000+02:00

Do Jetřichova v sobotu dorazí mimojiné ska sebranka The Chancers. Na pár dotazů odpověděl jejich saxofonista Honza Vedral.

Proč je podle tebe ska v současnosti v Česku tak populární? Myslíš, že vlna zájmu brzo zmizí nebo bude trvanlivější?
Na to se ptejte nějakého sociologa. Boom ska na konci devadesátých let u nás znamenal hudebně něco nového. Něco, co je taneční, agresivní, hráčsky zajímavé a s názorem zároveň. Jako všude ve světě samozřejmě hlavní vlna po pár letech opadne, ale lidi, kterým se tahle hudba jednou dostala do srdce už se toho asi nezbaví. Protože ska není jenom hudební žánr, ale když chcete, tak hlavně životní styl. No a taky se líbí holkám, protože to jsou povětšinou hezký zpěvný písničky...

Které domácí kapely motající se kolem ska se ti líbí?
Od vydání jejich debutového CD Rude 66 mám čím dál tím víc v oblibě pankrácké 2v1, kteří sice jako spousta módních mladých amerických kapel kombinují punk se ska, ale zároveň – čímž vyčnívají - do toho dokáží dostat duši a napsat dobrý vály. Neuvěřitelně to funguje hlavně naživo. V současné době u nás funguje na slušné úrovni víc ska kapel než v celé Británii v období 2 tone, takže těžko vyjmenovat jenom pár...

Váš poslední singl se jmenuje Away From The Flock a je předzvěstí nového alba. Kdy album vyjde a hrajete už nějaké nové věci na koncertech?
Patříme mezi ty kapely, které před natočením desky testují songy naživo, takže hrajeme. V současné době máme kompletně připravených asi deset písniček a rozepsaných a rozaranžovaných přibližně dalších deset. Vydání plánujeme na první pololetí 2006, ale stát se může samozřejmě cokoliv. Chceme si dát záležet a neuspěchat to. Ještě před samotným cédéčkem si ale chceme udělat radost a tak plánujeme split 7“ vinyl single společně s výtečnou britskou partou The Big.

Koncertovali jste v klubech celé Evropy, na obřích festivalech (Sziget apod.). Hráli jste už někdy ve vesnickém kulturáku?
Ha ha, a ne jednou a ne jenom v Čechách. V Paříži to byl městský kulturák, v Německu mládežnická centra, v Británii klub skútristů a na Slovensku echt KD s hnědými potahy na sedačkách. Ruku na srdce, lepší starej dobrej kulturák než některé vybrané německé nebo rakouské squaty. Ale my hrajeme rádi všude, kde to lidi chtějí. To je myslím základ, bez kterého nemá smysl vůbec dělat muziku.

5. šrumec se blíží

2005-10-12T12:38:00.000+02:00

Už teď, v sobotu 15. 10., bude následovat další akce z dílny Kluků z Rakety. Jetřichovem u Broumova zamává 5. šrumec. Protože do toho divnospolku taky patřím, je tady jeden propagační post.

Trochu zmatku udělalo odstoupení dvou kapel několik dní před akcí. Školní povinnosti nasměrovaly bubeníka polských Dr Fleischman do Wroclawi študovat. Sice o víkendu, ale budiž. Jiné povinnosti znemožnily vystoupení kapely Kashmir 9:41. Bubeník hraje ve více kapelách a některé mají bohužel přednost... A Arakain vystupuje toho dne v Mrákově.

Naštěstí se podařilo sehnat snad adekvátní náhradu. Hodně se těším (ač je vůbec neznám) na Instytut z Pieńsku. Pocházejí ze stejné zkušebny jako Klave babki, které u nás hrály v zimě. Navíc Gomez, který s nima tehdy hostoval, hraje právě v Instytutu. Druhou narychlo sehnanou kapelou jsou Underside, hc banda z Prahy. Kdo se těšil na Kashmir 9:41 snad nebude touhle volbou zklamán. Václavem vyvolenými pankáči se stali Zatrest z Olomouce, takže místní kohouti si snad zapogujou. "Domácí" barvy budou hájit Maze, náchodští grungeři. No a vyvrcholením celé akce budou zřejmě The Chancers. Ska je na vsi hodně populární.

K akci patří i nehudební atrakce. Moderátor Radim, pivo Primátor, Márův guláš, vegetousty, nekuřácký sál, točená limonáda, kuřivo a další vychytávky. Doražte! A nebo se aspoň koukněte.

Odložené důležitosti

2005-10-12T11:12:00.000+02:00

Protože posledních pár dní bylo opravdu málo času, nahromadilo se několik restů... Na krátkou reflexi tedy čekaly následující hudební a sportovní události:

Doubický jedenáctiboj, 1. ročník
Celkem 6 odvážných sportsmanů (Proky, Chuzna, Orty, Vomuch, Pavlus a osb) se zúčastnilo víkendového klání na Prokyho chatě v Doubici. Své umění borci předvedli v následujících disciplínách: stolní fotbálek, hod oštěpem, hod na koš, sprint 60 m, petanque, ping-pong, střelba ze vzduchovky, fotbal, přespolní běh a šipky. Po první disciplíně se ujal vedení Vomuch a držel ho po celý víkend. Až závěrečná diciplína vymrštila do čela osb, tedy autora těhle řádků (kdo by se sakra nepochlubil). Vysloužil jsem si od Prokyho přezdívku atletická kurvička, což ukazuje, v kterých disiplínách se zadařilo. Naopak beznadějně poslední místo na mě zbylo ve stolním fotbálku a ping-pongu. Uznání si zaslouží všichni borci, některé výkony se zapíšou tlustým písmem do doubický kroniky. Jediným zklamáním bylo umístění Prokyho, ve svých plánech pomýšlel na vyšší příčky.

Teplickej nohec
Už kdovíkolikátý ročník turnaje v nohejbalu. Tradičně sportovně vyhecovaná atmosféra. Žádný tým nenastoupil ve své "klasické" sestavě, za teplické chyběl Ročos, toho času na studijním pobytu ve Španělsku, kvůli absenci Majkla byla rozetnuta jeho neporazitelná dvojka s Lukášem. I přesto ale Lukášův team Znouzectnost (Lukáš, Klíca, Krysa) bral první místo. Gratulace a uznání. Druhý flek patřil Teplicím (Václav, Vepřuňk, osb), třetí skončil team Nevotravuj (Radka, Jacky, Rybíz). Bramborová placka patří teamu, který přijel s jasnou ambicí - vyhrát. Místo toho ale Jetřichov C (Kamil, Týza, Pepek) předvedl blamáž. Prohru s týmem, kde nastoupila ženská, bude Kamil trávit ještě pár let. Poslední 2 příčky brali broumovští nohejbalisti - jména doplním, jen co budu mít ty složitý názvy před sebou.

Pankovačka & fotbal
Akce v Hejtmánkovicích pořádaná jako rozlučka s Laxním přístupem, který se na chvíli odmlčí, neb členové prchají do zahraničí. Viděl jsem jen 4 akordy a Destroyer, pak už bylo nutné vyrazit na fotbal. Naši nastoupili proti Oranjes, jak to dopadlo, vědí všichni. Dneska ve Finsku to snad bude lepší, MS v roce 1990 si už pomalu přestávám pamatovat!

Strahov Open Air
Studentská veselice přilákala na Strahov hordy lidí. Přestože podobný akce nemám moc rád, vyrazil jsem na kopec za muzikou na 007 (peníze na Giru do Akropole prostě nebyly, co se dá dělat). Možná se už trochu opakuju: skvělej nářez Dětí deště, ještě lepší Wollongong chystající se na svý evropský turné. Naopak Dirty Airlines nevýrazný, bez šťávy a nápadu... No a na závěr na ploše Tata Bojs z Hanspaulky. Přišli pěšky?

Šílení genetici

2005-10-05T18:00:00.000+02:00

Podzimní koncertní smršť začíná. A kam vyrazit jinam, než na strahovskou "sedmičku". Pánové ze Silver Rocket přivezli další zajímavou bandu, norimberské Genetiks. Společnost jim toho večera dělala v Silver Rocket chlívku čerstve ustájená akvizice - Děti deště.

Výkop patřil domácím. Bohužel záhy po začátku praskla struna na base, takže nekompromisní stroj se trochu zadrhl. Basák navíc nasadil špatnou strunu, takže pauza byla delší než je zdrávo. Ale jelo se dál... Kytarový dvojblok v kapele podporují klávesy a sound kapely je neuvěřitelně drtivý. Takhle by hráli neandrtálci, kdyby jste jim rozdali kytary.

Už vizáž zpěváka Genetiks byla trochu překvapující. Před několika desítkami let muselo po norimberku takhle vyfintěných blonďáků běhat hodně. Druhým překvapením byla muzika. Veselý mix rock'n'rollu a diska, energická show, výrazné melodie, němčina... Prostě zábava jak hrom a velké pozitivní překvapení na začátek sezóny!

A aby to tady nebylo jen suchopárné a neumělé popisování koncertů, stáhněte si mptrojky od obou (Nürberg und Prag) kapel a uslyšíte věci!

La revedere

2005-10-05T12:36:00.000+02:00

Na poslední chvíli jsme v temných zákoutích internetu narazili na akci La revedere. To, že se uskuteční, nám potvrdilo několik miniplakátů, které jsme posléze zachytili v okolí. První říjnový den jsme vyrazili do kulturáku ve Žďáru na Metují. Zúčastnil se i Pulec, indikátor kvality. Na akci, kde by hrály kapely, které neuspokojí jeho vysoké požadavky, by nikdy nevyrazil. A tak je to správně.

Po příchodu do poloprázdného (spíš teda prázdného) sálu padlo oko na věci pod pódiem. Komba, kytary, stůl zavalený nepořádkem jak ponk v kutilské dílně. Čekali jsme, kdy to konečně někdo začne stěhovat, aby koncert mohl pomalu začít. Hromadu ale obstoupili 3 týpci a po krátkém testu zvuku začali hlučit. Seveřani River For Sale. Výrazná basa prostoupila prostor a monotóním opakovaním stavěla základ, který se snažila rozvrtat kytara. Do toho duněl automatický bubeník a zněly ruchy produkované týpkem u stolu. V tom všem buhužel úplně zanikal zpěv. Zvláštní napětí vznikalo ve chvíli, kdy jsem u skladeb čekal nějakou gradaci, která ale nikdy nepřišla.

Ostatní kapely už zabraly tradiční místo na pódiu. Pavilon M2 se poslední dobou stává oblíbeným soustem hledačů "moderní a progresivní" hudby. Debutová deska se povedla, s koncerty to bývá leckdy horší. Tentokrát ale před stále vypráskaným sálem předvedli Hradečáci našláplý výkon. Po počátečním zvukařově tápání šel ven solidní zvuk (kapela to měla na pódiu po celou dobu komplikovanější) a člověk si tak mohl vychutnat záseky jako Similar colour like steel či Desperate legacy.

"Hvězdný prach" se bohužel vystřílel na začátku a pak pokračovali místní a "skoromístní". Českoskaličtí punkeři Los Candelabros nebyli ani úderní, ani melodičtí, takže nijací, z machovských 9*mm až moc cítím zábavový odér a o Destroyer jsem se tady už párkrát v nedávné době zmínil, takže nemá smysl se opakovat.

Škoda jen, že na akci, která vcucla dvě hodně dobré kapely, přišlo málo lidí. Byl to důsledek odvážné dramaturgie a slabší propagace, přičemž to první bych zachoval a na tom druhém se dá máknout... Tak příště snad i s lidma.

P.S. Fotka ukradená z webu River For Sale není ze Žďáru.

Je libo revival?

2005-09-22T12:06:00.000+02:00

Při rušení starého mailboxu jsem narazil na několik odchozích zpráv, které jsem si z neznámých důvodů schoval. Tuhle jsem si archivoval asi kvůli tomu, abych si dokázal, že dokážu být pěkně nekompromisní:) Jinak totiž odmítáme kapely slušně...

vážení přátelé
nabízíme pro váš festival na příští rok koncert skupiny Kabát Revival. Skupina odehraje koncert 1- 2 hodiny , složený z největších hitů sk. Kabát , včetně světelných a pyrotechnických efektů. Skupina úspěšně vystupuje druhým rokem na podiích po celé republice . Další informace naleznete na www.kabat-revival.com , kde jsou i ukázky v MP3. Cena za vystoupení je 10 000 Kč včetně dopravy. V případě zájmu o vystoupení se ozvěte co nejdříve , protože termíny na příští rok se rychle obsazují.
Pěkný den Z B

Díky,
ale o tak příšernou věc jako je revival, tak příšerný kapely jako
je Kabát, opravdu zájem nemáme.

S úctou osb

P.S. Nemůžu si pomoct, ale revivaly opravdu nemusím. V poslední době jsem dva zahlédnul. Jednalo se o kopie Jasné páky a Sepultury. Nevím jak u těch prvních, ale druhý revival minimálně ze dvou čtvrtin tvoří týpci, kteří mají i "svoji" kapelu - v tomto případě se jedná o deathmetalové Tortharry. Vkrádá se neodbytný pocit, že revivaly tu budou strašit ještě dlouho. Minimálně do té doby, než všem muzikantům dojde, že i malý ohlas na jejich snažení má větší cenu, než napařovaní se v reflektorech v cizím kabátě.

Voňavý hajcuk

2005-09-16T22:12:00.000+02:00

Stručný návrat k týden staré akci. Se soudruhy Václavem, Márou a Jackym jsme vyrazili do Orlických hor na 3. Hajcukův nášup. Chlapci a dívky z Pěčína a okolních vsí ukutili v pěčínském kulturáku přehlídku místních a skoromístních souborů. Tentokrát jen soupis vystoupivších: Stepping Selfeater, Radio Jerevan, Worst Day, E.N.D., Rufus, 4 stück a pankáči se jménem, které se mi podařilo zapomenout...

Záblesky paměti: na troud sežehlé kuřecí stehno z místního grilu, sálem letící půllitr, máničky, pankáči, vidiekmetaláci (kalhoty spíchnuté z ubrusu Gambrinus + džíska + triko Iron Maiden) na jedné hromadě, Jackyho vítězství v nepovedené tombole (CD Avril Lavigne, děti moje), skleslý Ruben (hlavní to hybatel), naše strategická pozice na balkóně (doba přeje voyerství) a tak. Prostě povedená akce.

Když se zadaří, možná ukujeme s horaly v blízké době nějakou společnou akci.

Jo a kdo ví co znamená "hajcuk", nechť dá vědět. Stopy končí u rčení "smrdí jak hajcuk". Ni samotní hajcukáři víc netuší. Dejte vědět vaše tipy.

Unsane a 11 předskokanů

2005-09-05T15:53:00.000+02:00

Začínám v pátek v Broumově. Kulturní komise města Broumova (sic!) uspořádala Rockový konec prázdnin. Za dumpingovou cenu 40 korun jsem proklouznul do areálu dětského hřiště, abych se tady cítil pomalu jako důchodce. Starších dvaceti let aby tady člověk pohledal. Začátek patřil začínajícím kapelám (OVRS - neslyšel jsem, Mizérie, Štafle, 4 akordy a spousta zábavy), které mají na pažbě jen několik málo koncertních záseků, což je chtě nechtě slyšet i vidět. Když vydrží nadšení a nasazení, s kterým do toho všechni jdou, tak je v Broumově do budoucna vystaráno. Více odehráno už mají Masterpiece, Imodium a Destroyer. U těch prvně jmenovaných to bylo určitě znát, jen ty hlášky mezi písněma... Imodium jsem neslyšel, neb nás přemohl hlad a druhý souboj s nabízenou klobásou nepřipadal v úvahu. No a Destroyer by se měl pokusit napřít energii do sevřenějšího bloku, několik coverů za sebou taky nesvědčí o jistotě, co chce kapela vlastně hrát. Večer končili hosté z vnitrozemí. Kytarovka Nil, podle plakátů přítomná zřejmě kvůli tomu, že uspěla v soutěži s bublinkovou limonádou a celkem humorní Cocotte Minute. Pak už jen skočit na kolo a v mraze jak v ruským filmu došlapat do postele...

Sobota a hurá na Zděřinu. Tohle zábavní zařízení je zajímavý ze dvou důvodů. Víc svým umístěním v hlubokým lese, míň už pak svojí příšernou dramaturgií. Jednou za čas se tady objeví i něco zajímavějšího. Dorážíme brzo, má se začínat v 18 hodin. Když ale zjistíme jízdní řád večera, rozhodujeme se pro radikální řez. Místo Take it easy bandu a Transfusion dáváme přednost televizní zábavě. Naši gladiátoři bojují v Rumunsku o body do kvalifikace pro mistrovství světa. Televizi a točený pivo nalézáme v maringotce kousek od Zděřiny, boj může začít. Co to ale vidíme? Celkovou neschopnost našeho mančaftu převálcovat Rumuny, kterým už v týhle kvalifikaci o nic nejde. Jako maják vyniká svou bojovností a uměním Jenda Koller, nechť mu patří titul "muž zápasu". V publiku v maringotce probíhaj neustálý půtky, jestli za prohru můžou (ex)sparťani nebo (ex)slávisti. Bohužel to nezvládli všichni, doufám, že mistrovství nebude bez naší účasti... Zpět k muzice. Po návratu šteluje nástroje Blue Effect po injekci mládí. Z uctivé vzdálenosti sledujeme probírku starých hitovek, bohužel doplněných několika songy od Walk-Choc-Ice. Pak to přichází. Peklo na zemi, divočina v divočině, Wollongong. Propadáme divokýmu tanci a vycházíme naprosto zpocený a spokojený. Tahle muzika udolala i tohle diskotékový doupě neřesti. Zakončuje Sepultura revival - čas dát si poslední pivo na baru a vyrazit domů. Taxikářovi naštěstí nevadí náš nadpočet, ani moje rozbitý brejle, který při Wollongong dostaly ránu z milosti...

Všechny rány se dohojily při nedělní cestě vlakem do Prahy. Bohužel není kumpán, takže výstup na strahovskej kopec musím absolvovat sám. Večírek začíná Lyssa v nejlepších letech. Pomalu, precizně, zabijácky. Do hlavy vám vtlouká svý slogany a nemůžete než jen cloumat hlavou do rytmu. Pak se vynořují Unsane. Už podle vzhledu je jasný, že chlápci nebudou hrát jemnou muziku. V rychlosti nazvučí a začíná inferno. Kapela je hecovaná kořalečníkem od sousedů a jeho výkřiky Slovakiáá, přede mnou změť rukou a nohou, z davu se vynořujou a zase mizej postavy v záchvatech blaženosti. Koncert jen trošku brzdí ladění mezi písněma a bubeníkova sólíčka. Jinak ale neskutečný zakončení víkendu a čelní místa v žebříčku "Koncert roku" se hejbou. Ale sesadit The Paper Chase z první příčky nebude asi snadný...

Minirozhovor: Petr "Spacák" Staněk

2005-09-01T10:40:00.000+02:00

Již tuto sobotu se sejde na Zděřině u Police nad Metují celkem pestrá směs kapel (Blue Effect, Wollongong, Transfusion, Take it easy band, Sepultura revival). Jedním z "pachatelů" je i Petr "Spacák" Staněk. Koncerty pořádá několik let, na Broumovsko za tu dobu přivezl spoustu zajímavých souborů. Tady je minirozhovor, který berte i jako pozvánku na zmíněnou akci.

Vzpomeneš si ještě na první akci, kterou jsi pořádal? Co tě k tomu vedlo?
Motal jsem se kolem akcí mých kamarádů počátkem 80.let (legendární Šonov Standy Pitaše, Žatec atd.), v roce 84 jsem letěl ze školy (kvůli účasti na "zmasakrované" akci v Hronově-Zbečníku, byl jsem již v podmínečném vyloučení...), o rok později pořádal neméně legendární akci v bezděkovském pohostinství Miki (krycí jméno estébáka Michala Bártka, tehdy našeho kamaráda...). Na Broumovsku proběhly ještě další super akce, takže jsem měl skvělou školu! Toho jsem využil a na samém sklonku socialistického období jsem zorganizoval ve Vernéřovicích koncert, na kterém vystoupila Nátěrová Hmota (H.K.), INŽENÝR KAŠPAR CSc. (Sev. Čechy), ježíš.......... a další formace...jo - hypersuperpolulární AKU-AKU (Teplice v Č.) a ještě něco. Byla to skvělá, tedy vydařená akce! Tehdy ještě jezdili lidé v podstatě z celé republiky, a tak se do malého vernéřovického pohostinství vtěsnalo kolem 500 lidí! Na MNV v Meziměstí jsem nahlásil, že se jedná o soukromou oslavu mých přátel a kontrola se strašně podivovala, jak to, že můžu znát tolik lidí! Cha, cha!

Jsi aktivní jako výtvarník, zkoušel jsi to někdy s muzikou?
Mám hudební hluch - takovou kapelu již měl v H.K. Slaďák (Hudební hluch). Namísto toho jsem se více než s výtvarníky kamarádil s rockery - především s klukama z hradecké MEAT HOUSE CHICAGO I.R.A. a undergroundové legendy UMĚLÁ HMOTA. Hudba je pro mne však důležitou inspirační složkou v mé výtvarné práci... Zajímavé (pro mne) však je, že mívám v hlavě celé hudební kompozice, ale jelikož neumím zpívat, tak je nemám jak zaznamenat... Až bude věda dále, tak to snad z toho mozku půjde nějak vytáhnout... Do dneška mne však můj hudební diletantismus mrzí, protože na výtvarníky neletí baby tolik, jako na rockery... (A přitom jsme lepší!)

V sobotu pořádáš s Borkem a Jindrou akci na Zděřině. Bude mít večer nějakou "vychytávku"?
Myslím, že vychytávkou bude Radim Hladík - je to poctivý a výtečný muzikant, který má díky svému umění respekt. No a o další vychytávce nevím - leda bych provedl třeba striptýz... Až bude potřeba vyhnat lidi - cha, cha!

Rockující horolezci

2005-08-30T20:41:00.000+02:00

Naše maloměsto každoročně trochu ožije koncem srpna. Koná se tady Mezinárodní festival horolezeckých filmů. Nejsem horolezec, natož filmař, takže můj zájem povětšinou nejvíc poutá doprovodný společenský program. O pohodu horolezců se pečuje zejména pomocí hudby. V minulosti jim bylo předloženo vše od vesnické diskotéky, přes zábavové kapely, písničkáře, country až po bigbít.

Letos se pořadatelé vyšvihli. V pátek zavítala do našeho města Doga, které dělali křoví Cruel, Rimortis a Baťa a& Kalábůf něžný beat. Vzal jsem nohy na ramena a opustil město. V sobotu se už situace jevila méně nebezpečně, takže jsem sebral odvahu a vyrazil na fotbalové hriště. Inside out jsem propásl. Vyhoukaná sowa (jak se ukázalo později) byla nejlepší kapelou večera. Dýchavičná Laura a její tygři jí bohužel konkurovat nemohla. Novější písně postrádají všechno, co se dalo u těch starších najít (melodie, tah na branku). Lenka Nová není jako zpěvačka moc výrazná a Karel Šůcha jako zpěvák nestačí vůbec. K tomu křečovitá snaha o show, kde černé brýle a bílé košile nahrazují nasazení kapely. Přesně takhle si představuju kapelu na rauty či firemní večírky. Noc končil Uširváč (Hudba Praha revival), který Lauru taky zastínil (a to si o revivalech nemyslím vůbec nic pěkného).

Příště si to chce položit pár otázek. Koho měla proboha přilákat heavy metalová strašidla nebo vypelichaná Doga?

Sešívaná bída

2005-08-28T12:12:00.000+02:00

Protože SK Hradec Králové (jakože mančaft mýho srdce) v současný chvíli ubral plyn a pěkně v klidu kope druhou ligu, odkud je do pohárové Evropy trochu dál, neodolal jsem pokušení a ve středu 24. srpna vyrazil na Strahov. Pražská Slavia hostila v předkole Ligy mistrů Anderlecht Brusel. Mělo to být napínavý utkání, sešívanci totiž přivezli z Belgie nadějnej výsledek 1:2. Což o to, napětí nechybělo. Jen se brzy ukázalo, že největším napínákem bude to, kdy Brusel vsítí.

Potom co slávisti úspěšně rozebrali stadión, povedlo se jim totéž i s prvním mužstvem. Každý player, který měl nějaké zkušenosti, přes léto odešel. Tahounem kádru by měl být Gedeon, ten se ale onoho večera kromě jedný kloudný střely zmohl jenom na rozdávání nemožnejch přihrávek. Mančaftu nechybělo nadšení, ale proti rutinérům z Anderlechtu bohužel neměl šanci. Místo Ligy mistrů (kterou si kopne letos stejně nemožná Sparta) tak na Slavii zbyl jenom pohár UEFA. Doufejme, že Cork City pro ní nebude posledním soupeřem v letošním ročníku.

Osb Trutnov Awards

2005-08-25T12:00:00.000+02:00

Největší konzumátor
Golem (z loňského outsidera letošním překvapivým vítězem)

Sportovec víkendu
Sestra (za stylový trojpřemet s vloženým stojem na hlavě)

Transformátor víkendu
Páva (za překotné změny sexuální orientace)

Král absentérů
Pulec (titul se propůjčuje doživotně)

Největší svině
Kolektiv vykradačů stanů (za páteční organizovaný nájezd)

Nejlepší image
Spacák (odvážný turistický retrostyl 80. let)

Nápoj víkendu
Horský pes (nejlepší přítel člověka)

Duch festivalu
Paroubek (vyvoláván nespočetněkrát)

Trutnov 2005

2005-08-24T16:35:00.000+02:00

Už cesta do Trutnova má svoji poetiku. Hodina a půl v čugále musí nadchnout každého příznivce klidu, míru, pomalé jízdy a nepohodlí. Po příjezdu stavíme stany na strategickém místě nedaleko vstupu a vracíme se na obhlídku města. Navštěvujeme světoznámou pivnici Kotva, pochutnáváme si na zdejším Krakonošovi a spřádáme plány na dnešní den. Bohužel hned ten první plán nám nevychází, nestíháme shlédnout Kashmir 9:41. Čest zahájit nám festival tak má Majklův strýček. Od jejich návratu při oslavách 9 let Paláce Akropolis je vidím už po třetí. Jestli se k jejich syrové muzice něco nehodí, tak je to divadlo Petra Hoška při songu Úchylák. Tentokrát byla červenou barvou potřísněná Anička dokonce zbavena kalhotek, což vyvolalo velké turbulence pod pódiem, protože roztažené nohy přitahovaly diváctvo najednou víc než hudba. Pokud chtějí "Majkláči" vystupovat dál, mohli by začít uvažovat o nových skladbách. Jinak se stano parodií sebe sama.

Rychle se přesouváme na Club Stage, kde začíná první výsadek stříbrné raketky, andělští OTK. Jedou v úžasné formě a jejich textový obrat "voskuj, voskuj, voskuj" bereme za svůj a určujeme ho hymnou festivalu. Potenciál má velký, v budoucnu by mohl nahradit už vyčpělý výkřik "hobluj, hobluj". Na hlavním pódiu pak začali tradiční trutnovské programové přesuny. Jestli se nepletu, nedorazili Indy a Wich (zřejmě se jim nechtělo opouštět hradecký kemp s hiphopem) a vše dostalo předstih. Lovíme Moimira Papalescua & The Nihilists, surfaře na mocné mediální vlně. Celkem to ušlo, ale exaktické výkřiky schovávám na jindy. Po obhlídce areálu pokračujeme na malé scéně společně se Schodištěm. Mám pro ně celkem úchylku, ale po přestavbě ansámblu se mě zdáli nějací nedomrlí. Možné ale je, že jsem si to jenom úspěšně snažil namlouvat, Černý ptáci s úžasnou gradací na konci mi opět udělili křídla, i když se jedná o písničku v podstatě smutnou.

Cestu ze Schodiště si krátím kolem Pub Stage, tentokrát pod patronátem plzeňského moku Gambrinus. Zrovna hraje Vlasta Třešňák a jeho band. Je to moje první koncertní setkání s ním a celkem mě oslovuje. Hodně syrové a upřímné texty, věřím mu každé slovo. Jenom hudební složka se mi zdá ke konci hodně stereotypní. Kráčíme na ochoz kolem amfiteátru, na místo kde se houfuje naše partička. Končíme u baru, popíjíme sladké nízkokalorické kořalečky a k tomu všemu The Slackers jako kulisa. To už je asi jediná možnost, jak neustále rostoucí zástup ska kapel vnímat, moment překvapení v tomhle stylu muziky prostě chybí.

Převážnou část programu Club Stage obstarávají v pátek soubory patřící do katalogu brněnských Indies Records. Kromě různých lidovkářů a písničkářů se v něm najde ještě trochu místa i pro rockové alternativce. Mladý Budoár staré dámy má potřebnou šťávu, trošku mi možná vadí zajíkavý zpěv frontmanky. Jako oživení tak působí, když se k mikrofonu přimotá houslistka. Harcovníci Už jsme doma totálně v nové sestavě předvádějí solidní koncert. Viděl jsem od nich horší, ale i lepší (a vkrádá se mi pocit, že takových už se možná nikdy nedočkáme).

V týdnu před Trutnovem jsem prohrabal sbírku starých kazet, abych si nad alby Play Games a zejména All Boro Kings připomněl léta na gymplu strávená ve společnosti Dog Eat Dog. V poslední době jsem o nich neslyšel, takže jsem si říkal, že můžeme čekat nejspíš probírku starých hitů. Ta v podstatě přišla, ale hodně tomu chybělo. Kromě saxofonu hlavně energie a přesvědčivost. Vzpomínka byla smutná.

Noc se přehoupla do druhé poloviny a na soustředěný poslech už není sil. Chvíli pokukuju po jednom z nespočetných projektů Pavla Fajta (Autopilote), dávám si pekelně ostrou masovou směs, svíjím se na Club Stage v rytmu reggae (asi Urban Andrew & Reggae Orthodox) a při tónech ničím zajímavých punkýšů Sex Deviants odcházím sbírat energii na další den.

Oj vozu stánku s kávou kromě posezení nabízí i výhled na Club Stage, kde to po ránu rozjíždějí náhradníci Heebie-Jeebies. Ranní povinnosti mě odvolávají do toitoiky a soundtrack k procesu mi nabízí Totální nasazení. Následují Fru Fru. Nové písničky neztratily přesvědčivost starších, zároveň se mi zdají údernější. Hrají i song namířený proti katolickým misionářům. Po nich patří pódium katolickému faráři, který kdovíproč zpívá v rámci kázání píseň Tichá noc.

To je na delší dobu z malé scény vše, přesouváme se k dramaturgicky zajímavější klubovce. Rozjezd je rozpačitější. Locomotive dokázali naverbovat hodně kotelníků, mě se ale nezdá jejich vystupování. Koukat, jak na mě rádoby tvrďácký kytarista nastřelený ve sportovním úboru celou dobu ukazuje paroháče, fakt nemusím. Po pauze na oběd tak vše vylepšují Našrot. Na předposlední desce se nechali ovlivnit arabskou muzikou a vznikly z toho pecky jako Snowing In The Desert nebo Going To Shamballah. Frontman Hraboš by navíc mohl své mladší kolegy vyučovat v nasazení a přirozenosti.

Už loni mě tady zaujali indiepunkrockoví Newman. Pokročili v souhře a korálovsky řečeno, hrají neuvěřitelně šťavnatou a výživnou muziku, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Bez cellisty, který zní pro dnešek pouze z mašinek, dorazili severomoravští Lu. Jejich snová muzika s originálním vysokým vokálem vás pohltí a vy si se zavřenýma očima můžete dopřát potřebný klídek ve festivalovém běsu. Cover od The Doors ukázal, jak se taková věc má dělat – tušíte, jaká píseň byla předlohou, ale zároveň posloucháte úplně nové dílo. Ještě trošku upravit proslovy mezi písněmi, kdy kytarista s basákem mluví přes sebe a vy nakonec nerozumíte nikomu, a i takový blbec náročný, jako jsem já, bude bez výhrad spokojen.

Ostří hoši z Anyway to ve stanu roztáčejí skoro stejně, jako na závěr letošního Free Dim Festu v Táboře. Ani u nich nechybí předělávka, opět tasí notně zrychlenou Sugar Kane od Sonic Youth. Tady zkousnu i ty paroháče. „To asi nebudou ty Esgmeq, je to ňáký měkký, loni to prej byla nejlepší parta na Trutnově“, zní mi za zády. V tu chvíli už ale chebští občané válcují publikum. Jak vidno, loňský dvojkoncert jim přináší další fans. Jen ta Bramboračka zase nebyla.

Rychle nakukujeme na Kurtizány z 25. avenue, jejichž zpěvák Simon přetéká láskou k místním lidem. Pak se obloukem vracíme na menší scénu, jsme zvědaví na Projekty Chiki Liki Tu-A. Týpci z téhle prešovské kapely hrají nejdříve dechovku, pak reggae a na závěr heavy metal. Bavíme se hlavně u hlášek jako (chabý pokus o slovenštinu): “Minulý týždeň sme skončili druzí na okresnom kole rockovej ligi v Prešove, zvukár nam to dojebal“. Vtipnost momentu podtrhuje spiťour s baťůžkem na zádech, snažící se po čtyřech nohou vylézt na malý břeh u pódia. Nakonec se mu to daří a jak oslepená noční můra naráží do plotu.

V přeplněném pivním stanu ještě dohrávají Plastic People of the Universe, ze zadních pozic si dáváme přídavkové Moc jsem si neužil, Magické noci a Kanárka. Undergroundová párty pokračuje s kapelou Echt!, která se pojetí undergroundu, tak jak je tady chápán, určitě vymyká. Nával pubrockových hitovek, úchylnej tanec, krása. Pak Radomil Uhlíř výtečně uvádí duo Brabenec & Karafiát („svou poezií se pánové pokusí transformovat energii ve spirituální kužel“) a atmosféra ve stanu temní. Až zbytečně skromný Brabenec recituje své básně s improvizovaným doprovodem Karafiáta a po celodenním zápřahu si tak člověk pěkně odpočine. Ke konci vystoupení se ale do stanu hrne omladina nažhavená na Vypsanou fixu a je po klidu. Rychle pryč.

V amfiteátru Seňor Coconut zrovna znásilňuje Smoke On The Water latinou, naštěstí brzy vyklízí pole a přichází božský Tony a Garage. Trutnov na ně musí působit blahodárně, protože dokážou předvést naprosto průserové koncerty, ale tady se jim to vždy vyhlo. Jen nechápu přítomnost perkusionisty na pódiu. Pak potkáváme božského Karla z Jičína a večer u nápojového stanu získává úplně jiné obrátky. Pak ještě chvíli Maradona Jazz a v šest ráno rychle do stanu chrápat.

Bylo potřeba trochu si pospat, takže se rozjíždíme společně s Do řady! Po nich nastupují Brainless Wankers a je to zase tady – trumpety. Takže rychle pryč. Mizíme do tábora Hare Krišna, kde se prodává jídlo a víra. Timudej, podle programu crazy parta s úchylným humorem a chutí míchat kdejaký styl. Asi jsem suchar, nevím. Říkanky o vagínách a barová muzika mě neberou. Krev se mi rozproudí až v malém stanu, kde úřadují Phantoms On Fire. Nic originálního či světoborného ale aspoň to má koule. Kráčím zpět na velkou scénu, už podruhé na festivalu vystupuje Chiki Liki Tu-A, tentokrát ze svým standardním repertoárem. Včera jsem se pobavil mnohem víc, dnes navíc chybí pozounista a zvuk je tak mnohem chudší. Že by se chudák ztratil ve festivalových kuloárech?

Dvě basy, kytara, bicí. Gnu, motor stříbrný rakety. Tady je zbytečný opakovat slova chvály. Musím se jen přidat už k dříve slyšenému: mělo by se začít mluvit o nové desce. Tečka. Tancem s obručemi zahajují aktivisti Blackfire. Muzika se bohužel trochu ztrácí v proudu slov, příště víc hrát a míň mluvit. A taky vybrat si lepší překladatelku, tahle angličtinu převáděla do nějakého nesrozumitelného chorukoru. V poslední době je cítit „rozruch“ kolem Miou-Miou, takže nezbývá než se přesvědčit na vlastní uši. Příjemná kytarovka, která na mě ale nejen kvůli používané francouzštině působí hodně salónně a akademicky. Tahle kapela se seznámila určitě v kavárně nebo ve studovně.

Před profláklým Švihadlem dáváme přednost kapele s podivným názvem Zajíc Company. Program o ní mlčí, co když půjde o utajenou perlu? Ještě než spustí, tak je nám jasný, že Zajícem z názvu musí být kytarista s vyzývavým předkusem. Tím se ale zajímavé vyčerpalo, dál jen muzika s várkou syntetických příkras a Zajíc se mění v gymnastu, hrajou mašinky. Jedna z kapel, kterou mám hodně rád a přesto ji vidím teprve podruhý v životě – Landmine Spring. Přestup k profesionálním promotérům kolem nich odstartoval mediální tanečky, nechybí řeči o objevech roku. I před poloprázdným stanem se můžou roztrhat, paráda.

Návštěvníci se nakupili na The Wailers, tak se taky musím mrknout. Po šestijediné písničce ale končím a jdu se s kumpány potulovat k menším pódiím. Rastaman ze mě nebude. V Gambrinus stanu zase kraluje Radomil Uhlíř, už si vybudoval jádro skalních příznivců, které pravidelně dochází na jeho moderátorské výstupy mezi kapelami. Sledujeme, jak se chystají In Memory a Bluesberry, přecházíme na Kultur Shock, ale balkánských melodií mám hlavu plnou ještě z letních cest. Vše se chýlí ke konci, Tam Tam Batucada rozjíždí karneval. Poslední slovo patří stejně jako v loňském roce Třem čutorám. Zase hrají cover od Blackfire a po svém usmiřují bělochy a rudochy. No a pak už jen velkovýroba gagů, z převážné většiny bohužel nepublikovatelných.

Další Trutnov za náma.

Trutnov 1999 - 2004

2005-08-18T11:33:00.000+02:00

Následující víkend bude trutnovské Bojiště zase obložené hordou lidí – v pátek začíná už kdovíkolikátý ročník Open Air Music Festivalu. Festivalu, který stojí za návštěvu.

Kořeny akce sahají před rok 1989. Tehdy byl ale první ročník rozehnán, státní moc nebyla pořadatelům nakloněna. To, že komunisti otrávili Martinu Věchetovi život více než je zdrávo, je zřejmé už když otevřete programovou brožurku. Každoročně si můžete prečíst tutéž stať o počátcích festivalu. V posledních letech se objevuje seznam pánů z trutnovské Stb, je vysvětlováno, proč si určití umělci na festivalu nevrznou (třeba Jim Čert), je popisována činnost Charty 77. Potud vše OK, zvlášť když si uvědomím, že většině návštěvníků je tohle všechno tam v oněch místech, kde záda ztrácí slušné jméno. Horší je, že pořadatelé nejsou ve svém „rejžkovském“ boji důslední. Na akci už tak hrál třeba mistr Hejma se svým Žlutým psem, či mnoho dalších týpků, kteří minulým režimem rozhodně neprobruslili bez ztráty kytičky. Ale dost o tom, na Trutnov se jede hlavně za muzikou.

Poprvé jsem akci navštívil v roce 1999. Rok předtím se konala neduživá náhražka z dílny jiných pořadatelů, v roce 1997 spadalo rozhodování o mém volném čase ještě do kompetence rodičovstva. Bohužel po letní seanci, kde kromě mých kumpánů hráli hlavní roli peprmintový likér (nemůžu vidět dodnes), fernet, pivo a policajti, jsem nebyl vypuštěn. Zprávy o příjezdu Faith No More jsem tak sledoval jenom z gauče.

Mike Patton a spol. možná taky byla jediná zahraniční kapela, která opravdu něco znamenala a stihla navštívit Trutnov v době, kdy ještě nebyla stínem sebe sama (co jsem teda zaslechnul). V dalších letech to bylo s „headlinery“ složitější. Šlo o průsery (Suicidal Tendencies), sem tam bylo vidět nadějné záblesky (přestárlí Motörhead, přestavěná Sepultura). Hlavně účast zahraničních metálistů (ještě třeba Fear Factory, Groinchurn, Moonspell) je celkem překvapující, domácí nazlobení klučíci se na trutnovských pódiích vyskytují zřídka, spíš dokonce vůbec.

Spoza hranic proniknul na Trutnov ještě houf kapel, které se můžou nastrkat do podivné škatule „world music“. Musím se přiznat, že ze souborů v turbanech, pončech či hábitech, tlučících na divnobubny a brnkajících na niněry se strunou z ovčí vlny, moc radosti nemám. Zvlášť jejich letošní invaze vypadá nebezpečně, dokonce se vrací strašidelní The Dhol Foundation. No a abych si vyřídil účty se všema, které bych už víckrát vidět nemusel a vlastně ani nechtěl, vybírám jednoho zástupce, soubor ze všech nejbídnější: už proboha nikdy Šum svistu!

Teď přichází chvála. Loni jsem víc času strávil před menší Club Stage, která se stala zdatným konkurentem hlavního pódia. Celkem svěží dramaturgie, obzvlášť v porovnání s dalšími obřími fesťáky. Zároveň se tady můžou představit kapelky, pro které je hlavní pódium přeci jen velkým a zbytečným soustem (loni si třeba Esgmeq vyzkoušeli obě scény a ta menší jim slušela víc). Prostě rovnice klubová kapela = „klubové“ pódium funguje, zdá se, dobře. Menší pódia poskytují azyl i kapelám, které by na jiném festivalu působily jako hudba z Marsu. Máničkovský underground Umělé hmoty nebo Hever a Vazelína Bandu dnes už hodně vyšeptal, ale jako vzpomínka nemůže nikomu uškodit (pokud teda vystoupení neasistuje František „Čuňas“ Stárek a nepřispěje vysvětlujícím politickým projevem).

Trošku omletě už působí řeči o „duchu“ trutnovského festivalu. Nedá se svítit, musím se taky přidat. Atmosféra tady je prostě příjemná, v porovnání s dalšími většími fesťáky tady asi musí něco lítat ve vzduchu. Tak čau zítra!

Bohemka žije

2005-08-08T14:03:00.000+02:00

Cestou z Točníku jsme se po zastávce v berounském pivovaru Medvěd rozhodli navštívit první zápas znovuobnovených Bohemians Praha v ČFL. Obrovská návštěva (přes 7000 diváků) byla dechberoucí. Co by za takovou podporu dala většina prvoligových mančaftů? Otázkou je, jak dlouho fanoušci v Ďolíčku vydrží docházet v takovém počtu. Jak už to tak bývá, zápas navštívilo i zopár "celebrit", mezi nima i Jirka "Obušek" Paroubek. Doufejme, že se nenakazil žloutenkou či AIDS od nějakého nebezpečného fanouška s anarchistickými sklony. Kdo by nás pak proboha vedl k lepším zítřkům?

Šlo ale hlavně o fotbal. Bohemka stavěla team na poslední chvíli, takže se asi nedaly čekat zázraky. Nasazením dokázala mlaďákům ze Slavie B konkurovat. Kvalita ale byla na straně sešívek, což se projevilo i na výsledku (0:1). Na postup to letos asi nebude, snad nebudou Klokani kopat o záchranu.

Točník dobyt

2005-08-07T22:47:00.000+02:00

Největší pohoda? Když se vám 7 z 10 nejlepších domácích kapel sjede na jedno místo. Pak nezbývá než nasednout na vlak a vyrazit světlu vstříc...

My nasedáme už ráno, protože od Točníku nás dělí celkem vysokej počet kilometrů. Po 6 hodinkách jízdy vyskakujeme v Praskolesech a necháváme se strhnout dezorientovaným davem, kterej evidentně míří na stejnou akci. To, že vybraná cesta není určitě nejsprávnější, se potvrzuje ve chvíli, kdy stojíme na kraji dálnice a hrad vidíme před sebou na obzoru. Pácháme přestupek, překonáváme asfaltovou překážku a pokračujeme dál. V Žebráku se necháváme pohostit v místní restauračce. Kromě jinýho přesvědčujeme šenkýře, že určitě nejdem na koncert Divokýho Billa, kterej zrovna dneska straší ve vedlejší vesnici, ale FAKT na Točník. Šéf má po ruce program ("Dneska na Točníku nic není"), ale my víme svoje.

Jako zkušený turisti zabloudíme ještě jednou, přesto dorážíme včas. Starej mlejn je pro letošek nahrazen ještě starším hradem a na první pohled je vidět, že prostředí je to důstojný. U ohromný hradní zdi pódium rozměru "tak akorát" ze dřeva a s rákosovou střechou, žádná hliníková náhražka nebo experiment z lešenářskejch trubek. Finišujou přípravný práce a mejdan může začít...

Po měsíci koncertní abstinence (když si dovolím nezapočítat pochybnou kapelu z rumunskýho plážovýho baru) bych asi sežral cokoliv. Jako první jsou hladovýmu davu předhozený Děti deště. Ostrý, hrubý soustružníci, který musej mít plechový skříňky v šatně svý fabriky polepený plakátama Ministry nebo Black Sabbath. Rozjezd jak víno. Jako druhý přicházej Esgmeq, kapela, která tyhle apokalyptický večírky většinou zakončuje. Za nasazení body k dobru, za podivně zrychlenou verzi 3 generací nějaký ty desetinky dolů.

Začátek Wollongong slyším přes zeď, nechal jsem se pohltit frontou na pivo. Jestli jsem nějakou kapelu v poslední době slyšel fakt hodněkrát, tak to byla právě tahle. A můžu ji slyšet zas a zas a to i v zakonzervovaný podobě - Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism je prostě majstrštyk. Pro slavnostní chvíli pánové secvičili i Highway To Hell. Nebudu nic tajit - byl jsem překvapenej fakt hodně. Pro změnu z fronty na kořalku mě vytahujou Gnu. Set postavenej teď už z valný většiny na novejch věcech. Dobrejch novejch věcech. Výbornejch. Předloňskej koncert v Byšicích budiž zapomenut, loňská neúčast tamtéž budiž odpuštěna.

Jistý zklidnění přináší Ememvoodoopöká. Taky nový věci a mezi nima jedna velká perla: Akélá. Vlezlá, ale dokonalá. Přestavba pódia a Lyssa. Novou deskou nabuzená jak Diego tím nejlepším koksem. Může to bejt způsobený mou náladou povznesenou alkoholem, ale tahle kapela je pro mě dneska nejlepší. Všechnu tu krásu završujou OTK, po delší době zase s trubkou. Natrvalo nebo výjimečně?

Teď už jen boj o nejlepší místa v konírně. Ráno se ukazuje, že tenhle zápas nečekaně vyhráli Pulec, Ambro, Chuzna, Fiškus a Hanz, který strávili noc v předhradí v chlívu s kozlem.

Na závěr se sluší poděkovat za výbornou slezinu a vysmeknout poklonu. Kolikrát jste navštívili akci, kde by vám kapely kromě hraní prodávaly lístky, točily pivo nebo grilovaly jídlo? Všechna čest

Turecký žebříčky

2005-08-04T22:02:00.000+02:00

Takže Turecko je za náma. Kromě jinýho zajímavýho jsme zažili i tak velký vedro (45°C ve stínu), že jsme mohli pár dní jenom sedět v úkrytu a plkat o volovinách a přemejšlet o blbinách. Tak vzniknul žebříček deseti nejdůležitějších alb našeho života. Tady vám předkládám Jackyho a můj. Chtělo by to patřičnej komentář, aby si někdo nemyslel, že jsme úchylové... Je zajímavý přiznat si, co jste ve čtrnácti proháněli kazaťákem nebo točili na gramci po otcovi a byli jste na to patřičně hrdý a řekli si: "Jo, to je VONO, to budu poslouchat do konce života." Teď se za můžete jen blbě usmívat, ale ta deska prostě byla DŮLEŽITÁ. Nuže:

JACKY
1. TUBLATANKA - Žeravé znamenie osudu
2. AEROSMITH - Get A Grip
3. FAITH NO MORE - Angel Dust
4. MINISTRY - Psalm 69
5. SOUNDGARDEN - Superunknown
6. KILLING JOKE - Laugh? I Nearly Bought One
7. ZNC - Ukolébavky pro nevhodné loutky
8. DÉMOPHOBIA - Plzeňské písně a jiné plísně
9. MPLP - Sám na cestách
10. NINE INCH NAILS

OSB
1. THE OFFSPRING - Smash
2. ZZ TOP - Greatest Hits
3. SOUNDGARDEN - Badmotorfinger
4. GNU - Srdce v kusech zvuku
5. DEEP PURPLE - Smoke On The Water (The Best Of)
6. ELEISON - Heart & Mixture
7. SHALOM - Shalom
8. PRAŽSKÝ VÝBĚR - "Straka v hrsti"
9. various - 20 Years Of Dischord
10. MODEST MOUSE - The Moon & Antarctica

Expedice Turecko poprve live

2005-07-14T15:44:00.000+02:00

Bez hacku a carek (turecka klavesnice) prvni dojmy z Turecka:

1. Jacky idolem zdejsiho obyvatelstva. Vizaz cestovatele obrostleho vousem a dlouhym vlasem budi zaslouzeny respekt. Je pravda, ze nikoho podobneho jsme tady za necely tyden nepotkali, takze udiv je asi zaslouzeny. Az dojdou penize, udelame z Jackyho atrakci a budem vybirat do klobouku.

2. Velka ztrata. Omylem jsem zanechal v buse tasku s nekolika nepostradatelnymi vecmi: mapa, pruvodce a Hattrick fotbalova rocenka 2003/04. Bohuzel hlavne pruvodce byl celkem dulezity... Cesta aspon ziskava nadech dobrodruzstvi.

3. Ostatni. Mame se dobre, pijeme vodu, caj, caj a zase caj. Turci jsou na nas hodni, my na ne taky. Jacky trpi nedostatkem piva (rad by si dal kvasnicovou dvanactku Opata, fajnsmekr jeden).

Parne odpoledne v internetove cajovne v Goreme (stredni Anatolie).

Orli a královny v Roxy

2005-06-22T17:15:00.000+02:00

Plácnul jsem se přes kapsu a s Chuznou vyrazil do Roxy na koncert dvou souborů ze svědadílu za velkou louží. Před klubem Roxy zaparkované luxusní tourbusy, hrozen nedočkavců a ve vzduchu velký očekávání...

Začínali Eagles of Death Metal. Pro jistotu jsem si před koncertem našel pár mp3, abych se uklidnil, že ten večer neuslyším to, co má kapela vetknuto v názvu. Čtyřka s ráznou bubenicí v zádech a neandrtálcem u basy spustila přidrzlý a nekomplikovaný rock'n'roll. Bylo to opravdu hodně jednoduchý, nic vynalézavýho. Bylo to zároveň ale i velice energický a zábavný. Na rozjezd ideální, navíc se chytla i většina diváků, takže večer začal parádně.

Po přestavbě aparátu naklusaly královny, v originále Queens of the Stone Age. Pánové (+ jedna dáma obsluhující klávesy - obávám se, že tam byla víceméně na okrasu) zalovili na všech albech, největší ohlas sklidily skladby z předposledního opusu Songs For The Deaf. Po celou dobu řemen nespadnul (koncert trval relativně dlouho) a kapela šlapala. V přídavku došlo i na nejprovařeněnjší hitovku No One Knows. Byla opepřená zklidňující improvizací, přesto neztratila sílu. A pak už konec...

Hudebně byl večer OK, ale ten zvuk. Hlavně při QOTSA se do davu chvílema valila obrovská zvuková koule, která znečitelnila všechny nástroje. To by se dalo přežít, ale přeplněnost sálu byla místama k nevydržení. Když musíte pořád myslet na to, abyste před váma stojícímu chlápkovi neukousli ucho a na zádech vám přitom visí další, není to nic příjemnýho. Chtělo by to najít důstojnější prostory.

Vzhůru do Polska

2005-06-22T13:32:00.000+02:00

Pokud chováte sympatie k Polsku, přečtěte si tady krátký článek od neznámého autora:)

Broumovská kytara podevátý

2005-06-19T22:58:00.000+02:00

Tak a jsme u toho. Jedním z projevů mýho lokálpatriotismu může být i to, že jsem po devátý v řadě navštívil Broumovskou kytaru, soutěžní to přehlídku kapel. Několik postřehů...

Postřeh první
Pokud máte kapelu a toužíte si závodně na "kytaře" zabrnkat, počítejte se specifickým diváctvem. Akce totiž probíhá na dvoře místního pivovaru a velký části publika splývá s pivníma slavnostma. Jednoduše řečeno, pro několik týpků je to prima příležitost ožrat si držku. S každým pivem jim rostou ramena, takže když se po desátým pivu dostane ke slovu jejich chlapáctví, stojí to za to. Hrdinou dne se stal týpek vykřikující v pauzách mezi písněma na zpěvačku kapely SRO "vypadni lesbo". Smutné, že...

Postřeh druhý
Pokud pořádáte FESTIVAL, musíte mít spoustu pořadatelů a hlavně OCHRANKU. Výběr provedete zřejmě tak, že seberete pár agresivních kamarádů, rozdáte jim visačky a rozestavíte je pod pódiem. Když pak několik tanečníků poboří nešťastně umístěnou bariéru, přichází jejich chvíle. Bez jakékoliv snahy o vyřešení situace cestou klidu a míru přicházejí ke slovu pěsti. Příště doporučuju ještě ozbrojit, ať ty otravný návštěvníci nekladou tak velkej odpor:-)

Postřeh třetí
Kde jsou ty časy (nebyl to třeba jen 1. ročník?) kdy se vám na podobný akci líbila většina kapel? Letošní výběr soutěžících kapel byl opravdu pestrý přepestrý. Snad jediná kapela se nepokoušela buď o nu-metal či nějakou mutaci hardrocku a před akcí vzbuzovala vaše naděje (třeba i jen kvůli tomu, že mezi svý oblíbence řadí Pixies). Když ale dotyčný Sir Malkovich dohrál, museli jste konstatovat zklamání, páč to bylo ještě takové nedomrlé. Jinak Nagauč si 24 hodin po akci moc nevybavujete, až tak byl totiž výrazný. Gate Crasher si pamatujete dobře, protože jako jediní z ohlášených nedorazili. V jízdním řádu akce je nahradili Ill Fish, kteří se vám kdysi Pod Lampou zdáli lepší, Hoo Hoo Coctail jste slyšeli poprvé, ale asi i naposled, protože nemáte rádi spolky křečovitě se snažící o "zábavu". Enter vás pobavili zajímavými říkankami o lásce. Hardrocková mlhovina se rozestoupí při setu Pop_Porn, ve stejných kolejích s nima pak jedou i Magma Hotel a Spleen?. Zpěvačkou disponující SRO taktéž neoslní, při sledování Black Pearl s hrůzou zjistíte, že druh "kytarista v černém oblečený, jednou nohou na odposlechu stojící a kytaru jako prodloužený symbol mužství k sólovým onaniím používající" ještě nevyhynul. Zbývají ještě Flattus, kteří kříží starý bigbít s divnými samply a Matahari. Ti se stávají nakonec vítězi divácké i odborné části. Babičky říkávají: jednooký mezi slepými králem.

Postřeh čtvrtý
Potom, co vás "soutěžní" kapely pobavily s výhradami, čekáte netrpělivě na hosty. Tentokrát až ze Švýcarska přijíždí na český venkov trojka Disgroove. No a není smutné, že si po třetí písničce musíte říct, že takových (a dokonce i lepších) kapel běhá po Česku asi tak 862? Nevýrazný postgrunge bez jiskry a nápadu. Naštěstí jsou to aspoň sympatičtí hoši, kteří rádi a dobře hrají fotbal (zjistili jste předchozím pozorováním). Akci tak hudebně zachraňují Gaia Mesiah - energické, zábavné, uvěřitelné, svěží a tak.

Postřeh pátý, konečně jenom pozitivní
Přes všechny výhrady ale zjišťujete, že vás akce bavila. Potkali jste spoustu známých a vyslechli hromady historek (spoustu v zásobě jich má jako vždy mistr K.: právě se vrátil z hor na Korsice, kde ale dobývaní vrcholů zkomplikoval jeho kumpán, který zabalil obě pohorky levé). Za 150 kaček jste si koupili album The Hives - Tyrannosaurus Hives, které teď při datlování spokojeně posloucháte. Taky jste ochutnali místní pivo o 11°. No a tušíte, že příští rok dorazíte zase.

Včera na strahovským kopci

2005-06-17T14:11:00.000+02:00

Mám ten klub hodně rád, zastavím se tam celkem často. Proto mě trošku překvapilo, když se v programu objevily kapely Selfbrush a Houpací koně. To druhý jméno je pro mě zárukou dobrýho koncertu, takže nebylo co řešit. Po srazu na zahrádce u Zemědělskýho muzea jsme s Honzou a Hopsikem vyrazili...

V suterénu strahovský koleje se v době našeho příchodu pohybovalo odhadem tak 40 ztracenců a jejich počet se během večera bohužel moc nezvýšil. Pódium už patřilo Selfbrush a jejich celkem příjemnýmu kytarovýmu rocku. Měl jsem je v hlavě založený díky tomu, že hodně pánů recenzentů srovnávalo jejich debut s prvním albem Folk3Mail. Zatímco chytré hlavy recenzentské většinou víc velebily druhé jmenované, u mě tenhle dvojboj jasně vyhrává Selfbrush. Živý provedení je přesvědčivější, hlavně díky suverénnějšímu zpěvu.

Tenhle večer ale patřil Houpacím koním. Sotva co hrábli do strun, tak se návštěvnictvo odlepilo od stěn a podlahy a před podiem to začalo žít. Pár songů odehrál basák náhradník, pak kapela pokračovala jen ve třech. Viděl jsem je už několikrát, ale zdálo se mně, že tenhle koncert jim fakt sednul. Jen by nevadilo, kdyby se některý songy lehce pokrátily - zbylo by víc času na další. Když člověk slyší nějaký rádobyprogresivní a svěží a Ultramixem vyhoněný kytarovky, tak si může hlavu ukroutit. V tomhle případě můžete jen uznale pokyvovat.

Příjemnej večírek...

Poprvé

2005-06-17T11:22:00.000+02:00

Počítačový analfabet zápasí s blogem. Jak to asi může dopadnout? Tipuju, že moje počáteční nadšení rychle vyvane, jako u spousty dalších činností. Tomu odpovídá i jméno (já vím, že je debilní) blogu. Přesně tak se jmenuje naše kapela, kterou jsme založili lehce posilněni pivem u nás v hospodě. Moje nadšení bylo dokonce tak velký, že jsem zakoupil bicí. Teď už leží několik let na půdě a Chyba sparťanskýho středopolaře se vynořuje jen ve vzpomínkách...